a to věčné, ne na určitý den!

  Určitě není správné měnit Boží přikázání. 

  Když jsem si před lety začal číst v bibli

co v ní je napsané a přestal si do ní domýšlet

co v ní napsané není, bylo 2., 4. a 10. přikázání

pro mne docela překvapením, protože jsme ta 

přikázání měli dost jiná (2. jsme neměli vůbec,

4. a 10. docela jiná).

  Asi tři roky potom, co jsem uvěřil Ježíši mne 

pak Bůh vedl i k tomu přikázání o šesti dnech 

práce a sedmém dni odpočinku. Věřím tedy

tomu, že když má člověk úctu k Božímu slovu

a řídí se jím, je to známka jeho celkového postoje

a věřím, že úcta k Božím přikázáním je k 

užitku každému člověku ať je odkudkoliv.

  O adventistech toho moc nevím, osobní 

zkušenost s nimi nemám, jen velmi vzdálenou.

  Občas si tu přečtu nějaký jejich názor a jejich

názory mi blízké nejsou.

  Toník

Pána máme uctívat v Duchu A Pravdě a to 24hodin denně, 7dní v týdnu. Žádný sólo den to nevytrhne. Pokud si někdo oddělí nějaký den, proč ne. Ale co těch zbylých šest dní. Řekl bych, že to je důležitější otázka. Není až tak důležité jestli neděle nebo sobota, nebo jiný den...otázkou je co ty zbylé dny, O nich přemýšlej a na ně se dívej.

Znám pokrytecké křesťany a z vyprávění pokrytecké židy, kteří v sobotu (neděli) nesáhnou na žádnou práci, aby nezhřešili, ale klidně budou využívat práce sobotní (nedělní) jiných lidí. Židé mají speciální liftboje pro sobotu, nebo speciálně nevýbušnou elektroinstalaci. Proč? Elektrická jiskra při zapnutí je přeci oheň a to je zapovězeno?

Když někdo něco ukradne je zloděj? Když si někdo nechá vrátit majetek co mu nikdo nesebral je to krádež? Když mi někdo omylem pošle na účet peníze a já to nenahlásím a nevrátím je, tak jsem podle našich zákonů trestně odpovědný. Nejde o sobotu a neděli, jde o každý den.

Takže stručně-adventisté věří v Boha Otce-Stvořitele nebe i země, Ježíše Krista-Pána a Spasitele i Ducha svatého. Věří ve spasení na základě osobní víry v zástupnou oběť Pána Ježíše Krista. Očekávají druhý příchod Ježíše, jako završení dějin spásy(odtud "Adventisté").Uznávají platnost Desatera jako měřítka pro pravidla křesťanského života (čtvrté přikázání chápou doslovně podle textu v Exodu a Deuteronomiu jako sobotní odpočinek, sedmý den týdne-odtud "sedmého dne"). Věří ve stvoření světa Božím činem v sedmi dnech. Jako autoritu pro víru přijímají Písmo, Starý i Nový zákon. Od ostatních křesťanských církví se liší v tradici: je tomu 170 let (22.10.1844), kdy předchůdci adventistů očekávali II. Kristův příchod během tzv. druhého velkého náboženského probuzení v USA (milleritské hnutí). Po zklamání část z nich vytvořila hnutí a posléze církev, jejíž tradice, kromě obecně křesťanských témat vyzdvihuje tzv. 5 pilířů, v nichž se odlišuje od většiny ostatních (heslovitě): Kristova služba v nebeské svatyni, závaznost soboty jako dne odpočinku, podmíněná nesmrtelnost, II.Kristův příchod a dílo Ellen Whiteové jako prorocký dar církvi. Kromě zachovávání soboty je výrazným vnějším znakem adventismu důraz na misii a zdravý životní styl.

Mezi adventisty lze nalézt širokou škálu postojů (podobně jako ve většině církví), od ultra konzervativních fundamentalistů (mimo "správnou církev a pravé učení" není spásy), po umírněné liberály, kteří berou tradici velmi volně a zdůrazňují především obecně křesťanské postoje. Vyloženě liberální přístup (Písmo je pouze symbolickou řečí s etickým poselstvím) v adventismu není.

