Grano Salis - Alfa 21x na vlastní oči

Alfa 21x na vlastní oči

Postřehy a zkušenosti účastníků kurzů Alfa v Plzni: Miloš, 23 let I. běh kurzů Alfa, jaro 2001 „Chodil jsem na Alfu, abych zjistil, co lidi na křesťanství vidí. O křesťanství jsem už něco věděl z knížek a rozhodl jsem se, že musím zjistit, zda je křesťanství pravdivé, nebo je to úplná blbost.

Během těch deseti večerů jsem poznal křesťany jako normální lidi. Překvapilo mě, že jsou prostě "free", proti některým z nich jsem si připadal děsně konzervativní.

Úplně prvním dojmem pro mě bylo hodně cizích lidí, když jsem vstoupil do sálu. Ale pozitivní bylo, že jsem se tam úplně náhodou potkal z kamarádem ze školy. Někdy bylo vidět, že organizátoři zkouší jak večer uspořádat, aby to bylo nejlepší. Že nemají žádný zaručený recept, jak na nás. Ale vždycky to dopadlo celkem dobře, oceňuji hlavně pohodovou atmosféru, která na Alfách panovala.

Mezi lidmi vždycky existují nějaké bariéry, za které ostatní neradi pouštíme. Někdy se není možné dostat dál, pokud člověk neopustí obranné postavení. A to není vůbec jednoduché. Jedna z věcí, které mi Alfa přinesla je, že jsem poznal několik fajn lidí, se kterými se podařilo navázat přátelství. A je celkem jedno, jestli to jsou křesťané nebo ne.

Ale hlavně jsem se díky Alfě setkal s Bohem. Stalo se to až nějakou dobu po skončení kurzů, ve chvíli, kdy se mi zhroutilo něco, co jsem dost dlouho budoval. Najednou jsem věděl, že je se mnou Ten, o kterém celé Alfy byly.„ Petr, 25 let I. běh kurzů Alfa, jaro 2001 „O Alfě jsem se dozvěděl od kamaráda na koleji. Alfy mi ukázaly, že křesťanství a křesťané jsou podstatně jiní, než jsem si myslel (a než je asi obecné povědomí české společnosti). Zásadně mi to na ně změnilo pohled. Navíc to byl báječný způsob, jak se dozvědět něco nového i o sobě.

Alfy mi pomohly v odkrývání mé životní cesty, některé věci vidět jinak, některé věci poznat.“ Martin, 21 let I. běh kurzů Alfa, jaro 2001 „Z Alfy jsem si pravidelně odnášel depresi :-( O Alfa kurzech mi řekla moje kamarádka a kdyby tam nechodila ona, už bych se na Alfě po úvodní "lekci" rozhodně znovu neukázal. Téměř pořád jsem se tam cítil neskutečně blbě, nedokázal jsem promluvit ani slovo a když už ze mě náhodou nějaká myšlenka vypadla, byla to taková hovadina, že jsem se za ní styděl ještě celý následující týden. Ze všeho nejhorší byly ty písničky, které mi jakožto zatvrzelému speed-metalistovi připadaly přímo odpudivé. Samotní křesťané se mi zdáli strašně divní a chovali se naprosto nelogickým & nepředvídatelným způsobem. Nejhorší bylo, že vypadali jako jedna velká rodina, zatímco já se mezi nimi cítil jako naprostý vetřelec, který tam nemá co pohledávat. Prakticky z každého večera jsem si odnesl pěknou depresi, ze které jsem se vzpamatovával minimálně celý následující den.

Než jsem začal chodil na Alfu, považoval jsem se za "jakéhosi" křesťana, ale v jejím průběhu se můj vztah s Bohem natolik zkomplikoval, že byl nadále neudržitelný a několik měsíců po skončení Alfa kurzů jsem od Něj odpadnul definitivně. Na zmíněných kurzech mě totiž neustále přepadaly pocity méněcennosti a sebenenávisti za to, jaký jsem, za to, že nedokážu být jako ostatní (i když jsem o to jako blbec Boha neustále prosil) a že tu jsem úplně k ničemu. Jestli i já mám nějakou svojí pozici v tom imaginárním Kristově těle (kterému se říká církev), může to být jen na jednom jediném místě (které se často označuje nepříliš slušnými výrazy).

