poslal Nepřihlášený Přebývají-li bratři svorně
V 1. čísle 2004 časopisu Všudybyl, který sám sebe definuje jako průvodce labyrintem českého cestovního ruchu, nalezneme v rubrice „ze společnosti“ článek o vánočním večírku Lionského klubu Praha Orel, jenž se konal 3. prosince 2003 v restauraci Lví dvůr na Pražském hradě. Této akce se rovněž zúčastnili „vysocí představitelé katolické a pravoslavné církve – Jeho Excelence Msgre Jan Graubner – arcibiskup olomoucký a předseda České biskupské konference se svým tajemníkem, Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Kryštof a páter Ing. Miloslav Fiala – osobní tajemník kardinála Vlka a prezident České katolické charity“. Ve zprávě se uvádí, že Lví klub Praha Orel byl založen v roce 1990 jako první z lionských klubů na území Československa. Jedná se prý o „vlivnou organizaci orientovanou na charitu“. K činnosti klubu sděluje jeho tajemník MUDr. Jaroslav Barták následující:
„Nyní před Vánoci, a to i díky iniciativě prezidenta klubu Zbyňka Štáfy – generálního ředitele čokoládoven Orion – věnujeme postiženým dětem z pražského Ústavu pro zrakově postižené čokoládové dárky, obdobně jako to děláme i na Mezinárodní den dětí. Několik tisíc korun jsme poslali Nadaci paní Věry Luxové. Orientujeme se i na vzdělávací činnost. Podporujeme mezinárodní výměnu studentů. Každý rok posíláme řadu z nich na studia do zahraničí a na mezinárodní lví tábory. Lví hnutí má své kluby ve zhruba devadesáti zemích světa v třiačtyřiceti tisících klubech, sdružujících cca 1,6 milionů členů. V Česku a na Slovensku je ve lvím hnutí přímo zapojeno zhruba tisíc členů v devětadvaceti klubech. Navázali jsme osobní přátelství s jedním lvím klubem v Jeruzalémě, s klubem v Naardenu v Holandsku, ve Švýcarsku, v italské Ferraře a v Neapoli. Na dalších místech v Itálii a také ve Francii navazujeme další. Naše hnutí představuje elitní organizaci, podobnou té, jakou měli v minulosti svobodní zednáři a v současnosti mají rotariáni. Tzn. jsme uzavřené elitní skupiny lidí, kteří si vzájemně pomáhají, pomáhají elitě národa, společnosti a státu, v němž žijí.“
Předpokládám, že účast představitelů katolické Církve na tomto večírku byla vedena těmi nejlepšími úmysly. Přesto nepovažuji za vhodné, když se kněží, či dokonce biskupové pohybují v kryptozednářských kruzích, neboť tak uvádějí do omylu některé věřící, jež by mohli nabýt dojmu, že se vlastně jedná o organizace neškodné a bohulibé. Ano, tyto skupiny věnují část svých prostředků na charitativní účely, ale je nutné se při jejich posuzování řídit pravidlem, které uvádí papež Lev XIII. v encyklice Humanum Genus: „Je však záhodno, aby to, co jsme řekli nebo co řekneme, bylo chápáno o sektě zednářské, vystižené ve své podstatě a pokud je organisačně nadřízena spřízněným a sdruženým společnostem; neplatí to však o jednotlivých příslušnících těchto společností. Mezi nimi zajisté se mohou vyskytovat - a to nikoliv výjimečně - i lidé, kteří sice nejsou bez viny, poněvadž se zapletli do společností takového druhu, přece však nemají sami o sobě účast na hanebných činech, ani neznají konečného cíle, jehož se tajné společnosti snaží dosáhnout. Rovněž ze samotných sdružení některá snad ani vůbec neschvalují krajní závěry, k nimž by měla logicky dojít, ježto nutně vyplývají ze společných zásad, kdyby je hanebnost sama neodstrašovala svým hnusem. A opět místní a časové okolnosti nutí některá sdružení, aby si vytkla rozumnější cíle, než by si sama přála neb jaké jiná sdružení sledují. A přece se proto nemají pokládat za cizí zednářskému svazu, protože ten nelze ani tak posuzovat podle činů a dokonaných skutečností, jako podle ideové základny.“
Problém vzniká ve chvíli, kdy je katolický věřící, jenž se dostal do hledáčku Lion´s Clubu, konfrontován s argumentem typu: „Kdyby byl lionismus pro katolíky nebezpečný, pak by patrně arcibiskup Graubner na naší akci nepřišel, že?“ Co na to odpovědět ?
