CIZÍ OHEŇ - 8.  Claudio Freidzon, dveře pro Argentinu? Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání” Kapitola VIII Claudio Freidzon, dveře pro Argentinu? Motto: “Přijde den, kdy všichni křesťané budou mít vliv na svět samotnou svou přítomností. Naše svědectví bude tak mocné, že jako v případě apoštola Petra bude dokonce náš stín uzdravovat nemocné.” Claudio Freidzon, Duchu svatý, hladovím po tobě “Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí? Zdali všickni mají dary k uzdravování?” První epištola Korintským, kapitola dvanáctá, verš dvacátý a třicátý Historická část Období 1963 – 1978 Obrácení a sňatek Claudio Freidzon se obrátil k Bohu jako devítiletý chlapec, poté co došlo k obrácení jeho matky. Hned při jeho první návštěvě sboru za ním přišel pastor, který mu řekl: “Budeš pastorem stejně jako já."1 Nedlouho po obrácení začíná Freidzon navštěvovat letniční seminář, kde se mu dostává biblických základů. Během svých studentských let, kdy vedl v jeho místním společenství mládež, poznal na jednom táboře dívku, dceru italského křesťana, která se jmenovala Betty. Po krátké známosti nakonec uzavírají snoubenci sňatek. Dnes spolu mají manželé dceru a dva syny. Období 1978 – 1985 Počátek služby V roce 1978, kdy se dle Freidzonových slov "Argentina bránila evangeliu"2, snaží se Claudio získávat duše pro Krista, a proto se se svojí ženou pokouší pořádat pouliční evangelizace, promítat filmy, avšak po tříměsíčním nasazení jeho sbor čítá Freidzona, jeho ženu, tchána a tři babičky. Po nějakém čase se Freidzonovi rozhodují k nákupu církevní budovy, ve které je obyvatelná pouze jedna místnost, sloužící zároveň jako modlitebna a obývací pokoj. Dům neměl ani koupelnu a po sedm let poskytoval pastorovi a jeho ženě pouze jakési provizorní bydlení. Krize a nová naděje Tato doba byla pro Claudia Freidzona natolik traumatizující, že se přestal zúčastňovat pastorských setkání a nakonec šel požádat superintendenta Assemblies of God o uvolnění ze služby. Než však stačil svoji žádost o suspendaci formulovat, udivil jej superintendent větou. “Claudio, musím ti něco říci. Bůh pro tebe má něco úžasného. Ty to nevidíš, ale Bůh si tě obrovsky použije."3 Dalšími slovy pak mladého pastora povzbuzoval v jeho započatém díle. Nakonec Freidzon, aniž by svému nadřízenému cokoliv naznačil, od své rezignace upustil. Po této návštěvě si pastor uvědomil, že “svět nepotřebuje teologii. Svět potřebuje život."4 Podobné zkušenosti se Freidzonovi dostalo ještě jednou, a to při návštěvě bratra Nicanora, příbuzného jeho manželky Betty. Tento bratr vyvedl Claudia daleko od sboru a položil mu otázku. “Co vidíš, Claudio?" Odpověděl jsem: "Nic" On řekl: "Musíš vidět to co já. Vidím tisíce duší!" A tak jsem mu znovu řekl: "Nevidím nic." Podíval se mi do očí a trval na svém: "A přece ti říkám, Pán ti je dal."5 Ačkoliv tato slova se pastorovi zdála velice vzdálená, přesto uposlechl, a ve víře svému sedmičlennému sboru řekl: “Sestry, budou nás v tomto sboru tisíce."6 Carlos Annacondia V roce 1983, kdy Argentina prohrála ve, z její strany zjevně nespravedlivé válce s Velkou Británií o Falklandské souostroví, vypuklo v zemi probuzení, v jehož čele stál podnikatel Carlos Annacondia. Jeho služba byla natolik specifická, že jediným řešením pro jeho situaci bylo nebýt v žádné denominaci. Annacondiovy evangelizce se v pozdější době staly známými pro tzv. plombování zubů. Podle legendy se Annacondia na evangelizaci potkal s člověkem, který se setkal s “ďáblem v těle muže”, a který po tomto muži požadoval kriminální čin. Důkazem moci muži mělo být, že mu tento démonizovaný muž pouhým dotykem prstu zaplomboval zub černou hmotou. Tato skutečnost Annacondiu pobouřila, a proto se proti tomu začal modlit. Záhy se při jeho evangelizacích začaly dít zázraky, kdy lidé měli zaplombovány zuby zlatem, na kterých byl symbol kříže nebo holubice.7 V té době byl již Claudio Freidzon učitelem teologie na letničním semináři v Buenos Aires. Jednoho rána si povšiml, že jeho studenti při výuce pospávají. Když zjistil, že příčinou je skutečnost, že tito žáci celou noc sloužili na nedaleké evangelizační kampani v LaPlata, kde Annacondia pořádal svá tažení, rozhodl se shromáždění navštívit. Tato kampaň učinila na Freidzona takový dojem, že evangelistu vyhledal se slovy: “"Poslyšte, vy mě neznáte, ale máte ve svém životě něco úžasného, co já nemám - mocný oheň. Modlil byste se za mě?" Vložil na mě ruce a požehnal mi."8 Od této chvíle se Freidzon, spolu s další skupinou pastorů, začal u Annacondii scházet k modlitbám za probuzení, což bylo součásti Annacondiovy vize, kdy “vyzval místní sbory ke sjednocení v modlitbě za probuzení.”9 Tato změna způsobila dle Freidzona "revoluci" v jeho sboru a shromáždění byla plna "vroucnosti, evangelizačního nadšení a úžasných svědectví". Sám Annacondia je evangelistou a exorcistou, který je znám svým “pomazáním k boření démonických pevností, které zabraňují lidem, aby přišli ke Kristu.”10 Období 1985 – 1992 Nový začátek Když uplynulo sedm “hubených let”, obdržel Freidzon, v roce 1985, vidění, kdy byl probuzen ze spánku a na zdi, před jeho očima, spatřil náměstí plné lidí, kteří chválí Boha. Toto náměstí však bylo shromaždištěm narkomanů a kriminálních živlů, a dokonce místní obyvatelé měli strach tudy procházet. Když se Freidzon dozvěděl o všech těchto okolnostech, začal mít strach. Při jednom setkání nově obrácených mladých lidí, jedna dívka pronesla poselství v jazycích, které sama vykládala. Znělo následovně. “Řekni pastorovi, že mu dám moc působit uzdravení, že budu s ním a mnozí budou zachráněni."11 Když bylo poselství Freidzonovi tlumočeno, posílilo to jeho důvěru v nastoupené cestě, a mezi Bohem a jím se odehrál následující rozhovor: “Pane, kdo bude kázat?” “Ty!” Odpověděl Bůh. “Dám ti dary a zázraky jako má Annacondia.””12 Když konečně, po velkých vnitřních bojích a sebezapření, začal na náměstí v Belgrana Freidzon kázat, jeho slova byla provázena velkou mocí a při této službě začali být lidé uzdravování. Došlo dokonce k zaplombování zubu, který potřeboval lékařské ošetření. Freidzonova shromáždění začalo navštěvovat stále více lidí. Jednou dokonce přišla skupina psychologů, kteří shromáždění pozorovali, a poté chtěli vědět, jakou hypnotickou techniku Freidzon při svých shromážděních používá. První zázraky Zázraky plombování zubů na náměstí vzbudily pozornost i místní dentistky, která se rozhodla tato uzdravení prověřit z hlediska svého oboru. Když navštívila shromáždění se svou dcerou, byla svědkem následující události. “Přišla jednou večer se svou dcerkou a byla připravena vyšetřit ústa všech, kdo svědčili o tom, že byli uzdraveni, přičemž doufala, že potom bude moci říct, že je to všechno podvod. A stala se úžasná věc. Zatímco jsme se modlili, její dcera začala křičet: "Mě to pálí, mě to pálí!" a ukazovala si do pusy. Když se jí matka podívala do úst, zjistila, že její zuby byly zaplombovány platinou."14 Na těchto evangelizacích se za dvacet dnů obrátilo tisíc lidí, a tak vznikl sbor "Krále králů" v Buenos Aires, který již v roce 1996 čítal na čtyři tisíce účastníků a tyto úspěšné evangelizace otevírají pastorovi cestu do médií, a ten v roce 1987 začíná s pravidelnými rozhlasovými pořady "Svět uvnitř světa". Období 1992 - 2000 První setkání s Benny Hinnem Počátkem roku 1992, kdy byl Freidzon již úspěšným pastorem a uznávaným evangelistou, navštěvuje Argentinu jeho bývalý učitel a známý švýcarský letniční duchovní, a jeden z otců teologie "skupinkového sboru" - obdoby učednického modelu, Werner Kniessel, který byl mnoho let misionářem v Argentině. Freidzon byl návštěvou bratra Kniessla nadšen, a proto mu obsáhle vykládal o službě, kterou nyní v Buenos Aires konal. Kniessel mu však položil otázku, která proměnila Freidzonův život. “Claudio, kolik času věnuješ naslouchání Duchu svatému?"15 Tato Kniesselova otázka způsobila, že si Freidzon, na doporučení svého kolegy Pedra Ibarry, místopředsedy Assemblies of God v Argentině, vzal knihu Bennyho Hinna "Dobré ráno Duchu svatý," která, kromě jiného, původně obsahovala učení o Kristově duchovní smrti v pekle, o satanské a boží přirozenosti člověka a vložení fyzického semene do těla Marie Duchem svatým. Nakonec Freidzon neváhal, a