Je možné, že uplynulá setkání mohla někomu připadat pěkná a obohacující, ale pro mě to byla jen hrůza & běs v jednom. Ze všeho nejvíc jsem se vždycky těšil, až bude konec. Nejobtížnější pro mě bylo už jenom tam přijít (kolikrát jsem měl obrovskou chuť otočit se přede dveřmi a jít zase domů) no a samozřejmě taky bavit se s těmi lidmi. Za jediné nezpochybnitelné pozitivum bych označil to, že jsem se dozvěděl nějaké nové informace.„ Honza, 25 let II. běh kurzů Alfa, podzim 2001 "O kurzech Alfa jsem se dozvěděl od své věřící sestry, které jsem slíbil, že vytrpím tuto evangelizaci na oplátku za to, že se bude modlit za můj úspěch u státnic.

Kurzy mě příjemně překvapily svou nenásilnou atmosférou a složením lidí, se kterými mě bavilo rozebírat otázky pokládané při přednáškách. Kdybych kurzy navštěvoval nyní, tak bych se asi snažil prosadit zvětšení prostoru pro diskusi, protože právě v té jsem spatřoval největší přínos Alfy.

Při hodnocení nemohu zapomenout na dobře vymyšlený způsob navození vhodné atmosféry, který spočíval jak ve společné chutné večeři tak v následném poslechu hudební skupiny Filia.

S odstupem času nedokážu přesně říct jak velký význam měly kursy Alfa na můj duševní vývoj, ale určitě mi umožnily seznámit se se zajímavými lidmi.“ Yveta, 43 let II. běh kurzů Alfa, podzim 2001 „Paní, která u nás uklízela mi řekla o kurzech Alfa. Setkání byla příjemná, Alfa mi ukázala duchovní cestu.„ Štěpán, 27 let III. běh kurzů Alfa, jaro 2002 „Občas to trochu byly přestřelky mezi extrémisty - "zajímavá" konfrontace extremních názorů na víru a ateismus, během které bylo možné zahlédnout blesky ;-).

Očekával jsem, že být křesťanem znamená být lepším (duševně lepším) člověkem, ale pro některé je to spíš seberealizace. Nechtěl bych paušalizovat, protože jsem skutečně hovořil jen s málo věřícími, ale představoval jsem si, že víra je něco, co musí člověk v sobě najít a žít podle ní a ne mít potřebu to někomu tlačit do hlavy, jak mi to vyznělo od pár lidí u našeho stolu. Nebo to možná bylo jen špatné pochopení jejich dobrých úmyslů.

Jestli to nějak změnilo můj pohled na křesťanství nebo křesťany? Hmm, ano i ne, zjistil jsem že nejsou všichni křesťani až tak špatní ;-). Alfa mi pomohla v poznání, pochopení nebo aspoň částečném pochopení víry.“ Radka, 30 let III. běh kurzů Alfa, jaro 2002 „Bylo to velmi milé a přínosné pro mé začátky s křesťanstvím. Dostala jsem daleko dříve odpovědi na mé otázky, které jsem si ve spojitosti s křesťanstvím kladla. Zjistila jsem, že křesťané jsou normální lidé, kteří se chovají velmi přátelsky a nic nepředstírají. Srovnala jsem si v hlavě a v srdci co od života chci.“ Michal, 30 let III. běh kurzů Alfa, jaro 2002 „Křesťanem jsem nebyl ani před tím, ani potom, nicméně s křesťany sympatizuji. První dojmy: přátelská atmosféra, příjemné prostředí, jiná skupina lidí, než na jakou byl člověk zvyklý, nicméně někteří s jistými životními problémy. Byla to příjemná setkání, která jsem navštěvoval rád, příjemné popovídání se zajímavými lidmi.

