Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

    Je pravda, že homosexualita je hřích a homosexuál nemůže být křesťanem? Proč jsem si položil právě tuto otázku? Nedávno se mi několik známých nezávisle na sobě zmínilo o pořadu televize NOVA s názvem KOTEL, ve kterém vystupoval jako host jistý představitel homosexuální komunity v naší zemi. Co prý bylo na pořadu nápadné, byly reakce publika, složeného alespoň z určité části také z křesťanů. Tito lidé se prý vyslovovali velmi jednoznačně a vyhraněně: homosexualita je důsledkem hříchu, případně je to nemoc. Homosexuál má od Boha připravenu jen jedinou cestu: musí věřit, že jej Ježíš uzdraví. Zkusme nad tím více přemýšlet. Nejprve si musíme vyjasnit pojmy. Kdo je vlastně homosexuál? Je to člověk, který je sexuálně přitahován někým stejného pohlaví. Ještě se k této definici vrátím, ale prozatím nám stačí. Další otázka zní: Je homosexualita hříchem? V Prvním listě Timoteovi v 9. - 10. verši nalézáme jakýsi seznam hříchů. Čteme zde: "/Zákon/ je pro lidi nespravedlivé a vzpurné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy, smilníky, homosexuály, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě se příčí zdravému učení..." Zde tedy máme homosexualitu jasně označenu jako to, co se příčí zdravému učení, co je před Bohem hříšné. To znamená, že muž, který je přitahován muži a ne ženami, hřeší? Není to tak jednoduché. Zkusme si teď představit, že tento člověk uvěří v Pána Ježíše, obrátí se a stane se křesťanem. Může se stát, že se jeho sexuální orientace změní, ale spíš si myslím, že je to výjimečný případ. Osobně znám případy homosexuálů, u nichž se jejich sexuální orientace nezměnila. Co pak? Takový člověk by byl díky své sexuální orientaci vlastně pořád v hříchu. A to je nesmysl. Takže budeme muset asi něco na naší definici homosexuality jako hříchu upravit. Především: Podívejme se na to, co je homosexualita biblicky. Pavel o ní píše i v dopise Římanům, kde ji dokonce popisuje: "I muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost..." (Ř 1,27). Vidíme, že Pavel nepíše o tom, kdo se komu líbí či kdo koho sexuálně přitahuje, ale kdo s kým "páchá hanebnost". Biblické pojetí homosexuality se tedy omezuje na homosexuální jednání, ne cítění. Pokud někdo je přitahován osobami stejného pohlaví, ale zdržuje se sexuálních aktivit, potom je to člověk, který z biblického pohledu nežije v hříchu. Hříchem tady není homosexuální cítění, ale homosexuální chování. Jestliže pak je po obrácení něčeho zapotřebí, není to změna orientace, ale opuštění homosexuálních pohlavních styků. Dále je třeba říci, zda je homosexualita důsledkem hříchu. Námi citovaný text z dopisu Římanům mluví o tom, že homosexualita je důsledkem odmítání Boha. Jenže já znám několik homosexuálů, kteří nikdy vědomě Boha neodmítali, naopak, krátce po tom, co uslyšeli evangelium, se obrátili. Proč jsou tito lidé homosexuální? Nevím, stejně jako nevím, proč se narodí dítě s vrozenou vadou či proč můj známý onemocněl roztroušenou sklerózou. Jistě, řada homosexuálů se stala homosexuály tak, jak popisuje Pavel, že totiž "roupama nevěděli, co dělat", jak se říká. V hledání rozkoše začali zkoušet všechno možné a uvízl v síti homosexuality. Nemohu říci, jaké procento homosexuálů se takto ke své orientaci dostalo, ale je naprosto jasné, že řada mladých lidí u sebe objeví náklonnost ke stejnému pohlaví bez jakýchkoli sexuálních výstřelků. Tito lidé jsou většinou velmi nešťastní. Pokoušejí se se svou sexuální orientací něco dělat, snaží se o sexuální sblížení s děvčaty, ovšem tato aktivita je většinou marná. Takový mladý člověk pak buď spáchá sebevraždu, nebo se se svou orientací smíří. Potom buď žije takový člověk v celibátu nebo se pokusí navázat nějaký trvalý vztah s mužem stejné orientace. Většina homosexuálů je ale odsouzena k tomu, aby žili v samotě s