se svojí ženou se vydal do USA Hinna osobně navštívit. “Moje srdce se naplnilo potřebou jet do USA a říci tomuto bratrovi: “Chci, abys mě představil svému příteli svatému Duchu.” Vydal jsem se do Orlanda, abych se setkal s pastorem Benny Hinnem. “To je nemožné, odpověděli mi. “Pastor se celé dny modlí a já sám jej vidím pouze jednou za měsíc.” V neděli jsme šli společně s Betty do sboru. Bylo plno. Pastor se zeptal: “Kolik je zde lidí z různých částí světa?” Zvedli jsme ruce a řekli, že jsme z Argentiny. Podíval se na mne a řekl: “Argentinci, znám Vás více, než si myslíte.” A o něco později dodal: “Dám vám pomazání.” Vystoupili jsme na pódium. Stáli jsme s Betty v objetí. On na nás vložil ruce a v tom okamžiku jsem spadl (nikdy před tím se mi to nestalo), aniž jsem věděl, co se děje. Po shromáždění jsem se zeptal, zdali s ním mohu mluvit teď. Odpověděl mi, že ne. Zůstalo mnoho nezodpovězených otázek, avšak vrátili jsme se do Argentíny.”16 Tato tajemná zkušenost zasvěcení však přinesla okamžité ovoce. Pouhý pastorův pohled způsoboval, že lidé v jeho sboru padali na zem. “Hned následující nedělní shromáždění přišlo úžasné pomazání. Vyzval jsem nové lidi, kteří ještě nebyli ve sboru, aby šli dopředu, a oni začali plakat. To bylo dílo Ducha svatého, které přineslo vyznání hříchů. Poté jsem pozval dopředu celý sbor a jenom jsem se na ně podíval, padali.”17 Druhé setkání s Benny Hinnem Po čase Freidzon opět zatoužil podělit se se svými novými zážitky s Benny Hinnem, a tak se za ním do USA vypravil podruhé. Toto druhé klíčové setkání nebylo o nic méně vyjíměčné, než setkání první. “Zavolal jsem do USA a zeptal jsem se jednoho spolupracovníka: “Mohu mluvit s pastorem? Chci mu říci, co se děje v Argentině.” “Jestli máš chuť cestovat do Atlanty (Georgia), pastor tam bude po dobu jedné evangelizační kampaně. Rychle jsem odcestoval. V Atlantě mi slíbili rozhovor s pastorem Hinnem. Šel jsem na evangelizaci v očekávání našeho večerního setkání, avšak pastor náhle v určitém okamžiku shromáždění přerušil a řekl: “je zde pastor, který přijel z Argentiny. Ať přijde sem.” V sále bylo 18 000 lidí Vystoupil jsem na pódium. Dal mi mikrofon a řekl, ať mluvím. Ještě než jsem skončil, pastor přijal pomazání a řekl: “Duch svatý mi říká, že Ti dá tu samou službu, kterou jsem přijal já.” V tu chvíli na mne spolu se spolupracovníky vložil ruce a modlil se za mne. Padl jsem na kolena. Bylo to něco fantastického. Několik dní jsem nemohl spát. Po shromáždění mne pastor znovu zavolal a řekl mi: “Svatý Duch mi řekl, že si tě použije jako prostředek, aby otřásl zemí, a v těchto dnech budeš pořádat velké kampaně, jichž se zúčastní tisíce lidí, ve kterých vzplane oheň Ducha svatého.”18 Benny Hinn o této zkušenosti píše v předmluvě Freidzonovy knihy "Duchu svatý, hladovím po tobě." “Od prvního okamžiku, kdy jsem se setkal s Claudiem Freidzonem, jsem věděl, že jsem potkal muže, který hladoví po Bohu. Poprvé mě navštívil v Orlando několik měsíců poté, co byla do španělštiny přeložena má kniha Dobré ráno Duchu svatý. Tehdy mi oznámili, že na sborovém shromáždění je kazatel z Argentiny a že požádal, abych se s ním modlil. Během nedělního večerního shromáždění jsem na něho vložil své ruce a modlil jsem se, aby na jeho životě a službě spočinulo pomazání Ducha svatého a aby Bůh skrze něho dělal v Argentině velké činy. V následujících měsících jsem začal od svých přátel ve službě slýchat zprávy o tom, jak Bůh používá Claudia v Argentině na velikých shromážděních. Když zvěstoval poselství o proměňující moci Ducha svatého, zaplavilo zemi probuzení. To, co začalo jako osobní dílo Ducha svatého v Claudiově životě, nyní působilo na jiné."19 Od této chvíle má Freidzon pocit, že s ním chodí duchovní průvodce. Jeho prožitky jsou nyní velmi podobné Hinnovým. “Bylo to součástí plánu shůry, Bůh měl nové období pro můj život a moji službu…Pamatuji si na jeden večer, kdy jsem byl na cestě, která souvisela s mou službou. Když jsem vstoupil do hotelového pokoje, kde jsem přespával, cítil jsem, jakoby doslova "někdo" vstoupil se mnou.”20 Vrchol obnovy Rok 1992, tedy rok návštěvy u Bennyho Hinna je považován za přelomový rok v historii argentinské církve. Freidzon dosvědčuje “…v Argentině dělíme historii Božího jednání na určitá období – víme například, že bylo před rokem 1992 a po roce 1992.”21 Tehdy také vrcholí Freidzonova služba. Freidzon už neslouží jen v Buenos Aires, ale je použit “jako nástroj obnovy duchovního života církve zprvu v Argentině, posléze pak v zemích Latinské Ameriky a nakonec i ve světě.”22 Do Freidzonova sboru přicházejí “tisíce a tisíce tisíců”23 ze všech koutů světa a proto je každé úterý třeba najmout stadion “Obras Sanitarias” s kapacitou okolo 6 000 míst a nakonec stadion “Velez Sarfield”, na kterém se v dubnu sešlo najednou 65 000 lidí. Kritika Skutečnost, že na Freidzonových shromážděních “…lidé během jeho bohoslužeb začali ”padat pod mocí” nebo se nekontrolovaně smáli. Někteří lidé museli být ze shromáždění, vyneseni, tak byli přemoženi Duchem…”24 a rovněž Freidzonovo přátelství s kontroverzním kazatelem hnutí Víry Benny Hinnem zapříčinily, že se v Argentině zvedla vlna odporu. Freidzonovo spojení s hnutím Víry však neskončilo. Např. jeho mise do Evropy začínala právě skrze sbory hnutí Víry v Berlíně a v Budapešti. Sám Freidzon se však těmto spojením vždy bránil, neuvědomoval si je. Ostatně Hinnova kniha Freidzona nadchla ještě dříve než ji vůbec četl a již tehdy toužil prožít to, co prožil její autor. “Sotva jsem uslyšel název té knihy, pomyslel jsem si: “To je přesně to, co chci. Věděl jsem, že autor zná Ducha svatého tak, jak jej chci poznat i já.”25 Nelze mu proto zazlívat, že ignoruje zjevné hereze v knize obsažené, jemu o učení přeci nejde – svět nepotřebuje teologii. Freidzon žízní po zkušenostech, a těch se mu hojně dostává. Freidzon proto kritiku ze spojení s  hnutím Víry komentuje slovy: “Tam, kde je Boží pohyb, je vždycky kritika”, říká Freidzon a dodává, že nikdy neučil podle doktríny “Slova a víry” (tzv. hnutí víry), ani nebyl zastáncem takzvaného evangelia prosperity. “Moje poselství je jednoduché – zdůrazňuji přítomnost Ducha svatého.”26 Nový hlad Po této zkušenosti Freidzon svědčí, že na jeho jazyk byla vysypána solnička, což způsobilo jeho intenzívní hlad po Duchu svatém. Časopis pro zahraniční misii Assemblies of God "Mountain Movers" zveřejnil článek Brada Waltze, který popisoval Freidzovova shromáždění. “Když se Claudio vrátil do svého sboru, provázela ho při shromážděních neobvyklá přítomnost Ducha svatého. Když shromáždění začalo chválit Boha, vypadali někteří "jako by byli opilí" a nemohli se udržet na nohou - nebo padli pod Boží mocí. Každé shromáždění trvalo šest nebo sedm hodin. Venku ve frontách až za roh čekaly stovky lidí, aby se dostaly dovnitř.. Boží přítomnost sestupuje, když se ponoříme do uctívání."27 Freidzon toto období nazývá jako "období obnovy". Zasvěcení prostřednictvím Hinna nepůsobilo jen na Freidzona a jeho okolí, ale změnilo i statut jeho služby. “Bůh mi říkal, že mě ustanovuje jako "dveře" pro Argentinu."29 A vskutku, manifestace, o kterých záhy věděl svět, způsobily pro věřící v Jižní Americe stejným způsobem jako např. Toronto, či Pensacola v Americe severní. Dle očitých svědků Freidzonova služba přiváděla do sborů “podnikatele, odborníky, poslance a vedoucí sdělovacích prostředků."30 “Krátce poté - ne více než o dva měsíce později - se do mého sboru začaly hrnout zástupy z celé země."31 Obnova se šíří Hned několik dní po Freidzonově obnovující zkušenosti se v jeho sboru “Krále králů” koná výroční zasedání národní výkonný výbor Assemblies of God. Pedro Ibarra, jeho místopředseda AoG, o tomto setkání napsal. “Jaký úžasný den. Nikdy na to nezapomenu... Jak se shromáždění vyvíjelo, pomazaná atmosféra stoupala a vrchol (který dovršil můj úžas stejně jako zmatení) byl, když jsem sledoval pastora Freidzona sloužit. Bez rozdílu postavení nebo hierarchie byli všichni kazatelé zlomeni, vyjadřovali svůj hlad po Bohu, a přijímali mocnou přítomnost Ducha svatého. Někteří plakali, někteří se smáli a jiní padali, jakoby omdleli. Všichni to byli dobře známí a zkušení muži...Od toho dne vidím sbory a stadiony plné zástupů, které jsou přitahovány