Přednášky byly zajímavé, vhodně navazující a dobře podávané, jejich vylepšení vidím snad jen v doplnění o nějaké obrázky - Jeruzalém, Betlém, výjevy z Bible apod. U diskusí se mi zdálo, že u stolů bylo až příliš mnoho již věřících proti dosud nevěřícím (cca u nás průměrně 6/3). Vzhledem k mému striktně materialistickému zaměření pro mě bylo nejtěžší chápat jisté věci bez 100% přesvědčivých důkazů.

Nejvíc se mi líbila hudební vystoupení, ale to bylo možná dáno tím, že podobné akce organizuju. Celkově bych možná doporučoval zařazení i jaksi známějších písní, které jsou více v podvědomí lidí od všeobecně známých skupin (Brontosauři, Žalman, Spirituál kvintet apod.), kde i u nich se dají najít písně s jistým křesťanským podtextem (Bible, Josef, Kocábka apod.), např. o skupině Jablkoň jsem slyšel až u Vás, a to se na poli folku a country, kam možná malinko spadá, pohybuji již řádku let.“ Honza, 22 let III. běh kurzů Alfa, jaro 2002 „Co se mi na Alfě líbilo nejvíc? Jídlo, zpěv. Nejtěžší bylo ubránit se přežírání. Křesťani mě překvapili zapálením pro věc. Ve většině případů jsem se setkal s velkou snahou o upřímnost a otevřenost někomu to šlo lépe, někomu hůře, ale celkově byla atmosféra poklidná a přátelská. Ale dost často se mi stalo, že přestože jsem formuloval otázku přesně a obsažně, nedočkal jsem se odpovědi, která by dávala smysl jako věta - každý občas řád mlží.“ Michal, 37 let III. běh kurzů Alfa, jaro 2002 „O Alfě jsem se dozvěděl z nenápadného letáčku, který mi dal při rozloučení bývalý kolega z práce. Setkání mne zaujala svým obsahem, atmosférou a formulací různých úhlů pohledů při diskusích s hostiteli i s ostatními hosty. Nahlédl jsem, co je na křesťanství nejpodstatnější - totiž že jde o vztah s Bohem; při setkáních jsem dostal účinnou radu a pomoc, jak se lze pokusit takový vztah navázat. Několik křesťanů, se kterými jsem se při Alfách setkával, se stalo mými přáteli a svědectví jejich životů měla a mají vliv i na mé vlastni názory a postoje. Objevily se nové naděje a vytratil se zbytečný pesimismus; odkryly se mi nové hodnoty a nová řešení situací, se kterými bych si byl dříve jen stěží věděl rady.“ Tomáš, 24 let III. běh kurzů Alfa, jaro 2002 „Domníval jsem se, že křesťani jsou lidi co se pořad jen modlí a neumějí dělat nic jiného. :) Překvapili mě svou vstřícností a klidem.

Když jsem tam byl poprvé, byl jsem sice trochu nesvůj, ale mé dojmy byly určitě pozitivní. Nejvíc se mi asi líbily dravé rozhovory u stolu, poslech živé hudby a Alfa víkend. Nejobtížnější naopak bylo shodnout se na stejném významu používaných slov a taky by to někdy chtělo sladit lidi u stolu, tak aby debata nevázla na mrtvém bodě.

Před Alfou jsem věřil v něco, či někoho, kdo to tu řídí, ale za křesťana jsem se nepovažoval. Během Alfy jsem si jednak opravil názor na křesťany, "něco" jsem povýšil na "někoho" (Boha) a přiblížil se duševně k hranici, kdy člověk uvěří. Bohužel na tomto místě zatím setrvávám.“ Roman, 25 let III. běh kurzů Alfa, jaro 2002 „Překvapilo mě, že křesťané mají stejné problémy jako druhý lidi. Měl jsem za to že když věří že to mají snazší. Mají jednu jistotu. Svého Boha.

