Když řidička pražské tramvaje Terezie Štorkánová obvinila před dvěma lety svého nadřízeného ze sexuálního obtěžování, soud jí dal letos v lednu za pravdu jen částečně: Označil chování jejího šéfa - který ji silně přitiskl k sobě, až se ho dotkla prsy - za nevhodné a odporující dobrým mravům, incident ale podle soudce neměl sexuální podtext. A proto jednu z prvních žalob kvůli "harašení" zamítl. Pokud nyní předložený zákon projde, soudci budou mít v podobných případech snazší rozhodování: Předpis přesně definuje, co je to obtěžování a diskriminace a co naopak za ně považovat nelze. "Když například budu do filmu hledat nejvhodnějšího představitele čínského číšníka a přitom odmítnu například Čecha, nepůjde o diskriminaci," vysvětluje vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab, který materiál spolu s ministrem Petrem Marešem předkládá. Zákon navíc počítá s tím, že se v budoucnu bude v Česku více prosazovat "pozitivní diskriminace". Podobná pravidla již nyní fungují například při přijímání zaměstnanců krajských či obecních úřadů. "Když dosahují dva kandidáti stejných kvalit, dostane šanci ten, jehož pohlaví je na daném stupni řízení méně zastoupeno," říká Dagmar Zelenková, vedoucí oddělení pro rovnost mužů a žen na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Česko přitom tvrdší pravidla pro boj proti diskriminaci podle expertů potřebuje. I když rozdílné zacházení kvůli pohlaví, náboženství či sexuální orientaci současné právo zakazuje, skutečnost je jiná: Ženy například průměrně berou je tři čtvrtiny platu mužů. A zákonem zaručené právo na práci existuje pro zdravotně postižené jen na papíře. Zatímco před deseti lety jich bylo bez zaměstnání dvacet tisíc, letos v srpnu již téměř sedmdesát tisíc. "Sice máme před zákonem rovná práva, ale nemáme příležitost svá práva realizovat," říká Zelenková. "Nyní je potřeba, aby se zákonem daná práva skutečně dařilo prosazovat i v běžném životě."