CIZÍ OHEŇ - 7.  Benny Hinn, skutečný otec Torontského požehnání? Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání” Kapitola VII Benny Hinn, skutečný otec Torontského požehnání? Motto: “Co však je Duch svatý. Má také mysl, vůli a city? Má tělo? Jistěže má. Toto je téma, o němž se většina kazatelů bojí mluvit, ale já jsem se Duchem svatým osobně setkal.” Benny Hinn, Dobré ráno, Duchu svatý “Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně." Lukášovo evangelium, kapitola dvacátá čtvrtá, verš třicátý devátý Historická část Období 1952 - 1973 Benny Hinn je znám jako evangelista s darem uzdravování a autor několika knih jako: “Good Morning Holy Spirit” (Dobré ráno Duchu svatý), “This is your day for a miracle” (Tvůj den pro zázrak), “The Blood, Rise and Be Healed” (Krev, vzkříšení a buď uzdraven), “Lord I need a miracle” (Pane, potřebuji zázrak), “Welcome Holy Spirit” (Přijď, Duchu svatý) a “The Anointing” (Pomazání). Izrael a ranné dětství Narodil se 3. prosince v 1952 v Izraeli. Jeho matka, členka řecko-pravoslavné církve se dle Hinnova svědectví před jeho narozením zavázala, že pokud porodí syna, odevzdá jej Bohu. Jedné noci pak měla sen, ve kterém držela v ruce šest růží. V té chvíli do jejího pokoje vstoupil Ježíš a jednu květinu si od ní vzal.  Poté k ní přikročil drobný, štíhlý muž s černými dlouhými vlasy a zabalil jí do teplé látky. Následujícího dne se narodil Benny Hinn. V dětství Hinn vyrůstal jako římský katolík praktikující pět hodin v týdnu. Dle jeho slov se katolictví stalo jeho mentalitou. Intenzívně se modlil Zdrávas Maria, Krédo, Modlitbu Páně a další předepsané modlitby. Údajně si také osvojil znalost hebrejštiny, ve které se později na katolické “Škole bratří” učil Starý zákon. Ačkoliv se obrátil až v roce 1972, již jako jedenáctiletý školák měl několik vidění, ve kterých k němu Bůh mluvil a které dodnes považuje za relevantní. “Viděl jsem Ježíše, jak vchází do mého pokoje. Měl na sobě šat bělejší než ta nejčistší bílá a přes něj sytě červený plášť. Viděl jsem jeho vlasy. Díval jsem se mu do očí. Viděl jsem rány po hřebech na jeho rukou. Viděl jsem ho do nejmenších podrobností. Rád bych znovu upozornil, že v té době jsem Ježíše ještě neznal… Než k tomu došlo, spal jsem. Najednou však mé tělo zachvátil pocit, který se nedá popsat jinak, než že jsem zelektrizován. Bylo mi, jako by mě někdo zapojil do zásuvky. Tělem mi začalo probíhat mravenčení jako miliony jehliček. A pak, zatímco jsem stále tvrdě spal, se přede mnou objevil Pán. Pohlédl přímo na mě svýma překrásnýma očima. Usmíval se a náruč měl doširoka otevřenou. Cítil jsem jeho přítomnost… neřekl mi ani slovo. Jen se na mě díval a pak zmizel… Otevřel jsem oči a díval se kolem sebe, avšak ta zvláštní energie mnou proudila dál. Nedokázal jsem se ani hnout. Byl jsem jako paralyzovaný. Nebyl jsem však bezmocný. Ten podivuhodný pocit mě naplnil – ale neovládal mě.”1 Emigrace do Toronta Počátkem roku 1968, po šestidenní válce, se rodina Hinnových rozhodla emigrovat do Belgie, avšak po rozmluvě s kanadským velvyslancem se Hinnovi nakonec stěhují do Toronta, kde Benny nastupuje na střední školu. Seznamuje se zde s chlapcem, který mu svědčí o “znovuzrození”. V ničem mu však nepřipomíná řádové sestry a jeho učení i slovník jsou Bennymu cizí, a proto se chlapci vyhýbá. V Torontu má v roce 1972 Hinn další důležitý sen. “Zdálo se mi, že jdu dolů po dlouhém, temném schodišti. Bylo tak příkré, že mi připadalo, že musím každou chvíli spadnout. A vedlo do hluboké, bezedné propasti. Byl jsem oblečen jako trestanec a připoután řetězem k vězni před sebou a za sebou. Na rukou i na nohou jsem měl okovy. A kam až jsem dohlédl, táhla se přede mnou i za mnou nekonečná řada zajatců. Pak jsem v tom strašidelném pološeru spoře osvětlené podzemní chodby spatřil, jak se kolem pohybují desítky drobných postaviček. Vypadaly jako čertíci s podivně tvarovanýma ušima. Do tváře jsem jim neviděl a ani jejich obrysy se nedaly zřetelně rozeznat. Bylo však zřejmé, že jsou to ony, kdo nás vleče po tom schodišti dolů jako stádo dobytčat – nebo ještě něco horšího. Náhle však, kde se vzal, tu se vzal, se v chodbě objevil Boží anděl. Jak nádherný to byl pohled! Ta nebeská bytost se vznášela přímo nade mnou, jen pár kroků ode mě. Nikdy v životě, dokonce ani ve snu, jsem neviděl nic podobného. Ten krásný, zářivý anděl v té ponuré černé díře! Když jsem se na něj podíval, anděl mi pokynul rukou, abych šel k němu. Pak mi pohlédl do očí a zavolal mě jménem. S očima upřenýma do jeho jsem vykročil k němu. V tu chvíli mi z rukou i z nohou spadla železa. Už jsem nebyl připoután ke svým spoluvězňům. Anděl mě rychle provedl jakýmisi otevřenými dveřmi, a sotva jsem vkročil do světla, vzal mě za ruku a postavil mě na ulici Dona Millse – právě na roh školy Georga Vaniera.” 2 Obrácení Krátce po tomto snu byl Hinn pozván na křesťanskou skupinku, kde se jeho spolužáci modlili v cizích, pro něho nesrozumitelných jazycích. Byl tím velmi zmaten, ale pocítil silnou touhu volat k Bohu. Vybavovala se mu stále věta, kterou mu křesťané říkali: “Ty se musíš setkat s Ježíšem”. To mu však připadalo falešné, vždyť Ježíše znal. Nepřipadal si ani hříšný, vždyť jako katolík své hříchy denně vyznával. Přesto cítil silnou duchovní atmosféru, na kterou reagoval tím, že bez své vůle zavolal zpět toho Ježíše, který se mu zjevil již v dětství. “V tu chvíli jsem však zavřel oči a vyslovil čtyři slova, která navždy změnila můj život. “Pane Ježíši, vrať se”, řekl jsem nahlas. Nevěděl jsem, proč to vlastně říkám, ale víc jsem nedokázal. Opakoval jsem ta slova znovu a znovu: “Pane Ježíši, vrať se. Pane Ježíši, vrať se.” Myslel jsem si snad, že odešel z mého domu či z mého života? Nevěděl jsem. Ale jakmile jsem tu větu vyslovil, cosi jsem pocítil – vrátil se mi onen zážitek z doby, kdy mi bylo jedenáct let. Mravenčení nebylo tak silné, ale cítil jsem energii téže intenzity. Projelo to mnou od hlavy až k patě. Co jsem však v tu chvíli vnímal nejživěji, bylo, že mě tato vlna energie očišťuje – v jediném okamžiku, z hloubi duše až na povrch. Cítil jsem se naprosto čistý, bez hříchu. ” 3 Tak vlastně Hinn prožil velmi neortodoxní konverzi. Jeho setkání s Ježíšem neznamenalo obrat od hříchu ke spravedlnosti nebo od tmy ke světlu, nedošlo k  pokání či vyznání vin. Jednalo se pouze o zpřítomnění zkušenosti z dětství, která byla doprovázena stejnouemoční aktivitou a stejnou vizí a která mu zprostředkovala pocit bezhříšnosti a utvrdila jej v pravdivosti jeho víry. “V tu chvíli jsem nechápal, co se vlastně stalo, ale Ježíš se pro mě stal stejně skutečný jako podlaha, na níž jsem stál. Až na ona čtyři slova jsem se ani nemodlil. Ale nade vší pochybnost jsem věděl, že se onoho únorového rána stalo cosi neobyčejného… Kdykoli jsem zavřel oči, viděl jsem Ježíše znovu. A když jsem je otevřel, byl tu také. Obraz jeho tváře jsem měl neustále před sebou.”4 Po této zkušenosti se Hinn modlil, aby tento Ježíš vešel do jeho srdce a záhy se připojil k charizmatickému hnutí “Jesus Movement”, jehož skupina se scházela v katedrále sv. Pavla v centru Toronta. Zde učinil i veřejné pokání s vyznáním hříchů. Od této chvíle mívá Hinn vidění, kdy vidí sám sebe, jak je ostříhán a v obleku káže zástupům lidí. Období 1973 – 1983 Setkání s “Kathryn” Osobní víra však mladému Bennymu činí doma velké potíže. Je kárán z porušení tradice a z hanobení dobrého jména rodu. Jde to až tak daleko, že jej otec objednává k psychiatrovi. V roce 1973 si Hinna všiml mladý metodistický kazatel Jim Poynter, který jej pozval na cestu do Pittsburgu, aby navštívili shromáždění Kathryn Kuhlmanové. Když spolu čekali v mrazivém ránu před kostelem na shromáždění, nepochopitelně se –jako ostatně vždy, jednalo-li se o neobyčejnou duchovní zkušenost- Benny roztřásl po celém těle. Následná bohoslužba pak navždy udala směr Hinnovy služby. “Jakmile se však začalo zpívat, zjistil jsem, že dělám něco nečekaného. Vyskočil jsem na nohy. Zvedl jsem ruce k nebi a po tvářích mi tekly slzy… Bylo to, jako by ze mne vytryskl gejzír. Nikdy před tím jsem se tak snadno nerozplakal. Extáze je slabé slovo!” 5 Poté Hinn ucítil po těle přecházející vánek. “Zvedl jsem hlavu a spatřil jsem, jak Kathryn skryla obličej v dlaních a dala se do pláče. Vzlykala a vzlykala tak hlasitě, až se ostatní ustrnuli. Hudba přestala hrát, pořadatelé zůstali stát na místě… Trvalo to asi dvě minuty. Pak zvedla hlavu… v té chvíli na ní byla náhle znát smělost, jakou jsem ještě u nikoho neviděl. Napřáhla prst před sebe a to gesto bylo plné nesmírné moci a citu – až bolesti. Kdyby tam byl stál sám ďábel, byla by ho lehkým dotykem odhodila stranou. Byla to neuvěřitelně silná chvíle. “Prosím vás,” řekla s bolestnou naléhavostí v hlase, “prosím vás nezarmucujte Ducha svatého.” 