poslal nobby Mohou být dospělí z hadích ocásků?
Lehká mozková dysfunkce nemusí být jen záležitostí neklidných dítek. Ukazuje se, že značný vliv může mít na dospělého člověka, který takovým dítkem byl a který se potýká s problémy nejen ve škole, ale později i s navazováním vztahů.
Do zlatého fondu psychologické osvěty patří zjištění o dítkách přezdívaných živé stříbro nebo charakterizovaných jako děti z hadích ocásků. Jsou neklidné, roztěkané, nesoustředěné, nepříliš obratné. Pokud je široko daleko jediná louže, zřejmě do ní spadnou.
Některé z nich, a těch je většina, jsou hyperaktivní a zbrklé, jiné jsou naopak pomalejší, než je průměr. Intelekt je obvykle přinejmenším na průměrné úrovni, leckdy dokonce nadprůměrný.
Vyznavači pozitivního vyjadřování charakterizují jejich pozornost jako tak širokou, až se stává nepozorností. Vědecky řečeno tyto děti trpí nedostatečným rozvojem selektivních procesů zaměřujících pozornost k nejdůležitějším informacím. Při školní výuce je nejspíš zaujme letící moucha, auto za okny školy a tužka, jejíž násada se může stát hlavní děla střílejícího papírové kuličky.
Utrpení ve školních lavicích
Dobrý intelekt je v daných souvislostech spíše dvojsečná zbraň. Argument, že by dotyčný žák rozhodně mohl vynikat, ale je to lajdák a rušivý element, působí na řadu učitelů jako muleta v rukou toreadora na býka. Červený odstín nedostávají posléze piliny v aréně, ale žákovská knížka pokrytá poznámkami typu: „Přes opakovaný zákaz se houpe na židli a klepe perem o lavici.„ Otočíme stránku a hle: „S rachotem spadl ze židle, právě když bylo ve třídě ticho.„ A do třetice: „Zásadně napřed jedná, a pak teprve přemýšlí a nenechá si své nevhodné projevy vymluvit.„
Ne vše patří do sbírky školních perliček. Obvykle čteme o zapomínání pomůcek, nesledování výuky, o zamaštěném sešitu, o vykřikování a jiných projevech nekázně. Ani ve třídách označovaných jako nejhorší ve škole nepatří k záporným hvězdám, jež oceňuje vrstevnická mafie. Jen zdánlivě pro to má všechny předpoklady. Mladší učitelé kvůli němu odcházejí ze školství, starší si rvou zbytky vlasů, učitelky navštěvují psychiatra.
Důvodem jeho neobliby není dobré jádro kolektivu, jež pedagogický optimista najde i ve třídách vyhlášených problémy. Příčiny jsou prozaičtější. Dítko bývá vcelku oprávněně vrstevníky vnímáno jako citově labilní nešika. Mívá přezdívku Nervák nebo Semtex, což hovoří za vše.
Výše zmíněné projevy obvykle souvisejí s obtížemi matky v době těhotenství, včetně záporných vlivů životního prostředí. Souvisejí s těžkým porodem, při němž bylo dítě kříšeno či posléze muselo pobývat v inkubátoru.
Příčinou může být i řada somatických onemocnění brzy po narození. Namátkou bývají časté třeba opakované záněty středního ucha. Najdeme zde častěji než jinde leváky, nebo ještě častěji děti se zkříženou lateralitou. Dominuje třeba pravá ruka a levá noha a oko. Leckdy jde o děti tupozraké. Rodnou sestrou popsaných projevů bývá dyslexie či dysortografie.
Mezi neodhalitelná tajemství našeho školství patří záhada, proč mají na individuální klasifikaci vyhláškou dané právo zcela oprávněně žáci s výše jmenovanými mimointelektovými příčinami neprospěchu, leč stejné právo je upíráno žákům, o nichž píšeme.
Zlí jazykové soudí, že za to může potměšilý duch profesora Zdeňka Nejedlého, zakletý coby bílá paní na půdě ministerstva školství. Může tak testovat pravdomluvnost psychologů. Ti totiž údajně leckdy zamhouří oko a najdou dyslexii či dysortografii i tam, kde jsou daleko výraznější jiné nesnáze.
Klasické označení oněch jiných problémů je lehká dětská encefalopatie, pocházející z roku 1940. Modernější i výstižnější je termín lehká mozková dysfunkce (LMD). Psychiatři hovoří o poruše aktivity a pozornosti, případně o hyperkinetické poruše chování.