Nedělám závěry na první dojem, ale setkání byla na vysoké úrovni, v přátelské atmosféře. Myslel jsem že jste víc uzavření do sebe, ale to vy nejste. Hlavně se mi líbily večeře :-) rád se seznamuji s novými lidmi.

Jestli pro mě účast na Alfě byla nějakým přínosem, musí posoudit lidé okolo mne. Já nic osobně nepociťuji.“ Tomáš, 23 let III. běh kurzů Alfa, jaro 2002 „Nejtěžší bylo formulovat přesně můj názor na řešené téma, většinou to vyznělo jinak, než sem to myslel.

Jinak je Alfa výborné jídlo, pěkný zpěv, poutavá přednáška a diskuse, které mi přinesly spoustu nových poznatků, nejen v oblasti náboženství. Změnilo to i můj pohled na křesťany. Už vím, jak se staví k životu (nebo si to aspoň myslím).

Jinak mi Alfa ušetřila probdělou noc - nedávno se na koleji rozběhla diskuse na podobné téma jako na Alfě, a já už věděl, že ani jedna strana nemá šanci tu druhou přesvědčit. Můj kámoš to nevěděl, tak šel spát ráno v 7 hodin.“ Petr, 25 let IV. běh kurzů Alfa, podzim 2002 „Na kurzy Alfa jsem přišel s tím, abych udělal bráchovi radost, vyslechnul si jednu přednášku a tím to pro mne skončilo. K takovýmto "náborovým" akcím totiž přistupuji s nedůvěrou. Hned úvodní lekce mne ale přesvědčila, že mi tam hlavu nikdo neutrhne, naopak budu mít možnost si o křesťanských tématech kultivovaně pohovořit s dalšími lidmi. To je příjemná změna, protože většina lidí zastává dopředu vyhraněný názor na jednu či druhou stranu. Ostatně, i já jsem asi takový byl. Pozitivní bylo, že u stolu bylo zhruba tolik křesťanů kolik nekřesťanů, takže o žádný nátak se jednat nemohlo. Nejvíc se mi asi líbily písničky. Některé členy kapely znám a texty i melodie chytnou za srdce. Nejtěžší mi přišlo navázat komunikaci, ale to je obecný problém, netýká se Alfy jako takové.

Křesťani mě překvapili tím, že i mezi nimi je na jednu věc spousta názorů. Nejsou to lidé, kteří by papouškovali bibli, ale každý ji chápe víceméně po svém, i když základ je samozřejmě společný. Než jsem začal chodit na Alfu, za křesťana jsem se nepovažoval, a ani dnes se za něj nepovažuji. Ale nějaká změna přece jen nastala - řekněme, že už nejsem tak skálopevně přesvědčen o tom, že Bůh neexistuje. Jsou věci, na které se teď dívám jinak a kdybych snad někdy zůstal sám, vím, kde mne přijmou a kde hledat pomoc. Neumím to přesně popsat, ale asi to vypůsobilo vědomí, že existuji na zemi místa, kde se nejedná jenom o moc, majetek a další věci. A že jsou blízko. A přesvědčili mne lidé u stolu, kteří vyprávěli většinou o svém životě a ne o Bibli.

Alfa mě donutila přemýšlet o věcech, které jsem prozatím odkládal stranou. Je dobré se takhle občas zastavit a podívat se na život z jiného úhlu pohledu. Zjistil jsem, že popsat slovy to, co člověk cítí, není vždy snadné. Ono není snadné si to vůbec v hlavě srovnat, když se to má říct najednou nahlas. Přínosem je ale myslím každé takové setkání, zvlášť u těchto emocionálních témat. Vždy to člověka poznamená a ovlivní to jeho život, byť třeba jen na chvíli.“ Milada, 42 let IV. běh kurzů Alfa, podzim 2002 „Setkání byla v první řadě příjemná. Nikdo mě do ničeho nenutil, nikdo mě nenapomínal, prostředí bylo naplněné porozuměním. Jedna křesťanská vlastnost mě překvapila: radost. Je pro ně na jednom z nejpřednějších míst a ne na posledním, jak jsem si myslela. Kurzy Alfa mi přinesly nový život. Jinak vnímám radosti i starosti. Přehodnotila jsem žebříček hodnot a našla někoho, kdo mě nejenom vyslechne, ale především pomůže.“ Michal, 23 let IV. běh kurzů Alfa, podzim 2002 „Kurzy Alfa mě velmi překvapily svým obsahem. Čekal jsem totiž něco trochu jiného. Ale nejvíc na mě asi zapůsobily počáteční přednášky a diskuse u stolu. Překvapilo mě, jak jsme si rozuměli ve skupině, kde jsem nikoho předtím neznal. Zjistil jsem, že křesťani nejsou pouze babičky pamatující pana Masaryka, co nemají nic lepšího na práci, než nutit své potomstvo chodit každou neděli do kostela.

