poslal PS
O porodu
Rád bych se s vámi podělil o to, o čem tak trochu přemýšlím od doby, co se nám narodila Eliška. Myslím si, že každý muž (alespoň ti, s nimiž jsme mluvil), který byl u porodu, je touto zkušeností velmi zasažen, nebo spíše ohromen. V jistém smyslu " více než žena" , protože i on u toho porodu leccos prožívá, i když to nejsou porodní bolesti. V tomto směru chci znovu vyjádřit úctu a obdiv své ženě a ženám vůbec.
To, co je na celé věci hodno pozornosti, je, že přestože Eva porodila svého prvního syna Kaina asi už v bolestech, nebyla tak stvořena. V Bibli Bůh říká v 1Moj 3,16 "...velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství ... budeš rodit v utrpení...". To znamená, že kdyby nezhřešila (spolu s Adamem), porody by dnes dost možná vypadaly docela jinak. Co tedy s otázkou: " No jo, ale proč právě tohle, porodní bolesti, trápení v těhotenství, proč ne třeba o tři čísla větší nohu nebo dlouhý nos či špičaté uši ?!?"
Věřím, že Bůh dobře věděl, co dělá, a proto nám dnes každý porod může připomenout, co se tehdy v ráji stalo. Bůh nestvořil člověka, aby byl trápen bolestí a hříchem, to člověk pojedl ze stromu.
A co my muži, když se díváme na své ženy, jak trpí v bolestech, většinou více než méně hodin, díváme se na jejich svět bolesti (ti co byli u porodu, ať muži či ženy, vědí o čem mluvím), v těch nejtěžších chvílích je držíme za ruku a víme, že naše blízkost je jim velkou posilou a hodně pro ně znamená, a přesto jim nemůžeme pomoci. Trochu mi to připomíná našeho nebeského Otce, přinejmenším ten pocit bezmocnosti, když nemůže od bolesti a hříchu pomoci člověku, který nechce. Já jsem pro svoji ženu udělal, co jsem mohl, abych jí pomohl - byl jsem s ní. I Bůh pro Tebe, člověče, udělal, co mohl - dal za tebe svého Syna a stále čeká, že se k němu navrátíš.
Pavel Sommer,
Apolletin 5/2001 AC Vyškov