Bohem, a to všechno v naší zemi i zahraničí. Služba pastorů, kteří se vracejí z Argentiny je úplně obnovena a prostřednictvím nich jsou obnoveny také jejich sbory."32 Ve sborech, kam se pastoři, zasaženi novou mocí, vrátili, se situace začala opakovat. Stejně jako v Torontu a Pensacole, manifestace se začaly vyskytovat i po shlédnutí videosnímků z probuzeneckých shromáždění. Po promítnutí záznamů celé sbory "padly na zem", jinde shromáždění "explodovalo" a v podstatě všichni svědčí o prožitcích lásky, kterou do té doby ještě nepoznali. Pokud bychom chtěli načrtnout nějaké schéma, jak se lidé ke své zkušenosti dostávají, pak by mohlo být následující. Dotyčný je nejprve nedůvěřivý, nakonec se nesměle pokusí otevřít atmosféře, prožije manifestaci, která jej promění, pocítí úžasnou lásku a svou zkušenost nese dál. Život dotyčného je však od této chvíle jiný. Zajímavým a opět společným rysem je, že tyto zkušenosti nejsou zpravidla způsobeny slovem, nýbrž atmosférou uctívání. Torontské požehnání V listopadu 1993 přijíždí do Freidzonova sboru John a Carol Arnottovi, kteří byli též zasvěceni Bennym Hinnem a nyní touží po stejné zkušenosti, kterou prožil Freidzon. Nyní se spolu s C. P. Wagnerem a Cindy Jacobs účastní třetího Mezinárodního institutu žně evangelia. Jak zaznamenává Riss “všichni byli po dobu konference kompletně opilí v Duchu.”33 Tato zkušenost pak měla dohru v Kanadském Torontu. “V září 1992 se John a Carol zúčastnili tažení Bennyho Hinna v Torontu. Na těchto shromážděních John přijal vizi pro získání celého Toronta pro Krista. Přijal až nadpřirozenou víru v to, že Bůh je mocen dělat veliké věci v jeho městě. Již několik let před tím začali pořádat různé evangelizace a pracovali ve městě pomocí evangelizace službou. V této práci pokračovali i nadále – ještě s větším nasazením. Co však bylo pro Johna velice zdrcující, byl fakt, že nebyly vidět žádné výsledky. V jeho sboru bylo jen několik desítek lidí. V listopadu 1993 John navštívil sbor Claudio Freidzona v Argentině. Byl velice zdeprimován a znechucen neúspěchem ve svém vlastním městě. Toužil po tom, aby Bůh začal něco dělat. Když se Claudio za Johna modlil, několikrát spadl pod Boží mocí na zem a Claudio se ho ptal: “Chceš to?” On odpověděl: “Ano, skutečně to potřebuji.” Tehdy mu Claudio řekl: “Tak to uchop!” John spadl opět.”34 Přesná rekonstrukce toronské iniciace je však nemožná, neboť “obrovská vlna Ducha svatého, která smetla na zem celý sbor” způsobila, že “málokdo si pamatuje, co se na tomto shromáždění všechno událo.”35 Klíč je v uctívání Pastor Freidzon o své službě sám vydává svědectví: “mým cílem je poslouchat příkaz, který mi Pán dal: vést duše do přítomnosti Krista v uctívání."36 Chvály zde proto hrají velkou úlohu. Freidzonova několikahodinová shromáždění, během kterých shromážděné vyzývá k otevření se novým zkušenostem, případně manifestuje různými úkony ďáblovu porážku. Při jedné z řady návštěv v české republice, aby dosáhl potřebné atmosféry, dokonce odmítl místní hudební skupinu a posloužil si audiokazetou z jemu vyhovující produkce. Jindy pastor s radostí a úsměvem vzkládal na shromážděné ruce, na některé opakovaně, a jásal, když upadli do bezvědomí na záda (Příbram). Na shromáždění v Příbrami během jeho služby ležel na zemi člověk, který se vždy po několika minutách probral, aby povstal, avšak pastor jej vždy mávnutím ruky uložil do "duchovní opilosti". Za zvuku hudební skupiny z berlínského sboru hnutí Víry nakonec uspal i bubeníka. Této zkušenosti se lidé nezmocňují skrze nějaké "dlouhé modlitby" nebo vytrvalé "zvěstování slova". Dotyčný, který se stane takto duchovně občerstven, není na vrcholu nějakého hledání, naopak Alespoň představitelé těchto obnov mnohdy uvádějí, že byli zpočátku nedůvěřiví, podezíraví nebo zklamaní, avšak náhle prožili duchovní zápal, a aniž by přesně dokázali popsat, co se s nimi dělo, v nemálo případech ztrácejí vědomí nebo ztratí absolutně sebeovládání. Iniciační fází je zde momentální citový prožitek, často završený vzkládáním rukou. Jsou opilí Z těchto důvodů pastor Freidzon zúčastněné vyzývá, aby na svůj šat upevnili cedulky s jejich jménem a bydlištěm, neboť předpokládá, že duch, v jehož moci slouží, povede shromážděné ke ztrátě sebeovládání, duchovní opilosti, a v důsledku toho k nemožnosti se vyjádřit ani přesně určit místo své lokalizace.37 Obnova se však šíří nejen v církvi, ale i mezi nevěřícími. “Jeden skromný dělník měl takový vliv na své spolupracovníky proto, že jeho život byl naplněn Duchem. jednou ho zavolal majitel továrny a zeptal se ho: "To jste vy, kdo je všechny nechává ve sklepě jako opilé.”"38 Jindy je místem manifestací škola, kde se pár křesťanů, zasažených obnovou modlí a ostatní spolužáci, dokonce i v jiném podlaží, padají k zemi a nikdo, včetně učitelů netuší, co se vlastně děje.39 Obnova v Evropě Takto se moc, ve které slouží Benny Hinn, rozšířila po celé Argentině, z ní dále na jihoamerický kontinent a dále i do Evropy. Česká republika mohla pastora Freidzona přivítat celkem čtyřikrát, a to vždy s cílem, aby přivezl argentinské probuzení i sem. Od roku 1993 byl Freidzon v kontaktu s berlínskými křesťany40 a při jeho návštěvě v Gemainde auf dem Weg v roce 1995, přijel v doprovodu německé chválící skupiny do Příbrami. Dále následoval Havířov, Břeclav a Zlín. Tato jeho návštěva byla v naší zemi poslední. Dnes k nám z Argentiny a jiných zemí Jižní Ameriky přijíždějí služebníci, kteří byli Freidzonem, skrze vkládání rukou a manifestace požehnáni, či jeho službou minimálně ovlivněni. Jejich návštěvy budou probíhat do té doby, než se i u nás zapálí oheň probuzení. Argentina dnes Obnova údajně sjednotila všechny protestantské denominace v zemi. Vždyť skrze službu pastora Freidzona se v zemi spojilo na čtyři tisíce pastorů.41 Emilo Monti v “Ecumenical News International” uvádí, že “obnova, která vstoupila do našich církvi po celé zemi, nám pomáhá překonat staré denominační bariéry a předsudky.”42 Doktrinální část Manifestace Manifestace, které se na Freidzonových shromážděních objevují, jsou typické pro tzv. “Torontskou obnovu”. Objevují se zde křeče, nekontrolovatelný smích, bezvědomí se ztrátou sebeovládání. Lidé jsou vyzývání, aby na svůj oděv pro tento případ připevnili své jmenovky s adresou, kam je “opilé Duchem” třeba dopravit. Během těchto manifestací Freidzon k návštěvníkům prorokuje osobní proroctví. Shromáždění se tedy dá rozdělit na část fyzickou, kdy jsou lidé povzbuzování k různým úkonům, jejichž cílem je přiblížit se k Bohu, a část prorockou. Fyzická část Úvodní část shromáždění, než se dostaví manifestace, které jsou očekávány a na něž vždy Freidzon dopředu upozorňuje, má uvést přítomné do Boží přítomnosti. “Boží přítomnost sestupuje, když se ponoříme do uctívání”43, píše ve své knize. Na shromáždění pak bývají jeho slova prokládána hudbou, která má atmosféru uctívání zprostředkovat. “Dobrá křesťanská hudba nám může pomoci a inspirovat naše uctívání.”44 Během hudebního doprovodu jsou lidé povzbuzování k nejrůznějším činnostem. “Freidzon chvílemi vede shromáždění, aby tleskali, aby vyskočili, když se zpívá o vzkříšení, nebo aby zamávali Ježíšovi.”45 Součástí tohoto uctívání bývá i duchovní boj, kdy jsou např. věřící vyzváni, aby “kopali ďábla do zadku” (Zlín). Freidzon během hudební produkce tančí, zpívá a někdy se se svou ženou chytí za lokty a roztančí se po pódiu.46 Freidzon sám se nesnaží projevům nějak porozumět, bere je jakou doprovodnou část Boží přítomnosti. “Když se v mé službě před čtyřmi roky začaly projevy jako smích, třesení, padání, moc jsem jim nerozuměl a nerozumím jim ani nyní… Nejde o projevy, ale o přítomnost Ducha.”47 Přes toto neporozumění jsou však pro něho neklamnou skutečností, že probuzení do církve přichází. “Jsme uprostřed probuzení? Věřím, že jsme se dostali do úvodního stadia, že jsme ve stavu probuzení církve, kdy si uvědomujeme, že Pán je v nás mocnou a slavnou skutečností, která je nám zjevována, když ho uctíváme. V tomto smyslu se Bůh projevuje ve všech částech světa.”48 Někteří účastníci shromáždění jsou zpočátku Fraidzonovou technikou zmateni, avšak doznávají, že má skutečné výsledky. “…Freidzon ukazoval na některá místa v hale a volal, že se tam NĚCO děje, svou