Grano Salis - Bůh coby kus hadru aneb tvoje skutky křičí tak

Již delší dobu si pohrávám s myšlenkou jaké by to asi bylo, kdyby se role vyměnily. Kdybychom my byli Bůh a On byl naším dítětem. Jaký by tento vztah byl? Nepřišlo Vám někdy, že se k tomuto překrásnému a jedinečnému vztahu chováme jako ke kusu hadru? Jak moc si pohráváme a ani nedomýšlíme pravou podstatu tohoto vztahu?

Nyní budu mluvit ze svého hlediska. Do této role zasadím sebe. Nepřísluší mi role soudce a ani nechci zde někoho kritizovat. Nevidím do Vašich životů. Též vím, že to není vůbec černobílé, jak se na první pohled zdá. Spíše chci jistým způsobem opět poukázat, jak jedinečný a milující je náš Otec, když na nás neustále čeká s otevřenou náručí, přestože my se chováme tak jak se chováme.. Nevím jak vy, ale ve svém duchovním životě to vidím takto. Přijdu si jako na horské dráze, ne-li na Centrifuze. Jednou nahoře jednou dole. Tak si říkám, jak by to asi vypadalo, kdybych byla v jeho pozici. Určitě bych se cítila zraněna. Nabídla bych někomu svou lásku. Tolika jasnými způsoby bych mu dala najevo, jak moc pro mne znamená. Dokonce bych obětovala svoje jediné dítě, které bych milovala nadevše jenom pro něj. Pro jeho věčný život. Stála bych u cesty a čekala. Nenutila bych mu svou lásku násilím… Jelikož jsme všichni lidé, tak to podám opět lidským způsobem.. Jak dlouho bych tolerovala jeho neustálé útěky někam jinam? Jak moc dlouho bych vydržela neustálé sliby? Určitě ne moc dlouho… Cítila bych se neoceněná..Cítila bych se, že mne nebere vážně, že mu jsem snad jen pro srandu.. Jak může jeden den tvrdit, že mne miluje a chce mi předat svůj život do mých rukou a přitom vzápětí učiní úplný opak? Jak může plno věcí činit ve svém jménu a přitom podtext celé věci by byl k oslavě sebe? Jak moc bych dávala váhu jeho slovům, když skutky by byli spíše většinou o něčem jiném.. Jak moc toužíme po té pravé lásce která je popsána v překrásných verších v listu Korintským.. Jak moc po ni dychtíme, ale přitom je v dnešní době tak zdeformována.. Kolikrát mi je do pláče. Nad sebou samou. Není to sebelitování..To ne.. Jen mi tak přijde líto, že kolikrát přes svou přirozenou hříšnost si neuvědomuji a ani se moc nedostávám do pravé hloubky tohoto jedinečného vztahu.. Dochází mi, jak moc velikou trpělivost s námi Bůh má.. Kdy mi dochází jak mnoho nás Bůh miluje.. Ano, ale kde je to pak v mém životě vidět? Víte, když mi kdosi tvrdí, jak moc mne miluje.. Jak moc touží být po mém boku..Jak moc pro něj znamenám.. Při mé veliké touze po Lásce mu uvěřím..Tolik dychtím milovat a být milována.. Jenže když pak rozpoznám, že to jsou jen slova a čin žádný, je mi opravdu úzko u srdce. Tu si říkám..:“Ale Eff, vždyť sama děláš totéž..“ A mám pravdu.. Jde o můj vztah k Bohu.. Je to čas, kdy si uvědomím, jak je prázdné říkat Bohu…“Pane, tolik tě miluji..Tolik chci být s Tebou ve tvém společenství..“, ale v zápětí upadám do hříchu.. Nechci to neustále obhajovat tím, že jsem od přirozenosti hříšná.. Nebo nějakými pasážemi z Bible. Jsem člověk, který zde stojí s pokorou před Bohem a hledá.. Hledá cestu k Bohu.. Hledám to, kdy k Bohu začnu přistupovat opravdu jako ke Spasiteli a nebudu znevažovat svobodnou vůli, kterou nám dal .. Kdy mi konečně dojde, jak převeliká a nekonečná je jeho láska .. A kdy hlavně moje skutky budou obrazem toho, jak moc jsem šťastná, že jej mám.. A to proto, že On je opravdu mou jedinou cestou .. A já již nechci říkat druhým lidem, tvoje skutky křičí tak, že neslyším co říkáš… Protože sama, už opravdu taková nechci být…Nepřijde Vám, že se někdy až moc spoléháme na to, že Bůh je milující Otec a že k nám přistupuje s takovou naprostou láskou a oddaností? Nemyslíte si, že někdy k tomu přistupujeme až moc laxně? Že kolikrát si s jeho láskou pohráváme jako s kusem hadru? Vždyť Bůh je láska, tak s kým se tu tak jedná…

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace