ODBORNÉ STANOVISKO K POČÁTKU ŽIVOTA NOVÉHO LIDSKÉHO JEDINCE K diskusi o potratech posílám odborné stanovisko uznávaných kapacit: I.
V současné době je v České republice vedena diskuse o tom, kdy začíná existovat člověk jako jedinec - zda v okamžiku vzniku oplozeného vajíčka (v odborné mluvě "vejce"), nebo po uplynutí určité doby od této chvíle, během které je zárodek (embryo) v jakési "přípravné fázi" a nelze určit, zda má či nemá atributy samostatné lidské bytosti.

Tato diskuse zřetelně pomíjí některé závažné skutečnosti prokázané moderní biologií a embryologií, jež jsou v podstatě bez výhrad u všech ostatních obratlovců přijímány za platné. Pokud by je totiž vzala v úvahu, dospěla by k jednoznačnému závěru, a nemělo by smysl v ní dále pokračovat. Nejméně od padesátých let tohoto století učí embryologie, že existence nového jedince začíná oplozením, jehož podstatou je splynutí dvou zralých pohlavních buněk, vajíčka a spermie (Frankenberger 1954). Překotný rozvoj biologie a zejména genetiky v posledních několika desetiletích přidal k této problematice mnoho podrobností, které zmíněný základní poznatek nejenže nepopírají, nýbrž jej potvrzují. II.
Zde je stručné shrnutí současných biologických znalostí o počátku života jedince, o jeho vývoji a o řízení životních pochodů se zaměřením na člověka: Pro normální funkci tělových (somatických) buněk živých organismů (jak rostlinných, tak živočišných) je potřebná dvojitá chromosomová výbava obsažená v jádře. U člověka je to 22 párů vzájemně zastupitelných a zcela rovnocenných chromosomů a dvojice chromosomů, které mohou být vzájemné odlišné (chromosomy X a Y), na které je mimo jiné vázáno i určení pohlaví jedince a některé s tím související skutečnosti. Nejdůležitější součástí chromosomů jsou deoxyribonukleové kyseliny (DNA), které jsou nositeli zakódovaných informací potřebných pro tvorbu bílkovin v buňkách, obecné známých jako geny. Bílkoviny jsou pak nositeli životních pochodů v buňkách. Je tedy možné konstatovat, že všechny životní pochody v buňkách živých organismů, včetně procesů dělení, nabývání specifických vlastností a funkcí jsou určeny a řízeny složením molekul DNA v jádře (genomem). Toto složení je v každé normální tělové buňce téhož jedince stejné, při každém dělení se přesně kopíruje, takže zůstává neměnné po celou dobu existence jedince ve všech jeho tělových buňkách. Z úplné genetické výbavy, kterou obsahuje každá buňka, se přitom pro činnost konkrétní buňky uvolňuje pouze ta část informace, která je potřebná pro zajištění příslušné funkce. Jednotlivé chromosomy z chromosomových párů se přitom mohou střídat nebo doplňovat podle dosud ne zcela objasněných pravidel. Uvolňováni je řízeno velmi složitými mechanismy, v nichž hraje roli i vzájemné ovlivňováni buněk a tkání, i proběhlé vývojové pochody. Jejich studium je dnes jedním z nejaktuálnějších témat molekulární biologie a genetiky. Při dozrávání pohlavních buněk, vajíček a spermií, probíhá tzv. redukční dělení, při němž tyto buňky ztrácejí polovinu své chromosomové výbavy (ze 22+1 páru chromosomů zbyde jen 22+1 chromosom). Takto pozměněná buňka ztrácí schopnost samostatně plnit životní funkce a pokud v určeném čase není podílnou na oplození, odumře. Při redukčním dělení si párové chromosomy vymění mezi sebou některé své části, takže chromosomy dozrálých pohlavních buněk se liší od chromosomů obsažených v ostatních buňkách téhož jedince a dozrálá pohlavní buňka nese jinou, zcela individuální "směs" jednotlivých úseků chromosomů (genů). Tím je zajištěna variabilita a individualita uvnitř druhu. Při oplození pronikne živá spermie do živého vajíčka a jejich jádra splynou. Tím se obnoví dvojitá chromosomová výbava potřebná pro normální funkci buněk. To se projeví mimo jiné tím, že se oplozené vejce začne dělit (rýhovat). To je ale již nový jedinec, jemuž směs genů vnesená jádry spermie a vajíčka dala zcela individuální, prakticky neopakovatelný charakter. Regulační mechanismy pak postupně uvolňují informace potřebné pro množení buněk vejce, pro postupné nabývání vlastností potřebných pro příslušné vývojové stadium nebo pro vykonávanou funkci v organismu. To se projeví mimo jiné přítomností příslušných bílkovin v buňkách. Jejich tvorbu zajišťují uvolněné úseky DNA (tzv. exprese genů), které je možné prokazovat a sledovat jejich funkční význam. Velmi obecně lze říci, že v molekulách DNA obsažených v jádru každé lidské somatické buňky je zakódováno vše, co se týká tělesného vývoje, základních funkčních vlastností i podoby jedince. Za přirozených okolností se souboru informací, který dostává jedinec od rodičů, nic nemůže přidat, ubrat ani v něm změnit. Postupné uvolňování a uplatňování příslušných informací probíhá od nejprimitivnějšího stadia jednobuněčného vejce a končí zánikem organismu. Základní soubor se přitom nemění, zůstává stabilní, jen míra a rozsah jeho uplatnění se řízeně mění. III.
Na základě uvedeného je možné konstatovat:

