To je škoda, určitě bys tím podpořil své tvrzení o falešném učiteli. Takto se to jeví jako pomluva. Samozřejmě je to na tobě.

Ano svatí mrtví, kteří budou zahrnuti do počtu 144000 (kolik jich je nevíme)
   Ano, rovněž bych se přikláněl pro symbolický význam čísel i když mám za to, že jde o syny Izraele ze Zj 7, 4-8. Ale oprav mne, nepatří adventisté ke skupinám, které už párkrát vypočítali konec světa či jiné nebeské události a to na základě právě doslovného chápání biblických čísel? Kde se tedy vzal ten symbolický výklad, když i EGW číslo 144000 evidentně chápala doslovně.

panicové je myšleno jen obrazně, něco ve Zjevení je myšleno doslova něco zase jen obrazně, nikoliv doslova.Panicové (panny) jsou ti kdo jsou dokonale čistí, bezúhonní, svatí, bez vady, v jejich ústech není žádná faleš.
   No počkej, ti panicové jsou dle tebe taky metafora? Tohle je ale až hodně volný výklad, nemyslíš? Neposkrvnili se stykem s ženami... byli vykoupeni jako první. Při nejlepší vůli tam nevidím pro EGW prostor, tedy pokud to místo z Písma nechci zohýbat jak vázací drát.

2Kr2,22 8Velekněz Chilkijáš řekl písaři Šáfanovi: Našel jsem v Hospodinově domě knihu zákona. Chilkijáš dal knihu Šáfanovi a ten v ní četl. 9Písař Šáfan přišel ke králi a odpověděl králi slovy: Tvoji otroci zvážili stříbro, které se našlo v domě, a vydali ho do rukou dílovedoucích, ustanovených nad Hospodinovým domem. 10Pak písař Šáfan králi oznámil: Kněz Chilkijáš mi dal knihu. Nato z ní Šáfan před králem četl. 11I stalo se, když král uslyšel slova knihy zákona, že roztrhl své roucho. 12Potom král knězi Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Akbórovi, synu Míkajášovu, písaři Šáfanovi a královskému otroku Asajáši přikázal: 13Jděte a dotažte se Hospodina za mě, za lid a za celého Judu ohledně slov této nalezené knihy. Vždyť velká je Hospodinova zloba, která plane proti nám, protože naši otcové neposlouchali slova této knihy a neplnili vše, co je v ní zapsáno. 14Kněz Chilkijáš, Achíkam, Akbór, Šáfan a Asajáš tedy šli k prorokyni Chuldě, manželce strážce rouch Šalúma, syna Tikvy, syna Charchasova; bydlela v Jeruzalémě v Mišne. Promluvili s ní. 15Ona jim řekla: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Řekněte muži, který vás ke mně poslal: 16Toto praví Hospodin: Hle, přivedu na toto místo zlo a na jeho obyvatele všechna slova knihy, kterou četl judský král. 17Protože mě opustili a pálili oběti jiným bohům, aby mě provokovali k hněvu každým dílem svých rukou, má zloba plane proti tomuto místu a neuhasne. 18Judskému králi, který vás poslal dotázat se Hospodina, tomu řekněte toto: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o věcech, které jsi slyšel: 19Protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi slyšel, co jsem promluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům -- že se stane hroznou pustinou a kletbou -- roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou, také já jsem slyšel, je Hospodinův výrok. 20Proto hle, připojím tě ke tvým otcům a odebereš se do svého hrobu v pokoji. Tvé oči neuvidí nic z toho zla, které přivedu na toto místo. Přinesli tedy králi tuto zprávu.