radost vyjadřoval expresivním voláním HALELUJA(!) VÍC (!) TEĎ (!), aniž by blíže specifikoval, co že se to tam vlastně děje. A nejvíc mě mátlo, že se tam skutečně něco dálo, a to něco bylo velice pravděpodobně z Boha.”49 Nezúčastněný divák, který není atmosférou uctívání a z nich plynoucích projevů pohlcen, by v závěru shromáždění mohl mít pocit, že krom hluku, ve kterém není slyšet vlastního slova, a lidí svíjejících se na zemi v křečích, či spočívajících ve svatém smíchu, slyší jen stereotypní Freidzonovy výkřiky dvou slovíček, mnohanásobně zesílené ozvučením. “Díváte-li se z vnějšku slyšíte především dvě španělská slova: mas (čti más = víc) a ahora (čti aóra = teď).”50 Avšak většina ze zúčastněných, kteří se po službě žehnání následně na zemi procitnou, vstávají jako jiní lidé, kteří mají větší touhu po modlitbě a Písmu, které najednou vidí v novém světle. Aby pastor zvýšil vanutí ducha, občas fouká do mikrofonu a reproduktory jeho dech multiplikují natolik, že v tělocvičnách a na stadionech, kde Freidzon většinou káže, se vytvoří zdání uragánu. Lidé již tuto jeho službu znají a většinou popadají na zem. Ke konci jsou pak věřící vyzvání, aby vytvořili zástup, který mnohdy pastor dokáže přivést k pádu jediným vložením rukou. Jak je vidět, Freidzon nepřijal jen Hinnova ducha, ale také jeho způsoby. Udivující je, že foukání do mikrofonu, které Hinn v jednom ze svých častých pokání opustil, je nadále Freidzonem úspěšně rozvíjeno. Prorocká část Freidzon je prorocky přesvědčen, že manifestace nezůstanou jen v uzavřených prostorách sportovních hal a fotbalových stadionů, ale přenesou se i do ulic. “Duch svatý začne mocně jednat v ulicích, v obchodních domech, kde budou lidé padat pod Boží mocí…”51 vzkázal české církvi. Prorocký rozměr Freidzonova požehnání se však přenáší i do roviny osobní. “Poloha signálů (skákání, mávání apod.) a proklamací přechází do roviny prorocké. Hranici mezi oběma nelze vytýčit lidským rozumem. Nezúčastněnému pozorovateli zůstane vše vnějškové. A přece Pán potvrzuje kazatelovo slovo. Freidzon rozpoznává, že Pán bude uzdravovat. “Nejsou to uzdravovací shromáždění, ale i zítra bude Pán uzdravovat”, říká. Příští noci, když k pódiu přicházejí desítky uzdravených, aby od mikrofonu vydali svědectví, si připomínám tato slova. Freidzon se prochází po pódiu a prorokuje jednoduchá biblická zaslíbení do srdcí přítomných… Skrze pomazání se slovo pro člověka stává realitou a nadpřirozeně se naplňuje v jeho životě.”52 Pneumatologie Vzkládání rukou V průběhu i ke konci každého shromáždění následuje velmi podstatná část, a to tehdy, když se Freidzon dělí s přítomnými o pomazání, které na jeho službě spočívá. Někdy, jak již bylo uvedeno výše, je pomazání tak silné, že pastor poslouží naráz celému zástupu. “Během shromáždění vyzval [Freidzon] všechny mladé lidi, aby přišli dopředu, aby se za každého z nich mohl modlit. V atmosféře slávy pak dvě dlouhé řady mladých lidí se zavřenýma očima čekaly na Pánovo požehnání. Úžasné bylo, že pastor se dostal jen k tomu, aby vložil ruce na prvního člověka v řadě – a tu celá řada padla pod Boží přítomností.”53 Modlitba k Duchu svatému Freidzon je dodnes službou Bennyho Hinna, v jehož pomazání sloužil dnes již takřka všem národům světa, ovlivněn. Tato spirituální, a jak patrno, i doktrinální spřízněnost se projevila také tím, že Hinn napsal úvod k jeho bestselleru s příznačným názvem: “Duchu svatý, hladovím po tobě.” Hinn neváhal, a stejně jako v závěru své knihy “Dobré ráno, Duchu svatý”, uvedl, že klíčem ke zde popisovaným zkušenostem je právě oslovení Ducha. “Na stránkách této knihy je příběh Claudiovy výpravy za poznáním Ducha svatého. A je to také příběh o naplnění a společenství, které jsou výsledkem osobního vztahu s Duchem svatým. Jeho osobní svědectví o cestě k nasycení velikého vnitřního hladu pro vás bude zdrojem inspirace. Tatáž proměňující moc je dostupná i vám, když Ducha svatého pozvete do svého života slovy: “Duchu svatý, hladovím po tobě.”54 Ke stejné praxi povzbuzuje uprostřed své knihy i Freidzon. “Brzy přijde den, kdy budete svědky práce Ducha svatého ve svém životě, kdy skrze vás bude slavně působit a vy budete celým srdcem volat “Úžasné!” Pokud byste to rádi chtěli, modlete se se mnou slovy této modlitby:… “Duchu svatý, hladovím po tobě, Naplň má ústa dobrotou. Prosím tě o to v Ježíšově jménu. Amen.”55 Nová dimenze Ducha: nejdůležitější životní rozhodnutí a smlouva lásky Tato prostá modlitba k Duchu, který za tímto dílem stojí, pak může věřícího přenést dále v “dimenzi Ducha”, což je termín, se kterým se můžeme opakovaně setkat i Hinnově literatuře. Nový věk Ducha je v současné době očekáván v mnoha religiózních skupinách, a stejně jako u Freidzona, je jeho nástup akcentován zejm. s počátkem nového Millenia, kdy se očekává celosvětové probuzení, ve kterém křesťané dobudou pro Krista národy světa. Freidzon proto pak na samý závěr své knihy, stejně jako Hinn na jejím začátku, dychtivé pobízí čtenáře, aby si tuto zkušenost rozhodně nenechali ujít, učinili nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě (tedy patrně něco mnohem důležitějšího než rozhodnutí ke znovuzrození) a novým odevzdáním tomuto duchu se skrze “smlouvu lásky” v nové dimenzi s Duchem setkali. “Duch svatý tě dnes chce pozvat, abys učinil nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě – rozhodnutí, které ti umožní radovat se ze slavné budoucnosti. Tímto rozhodnutím je odevzdání, smlouva lásky s Pánem, ve které budeš každodenně pozvedat své oči a hledat ho. Duch svatý si přeje uhasit tvou vnitřní žízeň a dovést tě dál ve slavné dimenzi, kde můžeš mluvit s Bohem jako to dělal Mojžíš: tváří v tvář. Netouží po ničem jiném, než aby slyšel jak vášnivě, upřímně a z hloubi svého srdce mu řekneš: DUCHU SVATÝ, HLADOVÍM PO TOBĚ!”56 České církvi, v souladu se svou vidinou celosvětového probuzení, Freidzon vzkázal: “Tato konference je krok před novým miléniem. Bůh vás chce vystrojit, dát vám nový oheň, novou vášeň.”57 Za povšimnutí stojí, že za nejdůležitější rozhodnutí v životě, zde Freidzon nepovažuje znovuzrození, tj. odevzdání se Kristu a vstoupení do smlouvy s ním skrze prolitou krev. Je zde patrně ještě důležitější rozhodnutí, smlouva lásky s Pánem, jehož prostředníkem není Kristus, nýbrž duch, v jehož pomazání Freidzon, a potažmo i Hinn, slouží, a kterého je skrze modlitbu nutné pozvat. Teprve tehdy se začnou dít kýžené, Freidzonem zaslíbené věci. Ačkoliv to není explicitně řečeno, stojí za úvahu zde porovnat Kenyonovu doktrínu o “vitální stránce ztotožnění”, Warnockovo učení o “Zjevených Synech Božích”, příp. Branhamovo učení o “znovuzplození”. Na každý pád všichni jmenovaní učí o něčem, co následuje po znovuzrození a křtu Duchem svatým, co křesťana pozvedá ještě na nějakou zvláštní, božskou úroveň, kterou Freidzon nazývá “slavnou dimezí”. Pacholík? Křesťané, kteří postoupí až ke “slavné dimenzi”, si poté podrobí národy, neboť se na nich naplní zaslíbení, které bylo dáno Božímu Synu (Ž 2,8). “Abychom sloužili, potřebujeme duchovní uvedeni do úřadu… Pomazání Ducha je pro věřící duchovním uvedením do úřadu. Když Pán pomazává, dává nám duchovní pravomoc, kterou každý uznává. Sám ďábel půjde proti nám a uvidí pravomoc a zastaví se… V Ježíši máme náš nejlepší příklad. Skutky 10,38 říkají, že Bůh pomazal Ježíše Nazaretského Duchem svatým a mocí a že “procházel zemí a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.” Jsme Boží svícen a světlo světa. Pokud chceme postoupit ke slavné dimenzi, musíme jednat jako Boží služebníci. Božím záměrem je, abychom s mocí Ducha svatého dobyli národy pro Krista… Pán nám říká: “Požádej, a národy ti předám do dědictví” (Ž 2,8).”58 Ačkoliv je Freidzon vychován v letniční tradici, která je k doktrínám Pozdního deště více než nepřátelská, Warnockova a Cainova doktrína o “dospělé církvi”, dorostlé pod novými úřady, která obdrží mocné “duchovní naplnění”, stane se “Mesiášem” a podmaní si národy světa, je více než nápadná. Divy a zázraky Přes běžná svědectví o uzdravení, se v argentinské obnově vyskytly tzv. “dental miracles”, zubní zázraky, které pronikly z Argentiny do všech zemí zasažených tzv. Torontským požehnáním a vážně si jimi zabývali i takoví mediální giganti jako BBC News. Jedněmi