poslal vikttorka
Těmito slovy mě uvedl bratr Aleš ve sboru, kdy řekl: "Dnes je tu s námi Martina, která uvěřila přes internet." Stalo se to 29.1.2003 a tento den bude už navždycky pro mě dnem výjimečným.
Tak začnu od začátku. Jako posledních pár dní v práci i tento den byl vyčerpávající, jelikož jsem zůstala déle v zaměstnání, musela jsem počkat na další autobus. Prohlížela jsem si tedy stránky protestantského magazínu Grano Salis, když jsem narazila na odkaz "svědectví", několik svědectví jsem si vytiskla a přinesla domů. Večer jsem pak vešla do svého pokoje, zavřela dveře, rozsvítila lampičku, zasedla k psacímu stolu a začala číst.
Stránky mi přitahovaly oči jako magnet, četla jsem jedno svědectví za druhým a pak jsem narazila na jedno svědectví ženy, která napsala "Bez Pána Ježíše bych nemohla žít." Psala, že před dvěma roky se dozvěděla, že má rakovinu. Ona i její rodina byli zoufalí a každý den byl pro ni vzácný. V té době začala číst Bibli. Psala, že Pána Ježíše poznala již před 29 lety a pak ho opustila.
Teď, když píšu tyto řádky, znovu se mi nahnaly slzy do očí. Ráda bych citovala doslova, co tato žena napsala a co zcela otevřelo mé srdce Pánu Ježíši a způsobilo, že jsem si uvědomila tu nesmírnou nepochopitelnou lásku Kristovu, uvědomila jsem si svou obrovskou hříšnost, pocítila neskonalou lítost nad svým dosavadním životem. A přesto i mě Pán Ježíš miluje a chce mě mít u sebe, položil za nás, za naše hříchy svůj život, miluje každého z nás a já byla tak nevděčná, že jsem se od něho načas vzdálila a zanedbávala svůj duchovní růst s Bohem. Jak jsem mohla být tak nevěrná? Ale stejně jako píše tato žena i mě náš Pán dal znovu šanci, nezapomněl na mě a znovu mě zavolal k sobě. Nenacházím slova, kterými bych mohla vyjádřit svou vděčnost a lásku k Pánu Ježíši. I já jsem dostala možnost poznat Krista a on mi dal nový život, i když si to vůbec nezasloužím.
Cituji slova ženy: "Pán Ježíš trpělivě čekal. Čekal 20 let, zdali se k Němu vrátím. Nakonec mě musel zranit na nejcitlivějším místě, aby mě přitáhl zpět. Jaká láska! Jak jsem mu vděčná za tu nemoc, jak mu za ni děkuji, vždyť prostřednictvím právě této nemoci jsem poznala, jak mocný je náš Pán. Poznala jsem Jeho lásku, poznala jsem Ho jako největšího lékaře......"
Při čtení těchto řádků mi valily z očí slzy a přitom jsem se cítila nesmírně šťastná, usmívala jsem se. Nemohla jsem přestat číst i když přes pláč jsem na text skoro neviděla. Cítila jsem takový překrásný pocit v duši, bylo mi tak lehce a přitom jsem viděla i své hříchy a padla na kolena. Ten večer jsem cítila Boží přítomnost, Pán Ježíš tam byl se mnou. Přišel mě vyzvat, přišel si pro mě.
Mám nad postelí obrázek Pána Ježíše držícího v náručí malou ovečku.Vždycky, když jsem byla smutná, tak jsem Ho prosila, kéž bych mohla být u Něho, kéž bych mohla být tou ovečkou, kterou drží ve Své náručí. Posledních pár měsíců, když jsem hovořila s naším Pánem, se mi zdálo, jako by byl smutný, jako by měl v očích slzy, avšak já neslyšela jeho odpovědi, nemluvil se mnou. Ale ten večer, když jsem pohlédla znovu do Jeho tváře, zdálo se mi, že se zase na mě usmívá, oči se mi rozzářily štěstím a já slyšela Jeho hlas. Bůh mi odpustil a já se rozhodla od základů změnit svůj život. Vyznala jsem Pána Ježíše, učinila pokání a přijala Pána Ježíše Krista jako Pána svého života, sice ve svém soukromí, ale celým svým srdcem.
Můj přítel ze sboru mi jednou povídal o dni, kdy se znovu narodil. Já považuji za tento svůj velký den právě 29. leden, přesně 20:33. Tento lednový večer jedna obyčejná hříšná dívka v jedné malé vesničce, ve svém pokojíku vyznala na kolenou Pána Ježíše, pocítila tu nádhernou vnitřní radost z tohoto setkání a slíbila, že už Ho nikdy neopustí.
Poté jsem četla ještě několik svědectví, ve kterých jsem našla sama sebe a svůj předešlý život. Zvlášť s jednou dívkou jsem mohla ztotožnit svůj příběh. Boží milost a Boží moc je nesmírná. Ještě než jsem usnula jsem si četla v Bibli a potom hovořila s bratrem Alešem, se kterým jsme se domluvili na schůzce, abychom si pohovořili osobně. Den nato mě poprvé přivedl do sboru, který teď navštěvuji a jsem za to moc vděčná. Děkuji všem za jejich milé přijetí a za to, že teď můžu společně s nimi velebit našeho Pána Ježíše Krista.
Tento zdánlivě obyčejný a nepříliš dobře začínající den se pro mě nakonec stal dnem významným a nezapomenutelným. Přeji vám všem, abyste našli cestu k našemu Pánu a prožívali intenzivně jeho lásku k nám.
Děkuji této ženě i vám všem za vaše svědectví.
Pán vám žehnej
Martina
