poslal Nepřihlášený
Byl jsem satanisticko anarchistický nonkonformista
Jednoho dne jsem se na sebe podíval a uviděl roztrhané a záplatované hadry. Došlo mi, že nemá cenu je dál záplatovat, protože by se časem rozpadly docela. Nechal jsem díry dírami a vydal se shánět oblečení nové. Čtyři roky jsem byl na cestě a při shánění prožil spoustu zkušeností.
Každá zkušenost mi ale řekla: "Na Tvoje otázky nedokážu odpovědět." Cestou jsem poznal i meze lidských možností a masky za kterými bývají ukryty. Zůstal jsem sám. Žádné poutníky jsem nikdy nepotkal, aby mi řekli odkud přicházejí a co prožili. Všichni jen záplatovali svoje staré hadry. Proto jsem se začal ptát světonázorů a nalezl jsem dvě volby. První usilovala přijít k Bohu a druhá nabízela, že Bůh přijde sám. Prvních byly tisíce, druhá byla jediná. Zarazilo mě to, ale zapadlo mi to do myšlenky, že pravda jediná být musí. Požádal jsem tedy Boha, aby ke mně přišel a dal mi Pravdu poznat. Překvapil mě. Přišel. Vzal moje staré hadry, oblékl mě do nových a beze slov mi řekl: "Jsem Pravda, kterou jsi hledal."
Vyrostl jsem v katolické kultuře. Oba moji rodiče jsou, stejně jako byli jejich rodiče, katolíci. Maminka mě přestala brát s sebou do kostela asi v 5 letech. Tenkrát jsem docela významně a pravidelně rušil při obřadu a protestoval proti podivnému nedělnímu zvyku tak dlouho, až se vzdala. Až na můj relativně výrazný zájem o peníze bylo mé dětství asi normální. Naučil jsem se s nimi sice zacházet, ale na úkor toho jsem nějak vynechal oblast průbojnosti a samostatnosti. Uchyloval jsem se ke svému vnitřnímu světu, kde jsem byl určujícím a samospravedlivým vládcem. Z toho všeho vyplynula určitá názorová i majetková nezávislost na lidech kolem a celkem použitelná schopnost posoudit efektivitu ledasčeho.
Na gymnáziu jsem většinou nemíval problémy, poněvadž učení byl způsob upozornění na sebe sama. Domov na vesnici mi lehce znemožnil zapadnout do stylu zábavy městských spolužáků, a tak se první projevy dospívání dostavily až ve třetím ročníku. Do té doby byl mým velkým vzorem filmový Arnold Schwarzenegger. Po něm se mou krevní skupinou stal death metal. Identifikoval jsem se s image maníka, co nosí dlouhé vlasy, pije trochu víc než ostatní a umí skvěle pařit na tvrdou hudbu. Hlavním tahounem mi byla Sepultura a přes ni jsem prošel celou galerií metalu od doomu po noise. Potřeba odlišit se od ostatních ještě víc mě přivedla k povrchnímu satanismu a k patologické slovní zásobě. Hluboko uvnitř rozkvetla stylová revolta ve smyslu odkud vítr tam plášť. Pro přesnost jsem se ještě stal hrdým majitelem ke kráse upraveného motocyklu ČZ 175 a vyžíval se ve spanilých jízdách po okolí. Přes to všechno jsem z gymplu odešel pyšný na své studijní výsledky.
