poslal Patris Když jsem přišel k pokladně, abych zaplatil knihu „Život Ježíše“ (s podtitulem Ježiši Kriste, to snad není pravda), objevil se na tváři pokladní lehký úsměv. „Copak?“ zeptala se mě. „Díval jste se na Novu?“ Soukromá televizní stanice totiž na přelomu ledna a února odvysílala hned dvě reportáže o této knize německého autora Gerharda Haderera. Toto drobné „literární“ dílo by nejspíš zůstalo bez povšimnutí. Rozruch však vyvolal křesťansko-demokratický poslanec Jiří Karas, který na vydavatelství Fragment podal trestní oznámení pro hanobení náboženského přesvědčení. Paradoxně tak knize udělal reklamu. To jsem zažil na vlastní kůži. V krátkém rozhovoru mi slečna za pokladnou ještě řekla: „Můj táta se díval. Řekl, že si to určitě musí koupit.“ A nebude sám.
Co napsat o knížce, jejíž stránky jsou pokryty velkými obrázky a několika řádky textu? Přebal knihy láká ke koupi následujícími slovy: „Bible nám vypráví mnoho o Ježíšově životě – ale kolik z toho je pravda (a zda Ježíš vůbec žil), nikdo přesně neví. Nebo to spíše dosud nikdo nemohl tak přesně vědět.
Protože teprve nyní máme k dispozici Ježíšův životopis od Gerharda Haderera!“ Ten postavil příběh o Ježíši na zjištění, že hašiš a kadidlo obsahují stejnou účinnou látku – tetrahydrocannabinol (THC). Ježíše představuje jako feťáka, který se od narození (první kadidlo dostal v Betlémě od mudrců z Východu) vznáší v oparu drogy. Tuto myšlenku odráží i obrázek na titulní straně knihy, kde je zpodobněn Kristus: zfetovaná postavička se svatozáří kolem hlavy; zvednuté prsty pravé ruky znázorňují písmeno „vé“ - typické gesto generace hippies.
A jak vypadá evangelium podle Gerharda? Literárním stylem je to parodie. Autor má potřebu dělat si legraci úplně ze všeho. Komiku nepostavil na humoru, ale na poselství, že nic nelze brát vážně. Psané vyprávění suplují obrázky laděné do komiksu až karikatury. Text je použit spíše pro doplnění. V Hadererově podání střídá Kristus dvě polohy: bezduchého idiota, který ke štěstí potřebuje své „kadidlo“, a mudrce se zázračnou mocí. Apoštolové, dvanáctičlenná parta ze sousedství, zneužívají Ježíše ke svému obohacování. Vybírají vstupné, na každém zázraku dokáží vydělat. Za získané peníze si pořádně užívají a v průběhu knihy se jim zakulacují pupky. V závěru knihy prodávají učedníci Kristovy postavičky jako svíčky, těžítka či ozdoby na zeď. Unavený Ježíš se nadechne kadidla a vznáší se v nebi, aby tam – na voňavém kadidlovém obláčku – prožil věčnost v přítomnosti „hrdinů“ jako je např. John Lennon.
Osobně pohlížím na knihu „Život Ježíše“ ze dvou stran. Za prvé: I když uznávám, že nikdo – včetně církve – nemá „patent na Ježíše“, domnívám se, že Gerhard Haderer překročil určitou hranici. Nežaloval bych jej proto, ani bych knihu nezakazoval. Spíše mě v této souvislosti napadá verš z listu Galatským 6:7: Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Panu Hadererovi však upřímně přeji, aby se setkal s Boží milostí. Na druhou stranu se ne nepravdivě kniha dotýká nešvarů církve, která může sklouznout ke kupčení s Ježíšem v různých podobách. A tady přeji setkání s Boží milostí nám, církvi.
Na závěr by se hodilo doporučení: přečtěte si tu knihu a udělejte si obrázek sami. Ale nemohu to udělat s čistým svědomím, protože si myslím, že přečtení „Života Ježíše“ je ztrátou deseti minut času a její koupě sto šedesáti devíti korun.
Jakub Limr
Převzato ze stránek www.kshk.cz