[KB1613] Mt 5:18 Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.Otázkou je co všechno i pro nás dnes křesťany ještě platí ze SZ. Jediné co Ježíš přibil na kříž byly totiž pouze obětní ustanovení zákony a přikázání(asi třetina až polovina z 613). Zbytek by měl i pro všechny i nadále platit (nejen tedy pro židy).Akorát, že i pro některé židy platí dnes z 613 přikázání a zakázání jen něco nebo i všechno, záleží o jakou skupinu židů se jedná. 
Co ještě platí nebo neplatí z 613 přikázání (a zakázání) je uvedeno např. zde:
O micvot jsem se už několikrát zmínila, bez nějakého bližšího vysvětlování a myslím, že je tedy na čase zkusit vysvětlit, o co vlastně jde. Micva (v množném čísle micvot) znamená přikázání a podle Talmudu jich Tóra obsahuje přesně 613. Z toho je 248 příkazů (třeba o ctění otce a matky nebo svěcení šabatu) a 365 zákazů (nepokradeš, nezabiješ a tak dál...). Velká část z nich se vztahovala k obětní bohoslužbě v jeruzalémském Chrámu, který ovšem roku 70 občanského letopočtu zbořili Římané, takže nám zbývá 77 příkazů a 194 zákazů. Z nich ovšem 26 lze aplikovat pouze v Izraeli, některé se vztahují pouze na koheny (potomky Mojžíšova bratra Árona, kteří byli kněžími v Chrámu) a některé mohou z biologických důvodů dodržovat pouze muži (obřízka) nebo ženy (rituální lázeň po menstruaci a porodu). Navíc ženy tradičně nejsou povinné (ale mohou) dodržovat časově vázané micvot (rituální záležitosti spojené s modlitbou-tefilin, cicit atd., víc někdy příště). Je tedy nasnadě, že nikdo nemůže dodržovat všechny micvot.

Micvot lze různě dělit-na ta mezi člověkem a Bohem a na ta mezi člověkem a člověkem, nebo třeba podle „logičnosti“ na mišpatim (zákony)-to jsou přikázání, která se objevují v jakékoliv civilizaci hodné toho jména-nezabiješ, nepokradeš a tak dál. Pak na edut (svědectví)-přikázání, která nám mají něco připomínat, rituální micvot, k nimž Tóra poskytuje vysvětlení (jako třeba šabat, jako připomínka stvoření světa a zároveň vyvedení z egyptského otroctví) a nakonec chukim(nařízení)-rituální přikázání, ke kterým Tóra neposkytuje žádné vysvětlení a my se můžeme jen dohadovat, co tím chtěl Nejvyšší říct. Sem patří například kašrut, o kterém brzy také něco napíšu.

Celé k prostudování zde:
http://zidvpraxi.blogspot.com/2015/09/micvot.html

nebo kousek odjinud podobně:

Micwa – příkaz, zákaz, pokyn ?

Není tajemstvím, že Židé dodržují spoustu jakýchsi přikázání -- *micwot. Zběžným pohledem na jednotlivé z nich zjistíme, že dobrá třetina ze sbírky šesti set třinácti tarjag micwot se vztahuje na záležitosti chrámové služby (ačkoli chrám již téměř dva tisíce let neexistuje), další se týkají výhradně Erec Jisroel, která ovšem v biblickém slova smyslu zatím neexistuje.
Další částka „sbírky“ se zase týká zemědělského cyklu v průběhu roku (desátky z prvotin úrod apod.) -- ale kdo je dnes skutečně tak bytostně závislý a současně natolik přirozeně spjatý se zemědělským cyklem, aby zavnímal i jeho do jisté míry duchoví rozměr? Určité procento obyvatel této planety sice pořád „v potu tváři své“ dobývá svůj chléb v tzv. zemědělské výrobě, ale právě samo sousloví „zemědělská výroba“ dostatečně naznačuje, jak neuvěřitelně se celý svět industrializoval, že se nakonec i toto procento chová k půdě a přírodě především jako k výrobnímu prostředku, prefabrikátu a komoditě. Bez zásadní změny vztahu k „Roku chleba“ (k přirozenému cyklu: setí – zrání – sklizeň – zpracování) by se patřičné micwot daly leda plnit, ale rozhodně ne naplnit.
Smířil by se dnes někdo s levirátními ustanoveními? Vždyť jsou nedemokratická a proti zdravému rozumu i přírodě! A soudit ne podle civilního, ale halachického práva? Kdo by na něco takového přistoupil? Možná hrstka pejzatých ortodoxů? A k čemu jim to bude? Posouvá je to někam dál? Sotva ...
Znamená to tedy, že všechny tyto micwot dnes již pro svoji nepoužitelnost neplatí, jak tvrdí reformní judaismus a také křesťanství? Anebo platí a nepřestanou platit, neboť i ve „starém“ (nejen v Novém) zákoně nacházíme odkazy, že ze zákonů H-spodinových „nepomine ani jediný punktík“? /dt 12:32 [454/r.313] a prv 30:5-6 [455/r.314]/