Chemie a biologie mě vylučovací metodou přivedly k farmacii. Mé ego si přálo využít také příležitosti disciplíny a materiálního zabezpečení armády ČR. Spojil jsem tedy příjemné s užitečným a začal studovat vojenskou farmacii, ale co je to farmacie, jsem v podstatě netušil. Vojáci se starali o zajištění mého studia a já pomalu zjišťoval dvě věci. Že armáda mi nemá co nabídnout, a že s mým studiem něco není v pořádku. Místo farmacie jsem zkoumal podvědomí, asociace, psychologii, záhady a magično. Svou roli sehrála i počítačová závislost hlavně na hře Terminator - Future Shock, která sežrala většinu jednoho důležitého zkouškového období, což samo sebou přineslo své ovoce. Důležitá je taky historka o srpnové salmonelóze, kdy jsem od své mladé dostal darem Bibli (oba jsme tenkrát byli na opačném břehu, cosi jako satanisticko anarchističtí nonkonformisté). Ani ona ani já jsme tu událost nepochopili a já to rozdýchával skoro sedm dní. Než jsem se pak utopil v nestravitelnosti Starého Zákona, prožíval jsem vždy při její četbě nepoznané stavy ztišení. Psalo se září 1997 a já opouštěl řady vojáků, abych si druhý ročník farmacie zopakoval v civilu. Bohužel jsem po roce smysl svého úsilí neobjevil ani tak a po týdenní dovolené u moře v Itálii v září 98 jsem si sbalil raneček a vrátil se domů. S neslavným koncem mých studií skončil i tříletý vztah s onou podobným způsobem rebelující slečnou (ekonomkou). Neshodli jsme se nejen na roli peněz v našich životech. Ona si přála zemřít bohatá v luxusním domě a já v náručí přírody hladem. Tou dobou jsem začínal tušit, že tělesný vztah je slepá ulice, a že peníze nechci jako smysl života. Měl jsem přehled o vypočítavosti lidského chování a představu o směru cesty.
Studentskou svobodu mi tedy nahradila realita zaměstnanosti a jelikož nic lepšího nebylo, začal jsem vyrábět plastové záchodky a nádrže. Iluze mě opustily zhruba za dva měsíce a já začal ze světa sazí a práškového polyethylenu utíkat pryč. Ne náhodou jsem dostal nabídku nahradit paní laborantku - důchodkyni - na Farmaceutické fakultě, kterou jsem před čtvrt rokem opustil. To už druhá slečna (výtvarnice) se mnou hledala ono něco. Bylo to období iracionálního a emocionálního chápání světa. Rozjeli jsme oblast smyslů a spirituality všeho druhu. Byli jsme si světlem a tmou, co dohromady znamenají den, ale nemohou spolu být současně. Dokonale jsme se doplňovali a na druhou stranu se vskutku těžko dorozumívali. Naším největším společným tématem byly horoskopy. Padlo na ně spousta času i peněz. Čínský, lunární, keltský, osobní - sebeidentifikace skrz přírodní jevy a osvědčená pozorování podobností. Během vztahu jsme několikrát narazili i na křesťanství a navzájem na střídačku jsme se od něj odvraceli a znovu jsme se k němu vraceli. Každý chvilku tahal pilku, ale víc než tušení stínu z toho nebylo. Přitom jsem stihl zběžně prohledat hinduismus, celestýnské proroctví, integrální jógu, i-ťing a fyzickou sebeočistu. Učil jsem se vidět auru, ovládat proudy energie běhající mým tělem, číst z ruky, znát tajemství grafologie i oční duhovky. Pokus s podvědomím mě vrátil do minulosti, kde jsem odblokoval jeden ze zaseknutých vzorců svého chování (kineziologie). Kvanta času jsem taky strávil osamoceným blouděním otevřeným prostorem prázdných polí a luk nezávisle na počasí. Zamiloval jsem si sterilní prostředí chudé na podněty, abych se mohl soustředit na vlastní identitu.
Žádný z těch úniků/ úletů/ praktik mě nedokázal nasytit. Byly příliš specifické a uzavřené samy do sebe. Nedokázaly objektivně pojmout celou tu obrovskou velikost života, která mi dál zela prázdnotou. Stál jsem na pozici laboranta s neúplným přehledem o esoterice východu a pochopením pro lidské slabosti. Měl jsem za sebou asi 5 úspěšných zkušeností s marihuanou a všechno kolem bylo dál bez záruky stejně jako dřív.
Věci dostaly spád, když se narodila nová kazeta kapely jménem Sadist plná pestrého a dostatečně šíleného techno deathu. (Po 3 letech aktivního metalového vyžití totiž začínala na dveře bušit krize kvůli stagnaci téhle zábavy.) Unešen dokonalostí produktu jsem naivně očekával, že osloví úplně každého člověka na zeměkouli a všichni budou už navždy poslouchat jen ji. Staří, mladí, černí, bílí, chudí, bohatí, . prostě všichni bez výjimky. Ale za pár týdnů jsem zjistil, že skončila na smetišti dějin jako všechno ostatní. Rozhozený jsem se zamyslel: "Co je tedy ta základní a neměnná pravda, která platí bez rozdílu vždy a všude pro každého ?" Cítil jsem, že když ji najdu, najdu s ní i odpovědi na všudypřítomné malichernosti, které mi komplikovaly existenci. Zvláštní tušení, že řešení skutečně existuje, mě hnalo vpřed o poznání rychleji než kdy předtím. Kam ale jít, když už jsem skoro všude byl a zbývající možnosti se tvářily dost neplodně. Pak mě napadlo a nešlo mi na rozum, jak někteří lidé mohou věřit v neurčitého a neviditelného Boha. Upamatoval jsem se na film Ježíš, který mi jako doposud jediný fenomén dal určitou naději. Osobnost Krista mě tenkrát fascinovala svou pevností a čistotou charakteru. Znovu jsem prolistoval Bibli a zjistil, že to není jedna složitá kniha, ale hromada různých, přičemž každá o něčem jiném. Nejvíc mě uchvátila Kniha moudrosti (tzv. deuterokanonická kniha, která není ve standardní verzi Bible . je jí podobná kniha Přísloví) - s přehledem rozbila mé soukromé představy o své úžasnosti a zároveň nabídla mnohem bohatší a kvalitnější materiál pro další hledání. Moje myšlenky skončily u nutnosti zeptat se někoho vhodného, kdo mi jako křesťan má co říct a je schopen mi vysvětlit podstatu celé víry. (Záměrně jsem se vyhnul změti tisíců náboženství a šel za lidmi, co si jsou jisti svou vírou a jejich charakter o tom sám svědčí určitou normálností a svobodou.) Do 14 dnů jsem měl základní informace, které jsem nepochopil. Tvrzení žluté brožurky o pilířích víry jsem uslyšel, ale "neuslyšel". Myslím, že jsem to nechtěl slyšet ani pochopit, protože to bylo příliš jednoduché a nedávalo mi to prostor k sebeprosazení. Prostě se mi to zdálo pod mou úroveň. Ale. Začaly se objevovat zvláštní stavy vyčerpání a prázdnoty. Věděl jsem, že cesta zpátky nevede. Všechny mosty jsem za sebou spálil, protože nebylo kam se vrátit. A teď jsem se snažil faktu křesťanství porozumět podle osvědčeného návodu esoterické kuchařky a ono to nešlo. Celé 4 měsíce mi trvalo, než jsem se vzdal a snad si i přiznal, že s tím nehnu. V den, kdy jsem uvěřil, se konal křest v řece Orlici. Poražený v boji o vlastní ego, unavený a znechucený jsem požádal jednoho z přítomných o rozhovor. Znovu mi vysvětlil jak křesťanská víra funguje a já kupodivu porozuměl. Došlo mi, že Ježíš je omezen nemilosrdnými hranicemi pravdy a nemůže lhát. A nejenže nemůže, ale on by to ani nikdy neudělal. Že vše, co říká je Pravda. Vždycky a bez výjimky. Právě tohle mě přesvědčilo. Tenhle fakt svou velikostí přebil všechny další otázky. Z toho vyplynulo, že vše, co se píše v Bibli je ona neměnná pravda, která nedělá mezi lidmi rozdíly. Že černé, bílé, mladé, staré . spojuje v rovnocenných vztazích osobní zodpovědnosti - jediný metr pro všechny. Tady spadly masky a najednou jsem měl před sebou jen lidi od hříchu svobodné a lidi hříchem spoutané bez ohledu na nálepky inteligence, rasy, stáří, funkce, víry . a prostě úplně všeho. Další dějství sehrálo Jeho zaslíbení, že na pozvání přijde a pomůže člověku vymanit se ze všech bloků a závislostí, které v průběhu života nasbíral. Tedy, že mě naučí vítězit nad sobectvím, pýchou, lží, nenávistí ... neboli souhrnně hříchem, o jehož působení v mém chování jsem věděl. V následné modlitbě jsem pozval Ježíše do svého života a svěřil ho do Jeho správy. Od té doby žiji podle Bible a cítím se být duševně doma. Pomáhá mi prosvětlovat vnitřní zákoutí sebe sama, mé postoje a navrhuje možnosti řešení objevených patologických procesů, okolní svět nevyjímaje. Toť osobní zkušenost a základ víry, která mi uvnitř udělala revoluci.