Ta možnost, promluvit si volně a bez obav v diskusních skupinkách mi přišla jako největší plus. Dále samozřejmě ještě spousta věcí - jako písně a dobré večeře. Také se mi líbilo to komornější prostředí, a že to bylo ve středu města, na náměstí :-)

Jelikož jsem nebyl křesťan ani věřící, bylo zpočátku těžké se adaptovat na to, že přednášky byly vedeny trochu ve stylu důkazu existence Boha a podobně. Byl to nezvyk z toho "technického" pojetí ve škole, který jsem znal dřív.

Dlouho jsem podvědomě věřil že "tam nahoře něco či někdo je". A i když jsem občas toužil po tom, dozvědět se víc, spíš jsem se bál někoho zeptat. Překonat tu bariéru tématu křesťanství, o kterém se normálně moc nemluví, pro mě nebylo lehké. Přeci jen to není "běžná" záležitost, že? Ale tady to běžná záležitost byla a tak to problém nebyl.“ Zbyněk, 30 let částečně II. a částečně IV. běh kurzů Alfa „O Alfě jsem se dozvěděl od kolegy v práci. Nijak aktivně mě sice nezval, ale byl jsem zvědavý, kam každé úterý chodí. Prozradil mi to, ukázal letáček, a protože mě tohle téma zajímalo už delší dobu a podle názvů přednášek se mi zdálo, že to je přesně to, co potřebuju, tak jsem se rozhodl připojit se k němu a přijít se podívat.

Moje první dojmy byly rozhodně mimořádně pozitivní. Všichni na sebe byli nápadně hodní, písničky a lidi z kapely se mi moc líbili, ale nejvíc mě zaujala přednáška. Jak forma, tak obsah. A obsah asi ještě víc. Neviděl jsem v něm manipulaci (toho jsem se původně trošku bál). Hodně témat se mě osobně dotýkalo, dostal jsem i částečné odpovědi na své osobní problémy. Řada dříve nepochopitelných věcí se mi díky příkladům zdála o něco srozumitelnější. Řada doporučení pro mě byla užitečná, i když nejsem křesťan. Akorát závěrečná přednáška byla moc dlouhá a chyběla na ní atmosféra těch pravidelných setkání. Možná byla až moc zjednodušená. Ale zamiloval jsem si Modrou zebru 3.

Na svojí první Alfě jsem měl nepříjemný pocit z večeře. Ne, že by mi nechutnala, ale byl jsem nesvůj z toho, že jsem někam přišel neohlášen a nepozván, a hned jsem dostal zadarmo večeři. Ale pak jsem si zvyk' a na příští Alfách už jsem se bezostyšně cpal řízkama a zákuskama.

V diskusích pro mě bylo dost těžké formulovat dotazy při neznalosti problematiky a terminologie. Ptát se a přitom se někoho nedotknout. A překvapilo mě, jak se od sebe křesťané mohou lišit v názorech. Na Alfě jsem slyšel trochu jiné názory, než od jiných křesťanů mimo Alfu, ale myslím, že byly rozdíly v názorech i mezi těmi na Alfě.