Lion´s i Rotary kluby zůstávají, i přes návštěvy kohokoli, tím, čím ve skutečnosti jsou. Tedy jakousi zednářskou „přípravkou“, kde se vybírají a testují vhodní kandidáti. Jejich nebezpečnost by proto neměla být rozhodně podceňována.
„Jsou různé sekty, jež se sice liší jménem, obřady, organizační formou a původem, poněvadž však mají jakýsi společný cíl a druží se k sobě názorovou podobností v hlavních věcech, shodují se ve skutečnosti se sektou zednářskou. Ta je jakýmsi ústředím, odkud se rozcházejí a kam se opět všechny vracejí. A ačkoliv se zdá, že tyto sekty nyní nechtějí právě zůstat v temnotách ukryty a scházejí se za denního světla a před očima občanů vydávají své časopisy, nicméně pronikneme-li hlouběji do věci, zůstávají tajnými společnostmi a podržují si svou taktiku.“[1]
PhDr. Radomír Malý se ve své publikaci Humanisté nebo satanisté? věnuje Lion´s Clubu jen krátce, přesto to postačí, aby u katolíka vznikly přinejmenším závažné pochybnosti o dovolenosti kontaktů se zmíněnou organizací.
„Zednářská rafinovanost jde ale až tak daleko, že nabízí katolíkům členství v lóžích podvodem přes organizace, které zdánlivě nemají se zednářstvím nic společného. Takovými jsou u nás po listopadu 1989 hojně rozšířené Rotary Club a Lion´s Club.
Osobně znám mnoho praktikujících katolíků a duchovních, kteří se svým členstvím v těchto organizacích naprosto netají, jsou mezi nimi i politikové křesťansky orientovaných stran. Prý rotaryáni a lionálové nemají se zednářstvím „nic společného“.
Jaká je pravda ? Ročenka Velkého Východu Francie z roku 1976 informuje o 93 tzv. „zednářských bratrstvech“, mezi nimiž na čelném místě uvádí Rotary Club a Lion´s Club. Tatáž ročenka zároveň vysvětluje, co to jsou tzv. zednářská bratrstva: „Shromažďují na místní nebo regionální rovině bratry ze všech zednářských obediencí.“
Je tedy nepochybné, že členem těchto klubů, naprosto veřejných a navenek bez nejmenšího vztahu k zednářství, se ve skutečnosti může stát jen zednář nebo alespoň člověk, s nímž se v budoucnu v zednářské lóži počítá. Tomu odpovídá i historie obou klubů. Rotaryány založil r. 1905 Paul Harris, bohatý advokát z Chicaga, který se netajil svou příslušností k zednářské lóži. Účelem bylo a je sdružovat ke společným akcím podnikatele a příslušníky svobodných povolání. První Lion´s Club byl založen r. 1917 rovněž v Chicagu a sice Melvinem Jonesem, také svobodným zednářem. „Lion´s“ je zkratka, jež znamená „Liberty Inteligence Our Nations Safety“ (Svoboda a vzdělání jsou jistotou našich národů). Lionálové sdružují především řídící a vedoucí pracovníky ze všech oborů.
