poslal míša
MÝTUS PLACHOSTI
Máte v rodině plaché dítě? Až si přečtete následující řádky, možná to budete chtít změnit!
Plachost je mýtus. Je to past, do níž se děti lapily, a nevědí, jak z ní ven. Plachost může být u dítěte roztomilá, ale v pozdějším životě je to skutečný handicap. Pravda je taková, že plaší lidé v životě nemívají úspěch.
Jak se děti stávají plachými a jak jim můžeme pomoci, aby byly společenštější? Plachost začíná souhrou náhody a příhodných podmínek. Všichni někdy býváme v různých společenských situacích neočekávaně vyvedeni z míry a nedostává se nám slov. To se stává i dětem. Jednou jsem viděl na nějakém představení, jak jeden klaun přišel k batoleti, sklonil se až k němu, aby mu zřejmě řekl ahoj, a dítě se vyděsilo takřka k smrti! Jeden herec zase vyprávěl, jak vzal své dvouleté dítě do Disneylandu a zjistil, že není ani trochu nadšeno možností potřást si rukou s Mickey Mousem. Důvod je nasnadě: z dětské perspektivy vypadá starý známý Mickey jako dvouapůlmetrová KRYSA!
Úkolem nás rodičů je dostat děti z tohoto modelu chování. Koneckonců, lidé, které představujete svým dětem, by neměli být ani nebezpeční, ani hrůzostrašní - takže není potřeba se chovat tak, jako by takoví byli.
Doporučuji tento postup:
1. MĚJTE SVÉ DĚTI K TOMU, ABY BYLY SPOLEČENSKÉ.
Je to velmi jednoduché. Vysvětlete svému dítěti, že když s ním někdo mluví nebo ho zdraví, mělo by:
se na dotyčnou osobu dívat; pozdravit a připojit jméno oné osoby.
Můžete jim někoho představit, například “Tohle je Petr, pozdrav ho, prosím!” Dítě se na něho podívá a řekne: “Ahoj Petře!” - a je to! Pro děti do čtyř let to postačí, protože v tomto věku by neměly být středem pozornosti déle než pár okamžiků - jinak je budete tlačit k tomu, aby se předváděly. Pozdravit a navázat kontakt očima pro začátek stačí.
2. TRVEJTE NA TOM, ABY TO UDĚLALY!
O tříleté Lucii si rodiče mysleli, že je velmi plachá. Mívali často hosty, a ačkoli byla Lucie jinak upovídaná a neměla zábrany, vůči hostům byla ostýchavá, schovávala se za máminy sukně, a když někoho viděla poprvé, zpravidla vůbec nepromluvila. Později se tak začala chovat i k jiným dětem.
Její rodiče se s námi poradili a přistoupili k akci. Dali Lucii jasné pokyny, že když s ní někdo mluví, je třeba se na něj dívat a odpovídat. Když k nim pak přišla na návštěvu přítelkyně, která u nich byla už mnohokrát, a Lucie s ní opět nekomunikovala, rodiče jí řekli, ať se jde postavit do kouta a přemýšlí, dokud nebude připravena se chovat správně. “Kout” je metoda používaná nyní mnoha rodiči, aby dětem pomohli promyslet si problém - je to lepší alternativa facek a křiku. Lucie se postavila do kouta, ale začala vyvádět. Rodiče ji proto poslali do jejího pokoje. (V této chvíli byli rádi, že účastnicí experimentu byla jejich dávná přítelkyně, a ne někdo cizí, kdo by byl rychle hotov s úsudkem.) Překonání dosavadních modelů chování vyžaduje vždy největší úsilí na začátku. Když se Lucie uklidnila, byla opět poslána do kouta. Okamžitě řekla: “Už jsem připravená.” Je totiž možná tvrdošíjná, ale ne hloupá. Přišla k návštěvnici, bez nejmenších problémů řekla “Ahoj Marie!” a odběhla si hrát. Brzy poté za Marií opět přišla, ukazovala jí hračku a nenuceně si s ní povídala. Dosavadní plachost se už takřka neobjevila - a pokud přece, pár vteřin v koutě ji zase zahnalo. Z Lucie se během několika dní stalo otevřené, společenské dítě.
Jediným důvodem, proč plachost přetrvává, je přílišná pozornost, kterou jí někteří dospělí věnují. Domnívají se, že je roztomilá, rozkošná a sladká, a dělají velké divadlo z toho, jak se snaží “přimět dítě k řeči”. Dítěti se tak dostává více pozornosti, než kdyby se chovalo normálně. Poskytuje dobré téma ke konverzaci dospělých, kteří si nedokážou vymyslet nic lepšího!
Vaše dítě by se mělo bát lidí jen tehdy, když nejste nablízku nebo když něco není v pořádku (tzn. dotyčný člověk je skutečně nebezpečný, opilý, nebo se o něm ví či tuší, že je sexuálně úchylný). Takoví lidé by se především neměli v blízkosti vašich dětí vůbec pohybovat. Dávejte pozor, zda nejsou některé reakce vašich dětí extrémní, a pokud ano, zjistěte co možná nejdříve důvod.
Zda bude vaše dítě společenské, záleží skutečně jen na tom, jak se naučí navazovat kontakt s lidmi. Naučte své dítě pozdravit, dívat se do očí a představit se - pak bude získávat přátele, bude se mezi lidmi cítit dobře a jeho společenské chování se bude zdokonalovat. Jeho život bude ve všech směrech úspěšnější - společensky, ve škole i v povolání. Stojí za to skoncovat s plachostí co nejdříve.
ukázka z knihy - Proč jsou šťastné děti šťastné
brož.,139 s., 149 Kč
Portál
Steve Biddulph