Přestože jsem se nestal křesťanem, neobjevil jsem na křesťanství nic, co by mi bylo "proti srsti" nebo proč bych ho odsuzoval. Rozhodně jsem mohl o tom, zda Bůh je, přemýšlet na nové úrovni. Po tom, co jsem se seznámil s řadou křesťanů a vyslechl jejich názory a zkušenosti, měl jsem možnost to vidět jinak, snad lépe a blíže. A častěji si připomínám některá doporučení, jak prožít život co nejlépe. Ne, že bych se podle nich moc řídil, ale častěji si na ně vzpomenu. Třeba je to první krůček.“ Pavel, 21 let IV. běh kurzů Alfa, podzim 2002 „Sice jsem nevěděl o co jde, ale začal jsem chodit. Blbý bylo, že tam se mnou nešel nikdo známý, aspoň ze začátku :-( Ale teď toho ani trochu nelituji.

Hlavně se mi líbily přednášky - vlastně takhle jsem ještě o křesťanství neslyšel vyprávět. A pak diskuse u stolu - ze začátku mi šlo těžko vyjádřit svůj názor před tolika lidmi, ale jsou výborné. Každý řekne svůj názor a má jistotu - že jej někdo vyslechne.

Bylo zajímavé sledovat jestli křesťané opravdu tak žijí jak říkají. Po Alfách se mi pohled na ně nezměnil ani v jediném bodu. Spíš si jich teď vážím ještě víc, než dřív. Než jsem přišel na Alfu, nikdy jsem o Bohu neslyšel takto vyprávět - že je to náš Otec… Přijmul jsem ho za svého i když je to těžká cesta - a je ještě těžší na ní vytrvat :-D“ Jana, 53 let IV. běh kurzů Alfa, podzim 2002 „O Alfa kurzech jsem se dozvěděla od syna a i když jsem k nim nejprve přistupovala s hlubokým despektem, příjemně mě překvapila tamější atmosféra. Hlavně jednotliví lidé, kteří byli velmi pozitivně naladěni. Než jsem na Alfu šla, za křesťana jsem se nepovažovala a do dnešního dne se v tomto směru změnilo jen trochu. Hlavní změna je v tom, že teď víc přemýšlím o životě.

Úroveň všech setkání hodnotím kladně, mohla jsem se tam setkat se zajímavými lidmi a ne jen sedět doma a dívat se na hovadiny v televizi. Ze začátku jsem sice měla problém vyrovnat se s náporem informací, kterých pro mě (jako pro člověka, který o křesťanství pořádně nic nevěděl) byl nadbytek, ale časem jsem si zvykla. Pokud bych měla říct, co se mi na křesťanech nejvíc líbí, je to jejich vstřícné chování, vystupování a ochota. Celkově pro mě byla účast na Alfě rozhodně přínosem a obohatila mě. Přála bych každému, aby tyto kurzy mohl absolvovat a zamyslet se nad lidskou existencí.“ Kateřina, 20 let IV. běh kurzů Alfa, podzim 2002 „Byla to velmi milá setkání. Původně jsem křesťany viděla hlavně jako na lidi s bezduchým dodržováním dogmat. Teď je naopak vidím jako velmi svobodné, pravdivé lidi. Co mi Alfa dala? Přivedla mě k Bohu. …A k Petrovi ;-)“ Alena, 21 let IV. běh kurzů Alfa, podzim 2002 „Moc se mi tam líbilo, přednášky, hudba a výborné večeře. Ale hlavně jsem se dozvěděla něco víc o křesťanství, ale i o vztazích mezi lidmi všeobecně.A to celé v prostředí, kde jsem se cítila přirozeně a uvolněně. (Nikdo mě nenutil mluvit, když se mi nechtělo.) Hodně mi to pomohlo v jakémsi návratu domů, tedy do ČR po dvou letech v cizině. Měla jsem v sobě docela zmatek z dospívání v jiné kultuře a díky Alfě tady v Čechách jsem mohla prožít jakýsi „zpětný návrat domů“ - že člověk může být kdekoliv a Bůh ho neopouští.“

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace