Ahoj Brusle.

2/ Ano. A svoboda vyznání je hodnota, která je pro mne důležitá.

3/ Rychlé šípy neznám, nemohu tedy srovnávat kdo je mi sympatický. Mně byl hodně sympatický třeba Gedeon Spilett, Phileas Fogg, Dick Sand, Jim Hawkins nebo třeba taky trochu kapitán Van Toch. Jako vzory následování Krista ale asi ne ;-) Těch by ale bylo hodně a to jak historických, tak aktuálních a zase z jiných příběhů.

Toník

Ad 2) Jak u čeho. Je tu na GS jedno téma, které v zájmu vyhnutí se další nekonečné debatě, považuji za potenciální projev antriktistovství. Vůbec nejde o nějaké naukové věci (respektive až se*****árně), ale o anděla temnoty převlečeného za anděla světla.

Ad 3) Nikdo ze jmenovaných. Nebudu-li schválně jmenovat biblické postavy, pak ze skutečných postav bych mohl jmenovat dva lidi, které znám: Michael L. Brown a James White. Tito dva lidé mě hodně ovlivnili, i když jeden je reformovaný (kalvinista - White) a druhý arminián. Jeden je Žid, druhý "pohan". U lidí (živých či mrtvých), které jsem neznal/neznám, je to vždy těžké. Asi bych jmenoval Richarda Wurmbranda, Dietricha Bonhoeffera a Jana XXIII. Ve fiktivních knihách nikoho. 

Organizovaná mládež za První republiky byla často prakticky zcela odtržená od víry v Boha i od vlivu vlastních rodičů. Pracovalo se i v sobotu dopoledne a odpoledne se vařilo, mylo, koupalo a gruntovalo doma. Což znamenalo že ten kdo jezdil na nedělní výpravy nechodil do kostela ani do modlitebny a pokud měl během týdne po večerech klubovní schůzky a sportovní tréninky tak doma sotva stačil pozdravit a napsat si úkoly. O prázdninách byl pro změnu na táboře.  Proto se také v knihách tohoto druhu dospělí moc nevyskytují a když tak jen jako kulisa. Jeho výchova byla plně v rukách školy, zpolitizované a často militantně ateistické a oddílových vůdců. Občas se objevily i nějaké ty prvky pohanských náboženství. Zejména u hnutí Woodcraft, které založil pan Seaton.  Který byl vychován jako skotský kalvinista a v pozdějším věku ztratil víru v Boha a obrátil se k přírodě a indiánským kultům.  Celková koncepce spadala do doby moderní, která slibovala radostné zítřky a všestranné povznesení lidstva vlastním přičiněním cestou pokroku a nacionalismu. Krásu, sílu, dlouhý život a mládí, vzdělání, prosperitu, zábavnou práci atd.

O víru často dbaly skautské oddíly a často také chodili pravidelně do kostela i na výpravách. A také samozřejmě oddíly Orla.

Knížky pana Foglara se mi líbily, dejž mu Pánbůh věčnou slávu. Žít bych tak ale nechtěl. Ani jako kladná postava, ani záporná.