6 Hinn byl těmito slovy velmi zasažen a ke konci shromáždění uviděl kolem Kuhlmanové jemnou mlhu, skrze kterou zářila její tvář jako světlo. Když dorazil domů, cítil se nesmírně unaven, avšak měl intenzívní pocit, že ho někdo tahá z postele na kolena a on tušil, že je to Duch svatý. Poprvé v životě se proto Ducha - ačkoliv pochyboval zda je správné - rozhodl oslovit. Ihned dostal –jako ostatně téměř vždy při podobných zkušenostech- elektrickou ránu a jeho tělo se rozechvělo stejně, jako když čekal v Pittsburgu před kostelem. Nový druh modlitby Ráno, hned poté co se probudil, opět Ducha svatého oslovil: “Dobré ráno Duchu svatý”. Po dalším oslovení Ducha se opakovaly i pocity. Od té doby Hinn modlitbu k Duchu svatému považuje za důležitější než modlitbu v  jazycích: “Jakmile jsem řekl “Dobré ráno, Duchu svatý”, viděl jsem, že je v pokoji se mnou… To, o čem hovořím, je něco víc než mluvení jazyky. Ano, i já jsem mluvil nebeskou řečí, avšak toto bylo něco daleko krásnějšího.”7Hinn se proto k Duchu svatému začal modlit i před každým čtením Bible, a ta pro něho získala zcela nový rozměr. Silnou duchovní přítomnost okolo Hinna dosvědčovali i jiní. Mnohokrát se prý stalo, že Hinna přišel navštívit někdo z jeho známých a v jeho přítomnosti se silně rozplakal. Jindy Benny potkal svoji matku, která myla schody a jeho duchovní přítomnost ji odhodila dozadu a přitiskla ke zdi. Hinn svědčí, že lidé v jeho přítomnosti mnohdy netušili, co se s nimi děje. On se proto modlil: “To, co chci, je přesně to, co mám teď”, říkal jsem Pánu. “Ať je to, co je, hlavně ať to neskončí.”8 Povolání do služby Později Hinn prožil další dva sny. V jednom viděl člověka, jehož nohy se nedotýkaly země. Byl celý v plamenech a pohyboval ústy, jako by skřípěl zuby. V tu chvíli k Hinnovi promluvil hlas: “Kaž evangelium”. Ve druhém snu viděl anděla, který otevřel dveře, za nimiž se rozprostírala pekelná propast. Lidé padali do ohně a Hinn opět uslyšel hlas, který mu pravil, že pokud nebude kázat, bude zodpovědný za každého, koho v tom snu viděl. On však dle svého svědectví trpěl koktavostí, a proto se na Boha obrátil o pomoc. Nedlouho poté byl postaven za kazatelnu, a když promluvil, své koktavosti byl rázem zbaven. V roce 1975 se na pokyn Ducha svatého začínají konat pravidelná shromáždění v Torontu a zprávy o zázracích, které se zde dějí, vycházejí v torontském tisku. O shromáždění se začíná zajímat i televizní stanice CBC a Global TV. V roce 1979 se Hinn na další pokyn Ducha žení, a jelikož Duch svatý chce, aby začal s mezinárodní službou, v  témže roce opouští Toronto a chystá se založit sbor. Období 1983 – 1992 Světový rozmach a hnutí Víry V roce 1983 je tento sbor (“Orlando Christian Centrum”, jenž má 12 000 členů) založen a prostřednictvím televizního programu TBN (Trinity Broadcast Network) zasahuje křesťany celého světa. Hinn v té době proto sám sebe považuje za Boží kanál, skrze který se má požehnání šířit. Nyní poslouchá kázání K. Hagina a K. Copellanda a prostřednictvím “Mezinárodní konvence sborů a organizací Víry” (Convention of Faith Churches and Ministries) je ordinován na denominačního služebníka Víry. 9 Na doktrínách této organizace pozvolna staví i svoji službu. Věří, že on sám je vtělením Boha a že každé znovuzrození je tudíž Boží inkarnací a sám sebe proto nazývá malým Mesiášem.10 Řekl doslova: “jsem Benny Jehova.”11 Proto také jeho slova mají tvořivou moc. V souladu s učením svých literárních otců věří, že Kristus – k tomu, aby člověka vykoupil- přijal satanovu přirozenost12 a člověka zachránil až svojí duchovní smrtí v pekle.13 Avšak po přemožení ďábla, kterým byl v pekle mučen, byl Ježíš ze své duchovní smrti také v pekle znovuzrozen a vzkříšen.14 Protože chudoba a nemoc jsou ďáblovou zbraní, která byla Kristem zlomena, má znovuzrozený člověk, následník Kristův, proto nárok na absolutní zdraví15 a bohatství.16 Manifestace Hinnovo pomazání bylo tak mocné, že 31. prosince 1989 vyřkl několik zásadních proroctví, na jejichž obsah se poté dodatečně ptal. Svůj stav pak rozpoznal jako opilost Duchem svatým a po opilosti obvykle následuje ztráta paměti.17 Podobný stav ostatně mnohokrát prožil i jeho nový literární duchovní otec K. Hagin, jenž uvedl: “Jednou večer jsem sám sebe překvapil (neustále sám sebe překvapuji tím, co říkám ze svého ducha.) Prohlásil jsem: Této noci budeme pořádat seminář o víře a campmeeting v budově. Bůh řekl, že s tím máme začít. Když jsem to vyslovil, ohlédl jsem se a zeptal: Kdo to řekl? A zjistil jsem, že to vyšlo z mých úst! Mluvil jsem z inspirace Ducha svatého.... Někdy vyslovím něco v Duchu Božím a moje žena Ken nebo Lynette mi to později opakují. Obvykle se ohradím: To jsem neřekl, vím to dobře.... a když si pak přehrávám pásek, zjistím, že to tak skutečně bylo!”18 Kontroverze V roce 1990 vydává Hinn svůj bestseller “Dobré ráno Duchu svatý”, který obsahuje téměř celou doktrínu hnutí Víry. Vydáním této knihy se Hinn okamžitě stává terčem kritiky mnoha amerických apologetických služeb. Po doktrinální stránce jej napadá prezident CRI Hank Hanegraaff, který krom spekulací o Kristově satanské přirozenosti kritizuje i Hinnovu víru, že existuje devět božských osob, neboť každá z osob Trojice má dle Hinna ducha, duši a tělo. Toto učení Hinn rozvíjel i při svých kázáních.19 Po stránce historické Hinnovu knihu kritizoval ředitel PFO Kurt Goedelman. Jednalo se o to, že PFO podnikla vyšetřovací cestu do Izraele a zpochybnila Hinnova tvrzení o tom, že byl Izraelitou, že jeho otec byl starostou v Jaffě a že Hinn jako dítě trpěl koktavostí.20 Tato tvrzení se však Hinn v rozhovoru pro časopis Charisma pokusil vysvětlit, či je popřel. Kritice neušla ani Hinnova praxe. Hinn při bohoslužbách háže kabát, do kterého kumuluje svoji duchovní moc, fouká na lidi pomazání a nejen na ně; duchovní moc přenáší i skrze reproduktory foukáním do mikrofonu. Vzkládání Hinnových rukou na členy sboru působí jejich bezvědomí a následný pád naznak.Údiv vyvolalo i zveřejnění způsobu, kterým Hinn získával své požehnání skrze mrtvolu nezávislé letniční kazatelky Aimee McPherson, která zřejmě zemřela na předávkování barbituráty.21 “Jedna z nejsilnějších zkušeností, kterou jsem měl před několika lety, byla návštěva hrobu Aimee v Kalifornii. Ve čtvrtek jsem byl na TBN a v pátek jsem šel navštívit hrob Kathryn Kuhlmanové. Leží nedaleko Aimeeho hrobu na hřbitově ve Forest Lawn. Již jsem zde jednou byl, a tak často rád vzdávám úctu této velké Boží ženě, která se dotkla mého života. Ten hrob, kde leží, je uzavřen, obestavěn dokola zdí. Nemůžete tam vstoupit bez klíče a já jsem jeden z velmi mála lidí, kteří tam vstoupit mohou. Avšak nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem viděl hrob Aimee. Bylo to neuvěřitelně dramatické. Ona byla taková dáma, že její hrob je obklopen sedm stop vysokými anděly, dokola se zlatým řetězem. Jak neuvěřitelné to je, že by mohl zemřít někdo, kdo má sklánějící se anděly nad svým hrobem. Ucítil jsem na tomto místě úžasné pomazání. Skutečně, slyšel jsem to, při návštěvě hrobu jsem se chvěl. Celý jsem se třásl. Boží moc mne celého zaplavila. Věřím, že to pomazání setrvává na těle Aimee. Vím, může to pro vás být šokující... To je neuvěřitelné. A Kathrynin hrob? To je udivující. Slyšel jsem o lidech, kteří byli uzdraveni, když tento hrob navštívili. Byli zcela uzdraveni Boží mocí. Říkáte, "Jak bláznivé jsou to věci". Bratře, zde jsou věci, kterým nikdy neporozumíme. Slyšíte to všichni?”22 Období 1992 - 1996 Torontské požehnání V této době Bennyho pomazání rozžehlo plamen celosvětového probuzení. Jeho prostřednictvím přijímají požehnání tři klíčoví muži “třetí vlny Ducha svatého,” a to: Rodney Howard Brown, Claudio Freidzon a John Arnott. Čtvrtým mužem, kterému se požehnání dostalo zprostředkovaně skrze Johna Arnotta a jím požehnané muže, je John Kilpatrick. Prvním z této čtveřice je Rodney Howard Brown, bývalý lektor Haginovy Rhema Church v Tulse, který má s projevy objevujícími se ve třetí vlně zkušenosti nejdéle, a který sám sebe nazývá “barmanem” Ducha svatého (Holly Spirit bartender). Manifestace opilosti a svatého smíchu na svých shromážděních zakoušel již od roku 1979. V roce 1991 byl však do této služby v širším měřítku ordinován Benny Hinnem, který k němu promlouvá: “Rodney, Bůh Ti pro to dal velké pomazání. Nechť je svatý smích zasáhne v Ježíšově mocném jménu… již to přichází… uvolni to v lidech, Rodney!” [A Rodney odpověděl:] “Buďte naplněni právě teď. Ve jménu Ježíš, přikazuji vám, smějte se teď. Uvolňuji radost Pána teď. Ve jménu Ježíš, nechť bublina z vašeho břicha vyletí teď ve jménu Ježíš. Pán činí každého opilcem Ducha svatého. Ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš… Dvojitou porci! ” 23 Velké spojení V roce 1992 se Hinnovo pomazání začíná raketově šířit i po Jižní Americe. Došlo k tomu poté, co si argentinský pastor AoG Claudio Freidzon přečetl Hinnovu knihu “Dobré ráno Duchu svatý”, která v něm vypůsobila obrovskou touhu poznat toho Ducha, kterého zde Hinn popisuje, a proto přijíždí do USA osobně. Po Hinnově modlitbě klesá Freidzon k zemi a po jeho návratu prožívá sbor v Buenos Aires duchovní revoluci. Lidé propadají záchvatům svatého smíchu, padají v bezvědomí na zem a chovají se jako opilí. Nedlouho po této zkušenosti Freidzon píše:“Bůh mi říkal, že mě ustanovuje jako “dveře” pro Argentinu… Krátce poté –ne více než o dva měsíce později- se do mého sboru začaly hrnout zástupy z celé země.”24 A nebyl to jen Freidzon, kdo Hinna žádá o požehnání; třetím velikánem obnovy je sám John Arnott, pastor Torontské Vinice a otec tzv. Torontského požehnání. Arnott vysvětluje, že pravděpodobně nechal Hinna se za sebe modlit nejméně padesátkrát, avšak když požehnání přijal a padl na zem, nebyl si jistý, zda šlo o Boží moc nebo zda ho Hinn srazil k zemi nebo zda ho stáhl “chytač” stojící za ním.25 Větší užitek však měla Arnottova žena Carol, která se dostala do stavu “opilosti Duchem.”26 Skutečné pomazání z Ducha, v jehož moci Hinn slouží, John Arnott přijal až zprostředkovaně, když se koncem roku 1993 se svojí ženou vypravil do Argentiny na shromáždění Claudio Freidzona. Ordinace byla velmi jednoduchá. “Chcete to?” zeptal se Freidzon. “Ano, jistě.” odpověděli. “Přijměte” řekl opět Freidzon. Následkem této iniciace bylo dle Risse Arnottovo rozhodnutí uspořádat sérii měsíčních uzdravujících shromáždění, která Arnott naplánoval v Torontu počínaje 30. lednem 1994, které však začaly již dvacátého, pozváním R. H. Brownem požehnaného Randy Clarka, a vyústily v devadesátidenní řetězec slavného Torontského požehnání.27 Pročítáme-li pozorně svědectví mužů, kteří si Hinnem a jím pomazanými muži nechali sloužit, můžeme vidět určitý vzorec chování. Nejprve jsou nejistí a skeptičtí. Avšak mají nějaké nevyřešené osobní problémy. Arnott je “na suchu” a hledá uzdravení, Freidzon je napomenut a rozčarován po návštěvě svého duchovního otce, Kilpatrick je unaven a zdeptán spory se členy svého sboru, Hill je znechucen spory mezi křesťany atd. Jako akt své pokory většinou jdou za pomazaným mužem a nechají na sebe vložit ruce, poté zpravidla padají v krátkém bezvědomí na zem a z podlahy vstávají jako zcela proměnění. Požehnání pak nesou zpět do svých komunit a někdy i celých provincií či národů. Pokání Přes tyto úspěchy však pod tíhou rostoucí kritiky začíná být Hinn nervózní a proto z jeho úst můžeme na adresu svých oponentů slyšet: “…budete pykat a vaše děti také. Slyšte to ze rtů Božího služebníka. Jste v nebezpečí. Čiňte pokání! Nebo Bůh vztáhne svoji rukou. Nesahejte na jeho pomazaného!”28 Avšak zásahem některých křesťanů, kteří se Hinnovi snažili pomoci, došlo u Hinna ke zlomu. A tak 16. srpna 1993 vyšel v Christianity Today článek pojednávající o tom, že Benny Hinn zřejmě reagoval na výtky Hanka Hanegraaffa a evangelisty Jamese Robisona a veřejně odvolal doktríny hnutí Víry jako: pozitivní vyznávání, prosperitu a božské zdraví. Je zde citován Robison, který popisuje, jak kontaktoval Hinna poté co si přečetl Hanegraaffovu knihu “Křesťanství v krizi” s tím, že nechtěl vidět, jak Hinn zabíjí své nevinné ovce. Sdělil mu, že jej Bůh nepomazal k tomu, aby učil bludy a hrál extravagantní divadlo, kdy sráží lidi na zem, metá svůj kabát a fouká pomazání. Sdělil mu, že pokud v tom bude pokračovat, jeho služba do tří let zanikne. Hinn - na rozdíl od ostatních učitelů Víry jako Jim Bakker, Jimmy Swaggart a Larry Lea, které Robison rovněž kontaktoval - učinil veřejné pokání. Předstoupil před svůj sedmitisícový sbor a prohlásil: “hnutí Víry… to je víra, víra, víra a žádný Ježíš. Musíme mít víru v Ježíše, původce i dokonavatele naší víry… Přestaňme hledat víru a začněme hledat Pána. Poselství hnutí Víry je poselstvím New Age, které nefunguje. Přestávám kázat uzdravení a začínám kázat Ježíše.”29 Letniční spojení Krátce po svém pokání pocítil Hinn potřebu dozoru nad svojí duchovní službou a dokonce v televizní diskusi, kde se setkal s americkými fundamentalisty, několikrát litoval svých chyb. Nakonec poskytl rozhovor pro časopis Charisma, kde řekl, že lituje svých výroků proti kritikům, avšak, že v kritice Božích služebníků zacházejí daleko a riskují Boží soud. Odvolal své učení o Božském zdraví, prosperitě a zjeveném poznání, omluvil se, že vyučoval, že každá z osob trojice má ducha, duši a tělo. Na otázku: “Někteří lidé mají problémy s tvým stylem služby – když “foukáš pomazání”, házíš kabát na lidi a máváš rukama nad zástupem…” však odpověděl jen nepřímo: “Takové věci se někdy kazateli vymknou z ruky. Lidé pak zaměří pozornost více na něho než na Ježíše.”30 Součástí pokání bylo, že Hinn vymazal některé ze svých magnetofonových nahrávek a učinil reedici své knihy “Dobré ráno Duchu svatý”. Podle vydavatele Thomase Nelsona však nešlo o změnu teologie, nýbrž o její pročištění.31 Hinnovo pokání vyvrcholilo jeho vstupem do největší světové letniční kongregace Assemblies of God. Tento vstup však nebyl nikterak snadný a neobešel bez značné publicity sdělovacích prostředků. Hinnovo přihlášení do AoG bylo zveřejněno 15. června prostřednictvím pastora Dana Betzera, který uvedl, že na neveřejném zasedání AoG v Peninsular na Floridě Hinn prohlásil, že jeho teologie je prachbídná. Betzer řekl, že evangelista odpověděl brilantě na teologické dotazy a hovořil o Hinnově úmyslu převést jeho 7-tisícový sbor Orlando Christian centrum do AoG. Hinnovo přihlášení bylo schváleno drtivou většinou zúčastněných, což bylo velmi neobvyklou věcí, neboť přihlášku do denominace obvykle schvaloval senior oblasti, nikoliv celá rada. Avšak Hinnovo přijetí vzbudilo znepokojení u množství služebníků AoG, zejména z řad teologů. Proto se touto otázkou zabývala rada starších ještě jednou, a to 26. – 27. července. Právě 27. však proběhlo v televizi pokračování pořadu z roku 1993, který zkoumal Hinnovu službu, a ve které se uvádělo, že Hinn nedržel slib nekázat o penězích, porušil slib, že uzdravení na jeho shromážděních budou lékařsky doložena a porušil slib nefoukat na lidi “pomazání” za účelem srazit je k zemi mocí Ducha. Podle Betzera totiž Hinn vyznal, že jej Bůh soudil za foukání na lidi z důvodu, že se jedná o teatrální vystupování, které nemá biblický podklad. Následující den mluvčí vedení AoG řekl, že žádost o akreditaci byla Hinnovi odložena.32 Letniční pohoršení Ani po schválení žádosti o přijetí do AoG ruch okolo excentrického kazatele neustal. Hinnem pořádaná shromáždění popisuje např. jeden pastor AoG v dopise superintendentovi Thomasu Traskovi. Dopis je psán ve velmi zdvořilém, ale přes to naléhavém, až zoufalém duchu. Čtyřicetiletý pastor, který v té době stál již dvacet let ve službě, prosil Boha, aby mohl přijmout požehnání skrze Bennyho Hinna, a proto se 16. července 1995 rozhodl navštívit jeho shromáždění. Nejprve popisuje nádhernou atmosféru chval Hinnova týmu, avšak poté je znepokojen způsobem, jakým je vykonávána sbírka. Hinn stanovil finanční mez a později sdělil, že pokud lidé nedali Bohu peníze, Bůh si je v  příštím roce vybere nazpět např. skrze jejich finanční krizi. Nejznepokojivější chvílí pro pastora však byla až samotná služba, která trvala asi hodinu. “Nedostává se mi slov to výstižně popsat… velmi hlasitá hudba, řev šílícího davu, zesílený křik br. Hinna a svíjející se těla okolo pódia… TOUCCHHH! křičel znovu a znovu do mikrofonu, zatímco svými pažemi porážel skupiny i jednotlivce. Někdy vedl služebníky svého týmu, aby sražené zvedali a on to, se svým TOUCCHHH!, s  nimi mohl činit podruhé a dokonce i potřetí. Nebyl jsem s to zjistit, co se zde v drahém jménu Ježíš očekává. Nebyla zde žádná touha po obrácení, novém posvěcení nebo uzdravení. Zdálo se mi to nakonec více méně jako posedlost těch, kdo hledali požehnání. Před několika lety jsem shlédl videokazetu "Bohové New Age", kde v jedné části byla nafilmována velká skupina lidí, shromážděná u svého guru na farmě v Oregonu, a která se nacházela v takzvaném duchovním šílenství. Tato scéna se mi na Hinnově shromáždění bezprostředně vybavila. Prosím, odpusťte mi, jestliže píši jako příliš rozrušený. Když jsem se přiblížil a viděl, co se děje, udělalo se mi nevolno.Třásl jsem se, ale ne pod Boží mocí. Třásl jsem se pod náporem mocných citů, jak děsu, tak zuřivosti z nestydaté manipulace lidí, která se děla, zatímco muži, kterým jsem důvěřoval, to sledovali a dokonce se místy účastnili. I nyní, když píši tato slova, slzy mne přímo bodají do očí. Je toto nový směr našeho velkého a báječného společenství? Je Benny Hinn nový příklad věcí, které jsou v naší službě vyžadovány?”33 Autor dopisu pak vidí jako důležitost skutečnou plnost Ducha svatého v službě pastorů AoG, patrně jako hráz proti tomu, co viděl. Období 1996 – 1999 Opět na vlastních nohou Když byl Hinn konečně přijat, ani tehdy problémy neskončily a nakonec Hinn v říjnu 1996 na své členství v AoG rezignoval. Okolo důvodu jeho rezignace panují dodnes dohady.34 Sám Hinn údajně jako důvod své rezignace uvedl, že v AoG neměl dostatečný prostor pro to, aby mohl být veden Duchem svatým.35Oficiální stanovisko ohledně Hinnova odchodu však vydáno nebylo. Dle pramenů PFO Hinn uvedl, že k rezignaci byl donucen vedením denominace ve Spriengfildu, avšak představitelé denominace toto jeho tvrzení popřeli.36 V té době musel Hinn opět čelil tlaku na všech frontách. Dokonce si najal právníka, který měl na základě Hinnem předložených důkazů zastavit vydání knihy “The Confusing World of Benny Hinn” (Matoucí svět Bennyho Hinna), kterou se chystala publikovat společnost PFO (Personal Freedom Outreach). Ředitel této křesťanské apologetické služby Kurt Goedelman sdělil, že se s Hinnem snaží spojit již šest let, avšak on to stále odmítal. Jakkoliv byl Benny Hinn v té době již opět považován za kazatele na pomezí křesťanství, naprostý údiv vyvolala jeho prohlášení o Torontském požehnání, které kupodivu kritizoval, a které bylo v řadách charismatiků téměř bezvýhradně přijímáno a k jemuž šíření bezpochyby nemalou měrou přispěl. “…Mnohé z toho, co zde lidé označují za Ducha, je čisté tělo. Není to z Ducha, protože to není zaměřeno na Krista. Jsou to výhradně emoce. Část z toho, co se dnes děje, tam kde jsou projevy, že lidé štěkají, vydávají zvířecí zvuky, mohu vám říci, že to není Duch svatý. Je to čistě démonické. Svatý duch neštěká. Jen ďábel štěká. Jestliže někdo štěká v mém shromáždění, vyženu z něho ďábla… Jestliže činíte takové nesmysly, vraťte se k Bibli. Neodvažujte se experimentovat s něčím, co je nebiblické a kontrolujte, zda je v tom Bůh. Moji bratři, jestliže to není v Písmu, on v tom není.”37 Hinnovi kritici však soudí, že se nejedná o skutečný Hinnův postoj, neboť manifestace, které zde kritizuje, se na jeho shromážděních objevují také, ale že jde o kritiku sboru AoG v Pensacole, který patří do denominace, kterou Hinn opustil.38 Zahraniční skandál Další pohromou byla pro Hinna jeho evangelizační kampaň z 9. až 10. listopadu 1996 v Římě, které se účastnilo pět tisíc evangelikálních věřících. Od tohoto setkání se však veřejně distancovali věřící z italských AoG a celá akce zůstala na bedrech pastorů nezávislých skupin. Záhy však byli i oni šokováni, když Hinn první večer ani jednou neotevřel Bibli, aby kázal. Druhého dne byli někteří opět překvapeni tím, že se Hinn “dvořil” katolické církvi a mluvil o svých setkáních s papežem. Jeho prokatolická mise byla přerušena až tehdy, když tlumočnice odmítla Hinna překládat a hudební skupina odmítla po následné výzvě hrát. Nezávislí pastoři poté podepsali společné prohlášení, v němž se od služby B. Hinna v Itálii distancovali.39 V  roce 1997, na národní konferenci AoG v Adelaide, Benny Hinn znovu velebil papeže a hovořil o jeho setkávání s kardinálem Sin z Philippines a jejich soukromé dohodě, že Sin bude Hinna podporovat, když on bude na oplátku povzbuzovat římské katolíky, aby setrvali v katolické víře.40 Pomazání zůstává Hinn si však přes všechny peripetie své pomazání udržel. Zrovna tak, jak popisuje ve své autobiografii, v dětství pro něho nečinilo problém i s otevřenýma očima Pána neustále fyzicky vidět, i dnes jsou jeho zážitky podobné, ne-li hlubší: “Znám ty momenty pomazání a je pro mne opravdu těžké to popsat. Znám chvíle, kdy nejen Boží přítomnost prožívám, ale dokonce i cítím. Právě zde jsem ji cítil, dnes ráno. A jiní kolem mne cítili vůni kadidla. V Detroitu, Michiganu, ó jak velká tam byla Boží přítomnost. Celá stavba se plnila mlhou a my jsme se začali nadechovat a cíli jsme to, kadidlo, přítomnost Pána... Viděl jsem Boží přítomnost. Nejen, že jsem ji prožíval, nejen že jsem ji cítil. Viděl jsem to na vlastní oči.”41 Hinnova častá vidění jsou zjevně mnohem hlubší a konkrétnější než zjevení biblických proroků. Již v mládí viděl sám sebe kázat a nyní v dospělosti vidí své stáří, svoji rodinu, dozvídá se dobu své smrti, setkává se s prorokem Eliášem a od Pána přijímá naprosto jasné a konkrétní pokyny. Je vidět, že ani jeho četné skandály mu nic neubraly na rozměru jeho duchovního života. I dnes Hinn, stejně jako v dětství, je v kterémkoliv čase schopen svýma otevřenýma očima vnímat realitu duchovního světa a sledovat vzhled a oblečení Boha, kterému dal svůj život. “Je pro mne více reálný než mé vlastní děti. Znáte něco podobného? Je pro mne těžké vám to vysvětlit, ale pokusím se o to. Kdykoliv k němu mluvím, tak ho vidím. Mohu vám říci, co má na sobě. Jakou barvu nosí. Tolikrát jsem to již viděl... nejčastěji v modrém, nádherném, nejčastěji v hedvábí podobném oblečení. A pod ním má bílý oděv. Bílo šarlatový oděv.” 42 Setkání třetího druhu A nejen to, v těchto viděních se přímo dozvídá, jak je s ním jeho Pán spokojen a jak hodnotí jeho službu: “Často, když ho vidím, poznám, zda je mnou potěšen nebo zarmoucen. Někdy jej vídám s úsměvem a jindy s velmi vážným pohledem. Někdy to nemohu rozeznat, protože má kolem tváře něco jako mlhu.”43 Díky své důvěrné známosti může Hinn téměř bez omezení nahlížet do své budoucnosti: “Podívejte, pokládám Mu i otázky, které si patrně většina lidí nedovolí položit. Například se zeptám: Pane, ukaž mi budoucnost. Okamžitě mám vidění. Vidím sám sebe jako starce s šedými vlasy v tmavém obleku s pruhy a mé dívky... třicetileté, třicet let staré s krásnými kadeřavými vlasy... Zeptal jsem se "Pane, jak dlouho budu živ”. On odpověděl "Šedesát devět. Pokud o sebe budeš pečovat, sedmdesát tři." 44 Pro proroka Hinnova formátu jsou možná i jiná, než jen božská návštívení. “Stalo se to nedávno. Nemluvím o dávných věcech. Byl vysoký asi šest stop dva. Stařec. Měl vous. Jakoby bílý Norvellesův plášť. Jeho bílý vous se leskl. Měl poněkud tenkou tvář. Avšak jinak byl velmi tučný! Oči, modrý krystal. Měl bílý oděv, bělejší, než by kdy mohla být má košile. Hlavu měl pokrytou šálou. Vypadal jako kněz. Každá jeho část se leskla jako krystal. Promluvil jsem a zeptal se, Pane, kdo je tento muž, kterého vidím? Vím, můžete si myslet, že jsem se zbláznil, ale Pán mi odpověděl; to je prorok Eliáš. Nikdy jsem neslyšel, že by mi to Pán řekl, ale víte, kdy se to stalo? Stalo se to před tím, než se pomazání v mém životě zdvojnásobilo. Pomazání v mé službě bylo doslova dvojnásobné. Nikdy jsem se o tom nesdílel, měl jsem strach, že si lidé budou myslet, že jsem přišel o rozum.” 45 Další události na sebe nenechaly dlouho čekat a život evangelisty se, jako již mnohokráte před tím, opět doširoka otevřel duchovnímu světu. Už neviděl jen nezemřelé biblické bytosti, ale vstoupil do modlitebního obecenství i s duchy zemřelých. Není zde už jen pouhé dvojnásobné požehnání, ale i zcela nový rozměr služby. “Nedovedl jsem pochopit, proč mi to Pán dovolil vidět. Už jsem neviděl jen anděly, ale i svaté. Mohu mluvit? Mohlo by vás to šokovat ještě víc. Pán mi dal vidění Kathryn Kuhlmanové sedící s něčím, co vypadalo jako skupina lidí... a každý z nich vypadal, že mě chce přinutit abych se modlil. Vím, já vím, že to zní bláznivě, ale je to pravda... Modlil jsem se nejméně hodiny. Přinejmenším padesát až sedmdesát z těch sedících ve skupině mi říkali: "Modli se! Žádej Pána, ať ti dá službu uzdravování, která se dotkne celého světa”. Náhle jsem slyšel hlas Kathryn a najednou zde stála, jako jasný krystal. Se svým širokým a krásným úsměvem řekla: "Žádej! Čekáme zde na tvé prosby. Budeme se s tebou za tvé žádosti modlit!" A vidění zmizelo.” 46

Pevně na Písmu Avšak Hinn není někým, kdo by bezděčně naletěl a věřil kdejakému vidění, a proto jako pravý protestant rozsoudil zjevení na základě Písma. Vždyť i Pán mluvil před svým ukřižováním s Eliášem. Jak je vidět, Hinnovy konzultace s papežem i  kardinálem nesou své ovoce, vždyť, dle jeho slov, věří, že duše zemřelých svatých se za nás přimlouvají v nebi a nejen to, dokonce nás nutí se modlit. Jindy bere obrovské pomazání z těla mrtvého, jako kdysi voják, jenž se dotkl Elizeových kostí a jako katoličtí kněží z pozůstatků svatých čerpá Boží moc. A tak pravost katolického učení o přímluvě mrtvých, kterou protestanté mnohdy tak krkolomně vyvracejí nebo doktrína zvláštní moci ostatků svatých, se nyní Hinnovi potvrzuje v praxi. A není jistě náhoda, že se mu zjevuje právě K. Kuhlmanová, vždyť i ona sama získala od papeže vysoké ocenění a dle svého vyjádření našla s papežem jednotu”.47 Rovněž praxe potvrdila úspěšnost Hinnovy misie, vždyť je to mimo jiné on, skrze jehož požehnání se John Arnott stává jedním z otců torontského požehnání a také on, skrze jehož pomazání se Claudio Freidzon stává, dle svých vlastních slov, “dveřmi pro Argentinu”. Pohled zpět Zůstaňme však ještě chvíli u Hinnových zjevení. Jeho kontakty se zesnulou K. Kuhlmanovou nejsou zdaleka ojedinělé. Již za svého života vlévala duchovní moc do Hinnova života a nejinak je tomu i po její smrti. Při jednom ze svých kázání dokonce Hinn detailně popsal povolání do své služby právě prostřednictvím její smrti, a tak je Kathryn dodnes Hinnovým duchovním průvodcem. “Dámy a pánové, právě se vám chystám něco říci. Pán mi dal vidění, je to již, má ty dobroto, téměř rok. A mohu vám říci, rozumím tomu, že přišel čas, kdy se naplní. V noci jsem měl vidění. Viděl jsem sám sebe vcházet do místnosti... Viděl jsem sám sebe vcházet do místnosti, kde stála Kathryn Kuhlmanová... ten den, když zemřela, to ráno, co zemřela, měl jsem sen, kdy jsem viděl truhlu s bílým šatem. Když jsem se vzbudil, v to ráno, věděl jsem, že zemřela a v to samé ráno to bylo ve zprávách. Je to již mnoho let. A nyní stojí v tom pokoji a mluví ke mně, samozřejmě, byl to sen, ale ve skutečnosti vidění. Mnohdy jsou sny nočními viděními a Bible o nich tak mluví. Kdy - když vám to Bůh dá způsobem, jakým se to stalo mně. Když jsem byl malý chlapec, viděl jsem Pána ve snu. To bylo opravdu tak skutečné, to bylo skutečné vidění, protože když se On zjevil, mé tělo se zelektrizovalo jako kdyby mnou procházela elektřina, a když jsem se vzbudil, ta elektřina byla stále ještě v mém těle... Stejně jako v tomto vidění, ve kterém jsem viděl slečnu Kuhlmanovou. A ona mi řekla: "Následuj mne." To bylo vše co řekla. Šel jsem za ní do druhé místnosti. V této druhé místnosti stál Pán. Podíval se na mě a řekl: "Následuj mne". A já jsem ho následoval do třetího pokoje. V tom pokoji seděl muž, stále si vzpomínám na jeho tvář. Ten muž seděl v kolečkovém křesle, v hrdle měl velkou díru a jeho jícen pokračoval trubicí. Byl na tom křesle totálně zmrzačen a i ve spodní části těla měl trubky. Byl zmrzačen, naprosto ochrnut. Pán na něho položil své ruce a trubky hned zmizely, otvor se uzavřel, muž byl zcela uzdraven a vstal ze svého vozíčku. To byl kreativní zázrak. Já jsem v této vizi stál a díval se na Pána. Jakmile byl muž uzdraven, Pán na mne pohleděl pronikavým zrakem. Nikdy nezapomenu, co vám nyní řeknu. Pohlédl na mne pronikavýma očima a řekl. Dělej to ty! A sen - vidění skončilo... Když jsem se vzbudil, když jsem vstal, když jsem procitl z vize, třásl jsem se a potil se od hlavy až k patě. Vím přesně co ta vize znamenala. Byla to Kathryn Kuhlmanová kdo mne vzala a představila mne Svatému Duchu. To je význam té první místnosti, kdy mi řekla "Následuj mne". Ale když Kathryn byla pryč, stál tam Ježíš. Kathryn udělala svoji práci a zmizela. Pán řekl, "Následuj mě do třetí místnosti. A tam byl tento muž. Já věřím, že mám vejít do toho třetího pokoje. Říkám vám, já to cítím. Dává to smysl. Já věřím, že ten pokoj představuje třetí dimenzi, dimenzi Ducha. Věřím, že jsem byl po sedm let zatím jen ve druhé místnosti. Co je úžasné, co je úžasné, že Bůh pracuje nebo pracoval v mém životě v sedmiletých cyklech. Nyní jsem v sedmém roce a začíná osmý rok služby těchto tažení. Začali jsme v březnu 1990. Nyní je co? 97. A právě teď cítím další platformu, další rozměr, další úroveň opravdu přichází”.48 Hinn věří, že to nebude jen on sám, komu tyto zážitky poslouží. “Dámy a pánové, tam je cesta jak vědět více, než o Bohu víme. A jaký je důvod, proč vám to všechno říkám? Pán mi před několika dny řekl: "Máte vstoupit do nové úrovně." Připravte se! Již cítím hřmění v nebesích. Někdo má ke mně mluvit znovu. Něco se má znovu stát. Nevím, co to je. Jsem vzrušen a cítím motýly v břiše. Nedávno jsem dostal tři proroctví; lidé, kteří znají Boží hlas, mi řekli: "Vcházíš do nového dědictví Ducha". Nevím, co to je, kdy to bude, ale přijde to. A dnes večer mi Pán pokládá na srdce, abych se za vás modlil, abyste mohli jít v novém dědictví Ducha Svatého."49 V současné době Benny Hinn prodal své ústředí v Orlando a jeho církev splynula s jinou kongregací. Nyní v Dallasu hodlá zbudovat uzdravující centrum v ceně 30 milionů dolarů, kde by věřící mohli přijímat uzdravení během 24-hodinové služby. Práce začne v lednu 2 000 50. Doktrinální část Doktrinální mlha Úloha pokání v Hinnově teologii Popisovat zde podrobně celou doktrínu Bennyho Hinna by bylo prakticky nemožné. Díky opakovanému pokání (Hanegraaff uvádí, že Hinn své učení odvolal nejméně třikrát, avšak opět se k němu po čase vrátil) dnes nelze jeho učení téměř kritizovat, neboť nelze s určitostí říci, co vlastně Hinn učí. Navíc jeho stoupenci, kterých má Hinn dodnes mnoho, totiž vždy namítnou, že právě “toto” Benny již dnes neučí51. Přesto některé křesťanské apologetické služby v USA, zejména z řad fundamentálních baptistů - pro které je Hinnova kritika vždy vítanou pochoutkou a záminkou pro odsouzení letničního hnutí, které si s jeho jménem neústupně spojují- Hinnovy “hříchy” z počátku devadesátých let neustále prezentují a dokola se na ně odvolávají. Nutno podotknout, že Hinn při svém nejznámějším pokání v roce 1993 odvolal téměř všechny své hereze, jako: učení o malých bozích, o Kristově duchovní smrti v pekle, o tom, že Kristus přijal přirozenost satana, o nároku křesťana na božské zdraví, o prosperitě, litoval svého teatrálního vystupování, foukání pomazání a házení kabátu. Litoval, že v televizi proklel H. Hanegraaffa, prezidenta CRI, jenž jej ve své knize “Křesťanství v krizi” obvinil z herezí. Hinn dokonce zrevidoval vydání své knihy “Dobré ráno Duchu svatý” a vymazal některé své magnetofonové nahrávky. Na dotaz redaktora časopisu Charisma Stephena Stranga, jak hodlá postupovat dále, Hinn odpověděl: “V poslední době čtu více křesťanské klasiky – Charlese Finneyho, Andrewa Murraye, R. A. Torreyho, A. W. Toznera a jiných velkých mužů Božích. V těchto knihách je skutečně mnoho pravdy. Dále se stýkám s vůdci, jako je Jack Hayford a James Robison, abych se s nimi radil. Chystám se prověřit každé nové učení s pomocí lidí, které uznávám – s teology, jako je J. R. Williams z Regent University. Myslím, že to nejdůležitější, co mohu udělat okamžitě, je být připraven skládat účty ze všeho, co dělám, lidem bezúhonným a vyrovnaným.”52 Jen těžko se dnes s odstupem času hodnotí, nakolik bylo pokání upřímné, nicméně lze věřit, že alespoň pro danou chvíli bylo důkladné. Svědčí o tom i Hinnův vstup do Božích sborů (AoG), které v té době ještě nebyly třetí vlně nikterak otevřeny. Avšak čas ukázal, že se Hinnovi přihodilo to, co později Johnu Kilpatrickovi, který též Hanegraaffa veřejně proklel, poté činil pokání a přiznal, že se v Pensacole projevují i démonické síly, nicméně se časem vrátil do obnovou vyjetých kolejí. Proti Hinnovi svědčí i sám Hanegraaff, který dokazuje, že Hinn závadné knihy nadále prodává. Nejasná podstata Hinnova pokání Přes Hinnovo odvolání bludných učení Víry stojí za povšimnutí, že Hinn např. učení o malých bozích nebo Kristově satanské přirozenosti nepovažoval za hereze, ale patrně za pouhé omyly: “Nikdy jsem hereze neučil.”53 Ještě rok po jeho pokání můžeme však z jeho ústa slyšet větu:. “Když vyznáváte, uvolňujete nadpřirozenou moc Boží. Víte, že vyznáváním aktivujete samotné nebe?... Vyznávání uvolňuje duchovní slovo… slova aktivují nebe.”54 Ze všech výše uvedených citací z Hinnových knih, článků či kázání, které byly pořízeny až po jeho pokání, lze usoudit, že Hinnova teologie není dogmatická, nýbrž dialektická. Mnohem větší úlohu zde hraje momentální prožitek a zjevení než doktrína; a ostatně jako téměř u všech protagonistů třetí vlny, teorie dobíhá praxi. Je zde patrné, že se Hinn dostal na úroveň středověkých mystiků, kteří svou praxi zaštiťovali svévolným výkladem Písma nebo rozšířením církevní tradice. Můžeme si povšimnout, že Kathryn Kuhlamanová má v  Hinnových kázáních mariánské rysy. Je prostředníkem mezi Hinnem a Kristem (viz vidění o třech pokojích, kdy Kathryn nejprve uvádí Hinna do dalšího pokoje, kde je Kristus). Je přímluvcem v nebi, kde se, obklopena skupinou svatých, za Hinna přimlouvá, aby mu Pán dal větší službu. Její tělo i po smrti neopouští Boží moc. Chybí snad jen její nanebevzetí. Mezi katolické prvky patří Hinnovo téměř uctívání hrobu své svaté a zprostředkování pomazání skrze její pozůstatky. Budeme-li však přesto chtít Hinnovu teologii posuzovat, poslouží nám nejlépe již revidované vydání knihy “Dobré ráno Duchu svatý”, která se dnes stala cvičebnicí, z níž se někteří nadšení Hinnovi náledovníci učí jak přijímat, prožívat a aplikovat moc Hinnova ducha svatého. Christologie. Kristovo poslání Kristus v Novém Zákoně svědčí sám o své osobě: “Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne”, a také “Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.” V Hinnově teologii se však člověk musí nejprve obrátit na Ducha svatého: “Kdo tedy chce poznat Ježíše, musí se obrátit na Ducha svatého. Ježíš sám to řekl a On věděl, o čem mluví.” 