Křesťanská tradice si zase na druhou stranu (naštěstí ne vždy) dává práci s tvrzením, že roztržením chrámové opony v okamžiku Ježíšovy smrti přestaly židovské zákony platit. Což je ale tvrzení troufalé a do značné míry sporné. A neslouží k dobrému ani jedné ze stran. Křesťanství se jím totiž zbytečně, lehkomyslně a nebiblicky odřezává od svých přirozených kořenů, čímž - díky tomuto „odkrojení“ - mívají zase židé občas tendenci chápat samy sebe poněkud fundamentalisticky. Jak to vlastně s tarjagem, oněmi 613 přikázáními tóry, je? Platí dnes už pouhé Ježíšovo „Miluj bližního svého...“ /mimochodem podle Sefer Ha-Chinuch micwa [243] / nebo celé desatero B-žích přikázání (kde se ale mluví o svěcení šabatu nikoli neděle!) anebo nakonec všech šest set třináct židovských micwot ? Co to tedy židé vlastně žijí, dodržují a proč?

Celé k prostudování zde:
http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=66

Kniha Mojžíšova zákona už neexistuje, takže nevíme co tam vše bylo či nebylo a v jakém pořadí, alenapř.  Rabbi Maimonides to zpracoval podle 1-5. Mojžíšové takto:všech 613 přikázání podle Maimonidese z 12 stolení n.l. uvedeno v tabulce ke stažení zde:

https://app.box.com/shared/arxdvd4up2

613 přikázání (Mitzvot), zákon, právo, rozdělen na 265 pozitívních přikázání aseh mitzvot (jako kostí v těle) a 365 negatívních přikázání mitzvot lo taaseh (jako dní v roce). To prý znamená, že na každý den roku připadá jedno přikázání, aby pomáhalo člověku odolávat pokušení, a pro každou část lidského těla také připadá jedno přikázání, aby to člověku připomínalo, že by měl Boha poslouchat celou svojí bytostí. 
Všechny tyto přikázání jsou v různém pořadí uvedeny v 1. až 5. knize Mojžíšové. Např. jsou uspořádany v seznamu Maimonides na dvanáct rodin přikázání, do nichž byl zákon kategorizován, odpovídá údajně dvanácti kmenům Izraele. Tyto se pak dále dělí na dvanáct rodin pozitivních přikázání a dvanáct rodin negativních přikázání. 
Pozitivní zahrnují: (1) Bůh a jeho uctívání, (2) svatyně a kněţství, (3) oběti, (4) čisté a nečisté, (5) almužny a desátky, (6) co se má jíst, (7) velikonoce a další svátky, (8) pravidla a soudy, (9) pravdy a učení, (10) ţeny a manželství, (11) kriminální činy a tresty, (12) civilní zákony.
Negativní pak zahrnují: (1) falešné uctívání, (2) oddělení se od pohanů, (3) svaté věci, (4) oběti a kněží, (5) maso, (6) pole a úrodu, (7) nauky, (8) spravedlnost a soudy, (9) svátky, (10) zdrženlivost, náklonnost a čistota, (11) manželství, (12) království.
Spousta těch přikázání i zakázání platí pro člověka (nikoliv jen pro židy) i dnes a je na dobrovolnosti každého, které bude dodržovat a které ne. Nemůžeme dodržovat všechny, protože obětní zákony Ježíš přibil na kříž, proto u verše Mt. 5.18 se jedná o ty přikázání zákona, která Bůh nezrušil včetně Desatera.Písmo zcela jasně rozděluje i tak Zákon Mojžíšův a Boží zákon - přikázání Desatera, i když bylo Desatero volně Mojžíšem přepsáno z kamenných desek do knihy zákona (viz Leviticus). Zatímco Desatero má věčnou platnost, tak kniha Mojžíšova zákona už dnes neexistuje.