byly tyto zázraky chváleny, jinými zpochybňovány a dalšími démonizovány. Zlaté plomby Nezůstalo jen při Annacondiově zkušenosti, ale zlaté plomby provázely i službu Freidzonovu a nakonec se přemístily do Toronta, kde se dokonce na účastnících shromáždění začal vyskytovat zlatý prach, a prostřednictvím Freidzonovy služby byly zlaté zuby prorokovány i českým křesťanům.59 “[V oficiální zprávě vydané 17. března  Torontským letištním společenstvím se říká] Po konferenci se delegáti vrátili domů a tyto “zubní zázraky” se začaly objevovat u jejich přátel a členů rodiny. Někteří z nich vydávají svědectví o tom, že zažili tyto zázraky, když sledovali videozáznamy z konference. Zprávy o tom, jak se plomby mění na světle stříbrné nebo zlaté, přicházejí z jižní Afriky, Austrálie, Anglie, Mexika a ze všech částí Kanady a spojených států. Naše společenství (TACF) je nadšeno a fascinováno zprávami, jak se tato “zubní zázraky” rychle šíří.”60 Šíření tohoto zázraku je opravdu kuriózní. Nejprve se objevil u Annacondii, skrze něhož po vložení rukou přešel na Freidzona, ten vkládal ruce na Arnotta a v Torontu se skrze navštěvníky TACF rozšířil do celého světa. Obrázky těchto zázraků byly zobrazeny na Internetové adrese: http://www.tacf.org, odkud si je někteří zvědavci stáhli, a když je ukazovali jiným, začaly se tyto zázraky vyskytovat i v jejich místě.61 Ti kritici, kteří věří v možnost divů a zázraků dnešních dní, nejvíce kritizují skutečnost, že by Bůh uzdravoval takto “neúplně”, pomocí zubních protéz. Bůh by byl totiž (jen) zručným zubařem62 ale zázraky tohoto typu v Písmu nejsou dokumentovány: vždyť Ježíš chromým též nedával zlaté protézy. Jiní poukazují, že symbolika kříže, na zubech a plombách viditelná, ještě nemusí být zárukou křesťanství a poukazují - i když zobrazení kříže mezi křesťany jinak respektují - že mystické znázorňování kříže má původ již v předkřesťanských náboženství a bylo rozvinuto v katolické mytologii.63 Další zde vidí podvod a souvislost s protagonisty hnutí Pozdního deště, jako byl A. A. Allen, u něhož se též vyskytovaly zprávy o “zázračném ošetření zubních kazů.”64 Jako důkaz jim slouží skutečnost, že Freidzon tyto zázraky prorokoval i českým křesťanům a nic z toho se zatím neuskutečnilo. Stejně tak se zlatý prach objevoval již na shromážděních pionýra hnutí Pozdního deště Franklina Halla, který Hall sám nazýval “Ježíšovou substancí.”65 Na internetových stránkách křesťanské apologetiky se nedávno objevily zprávy, že chemici podrobili zlatý prach z Toronta chemické analýze a zjistili, že se jedná o syntetickou hmotu, nikoliv o zlato. Mnozí též poukazují na alchymistickou podstatu transmutace zubní plomby. Klasická zubní plomba totiž obsahuje rtuťový amalgám a přeměnou rtuti ve zlato se pyšnili středověcí alchymisté.66 Protagonisté Torontské obnovy však našli biblický důkazní text, kterým tuto zkušenost mohou podložit. Citují Žalm 81,10, kde se píše: “Otevři svá ústa a já je naplním.”67 Jiní citovali Zj 3,18 “Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného…”68 Jak je vidět, David a Jan, pisatelé těchto pasáží, pamatovali skutečně na vše. V Torontském hnutí se nyní rozvíjí teorie, která má svůj původ v Hallově učení startujícího hnutí Pozdního deště, a která prohlašuje, že zlaté plomby, či zlatý prach, který se na účastnících shromáždění objevuje, je Boží pečetí, kterou jsou lidé zapečetěni pro dobu Velkého soužení. Jako biblický důkazní text jim slouží místo: “Uděláš také plech z zlata čistého a vyryješ na něm dílem vyrývajících pečeti: Svatost Hospodinu.” (Ex 28,36) Misiologie V roce 1996 uspořádal vedoucí Torontské obnovy Randy Clark interview se třemi vůdci argentinské obnovy, a to Claudio Freidzonem, Carlosem Annacondiou a Omarem Cabrerou, s cílem zjistit, co se může církev v USA naučit od církve v Argentině. Centrálním tématem rozhovoru byl duchovní boj.

Duchovní boj V tomto rozhovoru se nejprve vyjádřil Annacondia, který řekl, že věří “že celý svět je připraven na probuzení”69, avšak věří, že jej nepřinese anděl, nýbrž vycvičení lidé.70 Na otázku, zda je duchovní boj integrální součástí probuzení, odpověděl. “V duchovním boji jsou důležité dvě věci. Prvně potřebujete vaší ohnivou výzbroj v nebesích. Tradiční církve se modlí, modlí, modlí a nic víc. Říkají, “Ó Pane zachraň duše. Přinuť ďábla aby propustil ztracené.” Duchovní svět není tak odlišný od světa materiálního. Vezměme v úvahu válku v Perském zálivu. Jak byla vedena válka s Irákem? Nejprve spojenci bombardovali z letadel, raketami a děly. Ale co když stále stříleli rakety a přelétávali svými letadly? Stále bychom byli ve válce. Museli bychom vysadit jednotky a jít obsadit zemi. Potřebujeme se modlit. Ale poté se musíme přemístit dobýt území, za které jsme se modlili.”71 V této formulaci se nedá než s Annacondiou souhlasit. Vlastní obsah tohoto Annaconodiova pojmu “duchovní boj” však popisuje Edgaro Silvoso v Wagnerově bestselleru “Teritoriální duchové”. “V Argentině se modlí všemi druhy modlitby, ale nejjedinečnější jsou modlitby v kontextu duchovního boje. Křesťané se ve svých modlitbách zaměřují dvěma směry: K Bohu, kterého uctívají a chválí; a k satanovi, na kterého směle a násilně útočí. Věřící se plně ztotožňují s názorem, že modlitba hraje podstatnou a aktivní úlohu v Božím plánu vykoupení. Tvrdí, že Bůh neobsadí satanem okupované území, pokud se církev nebude modlit… S takovým přístupem je modlitba vzrušující. Když se lidé modlí, očekávají, že se něco stane. Pustí se do zápasu s nepřítelem a svážou ho. Potom jdou dál a vyloupí jeho tábor. Omar Cabrera , kterého někteří považují za děkana evangelizace mocí v Argentině, se před každým tažením v novém městě zavře na pět až sedm dní v hotelovém pokoji, aby se tam věnoval útočné modlitbě. Modlí se za svázání silného muže, knížete, který vládne temnotě v té konkrétní části “vesmíru”. Když cítí, že se tak stalo, jde na veřejnost a vyhlašuje lidem, že teď mají svobodu přijít ke Kristu jako vězni osvobození za žaláře. Carlos Annacondia začíná svá tažení tím, že pastorům ukáže, jak mají převzít vládu nad svým územím. Noc před začátkem tažení se všichni pracovníci účastní intenzivního modlitebního shromáždění, které připomíná shromáždění Jozue a jeho lidu, když pochodovali kolem Jericha. Když šel Annacondia do Chordoby, nejexkluzivnějšího centra Argentiny, mnozí mu předpovídali neúspěch. Carlosův přístup se však znovu osvědčil. Během dvou měsíců se pro Krista rozhodlo padesát osm tisíc lidí.”72 Victor Lorenz tuto strategii duchovního boje argentinské církve plně potvrzuje, když popisuje Cabrerovu a Annacondiovu službu duchovních přímluvců. “Po Cabrerovi přišel Carlos Annacondia, o němž se mluví jako o jednom z nejefektivnějších evangelistů v dějinách církve. Ten začal svá večerní shromáždění slovy: “Já postupuji proti tobě, Satane!” nebo: “Poslyš, Satane!” Na to, abychom postupovali proti démonským silám, kladl velký důraz. Ani ne za deset let přivedl tento muž k Pánu přes čtyři miliony lidí.”73 Lorenzo přiznává, že úvodní modlitba “k satanu” a satanocentrický aspekt vykoupení Annacondiovy misijní služby činil zprvu problém mezi “předprobuzeneckými kruhy” argentinských evangelikálů, nicméně nakonec zvítězil pragmatismus nad doktrínou a posléze i oni zaměřili svojí pozornost k satanu. “Kvůli průlomům, ke kterým došlo, je pak začala následovat celá církev… Dnes už nenajdeš sbory, které by byly duchovnímu boji uzavřené, a sbory, které by mu byly otevřené.”74 Pozorný čtenář postřehne, že jde o typický příklad strategie duchovního boje hnutí Víry, kterou popsal Hagin ve své knize “Autorita věřícího”, a kterou, jak dokazuje McConnell, autor doslova opsal od jiného výtečníka, J. A. McMillana75 . Typické je, že tito křesťané nejsou osvobození “Kristovou intervencí”, nýbrž “intervencí věřících”, kteří ke Kristu již osvobozené přivádějí. Písmo však tuto intervenci nechává výlučně na Kristu: “Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.” (J 8,36) Adamova velezrada Satanocentrický aspekt Annacondiovy služby potvrzuje i sám Silvoso. Stojí na domněnce, že satan má zákonné právo na lidskou rasu v důsledku “Adamovy velezrady.” “Když Bůh stvořil svět, svěřil ho Adamovi a Adam vydal svět satanovi”, tvrdí Silvovso.76 Pokud věřící nad nevěřícími tuto moc neuplatní, Bůh nemůže zákonně uplatnit svou autoritu. “Kdyby Bůh podnikl přímou inetrvenci, satan by ho mohl obvinit z přestoupení.”76 Satan, silný muž, od té doby střeží “svůj”, od Adama získaný palác, a je třeba jej přemoci a jeho dům vyloupit. Tuto doktrínu potvrzuje i Lorenz. “Myslím, že změna přišla s Omarem Cabrerou v 70. letech a Carlosem Annacondiou na počátku 80. let. Když začal Omar Cabrera s bojem za to, aby se města otevřela pro evangelium, pronajal si v určitém hotelovém pokoj, postil a modlil se tam, postavil se proti “silnému muži”, proti zlým duchům, které město ovládaly, a to až do doby, dokud mu Bůh neřekl, že je město pro evangelium otevřeno. Pak pronajal stadion a začal zde shromážděními, kde se děly zázraky a projevy moci, osvobozování démonizovaných a podobně. Přišlo třeba padesát šedesát tisíc lidí. Na město to mělo výrazný vliv… Cílem duchovního boje je vstoupit na území nepřítele, vzít jeho zajatce, přivést je do svobody, přivést je ke světlu.”77 Freidzon na otázku Clarka, co se naučil v duchovním boji od Annacondii, odpovídá, že Annacondiova praxe pro něho není nic nového a nijak se nestřetává s jeho dosavadní teologií. “Není zde nic nového, co bych se ohledně modliteb od Annacondii naučil. Ale co jsem viděl, bylo, jak se modlit s  autoritou, jak zaujmout postavení syna Krále a jak se modlit za Boží dílo.”78 Ve své knize, již poučen, Freidzon tyto myšlenky samostatně rozvíjí. “Dalším znamením Božího navštívení svého lidu je duchovní pravomoc, kterou je církev obdařena. Nikdy předtím jsem neviděl církev tak silnou a v takovém vítězném postavení. Už se nebojíme sil zla, začínáme vidět a chápat, že Ježíš Kristus je ten, který zvítězil a dal nám moc nad říší nepřítele.”79 Těmto pravdám Freidzon vyučuje i české křesťany. “Přišel jsem vám říci, že Bůh chce jednat v této zemi, v těchto městech, aby v nich utrpení skončilo, aby přestala vláda satana, protože Bůh miluje města, má plány pro vaší republiku.”80 Z těchto slov můžeme jasně vidět, že zde Freidzon nemíní nějakou nesvobodu, nýbrž démonický útlak, jímž satan lidi v Čechách ve své moci drží, neboť občanům suverénního státu s demokratickým zřízením a jedním z nejliberálnějších církevních zákonů na světě zaslibuje osvobození od utrpení, a je zřejmé, že nikoliv tělesného. Evangelizace Z výše uvedeného je zřejmé, že křesťany očekává něco velkého, celosvětového, něco, co v biblických dobách, natož pak v historii církve, nemá obdoby. “Duch svatý hovoří po celém světě, že Bůh bude činit něco, co ještě nebylo viděno. A nebude to lokální jev, ale proud, který půjde skrze města a národy.”81 Určitým předstupněm je již dnes obnova argentinské církve, avšak jedná se jen o určitý mlhavý náznak obnovy budoucí. “Věřím, že to všechno je jenom příprava na to, co přijde,” říká pastor Claudio Freidzon. “Je ještě mnohem víc, co Bůh chce dát. Skutečné duchovní probuzení v argentinském národě je zatím ještě před námi.”82 Někteří křesťané však nevidí až tak daleko a spokojili by se pouze s tím nepatrným náznakem, který v Argentině probíhá již nyní. Proto byla Carlosu Annacondiovi položena otázka, jak docílit, aby k obživení došlo i v místech evangeliu těžko přístupných, jako je např. katolické Španělsko. Annacondia odpověděl. “Když jsem kázal ve Španělsku, lidé mi říkali, že Španěly by bylo těžké zasáhnout. Ne tak. Kázal jsem na ulicích a nebylo zde jedince, který by řekl, že nechce přijmout Krista.. Zeptal bych kazatelů, kteří říkají, že nevěřící je těžké zasáhnout. “Jaké je evangelium, které kážeš? Možná, že od nich hodně žádáš dříve, než jim řekneš, že je Bůh miluje. Ukaž jim Boží lásku.” Když mne Bůh získal, nikdy mě nevychovával v minulých hříchách. Jednoduše řekl “Dej mi své srdce.” Bůh nikdy nedělá chyby. Druhý den jsem přišel ke Kristu a opustil jsem všechno zlé, co jsem činil. Boží láska mne totálně změnila.”83 Pokud by se proti těmto slovům, na kterých je z jistého pohledu velký kus pravdy, člověk postavil, mohl by být považován za dogmatika, kterému je pro jeho kritiku každá poznámka dobrá, či být obviněn z necitlivého přístupu k nevěřícím. Nicméně je zde náznak něčeho, co se tvoří téměř ve všech obnovou zasažených společenstvích, a to tzv. “nekonfrontační evangelium”, ve kterém člověk není veden nejprve k pokání, nýbrž k duchovní zkušenosti. Vzali bychom-li Annacondiova slova do důsledku, pak člověk pouze pozve člověka k Bohu skrze lásku a ostatní učiní Duch svatý. To je ovšem v rozporu jak k biblickému kázání evangelia – “v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům” (L 24,47) - tak k historické praxi např. metodistické obnovy, na kterou se všichni Torontští představitelé tak rádi odvolávají. Nicméně o tom, že je tato metoda evangelizace, totiž duchovního boje s nekonfrontačním evangeliem úspěšná, svědčí i smělé prognózy do budoucna, kdy se odhaduje, že v Jižní Americe “v roce 2010 budou evangelikálové tvořit 70% obyvatelstva.”84 Jakoby slova o úzké cestě, kterou málokdo nalézá, pozbyla v těchto posledních dobách platnosti. Eklesiologie Struktura sboru Argentinské megasbory zpravidla fungují na učednickém (skupinkovém) principu, který jednak umožňuje udržet sbor pohromadě a zároveň pastorovi dovoluje mnohem lépe ovlivňovat životy členů sboru. Marcelo Doynel, Freidzonův spolupracovník je popisuje následně. “Náš sbor existuje na systému domácích skupinek – tj. pastoři, kteří jsou řekněme na vrcholu pyramidy, mají k dispozici suprevizory. Ti mají na starosti vedoucí skupinek, kteří vedou malé skupinky po deseti, dvanácti osobách. Tento systém umožňuje nejen samotné vyučování slova Božího, nýbrž také proces formování člověka…”85 Tento – dle Doynela - “pyramidální” systém zpravidla umožňuje pastorovi pečovat o život jednotlivých členů sboru a ve švýcarském modelu, který je zřejmě součástí argentinského pojetí, získávat skrze zpětnou kontrolu poradců vedoucích, tzv. “prodloužených rukou pastora”86, kteří pak pořizují docházku a ze skupinek píší výkazy, informace o členské základně. Jednota církve Freidzon je, v souladu se stoupenci Pozdního deště přesvědčen, že následující doba má být dobou jednoty, slávy a velkých zázraků církve posledních dní. “Je čas, jak říká Jan 14,12, kdy také my máme dělat věci, které dělá on, kdy se máme snažit následovat Ježíšovy plány a kdy máme žít v nádherné jednotě, za kterou se v 17. Kapitole Janova evangelia Ježíš modlil k Otci.”87 Jak dokládá i známý druhý pastor třetího největšího sboru na světě Ruben Gimenéz, tato jednota, která vylučuje kritiku, nakonec způsobila, že jednotní pastoři přijali zjevení k vedení agresivního duchovního boje. “Rozepře nakonec pastory unavily. Začali mluvit spolu, ne proti sobě. Zjistili, že jsou všichni ve stejné situaci, začali se scházet a modlit. To první, za co se modlili, byla jednota. Když se scházeli v jednotě, začal jim Pán ukazovat něco o duchovním boji. Přestali bojovat proti tělu a krvi a začali boj proti nečistým duchům nad místy a oblastmi.”88 Zatímco v historických dobách reformace začínalo probuzení vždy tam, kde se někdo podržel jisté biblické pravdy - mohlo to být ospravedlnění vírou, křest ponořením, křest Duchem svatým - a začal tuto pravdu neohroženě zvěstovat, vyučil učedníky a nakonec založil denominaci, která tuto pravdu ochránila a mnohdy tím však de facto došlo i k oddělení se od stávajícího systému této pravdě se vzpírajícímu - katolickou církví počínaje - dnes je tomu jinak. Obnova nebývá spojena s porozumění nějaké pravdě – pomineme-li nové zjevení o satanocentrickém aspektu vykoupení, a z něho vyplývající praxi duchovního boje, které má ovšem kořeny nikoliv biblické, nýbrž mytologicko – katolické. Dnešní obnova je ryze pragmatická. Již zde není osvědčené: sjednoťme se kvůli doktríně, nýbrž sjednoťme se navzdory doktríně. I zde platí charismatické přesvědčení: až se všichni sjednotí, přijde probuzení. Jak je vidět, zatím to funguje. “V Argentině i všude ve světě vedoucí, kteří touží po dokonalosti pro Boha, neváhají požádat o pomoc jiné. Je to skutečně nádherné! A jak my, vedoucí, nové požehnání od Pána potřebujeme! S tímto postojem náš sbor navštívily a spojily se s naší službou více než čtyři tisíce pastorů, že se tam nedostali členové vlastního sboru. Tito spoluslužebníci přišli s hladem po Bohu a byli připraveni vidět a ověřit si působení Ducha. Slyšeli jsme svědectví o obnově – a ta pokračují dodnes.”89 Práce s kritiky K zachování této jednoty, která by mohla být narušena např. kritikou, je v probuzených sborech věnována nemalá péče. Jak vypovídá jeden z Freidzonových blízkých spolupracovníků: “Jednota – aby nic nepřinášelo rozdělení do těla Kristova. Toto vyučujeme, toto zdůrazňujeme. Nedovolujeme – protože Bůh to nedovoluje – pomluvy, kritiku druhých, vzpouru…Takže přijde-li někdo se slovy, která rozdělují, zraňují, ti, kteří jsou kolem něj, okamžitě reagují. Jsou vyučeni ve slovu Božím ohledně tohoto, a tedy nepřijímají takové věci.”90 Freidzon není osamocen, kdo vidí kritiku jako jednoho z hlavních nepřátel obnovy. Se stejným důrazem se můžeme setkat i u Gimeneze. “Už bylo dost vzájemného negativního mluvení, říká Ruben. Když za tebou někdo přijde a bude chtít negativně mluvit, řekni mu: Ty jsi úplně mimo. Čas kritizování je pryč.” 91 Tento “pozitivní postoj” argentinců, je-li skutečně tak jednotný, jak jej představují vůdci megasborů, již z principu vylučuje jakoukoliv biblickou korekci, doktrinální kritiku, či veřejné vyjádření nesouhlasu. Změněný pohled S touto existencialistickou jednotou je samozřejmě spojen měnící se pohled i na rigidní katolickou církev, jež svá učení nikdy nemění, pouze rozšiřuje a jejíž protireformační teze ustavené např. Tridentským koncilem jsou dodnes v platnosti. Jestliže tedy odklon od katolicismu je právem nazván “reformací”, současné trendy nejsou logicky ničím jiným než “deformací”. Církev, pokud své pohledy k těmto historickým skutečnostem přehodnocuje, nenavrací se do své původní “formy” nýbrž do své “deformace.” Co je nejvíce znepokojující, že Lorenzo, popisující situaci mezi argentinskými evangelikály, není zpochybněn katolickým modlářstvím, popisuje však změnu paradigmatu, kterou “koná Bůh”. “Katolickou církev pokládám za část Božího lidu, která je modlářstvím znečištěna, a která potřebuje očistit… Během posledních třech let jsem se zabýval proměnou struktury našich sborů na skupinkovou a mobilizací ke zvěstování evangelia, ale povolání Vision de Futuro je nyní jít za ztracenými ovcemi v katolické církvi. Je to pochopitelně změna: v minulosti jsme se na katolickou církev jako evangelikálové dívali z protikatolických pozic – nevnímali jsme je jako křesťany, jako část Božího lidu… Bůh sám začal proměňovat náš úhel pohledu.”92 Toto zaměření na ztracené ovce katolické církve, která se patrně skrze evangelium lásky celá zreformuje, před televizními kamerami argentinské televize vysoce ocenil i Msgr. Di. Carricam, místopředseda argentinské biskupské konference, který na adresu probuzeneckých pastorů prohlásil. “Chci na tomto místě opravdu uznat jednu věc: tito lidé naši komunitě přinášejí Ježíše. Jsou to mí bratři a já jsem jejich bratr, jsme součástí téže církve – církve Ježíše Krista.”93 Tato současná, oboustranná vstřícnost – nelze přeci negativně mluvit o katolických sourozencích - nyní obnovou proměněné vůdce vede i pozměněnému pohledu do své historie a odhalování svých kořenů. “Když uvažuji o katolické církvi, pak je to církev, kde má svůj původ většina z nás – když jdeme ke kořenům. Když na to pohlížíme, vidíme různé věci, které pocházejí z jednoho kořene: je zde znečištění, je zde však také příležitost se vrátit a usilovat o proměnu prostřednictvím základů. Je zde zcela křesťanský základ, z něhož můžeme vycházet. Chce to čas – bude to proces.”94 Ostatně, kdo zná ontogenezi Hinnova pomazání, pod jehož mocí Freidzon, svého času duchovní dveře Argentiny, slouží, ten se tomuto trendu nebude divit. Je naprosto logické a nade vší pochybnost, jak je to již dnes zřejmé v celém hnutí počínaje Wimberem, přes Hinna, Caina, Kilpatricka ad., že cesta sbližování s katolickou církví je nevyhnutelná. Dokonalost církve Ve Freidzonově doktríně se můžeme přesvědčit, že tento služebník obnovy je přesvědčen, že církev poslední doby čeká dospělost, proměna do dokonalosti, která nastane, když nyní, ke konci času, Bůh vylije svého Ducha. Proto Freidzon hovoří: “Když Bůh začal toto nové hnutí… s vděčností vzpomínám na dobré chvíle, ze kterých jsme se radovali na našich schůzkách starších. Modlívali jsme se a v Božím zájmu hledali dokonalost.”95 Má tím na mysli nikoliv wesleyovskou “dokonalost” v posvěcení, nýbrž vstup do “slavné dimenze” poslední doby. “Když Bůh vylévá Ducha svatého, má při tom na mysli svůj věčný záměr, touží mít mnoho synů připodobněných Kristu (Římanům 8,29, Židům 2,10-11). Bůh sesílá svého Ducha svatého, aby připravil církev k dílu služby a abychom byli všichni zralí a dokonalí “a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti” (Efezským 4,7-13, Koloským 1,28-29).”96 Povrchní čtenář by si ani nepovšiml, jak mistrně jsou zde v závorkách uvedena čísla veršů, jež mají ospravedlnit autorův názor na vylévání Ducha poslední doby. Podívejme se však na tyto verše blíže. Ř 8,29: “Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;” Žd 2,10 – 11: “Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry …” Oba verše však v žádném případě neukazují na vylití Ducha, nýbrž poukazují na 1) naše připodobnění se Kristu skrze vyvolení a 2) naše přijetí Boží slávy skrze Kristovo utrpení. Doktrína o připodobnění se Kristu skrze vylití Ducha, která souvisí – jak je uvedeno výše - s “novou dimenzí”, do které má křesťan aktivně vstoupit, a která nemá v historii obdoby, je něco poněkud odlišného, než věrný obraz Kristův na naší tváři. Ašak splňuje to podstatná kriteria Warnokovy dospělé církve, druhého domu, jehož sláva je větší než domu prvního. Eschatologie Pozdní déšť Doktrína o pozdním dešti, který je zaslíben k obnovení Izraele, a jehož si církev poslední doby přivlastňuje, je Freidzonem citována velmi často. “Pán Ježíš, který byl kvůli otcově lásce poslán na tento svět, na nás v současnosti vylil tento zaslíbený pozdní déšť: ”v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi (Skutky 2,17). O tom chceme svědčit v této knize.” … “Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak on jistě vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.”97 Freidzon nejenže chápe poslední dobu jako vylévání Ducha

Poznámka: Poznámky a literatura

1. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě, Křesťanský život, Albrechtice, 1997, str. 16
2. Tamtéž, str. 20
3. Tamtéž, str. 22
4. Tamtéž, str. 23
5. Tamtéž, str. 25
6. Tamtéž
7. Beseda s mužem, jenž se účastnil rozhovoru s Carlosem Annacondiou, ze dne 2. 7. 2000 v Nové vsi u Tišnova, podrobnější reference u autora
8. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě, str. 42
9. Charisma a Christian Life, září, 1994, in: Freidzon rozněcuje nový oheň, Život víry, ročník 5, listopad 1994, str. 337
10. Tamtéž
11. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě, str. 45
12. Clark R., What We Can Learn >From Argentina´s Revival, Ministries Today, http://www.nashuanh.com/cbc/revival/Argentina/interview.htm
13. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 49
14. Tamtéž, str. 50
15. Tamtéž, str. 58
16. Freidzon C., “Este es tu tiempo”. Argentina 1994 in: Pastore Freidzone, jak to všechno začalo? Život víry, ročník 6, březen, 1995, str. 64 – 65
17. Tamtéž
18. Tamtéž
19. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 9
20. Tamtéž, str. 60
21. Freidzon C., in: Smetana R., Nový čas pro střední Evropu, Ohlédnutí za konferencí s Claudiem a Betty Freidzonovými v Břeclavi, Život v Kristu, květen, 1997, str. 7-8
22. Smetana R., Poznej více službu Claudio Freidzona, Život v Kristu, 1996/4, str. 13-15
23. Tamtéž
24. Charisma a Christian Life 9/94 in: Freidzon rozněcuje nový oheň, Život víry, ročník 5, listopad 1994, str. 337
25. Freidzon C., “Este es tu tiempo”. Argentina 1994 in: Pastore Freidzone, jak to všechno začalo? …
26. Charisma a Christian Life, 9/94…
27. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 9
28. Tamtéž, str. 53
29. Tamtéž, str. 61
30. Z deníku superintendenta AoG, In: Freidzon C. Duchu svatý, hladovím po tobě…str. 7
31. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 61
32. Tamtéž, str. 63-64
