poslal nor
Nebiblické důrazy a jak jim čelit - Křest Duchem svatým
Ve věci křtu Duchem svatým bylo už namluvenou a napsáno mnoho blouznivého tvrzení. Především si tu připomeňme, že Bible nic neříká o nějakých "druhých letnicích", o nějakém "druhém požehnání" či "pozdním dešti", nýbrž mluví o "naplnění Duchem svatým", jež se děje hlavně v souvislosti s pokáním a uvěřením.
Sám "křest Duchem svatým" byl na církvi jednou provždy vykonán o letnicích. To byl onen křest Duchem svatým, ono vylití Ducha svatého, jež se již neopakuje, jako se neopakuje ukřižování Páně nebo zmrtvýchvstání z hrobu.
Proto dnes prosit o nové letnice je totéž, jako bychom prosili o novou betlémskou událost či novou událost velkopáteční. Obojí, jak vylití Ducha svatého, tak tudíž i křest Duchem svatým, obojí se už stalo v ono dění na počátku církve.
Církev Kristova přijala křest Duchem svatým hned na svém počátku a ten platí navždy. Čeho však my znovu a znovu potřebujeme, je "naplnění Duchem svatým". Tohoto nového a nového naplnění a braní účasti na Duchu svatém tolik potřebujeme. O to stůjme. Avšak vybízet někoho k tomu, aby prosil o křest Duchem svatým, o nové letnice, to je počin sice náboženský, ale ne biblický.
Co se týká vlastního pojmu "křtu Duchem svatým", pak se podle nového zákona mají věci následovně: Ve Skutcích se mluví o pěti historických událostech "vylití Ducha svatého", ale z nich jen dvě jsou označeny jako "křest Duchem svatým".
1. událost je případ křtu Duchem svatým ve Sk 2, kdy byli takto "pokřtěni" věřící z Židů (Sk 1,5)
2. událost je křest Duchem svatým ve Sk 10, kdy byli takto "pokřtěni" věřící z pohanů (Sk 11,15a).
V této dvojí události Pán Ježíš jakožto Hlava církve "pokřtil Duchem svatým" jednou provždy nejprve židovskou část a potom pohanskou část své církve.
Co se týká ostatních tří událostí dání Ducha svatého věřícímu v Samaří (Sk 8,17), potom Saulovi (Sk 9,17) a věřícím v Efezu (Sk 19,6), tu se mají věci tak, že se to dělo vzkládáním rukou. Při tomto aktu jde o to, že je tu vyprošováno spočinutí Ducha svatého již vylitého o letnicích.
Jinými slovy, jde tu o prosbu za nově uvěřivší lidi, aby i oni měli podíl na onom vylití a křtu Duchem svatým, které se jednou provždy stalo tehdy o letnicích.
Ani tady se letnice už neopakují, ani onen tehdejší křest Duchem svatým, nýbrž je tu zapojení a vzetí účasti na moci tehdejších letnic a na moci a požehnání tehdejšího křtu Duchem svatým, jímž byla pokřtěna celá církev a v ní všichni jednotliví lidé, kteří uvěřili a ještě uvěří. Toto jednoznačně vyplývá z 1K 12,13:"Skrze jednoho zajisté Ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme..." Sloveso "pokřtěni" je tu v čase minulém.
Každému nově uvěřivšímu člověku, tedy nám všem, se dostává možnosti nového prožití moci této tehdejší události křtu Duchem svatým tak, že můžeme jím být znovu a znovu naplňováni a zmocňováni.
R. Novák
autor je kazatelem Bratrské jednoty baptistů
