Kdybychom chtěli pojmenovat stav, ve které jsou obvykle dnes muži a ženy, bylo by to Ona je žena, která miluje příliš a On je muž, který má strach z lásky. Ona touží po romantice a On se bojí dávat najevo lásku. To má původ v porušeném trojúhelníku tradiční rodiny, kde otec chybí a matka se pokouší nahradit jeho nepřítomnost tím, že hraje více rolí současně. Nejdříve se budeme věnovat tomu, jaký má tento stav vliv na ženy. Prázdnota Podle Christine Olivierové je dívka během prvních let života v ještě horší situaci než chlapec, protože se nepoznává ani v otci ani v matce. Proto vstupuje do života v prázdnotě vlastní identity. Asi proto se ženy cítí šťastné, když jsou plné a nešťastné, když jsou prázdné. Jsou plné, když se jim dostává lásky a pozornosti a prázdné, když lásku a pozornost nemají. Pokud se jim nedostává pozornosti od otce, tato prázdnota se prohlubuje. Z toho plynou sny o princi z pohádku, muži, který si pro ni přijde, uspokojí ji a učiní šťastnu. Tato představa je samozřejmě velmi nereálná. Patriarchální společnost potlačuje ženskou kreativitu, která se projevuje tak, že dává růst a klíčit ostatním. Chceme, aby ženy byly laskavé, citlivé a ženské, ale naše společnost takové vlastnosti nijak necení a spíše cení průbojnost, sebevědomí, ctižádostivost - vlastnosti, které jsou z mužského světa. Z toho také plynou důsledky, které si ukážeme dále. Dívka, která neměla dost otcovské lásky je ohrožena tím, že se jí zmocní destruktivní intelektualizmus - stane se ctižádostivou a chladnou jako její otec. Otec Mnoho mužů si zřejmě plete touhu po incestu s tím, co by se dalo nazvat otcovský eros. Jde o schopnost otcovského vztahu, tepla, citu a zosobnělé lásky. Nejde o sexualitu, ale o náklonnost. Když otec není zcela pohlcen prací, rozlišuje mezi incestní touhou a otcovskou láskou a nečiní mu cituplné vztahy se dcerou potíže. Otcové, kteří mohou nabídnout své dceři dar v podobě své přítomnosti plné vřelých citů a podpory jsou vzácní. Po pubertě se otec své dcery nedotýká a nemluví s ní. Mlčením sděluje, že její nově rozvinuté ženství je nebezpečné, zatímco ona potřebuje vědět, že je ženou.   Dívky, které trpí otcovským komplexem, můžeme rozdělit na věčná děvčátka a amazonky. Věčná děvčátka Z dívek, kterým chyběl otec, aby je podpořil v duševním vývoji se stávají zajatkyně potřeby líbit se, nebo naopak osamělé rebelantky. Věčná děvčátka odmítají dospět, nechávají na ostatních všechno rozhodování. Mohou být v těchto podobách:

1. Okouzlující panenka (ale jen na povrchu) působí dojmem, že je hrdá a sebevědomá, v ruce muže se stává loutkou
2. Dívka ze skla se uchyluje do světa knih nebo snů pod záminkou křehkosti a přecitlivělosti.
3. Svůdkyně žije improvizací, odmítá odpovědnost a povinnosti jako Don Juan, který je jejím mužským protějškem.
4. Výlučná dívka se ztotožňuje s otcem, jenž budil pohoršení. Musí stále kritizovat a předvádět svou výlučnost.

Věčné děvčátko se musí líbit za každou cenu. Amazonky Amazonky se vyrovnávají s traumaty, které jim způsobil otec opačným způsobem, než věčná děvčátka. Amazonka je hyperaktivní, projevuje mužský temperament a popírá svou citovost. Snaží se dokázat otci, že má svou hodnotu jeho vlastními zbraněmi. Mohou se projevovat těmito způsoby:

1. Superstar je žena, která chce ve všem uspět - je dříčem v práci, chce být dobrou hospodyní a ideální ženou. Po nějaké době jí práce nestačí a stává se chladnou, cynickou ženou, sžíranou vnitřní depresí. Za každou cenu se snaží dělat, což je příznakem mužského světa, místo aby jen byla, což je spíše znak ženského světa.
2. Poslušná dcera je žena povinností a zásad. Přestává se chovat spontánně a osobitě.
3. Mučednice - plně se obětuje manželovi a dětem, skryté potřeby ventiluje nepřímo nářky, zvraty nálad, mlčením a výčitkami. Je potřeba, aby se mučednice rozzlobila na své sebeobětování a došla k závěru, že skrytou podstatou jejího ctnostného a rigidního chování je opuštěné a špatně adaptované dětství, které se cítí jako odmítnutá oběť a chce, aby jí všichni litovali.

Jak se uzdravit Hodné dceři brání otcovský komplex v rozvinutí vlastní kreativity. Je milá a příjemná, ale sebe si neváží. Společným rysem je, že jen obtížně slovně vyjadřují svou agresivitu. Musí dát plně průchod hněvu - tancem, křikem, dopisem, obrázkem. Potom se musí naučit odpovídat na skryté potřeby, které hněv odhaluje. Rozpoznat v sobě to skryté a naučit se dát si to, co člověk potřebuje. Žena se musí naučit mít se ráda. Aby mohla přeměnit sebeúctu závislou na mužském pohledu, musí si osvojit určité způsoby chování. V první řadě musí žena integrovat svůj stín, mimo jiné i zakázaný hněv, ale i nejzanedbávanější složku, která se nejhůře překonává, a to je averzi k ženství. Místo očekávání, že ho zhodnotí muži, musí si ženy uvědomit tuto hodnotu samy. Může jí pomoci vlastní fantazie. Představit si sebe se svým nitrem, probudit k sobě lásku ke svému tělu, citům a duši. Je třeba nechat před sebou rozvinout obrazy a city vlastního ženství a prozkoumat je. Můžeme také hovořit s ženskými postavami, které se nám objevují. Úkolem je ctít vnitřní ženství a přiznat mu novou hodnotu. Další část: Matka a syn
Václav Lexa
Literatura:
Corneau, Guy: Anatomie lásky : vztahy otec-dcera, matka-syn a jejich vliv na budoucí partnerské vztahy , Portál, 2000