poslal Majka2 Je první leden roku 2000. Na pražském oddělení policie žádá vyděšená mladá žena o pomoc. Celá se ještě třese a vystrašeným hlasem prosí: “Přepadli mě, prosím vás, pomozte mi!” Když ji policista trochu uklidnil, žena se pomalu dala do vyprávění….
“Dnes ráno kolem sedmé hodiny mi u bytu zazvonili chlapec s dívkou. Byli celí zmrzlí a prosili mě, zda bych jim nedala něco teplého, že se dlouho nezdrží. Do rána slavili Nový rok a teď nemají spojení domů. Za chvíli půjdou na nádraží. Víte, jsem věřící a vždycky jsem si řídila přikázáním Pána Ježíše: “Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství ” ( Mt.5,7)
Bylo mi jich líto, a tak jsem je pozvala dál. Uvařila jsem jim čaj a nabídla pár kousků cukroví. Byli hladoví. Měla jsem radost, že jim chutná. Dali jsme se do povídání. O sobě mi toho řekli málo, spíš se mě vyptávali, jak žiji. Neviděla jsem na tom nic špatného. Když jsem se zmínila o tom, že do práce jezdím svým autem, všimla jsem si jejich vzájemných pohledů. Něco se mi přestalo líbit. Ale jak jsem je měla z bytu vyhodit ven ? Pak chtěli vidět moje rodinné fotografie. Vstala jsem. Vtom mě chlapec ze zadu chytil kolem krku a pak se mnou smýkl o zeď. Chtěl klíčky od auta. Bránila jsem se. Auto je mým jediným bohatstvím, denně ho potřebuji na cestu do práce. Ale ani dívka nezůstala v nečinnosti. Namířila na mne pistoli. Prosila jsem je, ale chlapec mě tloukl pěstí po těle i v obličeji. Pak mi svázali ruce i nohy a zase mě bili. Chtěli navíc i peníze. Ty jsem jim dala – moc jsem jich u sebe neměla. Řekla jsem, kde je mám, a oni si je vzali. A zase mě bili a chtěli ty klíčky od auta.
Nakonec se mi je, díky Bohu, podařilo usmlouvat, že je dovezu, kam budou chtít, ale pak mi auto nechají. Svolili. Rozvázali mi ruce i nohy a společně jsme vyšli před dům, kde stálo moje auto. Nasedli jsme. Chlapce vedle mne, dívka s pistolí za mnou. Donutili mě dojet do Prahy, kde vystoupili. “A opovaž se někde ceknout! Nebo ti zakroutíme krkem!” zněla jejich slova na rozloučenou. Otočila jsem auto a jela zpátky. Děkovala jsem Bohu, že to nedopadlo hůř. Pak jsem si uvědomila, že oni dva s pistolí mohou ohrozit i někoho jiného. A proto jsem to přijela nahlásit na policii... ”
Po sepsání protokolu se již trochu zklidněná žena vracela přes polovinu republiky svým autem domů. Cestou děkovala Bohu, že jí pomohl zachránit život i auto. A přemýšlela o tom, jestli má vůbec smysl někomu pomáhat. Mohou se vůbec biblické zásady lásky k bližnímu praktikovat v dnešní společnosti ? Mohu se ještě v dnešní době zeptat: “A kdo je můj bližní ?” ( L 10,29). Tenkrát na to zákoník odpověděl: “Ten, který mu prokázal milosrdenství.” Ježíš mu řekl: jdi a jednej také tak.” ( L.10,37)
Nezapomeňme však ani na verše z knihy Přísloví, která nám radí: “Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostodušší jdou dál a doplatí na to ” ( Př. 27,12)
I Pán Ježíš nás vyzývá k opatrnosti: “ Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás ” ( Mt. 7,6)
A tak vždycky, když nás naše láska k bližnímu bude vybízet slůvkem “Pomoz ! ” , poslouchejme i tichý hlas rozumu, který nás varuje: “Buďme opatrní!”
Majka2 ( majkajh@post.cz)