55 Sám Ježíš by byl bez Ducha svatého naprosto bezmocný. Vždyť je bytostí vyrostlou z Duchem svatým stvořeného símě a bez Ducha by byl zůstal obyčejným člověkem, jehož krev neměla vykupující moc. Kristus je dodnes na Duchu svatém zcela závislý: “Duch svatý vytvořil to semínko a umístil ho do Mariina těla… Když Ježíš chodil po zemi, nebyl nic víc než dokonalý člověk. Neměl nadpřirozené poznání bez hlasu Ducha svatého… Kdyby byl nenabídl sám sebe skrze Ducha, nebyl by býval přijatelný pro Boha Otce… kdyby byl nenabídl sám sebe skrze Ducha svatého, jeho krev by nebyla zůstala čistá a bez poskvrny… A byl na Duchu závislý i v tom, aby Ho osvobodil ze spárů smrti…”56 Kristova podstata O semeni, z něhož má vzejít Mesiáš, se sice mluví v Gn 3,15, ale jako o semeni ženy, nikoliv Ducha svatého. Bible na tomto místě tedy mluví o semeni lidském, od něhož se odvíjí Kristova lidská přirozenost. Jde o reprodukci již jednou stvořeného, a proto se o Kristu mluví jako o prvorozeném z bratří. Navíc semeno je v celé stvořené říši i v Bibli vždy produktem mužským, a už náznak ženského původu semene Mesiáše, jak je psáno v Gn 3,15, dává na srozuměnou, že Kristovo početí bude ze strany otce nadpřirozené a - v retrospektivním pohledu kánonu - duchovní. Není totiž možné, aby Kristovo fyzické sémě pocházelo z Ducha, neboť “duch těla a kostí nemá” (Lk 24,39), a k tomu, aby Mesiáš mohl přinést oběť za člověka, musel zdědit své lidství z lidského pokolení: “Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla” (Žd 2,14). Původce lidského pokolení Adam má taktéž svůj fyzický původ z prachu země a nikoliv z Ducha. Nelze si dělat patent na výklad toho, co zůstane po celou dobu církve tajemstvím. Je však nutno odmítnout, že by semeno Mesiáše bylo stvořeno “extra somatis” (mimo lidské tělo) a poté dodatečně vloženo do života Marie. Jedná se o neomluvitelnou herezi, popírající Ježíše Krista přišlého v lidském těle. Navíc, pokud by Duch svatý měl skutečně tělo – jak tvrdí Hinn - muselo by, dle biblické interpretace, kde se mluví o “početí” Krista z Ducha svatého a nikoliv vložení stvořeného semene- dojít k fyzickému aktu Ducha a Marie a vzhledem k tomu, že Marie byla zasnoubena, i k cizoložství z Boží strany. Boží Syn, ten svatý, bez poskvrny a vrásky, jenž jako jediný z lidí nebyl počat v hříchu, by se stal nemanželským synem Ducha svatého. Pneumatologie Podstata Ducha svatého Dalo by se říci, že stěžejní místo v Hinnově učení zaujímá Duch svatý. Tento Duch, jak již bylo řečeno hned v mottu této kapitoly, má vlastní tělo a duši. “Co však Duch svatý?Má také mysl vůli a city? Má tělo? Jistěže má. Toto je téma, o němž se většina kazatelů bojí mluvit, ale já jsem se s Duchem svatým osobně setkal.”57Možná i proto “prvním, s kým se Adam setkal, když otevřel oči, byl Duch svatý.”58A byl to rovněž pouze hlas Ducha svatého, kterého slyšeli proroci: “Hlas, který slyšeli proroci, byl hlas Ducha – nikoli hlas Otce nebo Syna.”59Hinn je proto schopen určit i lokalitu, kde se právě tělo Ducha svatého nachází: “Vnímal jsem ho tak živě, že jsem mimoděk obrátil obličej nalevo a zeptal se: “Duchu Boží, proč pláčeš?””60a možná i proto se Duch svatý “může zjevit sám sebe v podobě, jakou měl Ježíš, když chodil po zemi.”70Tak se vlastně teoreticky můžeme setkat se dvěma fyzickými osobami Božími, Ježíšem a inkarnovaným Duchem svatým, který přijal stejnou podobu. Projevy Ducha svatého Hinnův vztah k Duchu svatému je zcela intimní. Při oslovení osoby Ducha Hinn pociťuje elektrickou energii, lidé v jeho okolí padají, on sám pod jeho pomazáním zapomíná, co mluvil a prožívá stavy opilosti. Jeho oslovení Ducha je podobné oslovení starého kamaráda. Hinn mu pokládá zcela prozaické otázky ohledně jeho identity jako: “Co vlastně mám s tebou dělat? Řekl bys mi prosím tě jaký jsi?”62nebo se ptá: “Jak je vlastně možné, že jsi někdo jiný než Otec i Syn?"63Jindy naopak je to Duch svatý, kdo škemrá, tahá Hinna z postele nebo za ruku a dožaduje se jeho přítomnosti: “Už už jsem se chystal jít, když v tom jsem ucítil, jako by mě někdo vzal za ruku a řekl: “Ještě pět minut, jenom pět minut.” Duch svatý toužil po společenství se mnou."64Stačí jen, aby se o tomto Duchu Hinn na svých shromážděních zmínil a dějí se podivuhodné věci: “Když mluvím o Duchu svatém, jsou má slova provázena neobvyklým pomazáním. Vždycky. Boží přítomnost se projevuje neuvěřitelným způsobem – hodně odlišným od jiných příležitostí.”65 Tyto projevy jsou následující: “Po celém shromáždění začali lidé padat na podlahu pod mocí Ducha.”66Hinn tyto manifestace Ducha přirovnává ke stavům opilosti, pro které má svérázné vysvětlení: “…pokud může být člověk ovládán alkoholem, čím více Duchem svatým?”67A jak již bylo řečeno, teologii předchází praxe, a proto, ačkoliv se o tom v Písmu nikde nedočteme, můžeme ve světle předcházejícího nahlédnout i Hinnovu exegezi letnic: “Těch sto dvacet bylo tak naplněno Duchem, že se neudrželi na nohou vlastní silou”68Proto jsou to i pocity, které Hinn označuje jako potvrzení pomázání Duchem svatým: “Potvrzením toho, že tě naplnil je moc, kterou pocítíš."69 Úloha Ducha svatého Hinn dokonce zjistil, že je chybné následovat Ježíše, neboť k následování je nám dán Duch svatý. Ježíšova slova “Následuj mne”, která můžeme slyšet i po jeho vzkříšení (J 21,19 a J 21,22), dle Hinna musíme chápat zcela opačně: “Teď už nemůžete následovat Mě”. “Když jsem poprvé četl slova Pána Ježíše: “Následuj Mě!”, bylo mi divné, jak je něco takového možné. Měli s ním snad jeho následovníci vstoupit do nebe? Jistěže ne. Když se Kristus vrátil k Otci, seslal Ducha svatého. Řekl učedníkům, že On je nyní bude vést, vyučovat a těšit. Říkal jim vlastně: “Teď už nemůžete následovat Mě. Já odcházím, ale posílám Vám Ducha svatého. Toho následujte. Proč tedy vlastně říkáme: “Následuj Ježíše!”, když jediný vůdce, kterého máme, je Duch svatý?”70 A není to ani Otec ani Syn, kdo na zemi vládne, nýbrž Duch svatý: “On je náš velitel, vládce, či vedoucí – ale laskavý a milující. Tak jako dával instrukce apoštolům… Pamatuj, od té doby, co se Kristus vrátil do nebe, řídí Duch svatý jeho dílo na zemi.”71 Přestože Duch svatý je patrně nejdůležitější osobou Trojice, musí jej Bůh před lidmi zvlášť ochraňovat: “Duch svatý jako by byl zvlášť ochraňován. Proč? Možná je to proto, že Otec ví, jak něžný Duch svatý je. Skoro jako by říkal: “Jestliže ublížíte jemu, nikdy vám neodpustím. Proč Kristus tak chrání Ducha svatého…”72 Ačkoliv Duch svatý Bible nemluví sám za sebe, nýbrž říká to, co uslyší od vzkříšeného a oslaveného Krista - “Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší” (J 16,13) - s Hinnovým Duchem svatým je tomu jinak: “I poté, co (Ježíš) změnil běh historie, když vyšel z prázdného hrobu, zůstával Kristus závislý na Duchu svatém… Duch svatý…není méněcenný a neschopný mluvit sám za sebe.”73 Tyto skutky Ducha svatého podle Bennyho Hinna asi nejsou po chuti všem. Jistě by se našli i tací, kteří by je kritizovali. Právě jim jsou určena následující slova varování: “Hřešit proti Duchu je nebezpečné. Kdo nerozumí skutkům Ducha, ať o nich raději nemluví - je lépe, aby mlčel.”74 Hinnovi jeho neortodoxní vztah k duchu, kterého nazývá Duchem svatým, otevírá cestu i k nejvyšším představitelům všeobecné církve: “Když jsem jel do Vatikánu v Římě, abych se setkal s papežem, myslel jsem si, že budu nervózní. Nic takového se však nestalo, neboť jsem byl příliš plný toho, o kom jsem chtěl mluvit. A z představitelů církve jsem vycítil hlad po věcech Ducha.”75 Modlitba k Duchu svatému Hinn chce být patrně biblický a k Duchu svatému se proto nemodlí. “Ještě nikdy jsem se nemodlil k Duchu svatému. Víte, co