Otázka čtvrtého přikázání (soboty, nebo svátečního dne) v sobě zahrnuje široké spektrum oblastí-Boží ustanovení a požehnání, připomínka Božího jednání (stvoření, exodus), fyzický odpočinek, příležitost pro setkávání společenství věřících. To podstatné je, zda žiji jako křesťan s Pánem soboty nejen v jednom dni týdne a zda jsem součástí společenství "v Jeho jménu". 

Myslím si, že křesťan potřebuje pro svůj zdravý duchovní život společenství církve. Tedy konkrétních lidí ve farnosti, náboženské obci nebo sboru, spolu s nimiž může vytvářet onu viditelnou část "těla Kristova". Poznání "Pravdy", Božího záměru s námi, není totiž pouze otázka učení ("teorie"), ale také života víry. Znám mnoho sester a bratrů adventistů, kteří jsou mi inspirací i příkladem prožívané víry. A jsou mezi nimi i ti, kteří kvůli své víře (a zachovávání soboty) nemohli studovat, přišli o zaměstnání nebo byli vězněni. Což není znamení pravosti víry , ale určitě je znamením věrnosti poznání, které ve víře přijali.

Adventisté byli také jedinou církví, na které si chtěl totalitní stát vyzkoušet úplnou administrativní likvidaci, takže církev v roce 1952 zakázal a veškerý majetek zabavil. Po dvou letech povolil obnovení činnosti, bez nároku na restituce a bez státní finanční podpory.

 

Prvé a najdôležitejšie sviatočné dni sú tie ustanovené Jahvem:

1/ Sabat

2/ Pesach

3/ Šavuot /Letnice/

3/ Jom-Kipur

4/ a iné.

Potom sú ustanovené ľudskou mocou - napr. koncilom:

1/ nedeľa - prvý deň po sobote - r. 325

2/ a i. 

No však práve Kristus neprišiel Tóru zrušiť ale ju naplniť, 

Teda len správny kresťan v sobotu "odpočíva" a v nedeľu je na omši, či liturgii, či lámaní chleba

A pokud jde o adventisty, ono jde o to, za co má člověk Bibli a co vidí jako náš úkol dnes. Vysvětlím. Katolická církev vidí Bibli jako záznam o počátku církevní tradice, která se vyvíjí dál i po jejím dopsání až dodnes. Pravoslavní to prakticky zařízli někdy ve čtvrtém století a od té doby tu tradici už jen přenášejí v čase. Takoví Ti ortodoxnější protestanté tu tradici zařízli (nebo si to alespoň přejí a myslí si, že se jim to daří) už momentem dopsání Nového zákona a neustále se k němu vracejí třeba v otázkách církevní organizace. A teď je otázka, který přístup je Ti nejbližší. Mně třeba ten katolický, i když nejsem katolík. Ale věřím, že podstatný je Duch, který nás provází všemi časy a jeho projevy se mohou v různých dobách i na různých místech lišit ergo kladívko, tradice se má vyvíjet. Jiná věc je, jestli souhlasím, jakým směrem se vyvinula v katolictví, to už je ale jiná věc. Adventisté se podle mě snaží o to zaříznutí tradice v prvním století. Třeba vykládání Bible Biblí. Taky tvrdí, že ostatní protestanté, kteří se snaží o totéž, jsou v otázce neděle nedůslední, protože ta se začala světit až později, je to pozdější, tedy nebiblická tradice. Já jim k tomu dodávám, že učení o Trojici ale taky. A to oni přijímají. Jdou tedy v jistém ohledu dál než ostatní protestanté, ale ne tak daleko, jak by se ještě jít dalo. A dodávám, že si nejsem jist, že by se tak daleko vůbec jít mělo.

No prakticky mezi nimi najdeš lidi velmi příjemné a rozumné i přesně opačné. Jako kdekoli jinde. To není o učení ani o denominaci. Vždycky jde o to, na jaké lidi narazíš.

