poslal karels Dostala se mi do rukou práce „Psalm 119: the hermeneutic of an acrostic lament“ autora William Michael Soll, která byla mým zdrojem pro napsání tohoto článku.
Akrostich je báseň, v níž počáteční písmena, slabiky nebo slova každého verše nebo sloky tvoří slovo, jméno nebo větu. Častým obsahem akrostichu je jméno adresáta básně nebo básníka samotného, v hebrejsky psané biblické poezii se často vyskytují akrostichy, které nevytvářejí žádnou větu, ale pouze sledují pořadí písmen hebrejské abecedy.
Žalm 119 je nejdelší abecední akrostich v biblickém textu, obsahuje 176 řádků, kde je vyjádřen vztah žalmisty k Pánu Bohu. Je to jediný literární text ve Starém zákoně, kde se opakuje v akrostichické struktuře stejné písmeno několikrát po sobě. Identické literární zařízení se objevuje například v babylonských textech. Tento žalm v sobě nese jak žalozpěv, tak rozjímání nad Torou a nad její rolí v životě žalmisty.
O smyslu akrostichu v hebrejštině se diskutuje a existuje několik návrhů: 1) mnemotechnická pomůcka, 2) pedagogický smysl, 3) magický, mystický smysl, 4) estetický důvod. Na každém z pohledů je jistě něco pravdivého. Při uvažování nad touto problematikou autor práce dochází k závěru, že výčet všech hebrejských písmen v tomto žalmu odkazuje na úplnost, dokonalost. Akrostichický vzor v tomto biblickém textu zahrnuje celé stvoření.
Systémem abecedy mohl žalmopisec získat kontrolu nad tím, co předchází a co následuje v abecedním řádu hebrejské abecedy. Akrostichická struktura žalmu umožňuje žalmopisci kontrolovat tempo a každý důraz v biblickém textu. Žalm 119 má zvláštní strukturu i v tom, že každé písmeno abecedy se opakuje osmkrát. Jak uvidíme dále, je v tomto biblickém textu rozpoznána určitá smysluplná struktura textu.
Snad nejdůležitějším slovem, s kterým právě tento žalm přichází, je slovo Tora (tj. zákon). Žalm 119 je často klasifikování spolu s ostatními žalmy, což je žalm 1 a 19 jako tzv. Tora-žalmy (tj. žalmy oslavující zákon). Všechny tyto tři žalmy jsou si podobné v tom, že dávají důraz na rozjímání nad zákonem Hospodinovým. (viz např. žalm 1,2) Tyto žalmy jsou snad odkazem deuteronomistické redakce, ale nadto jsou tyhle žalmy zvláštní svou útěchou, radostí, což jinak v Deuteronomiu není obsaženo.
Nemůžeme si představit, že by žalmista dodržoval přikázání zákona (Tory) jenom díky tomu, že zákon pochopil, to zní více než podezřele. Přesto je to žalmistova touha, aby trávil svůj život v rozjímání a v radosti nad Božím zákonem. Samozřejmě mohou existovat i jiné způsoby, jak zůstat loajální vůči Hospodinu a vůči jeho zákonu, než je život v rozjímání, přesto je rozjímání pro žalmistu nezbytným prostředkem k zachování své věrnosti vůči Pánu Bohu.
Ve strofě alef א (v. 1-8) tedy můžeme vidět popis, nástin problému, kdežto ve strofě bet ב (v. 9-16) vidíme metodu, řešení problému. Základním problémem, s kterým přichází prolog žalmu 119, což je strofa alef א, je napětí mezi textem žalmu ve verších 1-3 a textem verše 5. Jde o napětí mezi tím, jak mám kráčet ve svém životě, tj. po cestě těch, kteří „chodí v zákoně Hospodinově“. (žalm 119,1 BKR) Od toho, kde se ve skutečnosti ve svém životě žalmista nachází. Viz:
„Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.“ žalm 119,5 ČEP
Strofa bet ב (v. 9-16) přichází s určitou nabídkou svého řešení problému. Zatímco nás strofa alef א (v. 1-8) zasvěcuje do problematiky, tj. do napětí mezi dokonalou nabídkou toho, jak mám ve svém životě žít, jak mám ve svém životě kráčet po cestách Hospodinova zákona, strofa bet ב nabízí své řešení. Strofa bet ב hovoří o rozjímání a potěšení, které žalmista nachází nad Božím zákonem. V úvodu této strofy autor práce, z které čerpám, navrhuje vlastní překlad pro 9. verš, a to jako otázku:
„Jak si mladík udrží svou stezku čistou, aby se vždy držel tvého slova?“ žalm 119,9
Důvod může být například i ten, že spojení lamed a infinitiv לשׁמר כדברך [což je takto i v tomto textu] a následující slova, nejsou nová výpověď, ale logické pokračování předchozí výpovědi z první části verše 9.
