|
Právě je 415 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116474856 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Konečně, asi po osmi měsících jsem se odhodlal k tomu,
abych napsal svoje svědectví. Bude to o tom, jak jeden nadšený fanoušek
metalové muziky poznal Boha, bude to o mé cestě od úplného odmítání jakékoliv
víry k víře v Ježíše Krista.
Byl jsem vychováván v naprosto nevěřící rodině, odmala
jsem téměř nic o víře, o Bohu a podobně nic neslyšel. Nikdy mne nenapadlo o
Bohu přemýšlet, duchovní svět jsem odmítal, lidem, co věřili, jsem se spíše
potají vysmál, prostě jsem byl zatvrzelý ateista. Neměl jsem téměř žádné
osobní názory na věci kolem sebe, souhlasil jsem s tím, s čím
souhlasila většina, podléhal jsem trendům...
Jakýsi zlom v mém životě nastal ve druhém ročníku na
stavební průmyslovce. Nestál za tím žádný kamarád, žádný politik nebo nějaká
dívka. Jen jsem se setkal s jiným druhem muziky než doposud. Nevím, co
se mě tehdy na rocku tak moc líbilo, ale docela jsem se do toho s chutí
obul. Začínalo to skupinami Kabát, Alkehol, Nirvana atd. Pak přišel na řadu
metal a už to frčelo. Začalo to nevinně heavy a trash metalem typu Metallica,
Iron Maiden, Helloween, Sepultura. Vlastně jsem si vůbec neuvědomoval, že se
začínám měnit. Uvědomoval jsem si, že také někdo jsem, že nejsem jen součást
něčeho velkého, že nejsem kopie, ale originál. Celkem ovlivněn touhle muzikou
vytvořil jsem si hodně svých názorů na okolí, společnost, politiku, tam to
šlo doleva a samozřejmě také na masová náboženství a to hlavně na
křesťanství. Křesťanství jsem viděl pouze jako jedno masové náboženství, jako
jakousi politickou manipulaci s lidmi. Viděl jsem pouze to špatné, to dobré
šlo kolem mne bez povšimnutí. Dost se mi hnusily středověké inkviziční
praktiky, netolerance k Židům, k jiné víře, k homosexuálům, a pak
ty směšné odpustky, líbání obrazů, sošek, vyhrožování peklem apod. Úplně mě
vytáčela ta jejich jediná a správná víra ve velmi podivného boha. Z heavy
metalu jsem přesedlal na death metal, což je docela extrémní odnož metalu.
Začali se mi líbit skupiny Krabathor, Cannibal Corpse, Death, Deicide apod.
Texty těchto kapel nejsou nijak růžové, je to vlastně o nesouhlasu
s něčím zažitým, o kritice konzervativní společnosti, proti válce, proti
politice, také proti Bohu, je to také proti lidskosti, některé texty a obaly
desek tomu docela jasně nasvědčují. A právě tyto texty mě naprosto oslovily,
dost se mi dostaly do těla. V češtině tyto názvy skupin znamenají Smrt,
Bohovražda, Morbidní anděl nebo třeba Hnijící Kristus. Nevím proč, ale mne se
to velmi líbilo. Aby toho nebylo málo, oslovil mě také trochu black metal a
jejich texty o peklu a o Satanovi, o moderní víře v boha, kterým se
můžeš stát sám ty, ale tohle bylo jen okrajové. Pak přišla moje první pořádná
láska, zanedlouho jsem udělal přijímačky na vysokou školu, pak maturita a pak
moje nejkrásnější prázdniny. Začal jsem jezdit na metalové koncerty a
festivaly, zde jsem poznal nespočetně mnoho nových skupin, které se mi
zalíbily. Bral jsem to jako jednu velkou rodinu, která se snaží osvobodit od
něčeho starého, zažitého. Začal se mi líbit alkohol a trošku také cigarety a
marihuana. Na koncertech brněnské skupiny Root jsem spolu se zpěvákem křičel
„Ach Satane ty vládče všehomíra, jak skála pevná je má víra v tebe…”, někde
jinde jsem zase křesťany s Ježíšem posílal někam. Prostě paráda.