  Po přečtení pár příspěvků jsem si říkal, že by asi stálo zato uvést

křesťanské učení k tématu sedmého dne odpočinku.

Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, 

a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, 

které konal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, 

protože v něm přestal s veškerým svým dílem, 

které Bůh stvořil a učinil.

To, co máte napéct, napečte a to, co máte uvařit, uvařte 

a vše, co bude přebývat, si uložte a uchovejte do rána. 

Uložili to tedy do rána tak, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to, 

ani v tom nebyly larvy. 

Mojžíš pak řekl: Snězte to dnes, protože dnes je sobota Hospodinova. 

Dnes na poli nic nenaleznete. Šest dní to budete sbírat, ale sedmý den 

je sobota, v ní nic nebude. 

Když sedmého dne přesto někteří z lidu vyšli sbírat, nic nenašli. 

Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho budete odmítat zachovávat 

mé příkazy a zákony? Hleďte, vždyť Hospodin vám dal sobotu, 

proto vám šestého dne dává pokrm na dva dny. 

Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází 

ze svého místa. 

Lid tedy sedmého dne odpočíval.

Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. 

Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 

ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. 

Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, 

tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, 

který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin 

dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, 

a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní 

den a posvětil ho.

Zachovávej sobotní den a posvěť ho, jak ti přikázal Hospodin, 

tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 

ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. 

Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok 

a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé zvíře ani tvůj příchozí, 

který je ve tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. 

Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, 

tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. 

Proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal zachovávat sobotní den.

Budete zachovávat sobotu, neboť je pro vás svatá. 

Ten, kdo by ji znesvětil, jistě bude usmrcen; ano, každý, kdo by dělal 

v ní nějakou práci, takový člověk bude vyhlazen ze svého lidu. 

Po šest dní se bude konat práce a sedmý den bude nejsvětější sobota, 

svatá Hospodinu. Každý, kdo by dělal práci v sobotní den, 

jistě bude usmrcen. Ať synové Izraele zachovávají sobotu 

a slaví sobotu po všechny své generace jako věčnou smlouvu. 

Bude věčným znamením mezi mnou a syny Izraele, neboť v šesti dnech 

Hospodin učinil nebesa a zemi a sedmý den přestal a oddechl si.

Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. 

Takže Syn člověka je také pánem soboty.

(když v sobotu uzdravoval lidi)

„Kdyby měl někdo z vás ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, 

což by ji neuchopil a nevytáhl? Oč je člověk cennější než ovce! 

Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“

„Jeden skutek jsem učinil, a všichni se tomu divíte. 

Mojžíš vám dal obřízku - ne že by byla od Mojžíše, nýbrž od otců - 

a vy obřezáváte člověka i v sobotu. 

Jestliže přijímá člověk obřízku v sobotu, aby nebyl porušen Mojžíšův zákon, 

proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?

(Ježíš pak ve všem naplnil Zákon i Boží přikázání, neporušil je.

To, co dělal Ježíš tedy nebylo porušením přikázání, které dal Bůh)

Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, 

bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo 

z vás je promeškal. Vždyť také nám byla oznámena 

radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim 

však neprospělo, protože nebyli spojeni vírou s těmi, 

kteří slyšeli. 

Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, 

jak řekl: ‚Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou 

do mého odpočinutí,‘ ačkoliv to dílo bylo od založení 

světa hotovo. 

Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: ‚I odpočinul Bůh 

sedmého dne od všeho svého díla.‘ 

A zde zase: ‚ Nevejdou do mého odpočinutí.‘ 

Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, 

a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro 

neposlušnost, opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi 

po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: 

‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.‘ 

Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, 

pozdějším dni. 

A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. 

Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul 

od svého díla, tak jako Bůh od svého. Pospěšme si tedy 

vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného 

příkladu neposlušnosti. Neboť Boží slovo je živé, činné 

a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až 

do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku 

a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.

Toník

Zločin Antikrista - Prof. Dr. Walter Veith

Nehodnoť, pokiaľ to nepozrieš cele☺