Otázky obecně jsou charakteristickým znakem žalozpěvu. Mimo to je 9. verš vyjádřený „žalmopiscem“ jako aporie[1] a podle Řecké gramatiky[2] žalmopisec předstírá pochyby o místě, kde by měl začít, kde skončit, nebo co bude dělat, nebo říkat.[3] Tímto chce žalmista upozornit na závažnost a složitost problematiky.
Otázka ve v. 9 vznesená žalmistou vlastně není nikde v textu žalmu zodpovězena. Ve verších 11, 13, 15 je odkaz na meditaci, tj. na rozjímání. Naopak verše 14 a 16 hovoří o potěšení. Rozjímání a potěšení se střídá v těchto verších a je také základním vzorem žalmopiscovi práce se svým textem.
Jak žalm 119 pokračuje, je ve verši 12 znát jistý předěl v této úvodní části:
„Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.“
Strofy alef a bet jsou jistým způsobem prologem žalmu 119, kde je naznačen problém a řešení, kterého bude využito. Ve své podstatě žalm 119 začíná strofou gimel ג (v. 17-24). Hned úvodu této strofy je prosba.
„Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.“ žalm 119,17
Takto nepíše žalmopisec v prvních strofách alef a bet, v těchto strofách je prosba zmíněna pouze jednou. A to je další rozdíl, strofa gimel ג (v. 17-24) totiž obsahuje celkem tři prosby.
Ve strofě gimel ג je poprvé zmíněno nebezpečí, s kterým se žalmista střetl. Mluví se tady o protivenstvích, kterým musí žalmista čelit. (21, 22, 23) Zaměřme se nyní až ke strofě lamed ל, která může poskytnout myšlenkový zlom v tomto akrostichickém žalmu.[4] Je možné, že žalmopisec si vzal ponaučení a inspiroval se v žalmech 9 a 10 nebo 34.[4] Na každý pád budeme zkoumat strofu lamed ל. Okolní strofy, které jsou po sepsány okolo této strofy lamed ל, tj. kaf כ a mem מ hrají také svou důležitou úlohu.
První tři verše strofy lamed nás „katapultují“ zpět ke stvoření a konkrétně na začátek stvoření. Žalmista se zde odvolává na zkušenost, kterou nemohl mít totiž na Boha, který je tvůrcem všeho od počátku. Bůh, který je tak zde přítomný všem generacím. Jelikož v tomto žalmu má Tora paralelu ke slovu, odvolávání se buď ke slovu nebo přímo k zákonu (Tora) dává žalmopiscovi kotvu naděje v jeho neklidném světě.
„Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul.“ 119, 92
Poté se žalmista věnuje svému vztahu vůči Toře. (v. 93-95) V závěru strofy lamed ל píše, že vše spěje ke svému konci, ale přikázání zákona, čili zákon „má nekonečný prostor“ (ČEP); „šíře je nezměrná. (ČSP); „jest přeširoký náramně“. (BKR)
V následující strofě nun נ je Tora průvodkyní v žalmistově putování, viz:
„Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“ žalm 119,105
Strofy, které následují (nun až šin) jsou odlišné od strofy gimel až jod. Prosby, žádosti jsou přítomné zejména ve strofě gimel až he. Strofa vav obsahuje sérii zaslíbení závislé na své úvodní prosbě. Strofy zajin až jod jsou v celku retrospektivní, ačkoliv pohled do minulosti nepřesahuje hranici osobní zkušenosti prožité žalmistou.