znamená slovo modlitba? Znamená prosbu”76. Uvádí, že prosbou je pouze žádost o nějaký dar, nikoliv prosba o pomoc přijít k Bohu. Avšak na stejné straně uvádí jako relevantní předmět prosby “tělesný problém, který tě trápí celá léta.”77.Nicméně i v tomto svém výkladu modlitby zastává odlišný pohled, než měl apoštol Pavel, který prosbu považovat za druh modlitby: “ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné…” (1 Tim 2,1 P). Přestože tedy Hinn modlitbu k Duchu zpochybňuje, zhusta ji provozuje: “Tvou denní modlitbou (sic!) by však mělo být: “požehnaný Duchu svatý, prosím, pomoz mi, abych tě dnes nezarmoutil.”78“Nebylo by na čase, aby ses obrátil k Duchu svatému a řekl Mu: “Duchu svatý, ty jsi můj pomocník. Potřebuji tě. Prosím Tě, pomoz mi teď.””79A ještě: “Neobejdeš se bez prosby (sic!): “Duchu svatý pomáhej mi.””80 Hinnovo společenství s Duchem je však natolik intenzívní, že se od něho dozvídá i historické věci, které v Písmu pouhou četbou či studiem nelze nalézt. Např. zjistil, že apoštolé po dni letnic praktikovali modlitbu, o které se z Bible nic nedozvíme: “Od té doby se Petr a Jan modlili: "Milovaný Duchu svatý...”81. Rovněž “Petr i Filip s ním mluvili a Kristus zrovna tak.”82. Na základě těchto axiomů jsme na mnoha stránkách knihy vybízeni oslovit Ducha svatého. A nejen to. Jak již vyplývá z předešlých citací, Hinnův Duch svatý nejen zjevuje takovéto události, ale jeho rozdílnost od ostatních osob Trojice se projevuje i v praxi. Zatímco Hospodin pod trestem smrti Mojžíšovi zakázal vstupovat do kontaktu s duchy zemřelých, Duch svatý např. Hinna vede do obecenství s nebeským přímluvným týmem Kathryn Kuhlmanové. Hinn si život křesťana bez modlitby k Duchu vůbec nedokáže představit a je pro něho zhola nemožné naplnit Boží přikázání, jako např., milování Boha tělem: “Jsem si jist, že tvým největším přáním je milovat Boha celým svým duchem, duší a tělem. Avšak ať je tvá touha jakkoliv silná, je pro tebe naprosto nemožné dosáhnout tohoto cíle sám. Neobejdeš se bez prosby: “Duchu svatý pomáhej mi”83. A tak nezoufejme, řešení je zcela jednoduché: “Stačí jen tomu velkému pomocníku říci: “Pomoz mi!” Tehdy se tě Duch Boží dotkne a doslova ti pomůže vztáhnout ruku a přijmout, co pro tebe Bůh má připraveno”84. “Duch svatý je právě teď na zemi. Vlastně víc než to – právě teď trpělivě čeká na tvé pozvání. Stačí jen říci, ba i jen zašeptat: “Duchu svatý, prosím, pomoz mi!”85 Ačkoliv se Písmo o modlitbě k Duchu ani jednou nezmiňuje - pomineme-li proroctví Ezechiele k Duchu, jež ostatně není modlitbou, ale proroctvím - pro Hinna je život křesťana bez modlitby takřka nepředstavitelným. Jestliže má tedy křesťan potíže nebo nežije naplněný život, chce nové pomazání, řešení je snadné. Stačí jen jediné slůvko cílené přímo na Hinnova Ducha svatého, a pokud tak člověk neučiní, nemůže s ním vejít do vztahu: “On jen čeká, kdy s tebou bude moci vstoupit do vztahu, který navždycky změní tvůj život, avšak je na tobě, abys přišel s pozváním. Až zítra vyjde slunce, bude toužit po tom, aby slyšel tvoje slova: “Dobré ráno, Duchu svatý.”86Těmito slovy autor častuje čtenáře až na konci své knihy, či spíše manuálu poté, co jim vykreslí Ducha, jenž má tělo, je stvořitelem mimopozemského semene Ježíše Krista a jenž řídí život na Zemi. Každý čtenář Hinnových knih by však měl vědět, že neoslovuje Ducha Kristova, či Ducha Božího, aniž používá Boží jméno, ale že oslovuje ducha, jenž Hinna vede do modliteb s mrtvými, manifestuje se nad pozůstatky člověka, jenž zemřel na předávkování drogy. Ducha, který způsobuje, na rozdíl od Ducha Kristova, jenž věci připomíná, ztrátu paměti a na rozdíl od Ducha Božího, jehož ovocem je sebeovládání, způsobuje opilost a inspiruje nesčetné hereze. Je tedy dobré položit si otázku, ke komu jsme vlastně vybízení se modlit a jaké to ponese za pár let ovoce? A jak je možné –jedná-li se o Ducha Boha- že výsledky se dostaví až tehdy, oslovíme-li jej a nikoliv třeba Otce, či Syna? Jakoby klíčem již nebylo jméno Ježíš. Antropologie Autorova antropologie je stejná jako u většiny metafyzických kultů. Podstatu člověka podle Hinna tvoří lidský duch, který jaksi dočasně žije ve schránce lidského těla, které, jak se zdá, není pro identitu člověka nikterak důležité. “Co ze mne dělá lidskou bytost? Je to mé fyzické tělo? Nemyslím. Jistě jste už někdy byli na pohřbu a viděli zemřelého v rakvi. Hleděli jste na lidskou bytost? Ne! Pouze na lidské tělo..."87 Jestliže tělo je pro lidskou identitu podružné, čím je tedy identita člověka tvořena? Autor svůj pohled na lidské ego rozvádí následovně. “Lidé, kteří mě vidí kázat, se nedívají na Bennyho Hinna. Vidí pouze mé tělo. Já jsem uvnitř svého těla. To, na čem záleží, je uvnitř. Duch svatý je zcela osobní, živá bytost jako my... Duch svatý je Duch Boha Otce a Boha Syna." 88 Následná provázanost autorova pojetí lidské antropologie s trojičním učením není jistě náhodná. Je-li Hinnův sice správný postřeh o Trojici viděn v kontextu jeho antropologie, ba co víc, slouží jako nástroj k jejímu pochopení, je nasnadě položit si otázku. Tvoří-li naši identitu duch a na těle nezáleží, neboť náš duch leží uvnitř, je tomu stejně v Trojici? Je Duch tím, na čem v Trojici nejvíce záleží, zatímco na Slovu, jež se stalo tělem a které za nás bylo obětováno, nikoliv? Snad jen na okraj. Je člověk skutečně duch? “Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně”(Lk 24,39). Trojiční učení Hinnovo trojiční učení je jasně a jednoduše definováno. Bůh jsou tři osoby o třech úlohách, které spolu komunikují. Otec vydává příkazy, Syn je plní a Duch svatý uvádí ve skutek: “…Pán Ježíš je ten kdo slouží, Otec ten, kdo působí, a Duch ten, kdo má na starosti viditelné projevy.”89Hinn proto mluví o Trojici jako o týmu90, jehož práci popisuje následně: “A nyní, pokud chceš, představ si Boha Otce sedícího na trůnu v nebesích a Ježíše, jak chodí po zemi, uzdravuje nemocné a dělá zázraky. A co Duch svatý! Ten tvoří spojovací linku mezi nimi dvěma. Otec třeba zvedne telefon (jako by nějaký potřeboval!) a řekne: “Duchu svatý!” Duch svatý zvedne sluchátko a odpoví: “Ano?” “Rád bych, abys zavedl Ježíše na poušť,” říká Otec. “Pošlu tam ďábla, aby ho pokoušel.” “Ano”, odpoví Duch a spěchá za Kristem. “Pojď prosím se mnou, řekne Mu…. Nebo si představ tohle: Ježíš jde kolem jednoho nemocného. Otec zvedne telefon a říká: “Duch svatý? Zastav, prosím Tě, Ježíše. Řekni mu ať zůstane stát.” “Ano”, odpovídá Duch svatý. A Ježíšovi řekne: “ Zůstaň, prosím Tě, stát.” Pak znovu do sluchátka: “Otče, co má udělat?” “Řekni mu, ať uzdraví toho nemocného”, odpovídá Otec. Ježíš okamžitě vloží na nemocného ruce a nemocný je zázračně uzdraven.”91 Jak je vidět, ani Syn ani Duch neznají předem vůli Otce, pokud jim ji “nezatelefonuje” a kromě Otce nejsou ostatní osoby Trojice patrně vševědoucí. Hinnův popis vedoucího trojičního týmu, Boha Otce, je odvozen doslovným výkladem částí Písma, kde se mluví o Božích očích, uších, nohou… a Hinn z nich odvozuje, že Bůh není transcendentní, není “jen” Duchem, nýbrž je lokalizován svým tělem: “Kdyby Bůh zjevoval sám sebe pouze jako neviditelného ducha, jak by bylo možné, že Adam s Evou slyšeli jeho kroky?” Nejenže se nikde v Písmu nedočteme, že Adam slyšel kroky, nýbrž hlas [i u anglického překladu krále Jakuba, z kterého Hinn patrně vycházel, se dočteme: “And they heard the voice of the LORD God walking in the garden…” (Gn 3,8)], ale ani to by nemohlo být považováno za důkaz existence těla Otce. Při takto doslovném výkladu podoby Boží bychom v tomto výčtu antropomorfismů mohli pokračovat, či podobně odvodit, že Bůh má perutě nebo rohy, vždyť i s nimi je v Bibli popisován. Pro mnohé křesťany bude možná šokující, když zjistí, že Bůh Otec a Duch svatý jsou jednou osobou - Otcem, zatímco Ježíš je osobou odlišnou: “Duch svatý je nejenom Bůh, On je také Otec Pána Ježíše Krista.”92 “Někdy se od sebe liší dokonce i způsobem, jakým jednají a mluví.”93 Na každý pád je Duch svatý v Trojici tak významný, že je stvořitelem semena Ježíše Krista, je tím, kdo řídí běh na Zemi, na kom je Kristus, jemuž je vše dáno do rukou, zcela závislý, má své vlastní tělo a křesťan teprve tehdy, když jej osloví a začne se k němu modlit, získá potřebnou hloubku duchovního života. Eklesiologie Hinn sám není teologem a proto, kromě svérázného učení o Duchu svatém, se o učení příliš nezajímá. V centru jeho pozornosti jsou pocity a prožitky s Duchem, kterému přezdívá svatý. Z jeho skutků i učení můžeme však odezírat, že zastává známou pozdědeštnou teologii o viditelné jednotě církve, neboli jednotě, které nesmí překážet rozdílnost učení. Svým