Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

  Čím se liší katolíci? opravdu si nedáte (nedáme) konečně klid? Měli bychom se zahanbit a místo nadávání a rozbrojů jít spíše do sebe.
"Dům rozdělený jak obstojí?"
Vracíme se do minulosti, počítáme křivdy a kdo je snad horší, jestli jezuité nebo husité nebo křižáci nebo Josef II atd, nakonec KSČ a současné protivenství, nezájem lidí atd.
Taháme sebou břímě minulosti, kde je Kristus?


Je to v něšem podobné: u DNA se replikují části sekvencí, aby pokračovaly (přes messenger RNA). V naší mysli se replikují názory, aby navazovaly a pokračovaly. V něčem je to dobré, ale některé nevhodné "drobty" bychom měli odhodit. Také u replikace DNA mohou nevhodné části působit nežádoucí odchylky, které pak provázejí organizmus jako vady.
Co je vadou, která se replikuje z minulosti? Třeba něco, co není aktuální a hodilo se kdysi. Tu jde o "otevření se současnosti" = dni- tomu, který je dnes = aggiornamento (jaksi "zdnešnění"). Proto se už mše slouží v domácím jazyku, kněz slouží obrácen tváří k věřícím a ne ke stěně před ním (ke světové straně východu slunce) a třeba i to, že se jeptiškám dovolilo nosit praktické sukně pod kolena (sukně dlouhé po kotníky jsou hezké na historických obrazech šlechtičen a nosily je i selky, ale zkuste v něm nastupovat do dopravního prostředku a nechat si přivrznout cíp ve dveřích na příklad) atd.
Ale je tu závažnější dědictví z minulosti, a to je duchovní.
Oprostěme se konečně od minulých dob a od příčin neshod !
- Vleklé zbytky z minula mají staré kořeny, a církve si je konzervují i kdyby si toho nebyly vědomy. Třeba v husitství je to princip "vzdoru". Už dávno není čemu vzdorovat, křížové výpravy proti Čechám byly naposledy před 470 lety. Novokřtěnci hlásali křest v době plného vědomí člověka (ne dětské křty) a dnes vedle toho dnes žijí baptisté se svou praxí a nehádají se (to je milé), Rousseau chtěl, aby se s vyučováním křesťanství začalo až ve věku 15 let (komunistům by se to líbilo, alespoň dětství bez Ježíše), jiní mají spor o tom, jesti Večeře Páně je opravdová, nebo jen památka atd.
Tady Vám nabídnu, co jsem chtěl poslat do stránky granosalis.cz do diskuze o rozdílech, ale nevzali to tam. Čtěte vy zde (úryvek):
Pokud se týká rigidnosti, o které se píše v jiných příspěvcích, lze vzít do úvahy, že má své kořeny. Čím je církev vznikem mladší, tím má méně odporu a je v ní více ochoty ke změnám. Až do trpkého konce u hnutí New Age, které není církví, a dovoluje skoro všechny názory (to už je konec normálnosti).
Porovnejme: za časů kdy vznikli Čeští bratří se mnoho skupin v učení odchylovalo. Byli tu novokřtěnci, chiliasté, zmatky v Münsteru, husité nebyli jednotni, později přišel vliv Kalvina atd. Čeští bratři záhy ustanovili, že nikdo nesmí publikovat své učení (slovem ani písmem), dokud nebude posouzeno církevní radou a schváleno. Také Komenský, který při redakci zpěvníku připojil několik svých písní musel texty předložit Radě ke schválení, ačkoliv byl biskup.
Nedivme se ani starší řkc, že hájí své. Byl by to zmatek, kdyby každý připojil své názory jen tak. Co ale přispívá k rigiditě řk církve je to, že vedení sídlí v Římě a má stále za papeže Italy a nejraději Římany. Období změny v Avignonu bych vítal jako přínosné, ačkoliv problematiku a charakter místa neznám. A možná je škoda, že vliv kardinála Mazarina nebyl tak velký, aby také jednou třeba Galie dala světu svého papeže. Proč ostatně není žádný papež z Palestiny, z místa původního působení Krista? Za několik století potom jsme se dočkali, že papežem je nejen Neříman, ale dokonce Neital.
Římská povaha prosákla za staletí jednání a dnes jednáte nejen s katolickým knězem, ale s osobou, na kterou mají vliv italské dějiny. Mnoho národů staré Italie bylo jednotně uzpůsobeno vlivem Latinů, tedy dnes už nejednáte s Heruly, Volsky, Etrusky, Sabiňany atd., ale s formací zformovanou vlivem Latinů a potomků Aeneovy družiny. A to byl vojenský stát a tak zůstal vliv i v časech pozdějších. I kněží odjinud prošli formací jako u Latinů. Organizace řk církve je jako u vojska. Voják nemá sám slovo, ale jednotně postupují podle generálně schváleného plánu a v jednotlivostech je třeba se zeptat. Tam není konciliarizmus jako třeba u Křesťanských sborů nebo uplatnění presbyterního principu jako u baptistů a ČB.
Ale doufám, že časem se všechny církve poučí z trpké minulosti, když teď nejsou pronásledovány jako za antiky, ale spíše čelí lhostejnosti světa.
Doufejme.
Mirek Miroslav K