Pro lepší pochopení struktury žalmu 119 nám pomůže následující tabulka:
I. alef-bet: prolog (verše 1-16)
alef--problém (verše 1-8)
bet--metoda (verše 9-16)
II. gimel-jod: úvodní modlitební část (verše 17-80)
gimel-he--prosby a žalozpěvy (verše 17-40)
vav--zaslíbení (závislé na úvodní prosbě) (verše 41-48)
zajin-jod--osobní retrospektiva (verše 49-80)
(jod--první kolekce modliteb v jussivu) (verše 73-80)
III. kaf-mem: centrální část (verše 81-104)
kaf--intenzívní žalozpěv (verše 81-88)
lamed--útěcha prostřednictvím „věčné“ perspektivy (verše 89-96)
Mem--útěcha pramenící z Tory (verše 97-104)
IV. nun-šin: druhá modlitební část (verše 105-168)
více osobní modlitby nadto s perspektivou k budoucnosti
V. tav: závěr (verše 169-176)
Sliby předložené v modlitbě a finální modlitby v jussivu
Žalmista neslyší recitovat Toru nikoliv někde na veřejném místě, kde by se slova zákona jinak vyhlašovala, ale vnímá zákon v osobním rozjímání nad ním samotným. Je tady ještě jeden rozdíl, který s tímto souvisí. Žalmista žije v izolaci, osamocen, a to díky tomu, že je obklopen nepřáteli. Nepřátelské národy utiskují jeho židovský národ, další izolace spočívá v tom, že Tora byla určena pro veřejné čtení. Avšak jenom málo z jeho spolubratří je ochotno naslouchat. A v tomto spočívá jeho druhá osamocenost.
Žalmista neváhá předložit svůj problém před Boha, ačkoliv si je vědom vlastní nedostatečnosti a nedokonalosti. Odvažuje se předstoupit před Boha díky svým potřebám a díky své věrnosti. Velká propast mezi dokonalou Torou a jejími cestami a žalmistovými vlastními cestami (napětí mezi v. 1-3 a 5) je základním tématem tohoto žalmu.
Žalmista si je vědom své neposlušnosti vůči Hospodinu a vůči jeho zákonu. Opětovnou prosbou „nauč mě tvá nařízení“ má být jeho trvalou připomínkou. Postoj žalmopisce v žalozpěvu je spíše postojem očekávajícím změnu. Je postojem, který je spíše orientován ke chvále, jak prokázal Westermann.[5] Žalmista neočekává intervenci, zásah Hospodina do tohoto světa ve smyslu, jak by jinak žádali apokalyptičtí pisatelé, nýbrž:
„Hospodine, je čas jednat, tvůj zákon se porušuje.“ žalm 119,126
Zákon, Tora je v tomto žalmu určitým východiskem pro žalmistu, který se nachází mezi zaslíbeními a naplněními, mezi cestou, po které kráčí on sám a mezi cestou, kterou naznačuje samotná Tora.
Jak jsem již napsal, rozjímání a útěcha ve vztahu k Božímu zákonu je leitmotiv v této části biblického textu. Útěcha je nejvíce patrná ve strofě lamed (v. 89-96).
Tora je rozprostřena do nekonečného prostoru, přesto vyjádřením žalmu 119 v akrostichické formě ukazuje k tomu, že téma, s kterým žalm přichází, je kompletně zpracováno. Cílem žalmu není pak jakési nové vyučování, spíše žalmista doufá v to, že při svém pozemské pouti ledasčemu porozumí.
Práce, z které jsem čerpal: SOLL, William Michael. Psalm 119: the hermeneutic of an acrostic lament. University Microfilms, 1982.
Poznámky:
[1] Aporie (řecky doslova „ne-cesta“, neprůchodnost, slepá ulička) znamená neřešitelný rozpor mezi dvěma stejně dobře doloženými názory, který tedy vězí ve věci samé a není jen paradoxní, tj. zdánlivě sporný.
[2] SMYTH, Herbert Weir; MESSING, Gordon M. Greek grammar. Harvard University Press, 1956.
[3] Ilustrativní příklad je z Nového zákona: „Správce si řekl: 'Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!'“ (Evangelium podle Lukáše 16,3-4)
[4] Podívejte se na oba akrostichické žalmy 9 a 10 nebo 34 a předěl, který přichází s hebrejským písmenem ל lamed.
[5] WESTERMANN, Claus. The praise of God in the Psalms. Richmond, John Knox P, 1965.