První dva roky na fakultě proběhly v pohodě. Pak
přišel můj druhý velký životní zlom. O prázdninách na jednom festivalu v
Litoměřicích jsem se seznámil s jednou dívkou, které se také velmi líbila
extrémní muzika, měla podobné levicové názory jako já. Na tom festivalu jsme
společně strávili docela dost času, byli jsme se také podívat společně v
koncentračním táboře v Terezíně, kde mi řekla že toto je naprostá hrůza a
nesmí se to nikdy stát. Vlastně jsem poznal prvního člověka, který takto
otevřeně mluvil o této věci. A já se do ní naprosto zamiloval. Byla to úplně jiná
láska, než kterou jsem cítil k mé první dívce, ale také jednostranná. A
přišel nový školní rok, a já pořád myslel na ni, škola šla jaksi stranou. Ona
řekla ne a to mě dost ranilo. Jaksi jsem ztratil smysl života, hodně věcí mne
přestalo bavit, následující dny a týdny byly pro mě spíše trápením, o to
horší, že jsem svoje pocity držel v sobě. A přišel letní semestr a na
nešťastnou lásku jsem zapomněl, ale začaly nové problémy, časté deprese,
hodně jsem se uzavřel do sebe. Vysvobození jsem hledal v různých věcech,
např. právě v tomto metalu, nějaké naděje mi dal doom metal, což je
pomalý, depresivní metal. Svoje úzkostlivé stavy jsem zaháněl touto
depresivní muzikou, ono to naoko pomáhalo, ale ve skutečnosti jsem upadal níž
a níž. Vyvrcholením tohohle nepříjemného období bylo přerušení studia na
vysoké škole. Bylo to radikální řešení, ale docela účinné. Jako kdyby všechno
dosavadní trápení skončilo. Celé prázdniny jsem byl na brigádách, skoro celý
následující zimní semestr jsem byl doma.
Krátce před přerušením studia jsem začal chodit na školní
internet, kde jsem narazil na xchat. Přesněji řečeno jsem začal navštěvovat
jakési virtuální místnosti, ve kterých jsou lidé a hovoří o různých tématech.
V první řadě jsem si vybral místnost s metalovou muzikou a samozřejmě
místnost Křesťan, kde jsem si s přítomnými věřícími ihned začal ostře
vyměňovat názory. A jak šel čas, docela jsem si s některými lidmi začal
rozumět, i když jen přes internet. A přišel konec prázdnin a já si začal
s jednou, docela radikální křesťankou, jmenovitě s Rozárečkou,
dopisovat. Nejprve na téma metalová hudba a potom samozřejmě také o víře
v Boha, o kterém se dočteme v Bibli. Asi v listopadu jsme se
konečně, po dlouhých emailových debatách, sešli, abychom si to všechno vyjasnili
mezi čtyřma očima. Jak naivně jsem věřil, že ji to všechno vysvětlím, že Bůh
přece není a pokud ano, tak určitě je úplně jiný, než jak si ho ona
představuje. Přece, co asi já mohu mít společného s ukřižováním? Že mě
stvořil tento Bůh? A k tomu ještě tvrzení, že jsem i já hříšný? A proč
Bůh udělal tolik věcí tak a ne jinak? Já bych to určitě udělal jinak a lépe!
A že je Ježíš ta jediná cesta k Bohu? To může přece říct úplně každý! I
přes naše úplně odlišné postoje jsem si z našeho sezení vždy odnášel
něco nového, něco pozitivního, něco povzbuzujícího.
Přišel Nový rok, přišel únor, a já začal zjišťovat, že se
něco uvnitř mě děje. Jako kdybych si začal pozvolna uvědomovat jakýsi
duchovní svět. Opět jsem začal chodit do školy, znovu do letního semestru.
