Povzbuzení: EBM-MASA
Vloženo Čtvrtek, 19. září 2002 @ 11:47:20 CEST Vložil: Stepan |
EBM-MASA
„…ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás
přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku
a až do posledních končin země.“
Sk 1,8
V citovaném
textu Pán Ježíš připomíná svým učedlníkům i nám úkol, ke kterému nás
volá. Učedlníkům připomíná, aby byli jeho svědky nejdříve tam,
kde žijí, potom v širším okolí, vzdálenějším okolí a až
do posledních končin země.
Myslím, že je správné, abychom tomu také tak rozuměli. Máme být Ježíšovými
svědky především v tom prostředí, ve kterém přirozeně žijeme, ať
už jde o zaměstnání, školu, nebo o přátele, máme však také umět, s vědomím
Božího poslání, překročit tyto přirozené hranice svého mikrosvěta a
hledat i další „nepřirozené“ příležitosti ke
svědectví. Neměli bychom však zapomínat ani na „končiny země“.
Je všeobecnou nemocí bohatší části lidstva, kam také patříme, že
většinu svých prostředků spotřebovává sama pro sebe. A to se týká i
sborového života. Naopak je dobré a
požehnané, když chudí jsou předmětem našeho zájmu a naší pomoci.
Jsem také přesvědčen, že vysílání a podpora
misionářů je předmětem zvláštního Božího požehnání.
V současné době z České republiky misionáři odcházejí
do zahraničí jen ojediněle a z naší Jednoty téměř vůbec. Je mým přáním
aby se toto změnilo. Chci začít tím, že v našich sborech budeme každoročně
vyhlašovat jednu neděli jako „neděli misie“, kdy budeme také konat mimořádnou
sbírku na podporu této práce. Mám na srdci však mnohem více. Přál bych
si, aby se toto povědomí stalo součástí našeho všedního života a našich
všedních modliteb. Každá rodina, která projeví zájem, může dostat domů
plakát a pokladničku.
U nás doma si s dětmi občas povídáme o chudých lidech a dětech.
Naše Lucinka také jednou přemýšlela, jak takovým dětem pomoci a chtěla
jim poslat nějaké svoje hračky. Tak jsem jí vysvětlil, že to by bylo moc
drahé tam posílat hračky, nabídl jsem jí, že můžeme poslat peníze a to
jim pomůže víc. Lucinka sice zatím žádné peníze nemá, ale má až moc ráda
lízátka a bonbóny a vůbec všelijaké sladkosti, tak jsem jí nabídnul
„obchod“. Když vydrží nějaký celý den bez sladkostí, tak místo toho
dáme peníze do pokladničky pro děti. To se vážně zamyslela, protože věděla
o co by přišla a potom navrhla, že tatínek s maminkou dají peníze do
pokladničky pro děti a ona bude mít lízátko. Řekl jsem jí, že to dáme,
jenom my s maminkou, ale jestli chce dát i ona sama tak musí vydržet
den bez sladkostí. Tím zatím náš rozhovor skončil, myslel jsem si, že je
na takové rozhodnutí ještě moc malá. Ale asi za měsíc mě jednou ráno řekla:
„tatínku dneska nebudu jíst žádná lízátka, a pak dáme nějaké penízky
pro ty chudé děti“. A opravdu
to celý den vydržela. Od té doby Lucinka
občas takto spoří.
Toto svědectví píšu jako jednu z možností, jak používat tyto
pokladničky, samozřejmě různým jiným nápadům se meze nekladou.
Zmíním zde ještě další možnost. Jde o krátkodobé misijní výjezdy
na 3, 6, 9, nebo 12 měsíců. U nás se to zatím moc nepraktikuje, ale jinde
se křesťané učí tímto způsobem věnovat část svého života misii. Týká
se to především mladých lidí bez rodin, nebo rodičů, kteří mají
„odrostlé“ děti. Podmínkou je znalost cizího jazyka a ochota přijmout
určité nároky i rizika. Jedná se o práci se v církvi, s dětmi,
nebo s hendikepovanými lidmi, stavební práce,
práci v zemědělství, nebo o medicínskou práci.
Na tyto krátkodobé
misijní výjezdy se jezdí do Mozambiku, Sierra Leone, Kamerunu, Argentiny,
nebo do Brazílie. Praxí je, že vysílající Jednota platí výlohy, je však
možnost získat přes EBM alespoň na část výloh sponzora. Tento
projekt bude probíhat dlouhodobě, takže, kdyby měl někdo vážný zájem, má
čas na to naučit se řeč a sehnat potřebné prostředky. Přál bych si, aby
i naše Jednota byla jednou schopna vysílat misionáře jako Jednota
bratrská.
V tomto
našem způsobu misie nejde, na jednu stranu pouze jen o kázání evangelia,
ale na druhou stranu ani jen o charitu. Jsem přesvědčen, že pouhá charita,
bez toho aby lidé byli vedeni k živému Bohu, je naivní a neúčinná a
slouží spíš jako zástěrka špatného svědomí bohatého světa, než aby
byla opravdovou pomocí. (I když, pokud se alespoň zlomek
takové pomoci opravdu dostane k potřebným
– díky Bohu za to.) Jsem přesvědčen, že lidem není skutečně pomoženo,
pokud nepoznají Pána Ježíše. Na
druhou stranu však nelze dělat
misii bez obětavé charitativní, sociální ,
medicínské a jiné pomoci. Evropská
baptistická misie buduje i nemocnice, školy, dětské domovy, vývařovny pro
chudé, pomáháme při přírodních a humanitárních katastrofách, atd.
Jde nám však o to, aby skrze
všechny tyto aktivity mohli lidé poznávat
Pána Ježíše Krista.
Mgr.Milan
Svoboda
(zástupce
BJB-ČR v EBM)
|