33. Riss R., A History of the Revival of 1992- 1995, Argentina as a Prelude to the “Toronto Blessing” http://www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history/argentina2.html
34. Bubik S., Boží požehnání v Torontu, Život víry, ročník 6, březen 1995, str. 66 – 67
35. Tamtéž
36. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 79
37. Freidzon C., Poselství národům, Buenos Aires, videokazeta, nedatováno
38. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 67
39. Tamtéž, str. 81
40. Riss R., A History of the Revival of 1992 – 1995, Argentina, http://www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history/argentina1.html
41. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě, str. 83
42. Monti E., Ecumenical News International, Sept. 15, 1999, in: Cloud D., Baptist and Protestants seek freedom of religion in Argentina, Way of Life Literatureś Fundamental Baptist Service, http://wayoflife.org/~dcloud
43. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 53
44. Tamtéž, str. 106
45. Dittrich T., Putování pod svatou horu, shromáždění s Claudio Freidzonem 1 – 2. března 1995, Život víry, ročník 6, duben 1995, str. 97 – 99
46. Dittrich T., Putování pod svatou horu, shromáždění s Claudio Freidzonem 1 – 2. března 1995…
47. Ondráček L., Duch svatý dnes, Claudio Freidzon v Havířově, Život víry, ročník 7, duben 1996, str. 94 – 95
48. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 94
49. Špirko P., Duch(u) svatý – teď!, Život víry, Život víry, ročník 7, červen, 1996, str. 178
50. Dittrich T., Putování pod svatou horu, shromáždění s Claudio Freidzonem 1 – 2. března 1995…
51. Navrátil A., Konference s Claudio a Betty Freidzonovými ve Zlíně 25. – 27. června, 1999, Život v Kristu, 9/1999, str. 9-13
52. Dittrich T., Putování pod svatou horu, shromáždění s Claudio Freidzonem 1 – 2. března 1995…
53. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 96
54. Tamtéž, str. 10
55. Tamtéž, str. 29
56. Tamtéž, str. 127
57. Navrátil A., Konference s Claudio a Betty Freidzonovými ve Zlíně 25. – 27. června, 1999…
58. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 120 – 121
59. Novotný T., Torontské požehnání pokračuje, Zlaté boží plomby, Dingir, 2/1999, str. 11
60. Tamtéž
61. Fish M., Gold Teeth Make Their Mark On Toronto, Spread The Fire, Issue 2, 1999, str. 4 – 5
62. Jenkins S., Toronto Gold: News Report, http://www.geocities.com/~ship-of-fools/TorontoGold5.html
63. Tillin T, Latter Rain, Doctrine of Demon, http://www.banner.org.uk
64. Novotný T., Torontské požehnání pokračuje, Zlaté boží plomby…
65. Tillin T., Doctrine of Demons, http://www.banner.org.uk
66. God “fills in” for dentist, BBC News, http://news.bbc.co.uk/hi/english/uk/newsid_324000/324274.stm
67. Tamtéž
68. Fish M., Gold Teeth Make Their Mark On Toronto…
69. Clark R., What We Can Learn >From Argentina´s Revival …
70. Tamtéž
71. Tamtéž
72. Silvoso E., Global Church Growth, July-September 1987 in: Wagner C. P., Teritoriální duchové, Logos, Praha, 1991, str. 127
73. Lorenzo V., Doladit Ježíšův obraz, S Victorem Lorenzem o duchovním boji, Život víry, ročník 11, duben, 2 000, str. 4-5
74. Tamtéž
75. McConnell D. R., Jiné evangelium…, str. 77
76. Silvoso E., in: Wagner C. P., Teritiriální duchové… str. 128
77. Lorenzo V., Doladit Ježíšův obraz, S Victorem Lorenzem o duchovním boji…
78. Clark R., What We Can Learn >From Argentina´s Revival, Ministries Today …
79. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě…, str. 95
80. Navrátil A., Konference s Claudio a Betty Freidzonovými ve Zlíně 25. – 27. Června, 1999…
81. Tamtéž
82. Freidzon C., in: Smetana R., Poznej více službu Claudio Freidzona, Život v Kristu,1996/4, str. 13-15
83. Clark R., What We Can Learn >From Argentina´s Revival…
84. Na to jak takové “nedoktrinální” a “nekonfrontační” zvěstování evangelia může vypadat poukazuje Ken Ham v knize “Genesis a úpadek národů”. Ten samý autor v článku “Otázky v Genesis, 1/2000” uvádí: “Myslím, že v mnoha církvích se dnes káže “jednoduchá víra – poselství dobré zprávy”, totiž to, že Ježíš nás miluje. Lidem je řečeno: “Přijďte k Ježíši a věřte v něj.” Stále častěji lidé nerozumí tomu, že Ježíš je Boží Syn poslaný na tento svět proto, aby zaplatil pokutu za hříchy lidstva. Nerozumí vlastně hříšné přirozenosti a vzpouře vůči Bohu. Nechápou Boží svatost, svoji ztracenost a vážné následky hříchu… Domnívám se proto, že je dnes v našich církvích mnoho těch, kdo v Ježíše uvěřili pouze emocionálně. Byli ujištěni, že jsou křesťany, ale ve skutečnosti nikdy nepochopili skutečné evangelium a jeho poselství “špatné zprávy” (pád člověka v Genesis), a proto ani důvod pro dobrou zprávu, kterou je v Novém zákoně smrt a vzkříšení posledního Adama (Zápas o duši, 68, duben 2001, str. 7-9).
85. Lorenzo V., Doladit Ježíšův obraz, S Victorem Lorenzem o duchovním boji…
86. Na nekonfrontačním způsobu evangelia je postavena i filosofie tzv. “kurzů Alfa.” Jejich překladatel sám uvádí: “Mám za to, že některé z “principů Alfa” by se daly kategoricky označit za nepravdivé, tak, jak jsou v “praxi Alfa” chápány. Například tvrzením, že “zvěstování evangelia je proces”, se má (pokud tomu dobře rozumím) v rámci kurzu na mysli to (pokud to přeženu), že stav člověka se dá vyjádřit škálou od –10 do +10, kde na bodě – 10 stojí masový vrah, který znásilní každé druhé dítě, které potká na ulici, na bodě 0 člověk, který se obrací ke Kristu na bodě +10 beze zbytku vydaný Kristův služebník. Přitom během kurzů Alfa se někdo “posune” z bodu –10 do bodu –5, pak do bodu –1, a pak třeba odejde, nebo se potom někdy posune do bodu +3 (hurá) a pak se zapojí do místního sboru, kde pokračuje jeho růst dál.” (Zápas o duši, 61, červenec 99, str. 40-42.) Již dnes je možné setkat se s mnoha lidmi, kteří tento způsob “duchovní evoluce” kritizují pro nejednoznačnost konverze s tím, že některé lidi vede “ke křesťanskému způsobu života než ke Kristu” (Ian Lewis, 'The Alpha Course', Evangelicals Now, Dec 1995). Vzhledem k tomu, že tyto kurzy byly koncipovány v Londýně, ve sboru Svaté Trojice, která byla zasažena Torontským požehnáním, a taktéž ke skutečnosti, že je zde člověk veden k duchovní zkušenosti (křtu Duchem svatým) s téměř detailním návodem jak začít mluvit jazyky, aniž by si – s ohledem na výše zmíněnou koncepci kurzu - musel být nutně jist svým obrácením, stěžují si někteří účastníci, že místo biblických znaků naplnění Duchem, lidé např. vydávají zvířecí zvuky a projevují se u nich torontské manifestace. (The Times, 11 May 1996)
87. Marquet M. in: Poznej více službu Claudio Freidzona, Život v Kristu, květen, 1999, str. 12 - 14
88. Kutruff S., Všechno o životě domácích skupinek, Apoštolská církev, sbor Kolín, leden 2 000. Jedná se o manuál k vedení domácích skupinek, který se používá v Curyšském sboru W. Kniessla. Stěžejní myšlenkou je vybudování sboru do pyramidálního tvaru, kde na vrcholu stojí pastor, který skrze své poradce používá vedoucí domácích skupinek jakožto svých “prodloužených rukou”. Jedná se vlastně o umírněnou obdobu “pastýřského modelu”, který známe z Pastýřského hnutí.
89. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 96
90. Dittrich T., Probuzení začíná ve tvém srdci, Život víry, ročník 5, leden, 1994, str. 4 – 5
91. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 83
92. Smetana R., Poznej více službu Claudio Freidzona…
93. Dittrich T., Probuzení začíná ve tvém srdci, Život víry, ročník 5, leden, 1994, str. 4 – 5
94. Lorenzo V., Doladit Ježíšův obraz…
95. Tamtéž
96. Tamtéž
97. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 55
98. Tamtéž, str. 78
99. Tamtéž, str. 89, 97
100. Tamtéž, str. 96
101. Dittrich T., Probuzení začíná ve tvém srdci…
102. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 66
103. Šelongová A., Nový čas pro střední Evropu, Ještě ohlédnutí za konferencí v Břeclavi s Claudiem a Betty Freidzonovými, Život v Kristu, 6/1997, str. 6-7
104. Kremský J., V Božej prítomnosti natrvalo! Život víry, ročník 7, červen, 1996, str. 177
105. Moldan M., Seminář s br. Ulonskou – 1. část, Život v Kristu 7/1993, str. 6
106. Clark R., What We Can Learn >From Argentina´s Revival…
107. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 79
108. Dittrich T., Putování pod svatou horu…
109. Freidzon C., Duchu svatý, hladovím po tobě… str. 102
110. Tamtéž, str. 81