Co se změnilo ? Všechno. Jako když vám vyhoří starý dům a vy se přestěhujete do nového. Všechno je nové. Obecně řečeno prožívám stabilizaci a vnímám to jako celkovou proměnu mého já. Z Jeho strany přichází přijetí a podpora, abych měl vždycky dost síly žít tak, jak by na mém místě žil On. Nikdy mi nic nevyčítá, nepřipomíná staré chyby, za ničím se nehoní, ale vždycky má na mě dost času. Má pochopení pro chvíle, kdy podléhám tlaku okolností (to znamená zranění) a vždy, když se potom k Němu vracím, mě vítá s otevřenou náručí. Je to pocit, vědět, že za zády mám Toho, který má moc nad počasím, nemocemi, démony i smrtí a nedovolí, aby se mi stalo něco zlého. Postupem času rozkrývá mé nitro do hloubky a já můžu poznávat s jakými záměry jsem v dosavadním životě konal své skutky. Že hluboko uvnitř jsou podmíněny egoismem. No a pak mě vybízí, abych to řešil a dal mu prostor mě měnit. Nezmění nic, co nedovolím. Což je jako bych říkal, že nechci být zdravý, když jsem tak hezky nemocný. Skrze Bibli se tak sám držím na uzdě, abych sobě ani ostatním nebyl nebezpečný a On mi tak zároveň ukazuje cestu k naplnění mých bytostných potřeb. Osvobodil mě od závislostí, manipulace, vypočítavosti, protože všechno se snažím řešit přímo s Ním. Veškerá má svoboda, vyrovnanost a pokoj vyplývají jako vedlejší produkt ze vztahu s Ním. O takových věcech jsem si dřív nechával zdát. Už se nemusím bezcílně toulat světem a můžu pevně stát. K tomu, že Ježíš je jediná cesta, pravda a život, Boží Syn, jak o sobě sám řekl, jsem byl přiveden vylučovacím způsobem. Všude, kam jsem se kdy dostal, bylo povrchní mrtvo a v Kristu jsem objevil život. Teď vím, že s Ním zůstanu, protože nikdo jiný tady není.
Moje svědectví je tady proto, aby byla vidět dlouhá cesta k cíli a veškerá logika jejího průběhu. Dá se to shrnout do jedné věty. Ježíš se narodil, žil, byl ukřižován, byl vzkříšen. Zdá-li se to komu naprosto jasné, pak formálně uznal, že Ježíš je Bůh a může s tím něco začít dělat. Kdo totiž zvolí Krista jako základní kámen svého života, tomu se postupně poskládá celá mozaika smyslu lidské existence, sociálních vztahů, vlastní identity a navíc dostane návod, jak se v tom všem orientovat. Časem prohlédne systém lidského zla, chyb, nemocí a všeho toho každodenního chaosu. Kdo se upřímně postaví před Kristův kříž, nemůže se povyšovat a nemusí se ponižovat. Proto je tichým tak snadné pochopit a pyšným tak těžké pokořit se (jako mně). Mimochodem komplexnost Božího Stvoření je nepřehlédnutelná a racionálně nepopsatelná a za druhé jednat podle Desatera je jediná férovka, která neničí, ale tvoří (jak uvnitř tak navenek). Tenhle papír rozdávám na potkání, abych zmeškal co nejméně příležitostí lidem říct, že Ježíš je živý a vyzvat je tak ke smíření s Bohem.
P.S.: Za začátek svého vědomého hledání považuji rok 1996. Vše se začalo odvíjet od filmu Ježíš (do kina jsem šel jen proto, že to bylo zadarmo), na kterém jsem tenkrát poprvé modlil a pozval Ježíše do svého života. Nic moc jsem si od toho nesliboval. Říkal jsem si : "Ježíš je borec, nemám co ztratit.". Po skončení filmu jsem vyplnil dotazník, ve kterém jsem zdůraznil svůj opravdový zájem dozvědět se něco víc, ale schválně jsem nenapsal svou adresu. Nebyl jsem na žádné křesťany zvědavý. Dnes je zřejmá jistota, že na mou touhu po poznání zareagoval ten pravý a dovedl mě až ke kříži.
Tady je takové základní biblické podobenství (Matouš 7:24-29):
A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký." Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.
Pro zájemce jsem k dispozici: petr.stodulka@centrum.cz
Veškeré potřebné informace jsou na: www.kvz.cz (Křesťanské vyučování a život)
Osobně se skrývám pod nálepkou SPK - Studenti pro Krista, Hradec Králové, Na Kotli, A4, 323
Kopírování, půjčování, distribuce, atd. povolené.
