Grano Salis - Nemusím všecko vědět

Jsou věci, které vědět žádným způsobem nemůžeme. Především co bude zítra, za měsíc, za rok. Všichni jasnovidci jsou buď šarlatáni nebo paranoikové. Ostatně by lidem nijak neprospělo, kdyby dovedli předvídat budoucnost, aspoň lidem činorodým Jiné je to s minulostí a s přítomností. Tam je třeba vědět co nejvíc, vědět a pamatovat si. Každá zapomenutá zkušenost, má-li být obnovována, se platí dráž a dráž. Je tedy třeba vědět mnoho, nikoli však všecko. A o těchto výjimkách chceme nyní hovořit. Můžeme je rozdělit do dvou skupin, které nazveme oni (naši sousedé, přátelé, kolegové atd.) a já. O první skupině se memusíme zvlášť šířit. Lidé mají stejné právo jako domy - je dovoleno se na ně dívat jen zvenku. Dovnitř smí vstoupit pouze ten, kdo by pozván, a očekává se od něho za důvěru důvěra. Svévolná zvědavost je jistý druh krádeže, o to horší, že neškodí majetku, ale samému majiteli. Teď přichází na řadu druhá skupina. Co nemusím sám o sobě vědět? To, oč jsem si sám neřekl. O vyžádaném úsudku lze předpokládat, že bude formulován odpovědně, obezřetně i upřímně, užitek proto bývá obapolný. Kdežto samovolné lidské řeči, rady a kritiky, ať už šeptané za zády nebo říkané do očí, postrádají to hlavní: nedbají na účin svých slov. Diagnóza je součástí terapie, jen s tímto zřetelem může být pacientovi sdělena. A lék je jen tehdy lékem, když je přesně dózován a správně ordinován. V opačném případě působí na organismus rozkladně, ochromuje síly, schopnosti i vůli. Člověk nemůže zabránit, aby si o něm lidé nepovídali. Ale může docílit, aby se to dálo mimo něj. A případným ochotným informátorům zdvořile řekne: Děkuji, nemusím všecko vědět! z evangelického kalendáře

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace