Poslanecká sněmovna zamítla mezinárodní smlouvu, jež měla být uzavřena mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Protože se jedná o složitou právní materii, ve které se prolínají aspekty práva mezinárodního a práva vnitrostátního, stojí za to tuto problematiku stručně okomentovat. Ač jde o mezinárodní smlouvu uzavřenou mezi dvěma státy, její obsah je z pohledu mezinárodního práva atypický, neboť upravuje problematiku postavení vnitrostátní právnické osoby katolické církve na území ČR.

Tato atypičnost by sama o sobě nebyla na závadu. Spornou je však otázka, zda touto mezinárodní smlouvou neměníme právní pozici katolické církve, zda ji nepovyšujeme nad ostatní církve, které působí na našem území a zda tak z katolické církve nečiníme církev privilegovanou. Osobně se domnívám, na rozdíl od ministra zahraničí Cyrila Svobody a ostatních představitelů KDU-ČSL a některých poslanců US, že tomu tak je. Přijetím této smlouvy bychom, dle mého názoru, založili nerovnost jednotlivých církví v ČR a z katolické církve bychom učinili církev privilegovanou. Oč opírám toto své tvrzení?

Je sice pravdou, jak říká ministr zahraničí Cyril Svoboda, že tato smlouva katolické církvi nepřináší žádná nová práva. Katolická církev již podle současné platné právní úpravy může například vykonávat obřady, při nichž je uzavíráno manželství, nebo zajišťovat výuku katolického náboženství ve školách, předškolních a školských zařízeních, která jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy ČR, stejně tak jako jiné církve, jež splní podmínky stanovené v zákoně o církvích.

Současná platná vnitrostátní úprava, obsažená v zákoně o církvích a náboženských společnostech (zákon č. 3/2002 Sb.), však upravuje tato oprávnění církví odlišným způsobem než smlouva se Svatým stolcem. Církve totiž vykonávají tato oprávnění jako takzvaná zvláštní práva registrovaných církví (§ 7 odst. 1 zákona). Církev tak o povolení výkonu takových práv musí žádat stát a musí při tom splnit relativně přísné zákonem stanovené podmínky. V případě, že tyto podmínky přestane plnit, pak stát, potažmo ministerstvo kultury, může takovéto oprávnění k výkonu zvláštních práv církvi odejmout...

Takovýto právní režim by však neplatil pro katolickou církev v případě, že by byla přijata mezinárodní smlouva mezi ČR a Svatým stolcem. Ta by zajišťovala katolické církvi výkon těchto práv, aniž by stát mohl tato oprávnění korigovat či je katolické církvi odejmout. Na jedné straně by tak existovaly církve podrobené vnitrostátnímu právnímu režimu a možnosti státu odejmout zvláštní práva, a vedle toho katolická církev, jejíž právní postavení by bylo ze strany českého státu téměř nedotknutelné.

V opačném případě by stát musel od smlouvy se Svatým stolcem odstoupit. Ač nejsem zapřisáhlým odpůrcem případné smlouvy se Svatým stolcem, vnímám specifické postavení katolické církve, domnívám se, že právě z důvodu různého právního režimu pro církve v ČR je dobré, že Poslanecká sněmovna smlouvu se Svatým stolcem tak, jak byla předložena ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou, odmítla. Nic nebrání tomu, aby byl zpracován nový návrh mezinárodní smlouvy, který nebude obsahovat právní nejasnosti a nebude vytvářet otazníky nad postavením katolické církve ve vztahu k českému právnímu řádu.