Následovalo internetové seznámení s jinou křesťankou, jmenovitě
s Modrou sedmou, ihned jsme se sešli, abychom si krátce popovídali. Ale
vždyť já jsem tyhle slova o Bohu už někde slyšel! Ona mně vlastně neříká nic
nového, ale jako kdyby mi to vysvětlovala a já tomu začal hlouběji rozumět.
Přišel březen a já si uvědomoval, že začínám pomalu, ale jistě věřit
v Boha! Bylo to pro mne velmi těžké období, z nevěřícího se stával
věřící, který tušil, že tento biblický Bůh je ten pravý. Ale vznikaly další
problémy. A ten problém byl Ježíš. Bylo mi řečeno, že věřit v Boha je sice
pěkné, ale ta cesta za Bohem vede skrz Ježíše Krista, že vede přes přijetí
Krista za svého Pána. Dostal jsem odkaz na Bibli, na Janovo evangelium. A
bylo to. Pěkně se o tom povídalo, pěkně se to psalo, ale pro mne to bylo
docela těžké uskutečnit. Vlastně stačilo říct několik vět a bylo by to. Ale
ono to zase tak hladce nešlo. Za těch šest let, co jsem poslouchal tuto
šílenou muziku se ve mně nahromadilo cosi, co tomu nyní docela dobře bránilo.
Cítil jsem, že tenhle zlom musí někdy přijít, ale ta pokora, to snížení, to
bylo na mne moc. 16. dubna jsem byl pozván na slavnost vzkříšení do jedné
církve. Cítil jsem se tam úplně dobře, bezpečně a pak ta konečná modlitba, to
byla síla. Docela jsem byl po skončení mimo, nevnímal jsem ostatní. A pak mi
Modrá sedma a zároveň Rozárečka řekli, že v kině bude film Ježíš, tak
jestli bych se jen tak náhodou nešel podívat.
A ten film byl 18. dubna 2001 a já jsem se toho dne znovu
narodil, já jsem konečně po dvou měsících váhání a vnitřních bojů přijal
Ježíše za svého jediného Pána. Bylo mi poté řečeno, že jsem teď takové malé
mimino, co pije jen mléko, ale později budu jíst jinou stravu a ve své víře
se budu utužovat, vyvíjet se. Jak to bylo myšleno, jsem zjistil až za delší
čas. Když se nyní podívám do minulosti, jak jsem se stavěl ke Kristovi a
k Bibli, musím se dost smát a stydět se zároveň. Ale vím, že mi bylo
odpuštěno, vím, že On zemřel i za moje hříchy. Vím že křesťanství není pouhé
náboženství, není to jen poslušné dodržování nějakých nařízení od jiných
lidí, ale je to o osobním vztahu s Bohem, ne s bohem, kterého si
lidé vymysleli a uplácali k obrazu svému, ale s Bohem, který tu byl
už od počátku, s Bohem který je jediný a je živý. Amen. Radim
alias Legulda
|
Re: Svědectví (Skóre: 1) Vložil: bolek v Čtvrtek, 03. leden 2002 @ 11:16:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Díky Effrime za zprostředkování, díky Radime za vyznání. Přeji ti, abys vytrval v novém životě. :-)
Vidím, že i internet může někomu pomoci :-)
Sláva Pánu Bohu! |
|
|
Re: Svědectví (Skóre: 1) Vložil: goklayeh v Pátek, 04. leden 2002 @ 08:44:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Uff... Ani nevím, co říct...
I když jsme se občas potkali na chatu, až teď vím, Radime, s kým mám tu čest.. A moc mě těší....
Jen jsem ti chtěl říct, aby ses nestyděl za svou minulost. Smát - to ano, ale stydět ne. To, co bylo tvou minulostí, je podle mého názoru dar. ON ví, proč... Asi proto, že jen marnotratný syn může zcela pochopit marnotratného syna...