1. Lidská bytost začíná svou existenci oplozením vajíčka, kdy vzniká neopakovatelná kombinace genů, která obsahuje všechny informace potřebné, ale i plně dostačující, pro fyzickou existenci, vývoj a všechny funkční vlastnosti nového jedince. Od počátku je nové individuum nositelem svých jedinečných vlastností (antigenní struktura, pohlaví, krevní skupina, ale i barva oči, vlasů, typ postavy atd.), které se nemění ani v průběhu vývoje in utero (v děloze), ani po narození. Vývojové změny a postupné "dozrávání" některých rysů (např. růst, proměna hlasu, či postupný rozvoj pigmentace, apod.) přitom nelze považovat za důkaz vlivu vnějších podmínek.
2. Zárodek nové lidské bytosti není částí mateřského organismu. Naopak, ten se k němu chová jako k cizorodému tělesu a usiluje o jeho likvidaci. Obrana zárodku proti mateřskému organismu je velmi dobře uspořádaná a jen díky jí může embryo v mateřském organismu přežít.
3. Současná biologie nezná žádný způsob, jímž by mohl být za přirozených podmínek doplňován, obměňován, či zlepšován soubor genetických informací, který "dostal do vínku" nový jedinec při oplození.
4. Poukazy na to, že lidské embryo prochází během svého vývoje obdobím, kdy nemá "lidské rysy", "není dostatečně determinováno", "není formovaným zárodkem", apod., jsou buď výrazem odmítání prokazatelných výsledků současného biologického poznání, nebo snahou o licoměrné odůvodňování oprávněnosti zákroků na lidském zárodku bez ohledu na etické a další problémy a možné následky s nimi souvisejícími.
5. Vzhledem k tomu, že oplozením začíná existence nové lidské bytosti, která není nijak přerušena během vývoje v mateřském lůně, je třeba lidskému zárodku in utero zajistit veškerou ochranu, kterou požívá lidská bytost po narození.

V Praze dne 24.9.1998 Doc. MUDr. Petr Hach, CSc., PAV
přednosta Ústavu histologie a embryologie a děkan 1. LF UK v Praze Doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc.
vedoucí Ústavu histologie a embryologie LF UK v Plzni Prof. MUDr. Josef Marek, DrSc.
předseda Asociace kolegií katolických lékařů a přednosta III. interní kliniky 1. LF UK v Praze Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc.
vedoucí Biologického ústavu LF UK v Plzni