Vědci míní, že nerovnoměrnosti zjištěné ve vývoji psychických funkcí se v průběhu dospívání kompenzují. V praxi jsou rodiče utěšováni konstatováním: „Problémy nejsou trvalé, časem se výrazně zmírňují.„ Na dotaz, kdy to bude, slýchají: „Po pubertě.„
V nezanedbatelném procentu případů však platí pořekadlo sliby–chyby. Problémy se pouze pozmění věkem a situací, ale v zásadě přetrvávají. Postiženým, byť již vybojovali boj s pubertou, chybí nejspolehlivější prostředek k přípravě na zkoušky všeho druhu, česky malebně zvaný sicflajš. Mladíci, kterých je mezi LMD mnohem více než dívek, nevydrží sedět u učení. Baví je tisíc věcí, ale pořádně nedělají nic.
Láska celý svět změní…
… všechno je jinačí, zpívá se ve známé české písničce. LMD je ovšem poněkud jiná, lásky vzdorná písnička. Zřejmě poprvé u nás publikoval výsledky své diplomové práce ve sdělení Problematika zrání osobnosti ve vztahu k lehkým mozkovým postižením Milan Jůza.
V literárním přehledu se zmínil o zahraničních výzkumech naznačujících výrazně častější obtíže pracovní, častější nesnáze během vojenské služby i v partnerských vztazích v porovnání vzorků dospělých mužů s LMD a jejich bratrů, kteří danou dysfunkcí netrpěli. Sám ve svém výzkumu při projektivním hodnocení kreseb zjistil, že daleko častější než pouze obtíže motorické byly potíže osobnostní. Dále se ukázaly časté poruchy při vnímání vlastního těla, při vnímání jeho hranic, kapacity, výkonnostních možností.
Výsledky konfrontoval s dalšími zjištěními z ciziny. Obzvláště pozoruhodný je jev zvaný St. Louis triad. Jedná se za prvé o zvýšený výskyt závislosti na alkoholu u mužů a hysterie u žen, dále sociopatie a hyperaktivita dysfunkčního typu. Jůza obezřetně uzavírá: „Nerad bych, aby se potíže v partnerských vztazích začaly připisovat plnou měrou projevům LMD, ale v některých případech je (…) sledování této problematiky u případu na místě.„
V době, kdy tato slova psal, v roce 1982, bylo slovo podnikatel bezmála synonymem pro označení závažné trestné činnosti. I tehdy muži s LMD častěji fluktuovali a pracovně se až překvapivě často uplatňovali v různých přidružených výrobách JZD. Dnes mnohdy tzv. podnikají. Spíše se jim nedaří, jejich dluhy pak platí častěji ručitelé úvěru, než oni sami. Být úředníkem banky zjišťujícím bonitu klienta, ptám se: „A co porod, vážený?„
Zkušenosti naznačují i to, že manželství mužů, u nichž byla v minulosti diagnostikována LMD, je ohroženo rozvodem výrazně častěji než srovnatelné manželství jejich vrstevníků bez této diagnózy. Výrazně častější je i jistá těkavost v hledání studijního či pracovního uplatnění. Vzdělání bývá doplňováno až výrazně po třicítce, po různých peripetiích a komplikacích.
Styl pokus–omyl se uplatňuje mnohdy i v sexuálním životě, kde se objevuje jakási infantilně nezralá promiskuita. Dotyční v mládí spadli do široko daleko jediné kaluže. Nyní jako by se málem z každé chtěli napít.
Jeden z rozvodových mýtů tvrdí, že druhá manželství jsou spokojenější než manželství prvá, protože podruhé již lidé vědí, jak chybovali, a chyb se vystříhají. To je nesmysl. Leč není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Jsou muži, kteří uzrají pro manželství až po prvním, někdy až po několikátém neúspěšném pokusu. Zdá se, že výrazně častěji jde o ty, jež patřili do skupiny s LMD.
Dobrou zprávou v daných souvislostech je současný demografický vývoj s výrazným posunem průměrného věku vstupu do manželství. Špatnou zprávou je, že zde zřejmě k úpravě nejsou třeba roky, spíše desetiletí.
Obdobou je i vztah k potomkům. Mužská LMD populace bývá mnohem lepšími dědečky než otci.
Připravte se na možné
Závěr má naznačit východisko a působit pokud možno optimisticky. Leč složité problémy nemají východisek, jež by bylo možno vměstnat do několika časopiseckých řádků. Sáhneme tedy k mudrosloví. Snoubenci muži tuší, že jaká matka, taká Katka. Snoubenky by se možná měly včas poptat maminky nastávajícího, jaké měla těhotenství, porod a první měsíce po něm. Nejen to.
Láska sice hory přenáší, ale hypotézu o dědičnosti LMD, zejména v mužské větvi, neruší. Byl-li kdysi taťka z hadích ocásků, rozhodně nelze vyloučit, že takový bude jeho syn. Optimismus lze čerpat z toho, že během let výrazně přibylo učitelů, kteří vědí, že LMD není výmysl psychologů, výmluva nehodných, ani bič boží na pedagogy. Je to „kus života těžkého„ a vychovatelská maturita.
P.S.: Partnerská maturita je to zřejmě též.
Tomáš Novák