Adonaj hu gadol!!!!
|
|
|
Re: Svědectví (Skóre: 1) Vložil: Dajo v Sobota, 05. leden 2002 @ 19:45:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Vdaka Radime,
Velmi velmi si ma povzbudil. Naozaj je Hospodin skvely. Haleluja. Prajem Ti vela vela peknych chvil s nasim Panom. Bud verny.
Z.61
G.B.Y.
dajo |
|
|
Re: Svědectví (Skóre: 1) Vložil: bolek v Neděle, 06. leden 2002 @ 13:37:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Zázrak!!!
Zázrak! Není to nic jiného, než zázrak!!
Jak veliký a mocný je Bůh!! Vzdejme mu chválu!!!
Je zde mezi námi a dotýká se našich srdcí!!
Tančím s tebou.
Haleluja! |
|
|
Re: Svědectví (Skóre: 1) Vložil: TomasP v Úterý, 18. únor 2003 @ 16:20:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Radime,
diky, ze ses s nami podelil o svou radost, vitej ze smrti do zivota. Ted pro tebe nastava cas daleko nejtezsi, rust a hravne vytrvani ve vire. Myslim, ze to vse pro tebe bude snazsi, pokud budes mit na pameti, ze heavy metal nebyl korenem hrichu v tvem predchozim zivote, ze byl jen odezvou skutecneho hrichu, ktery ma clovek uvnitr sebe a se kterym nelze bojovat jen otstranenim vnejsi veci - treba jako neposlouchat heavy-metal. Tim je zit jen sam pro sebe, nebyt otevren k Bohu a bliznim. K Bohu, ktery nas muze prekvapit necim, co jsme necekali a k bliznim, kteri nas muzou prekvapit stejne tak.
Davej si nyni pozor, aby ses prilis neopajel zazitkem sveho obraceni - dabel se totiz vzdy snazi zneuzit toho nejcistciho, co je v cloveku. Misto toho se snaz co nejvice rust ve vire - cti cirkevni dejiny, at se poucis ze zapasu nasich bratri, kteri nas jiz predesli ke Kristu. Delej to s vedomim, ze cirkev Kristova v tomto svete je jen jedna a ze ten, kdo Krista ve svete vyznava je jeji soucasti, byt s nim v mnohem, ba i zasadnim, nemuzeme souhlasit. Pokud v Bibli ci verouce necemu nerozumis, nesnaz se dat si prilis rychle odpoved. Mit uplne jasno nam v tomto svete neni dano a i "veterani viry" stale musi sve vedomosti prohlubovat.
A predevsim se ted vyvaruj rychlych soudu nad lidmi a jejich skutky, ted budes mit nejvic prace sam se sebou :-). Kristus s Tebou |
|
|
Re: Svědectví (Skóre: 1) Vložil: Noclaf v Pondělí, 27. říjen 2003 @ 21:19:29 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Chudak.Tohle si snad nikdo nezaslouzi.Mel si zustat u Sepultury, protoze to je mensi vymaz mozku nez tohle.Abych to prevedl do reci vsemohouciho DOSu: format BRAIN: /V:KRISTUS
Zadny ten vas vsemohouci neni, a nebo nahore spi a uz par miliard let ho nezajimame.Verim v moc techniky.Verim v silu penez.Verim ve velikost lidske inteligence.Neverim v UFO,boha,Krista,Krisnu,Allaha,Vesmirne lidi, ani jine abstraktni pitominky pro pobaveni.
Agnostik Noclaf |
Re: Svědectví (Skóre: 1) Vložil: Lolik v Úterý, 28. říjen 2003 @ 10:22:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Akorát, kdyby ti vypli proud tak budeš bezmocnej jak listí na podzim, když do něj foukne vítr. K penězům by ses nedostal, DOS či Windows by ti byl k ničemu a lidská inteligence by ti možná pomohla, aby sis rozdělal oheň a upekl kus masa, které bys možná chytil v lese. A řekni, je to nemožné? |
]
|
|
|
|