množstvím příležitostných a krátkodobých sexuálních sblížení. Představme se teď takového mladého člověka, který už řadu let se svou orientací bojuje. Možná hledá Boha, hledá jakoukoli pomoc. Pak třeba náhodou vidí pořad na NOVĚ, o kterém jsem se zmiňoval. Postoj křesťanů jej sice trochu vyděsí, ale naplní jej nadějí, že Bůh mu pomůže. Tento člověk začne od Boha očekávat uzdravení, které se však třeba nedostaví. Už jsem se zmiňoval o několika svých známých, kterým se to stalo. Jaký bude pak vztah tohoto člověka k Bohu? Představme si druhý případ: mladý člověk bojuje se svou homosexualitou, ale marně. Po mnoha traumatických zkušenostech se mu povede navázat přátelství s jiným mladým mužem stejného zaměření. Oba se do sebe zamilují a začnou spolu žít. Možná také hledají Boha. Pak vidí pořad na Nově, ve kterém jim křesťané sdělí: milí zlatí, křesťanství, to není pro vás, protože abyste se mohli stát křesťany, museli byste se nejprve rozejít a vzdát se své homosexuality. Je tomu skutečně tak? Musí se hříšník nejprve vzdát svého hříchu, musí se nejprve napravit, aby mohl přijít k Ježíši? Co je to vlastně za evangelium, které tito věřící v televizi hlásají? Je to evangelium o Kristu? Ne, je to evangelium o změněné sexuální orientaci. Poslal nás Kristus kázat takové věci? Rozhodně ne! Navíc spousta homosexuálů o změnu své orientace nestojí. Dokud nepatří Kristu, Duch svatý jim nemusí ukázat, že žijí v hříchu. A z hříchu má obviňovat Duch svatý, ne dogmatičtí a nelaskaví křesťané. Měli bychom mít stále na paměti, že máme lidi vést ke Kristu, ne k heterosexualitě. Uvedu dva analogické příklady, abych svou myšlenku dosvědčil: Když říkáme evangelium mladým lidem, říkáme jim rovnou, že budou muset jako křesťané žít v sexuální abstinenci až do svatby? Jinými slovy - dáváme jim nějaké podmínky, které musí splnit, aby je Bůh přijal, nebo jim říkáme, že je Bůh přijímá takové, jací jsou? Biblický křesťan lidem káže spasení z milosti, bez jakýchkoli předběžných podmínek. Kolik lidí by se obrátilo, kdyby zvěst o Kristu byla doprovázena seznamem toho, co jako křesťané budou muset, co nebudou smět ...? Druhý příklad, biblický: Je okultismus a čarování hřích? Jistě, to doufám uznáváme všichni. Je tedy nutné, abych se nejprve zřekl okultismu, než se stanu křesťanem (stejně jako by se homosexuálové měli podle některých zříci své homosexuality, než se stanou křesťany)? Mnoho lidí si myslí, že ano. Jenže ve Skutcích čteme příběh, který to nepotvrzuje. Čteme zde v 19. kapitole tato slova. "A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky. Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali, že stály padesát tisíc stříbrných." (19. a 20. verš). Všimněme si, že své skutky vyznávali teprve po tom, co uvěřili. Proč? Nemyslím si, že by je k tomu někdo nutil. Jsem přesvědčen, že to byl opět Duch Boží, jenž odhalil vše, co v jejich životě nemělo být. Zpět k homosexualitě. Jaká je nabídka křesťanů homosexuálům? Nabízíme jim především Boží lásku zjevenou v Kristu Ježíši. Vždyť za každého člověka - i za homosexuála - zemřel Ježíš na kříži. Kdo Ježíši jako svému Spasiteli a Pánu uvěří, kdo se mu odevzdá, má věčný život. U takového člověka potom začne jednat Bůh. Jak? Nevím. Co Bůh udělá s konkrétním homosexuálem, nemohu říci. Některého uschopní pro normální manželství, jiného ponechá s jeho orientací, aby ve své slabosti mohl oslavovat Pána. I homosexuála ale Bůh zapojí do své církve a po nás, ostatních věřících chce, abychom jej bez podmínek milovali a přijímali jako bratra. Jsme na to připraveni? Toužíme po tom, aby v našich sborech našli místo i homosexuálové? Máme ducha Kristova, který chodil mezi celníky a nevěstky? Kéž by už nikdy křesťané nezdiskreditovali věci Kristovy takovým způsobem, jakým to učinili ve zmíněném televizním pořadu. Kéž jsme méně dogmatičtí a více milosrdní! Petr Vaďura