kritikům ohledně jeho úzké spolupráce s katolickou církví a papežem totiž vždy odpovídá poukazem na potřebu jednoty. Výmluvné je i jeho scházení s  kardinálem Sinem a jejich vzájemný “pakt o neútočení”, kdy kardinál podporuje Hinna a ten na oplátku nekritizuje katolické učení. Za své zásluhy měl Hinn v roce 1989 převzít z rukou papeže medaili, avšak převzetí se nakonec pod tíhou kritiky nezúčastnil. Eschatologie Ani zde nemůžeme čekat nějakou hlubší biblickou reflexi. Téměř veškeré učení o posledních věcech se opírají o osobní zjevení. Přes to právě ta nám mohou být odrazovým můstkem k pochopení Hinnova pojetí církve posledních dní. Ze subjektivního hlediska je Hinn přesvědčen, že jeho služba získala třetí rozměr, rozměr Ducha svatého. Čeká, že v nejbližší době má něco mocného prožít, co ovlivní nejen jeho službu, ale i službu celé světové církve. Očekává mohutnou vlnu uzdravování a obnovy, což je velmi blízké učení hnutí Pozdního deště. Vypovídající je i jeho očekávání “věku Ducha” a masivního výskytu charismat. Stejně jako všichni typičtí představitelé “třetí vlny” i Hinn tedy předpokládá, že přijde celosvětové probuzení. Souhrn kapitoly Benny Hinn je známý jako evangelista s darem uzdravování. V dětství vyrůstal v Izraeli a později se s rodiči přestěhoval do Kanady. Již jako neobrácené dítě měl časté sny a vidění Krista, kterému později dal svůj život. Největší vliv na Hinna mělo setkání s charismatickou uzdravovatelkou Kathryn Kuhlmanovou, od které získával pomazání i po její smrti, a to prostřednictvím jejích navštívení, či skrze její hrob. Hinn se několikrát stal terčem kritiky apologetických služeb USA, a proto počátkem devadesátých let učinil pokání a zřekl se některých doktrín hnutí Víry, jehož pastorem byl ordinován. Nakonec vstoupil do letniční denominace Assemblies of God, ze které z neuveřejněných důvodů během roku odešel. Přes svá opakovaná pokání dál šíří své některé své knihy, jiné poněkud poopravil. Poselství Bennyho Hinna je poselstvím nového zjevení Ducha. Jeho osobní zkušenost s tímto Duchem, kterému říká svatý, je ryze osobní a intimní, nikoliv však neuchopitelnou záležitostí. Může jí mít každý, kdo se na Hinnova svatého Ducha přímo v modlitbě obrátí. Tento Duch má - na rozdíl od Ducha, kterého nám představuje biblický Ježíš - několik zvláštností. Je stvořitelem semínka Ježíše Krista, které poté umístil do těla Marie, a proto je nazván Otcem Ježíše Krista. Sám Duch má vlastní tělo a proto by výklad početí Krista z panny mohl činit i jisté problémy. Tento Duch je tím, kdo zprostředkoval obyčejnému člověku Ježíši jeho božství, uschopnil jej prolít krev, která by bez něho nebyla s to člověka vykoupit a dodnes řídí a vede nejen dílo na Zemi, ale i samotného Božího Syna, od jehož vzkříšení již nemáme následovat Syna, nýbrž Hinnova Ducha. Hinnova zkušenost s tímto Duchem se projevuje pocitem elektřiny v těle, opilostí a někdy ztrátou paměti. Moc Ducha je možné přenášet Hinnovým kabátem, dechem, a to buď přímo, foukáním na lidi nebo přes reproduktory – foukáním do mikrofonu. Na shromáždění se Duch manifestuje nejčastěji padáním lidí naznak do bezvědomí, opilostí a suprabiblickými zkušenostmi. Nejznámějším dílem z Hinnovy dílny je kniha “Dobré ráno Duchu svatý”, která si přes Hinnovo pokání z bludného učení hnutí Víry zachovala všechny podstatné rysy Hinnovy pneumatologie i po své reedici, a která je dnes cvičebnicí mnohých křesťanů. Četba této knihy vzbudila duchovní hlad argentinského pastora Claudio Freidzona, který zatoužil poznat osobně Hinnova Ducha svatého a skrze jehož službu se tato moc rozšířila do Jižní Ameriky. Sám Freidzon tuto moc rovněž rozšiřuje vkládáním rukou a foukáním “přímo” nebo přes mikrofon. Dalším mužem Hinnova Ducha je John Arnott, který rovněž přijal zmocňující modlitbu od Hinna, a který se později stal otcem nejmohutnější obnovy dnes: torontského požehnání, a Rodney Howard Brown, který z Hinnových rukou přijal ordinaci k službě “svatým smíchem”. Každý kdo podlehne pokušení svůj život jednorázově vylepšit a modlit se k Hinnovu duchu, zvanému “svatý”, by měl dobře zvážit, ke komu se vlastně modlí.

Poznámka: Poznámky a literatura

1. Hinn B., Dobré ráno, Duchu svatý, Břetislav Šípek, Příbram, 1996, str. 28-29
2. Tamtéž, str. 34-35
3. Tamtéž, str. 36
4. Tamtéž, str. 37
5. Tamtéž, str. 13
6. Tamtéž, str. 15-16
7. Tamtéž, str. 20
8. Tamtéž, str. 46
9. Christianity Today, říjen, 1991
10. Hinn B., Praise-a-Thon, TBN, 6. listopadu, 1990
11. Hinn. B., Spiritual warfare, seminář, 2. května, 1990
12. Hinn B., TBN, 12/1/90 in: Albert James Dager, Media Spotlight Special Report , květen, 1992
13. Hinn B., New Creation in Christ, kázání, nedatováno, 1988
14. Hinn B., Our Position in Christ, audio-kazeta, nedatováno, 1991
15. Hinn B., Rise and Be Healed!, kázání, nedatováno, 1991
16. Hinn B., Praise-a-Thon, TBN, 6. listopadu, 1990
17. Dager A., Media Spotlight Special Report, květen, 1992
18. Hagin K., Plány, záměry a cíle, Altak, Sedlčany, 1993, str. 27
19. Hinn B., Benny Hinn broadcast, nahráno 13. října 1990
20. The Inkhorn, Vol. 8 No. 1, leden, 1997, str. 46-47
21. Encyclopedia of Pentecostal Ministries and Preachers, BDM, www:bible.ca.tongues-encyclopedia-pentecostal-preachers.htm
22. Hinn B., sermon, Double Portion Anointing, část 3, Orlando Christian Center, Orlando, Fla., 7. dubna, 1991. Ze série: Holy Ghost Invasion, TV 309, záznam z videokazety
23. Audio clip z A Plague in the Land video od Alan Morrison, dostupné na CW
24. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě, Křesťanský život, 1996, Albrechtice, str. 61
25. Audio clip z A Plague…
26. Riss M., A History of the Revival of 1992 – 1995, www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history.html
27. Tamtéž
28.  Hinn B., World Charismatic Conference, 7. srpna, 1992
29. Televangelist Benny Hinn Has Publicly Renounced Faith Theology, sborník CRI, 1994
30. Charisma, srpen,1993 in: Benny Hinn vypovídá, Život v Kristu, 11/93, str. 8-10
31. Dager J. A., Media Spotlight Special Report, květen, 1992
32. Encyclopedia of Pentecostal Ministries and Preachers…
33. One Pastor's Experience and Response After attending a Hinn meeting in New York, a pastor wrote the following to our Gen. Superintendent, dopis z 16. června 1995
34. Jedním z uváděných důvodů Hinnovy rezignace na členství v AoG bylo údajně porušení slibu abstinence, který je u pastorů AoG v USA vyžadován. B. Hinn byl viděn, fotografován a dokonce nafilmován jak spolu s Crouchovými, majiteli stanice TBN, pil v přímořské restauraci víno. In: Encyclopedia of Pentecostal Ministries and Preachers…
35. Tamtéž
36. The Inkhorn, Vol. 8 No. 1. ledna 1997, str. 46-47
37. Benny Hinn Condemns Toronto Blessing/Pensacola Phenomena Praise The Lord, 4. června, 1997, přepis videokazety
38. Ačkoliv se mezi manifestacemi v Pensacole o zvířecí zvuky neuvádí, soudí kritikové Hinna, že touto formulací skutečně naráží právě na sbory AoG, které se Torontskému požehnání otevírají. In: "By Your Words" Quotes From Third Wave Leaders, Compiled by Deception In The Church, nedatováno, 1997
39. The Inkhorn , Vol. 8 No. 1. ledna, 1997, str. 46-47
40. Powell P., Richardson N., Unmasked… Benny Hinn, Vanguard Magazine, nedatováno, http://www.aal.co.nz/~philip/unmasked…..benny_hinn.html
41. Hinn B., Blaisdale Arena, Honolulu, HI, kázání, 28. února, 1997
42. Tamtéž
43. Tamtéž
44. Tamtéž
45. Tamtéž
46. Tamtéž
47. Část I, Foundations For Apostasy: 1950-1985, Ed Tarkowski in: Encyclopedia of Pentecostal Ministries and Preachers…
48. Benny Hinn, This Is Your Day, 11. června, 1997, videokazeta
49. Hinn B., Blaisdale Arena…
50. Charisma News Service fo Tuesday, 2. listopadu, 1999
51. Powell P., Richardson N., Unmasked… Benny Hinn… 
52. Benny Hinn vypovídá… str. 8-10
53. Tamtéž
54. Hinn B., Praise the Lord, 6. prosince, 1994
55. Hinn B., Dobré ráno… str. 64
56. Tamtéž, str. 128-129
57. Tamtéž, str. 83
58. Tamtéž, str. 68
59. Tamtéž, str. 69
60. Tamtéž, str. 142
61. Tamtéž, str. 86
62. Tamtéž, str. 56
63. Tamtéž, str. 60
64. Tamtéž, str. 59
65. Tamtéž, str. 103
66. Tamtéž…
67. Tamtéž, str. 92
68. Tamtéž, str. 111
69. Tamtéž, str. 95
70. Tamtéž, str. 75
71. Tamtéž, str. 79
72. Tamtéž, str. 145
73. Tamtéž, str. 130
74. Tamtéž, str. 64
75. Tamtéž, str. 113
76. Tamtéž, str. 135
77. Tamtéž…
78. Tamtéž, str. 148
79. Tamtéž, str. 135
80. Tamtéž, str. 150
81. Tamtéž, str. 61
82. Tamtéž, str. 64
83. Tamtéž, str. 150
84. Tamtéž, str. 136
85. Tamtéž, str. 140
86. Tamtéž, str. 166
87. Tamtéž, str. 55
88. Tamtéž
89. Tamtéž, str. 134
90. Tamtéž, str. 136
91. Tamtéž, str. 128
92. Tamtéž, str. 127
93. Tamtéž, str. 132