Francouzský Slovník svobodného zednářství (Dictionaire universel de la franc-maconeire) z roku 1974 píše o obou klubech toto: „Všeobecně se soudí, že tyto kluby jsou anglosaským výronem zednářství. Tak tomu sice není, avšak nelze popřít, že co do své podstaty jsou oba kluby zednářské...“ Je možno hovořit jasněji?“
Spolupráce katolíků se zednářskými organizacemi, byť jen v charitativní oblasti je velmi dvousečná. Jeden z důvodů byl uveden již dříve, může vzniknout dojem jejich přinejmenším částečné přijatelnosti, čímž se přehlíží, k čemu skutečně v posledku směřují, tj. vytvoření světa, kde Kristus nebude Králem, nýbrž maximálně jedním z „osvícenců“. Dále jejich charitativní činnost není vedená křesťanskou láskou, ale často naprosto pragmatickým zájmem vytvořit si ve společnosti pozitivní image, zvyšovat v jistých kruzích svůj vliv, podporou si zavázat ty, od nichž se v budoucnu očekává „něco na oplátku“ atp. V neposlední řadě je nutné zvážit, zda se charitativní akce navenek deklarované vyčerpávají např. na pomoci nemocným. Není tajemstvím, že tyto organizace do „charity“ zahrnují i tzv. programy na řešení „populační exploze“ a „boje proti AIDS“, v jejichž rámci se propaguje antikoncepce, volnější přístup k potratům a sterilizaci, a na druhou stranu zcela pokrytecky odsuzuje křesťanská morálka v sexuální oblasti. Například kapitalista Bill Gates spolupracuje s čínským komunistickým režimem na řešení „přelidnění“, což v praxi znamená vynucování sterilizace, případně potratů u asijských žen.
Je nutné zvážit, zda nadbíhání zednářům nepovede ve výsledku spíše k zrelativizování církevního zákazu členství v zednářských lóžích. Jak lze například smířit věty papeže Lva XIII., v nichž zednářství srovnává s královstvím satanovým, které usiluje o zánik katolického náboženství, s projevem papeže Jana Pavla II. k členům zednářského řádu B´nai B´rith během audiance 22. března 1984 ?
„Drazí přátelé,
jsem velmi šťastný, že vás mohu přivítat ve Vatikánu. Jste skupinou národních i mezinárodních vedoucích významného židovského sdružení se sídlem ve Spojených státech, působícího však v mnoha zemích, včetně Říma. Jste ligou B´nai B´rith proti hanobení. Jste také ve spojení s Komisí pro náboženské vztahy s judaismem, založenou před deseti lety Pavlem VI., jejímž cílem je podporovat dobré vztahy mezi katolickou Církví a židovskou komunitou (...) Již vaše pouhá návštěva, za kterou jsem vděčný, je sama o sobě důkazem postupu a neustálého upevňování těchto vztahů. Pohlédneme-li zpět na roky před II. vatikánským koncilem, na jeho deklaraci Nostra aetate a pokusíme-li se zhodnotit práci vykonanou za tuto dobu, nabudeme dojmu, že Pán pro nás „učinil veliké věci“. (Lk 1:49) Jsme zváni spojit se v upřímném aktu díkůvzdání Bohu. Hodí se zde zmínit úvodní verš Žalmu 133: „Hle, jak je to dobré a útěšné přebývají-li bratři svorně“.“[2]
B´nai B´rith je exkluzivní řád mezinárodního zednářstva, jehož členem se může stát pouze Žid (přestože ostatní lóže nejsou etnicky, národnostně, rasově či nábožensky omezeny), který byl založen v roce 1843 v New Yorku a dnes sídlí v Chicagu. Tato organizace působí v jedenácti distriktech na celém světě (sedm z nich je v USA) a zahrnuje kolem 500 lóží s přibližně sto tisíci členy. B´nai B´rith je jednou z nejvlivnějších sil působících na americkou politiku.[3]
Jestliže se bagatelizuje nebezpečí zednářský sekt, pak lze jistým způsobem i „omluvit“ springfieldského biskupa George Lucase, který nahradil biskupa Daniela Ryana zapleteného do homosexuálních aktivit s kněžími a mužskými prostituty. První kroky biskupa Lucase po převzetí úřadu (14.12.1999) vedly do zednářské svatyně ve Springfieldu, stát Illinois, před níž byla instalována uvítací tabule s nápisem: „Vítáme biskupa Lucase.“
Vyvarujme se však trudomyslnosti. Jestliže se zednáři v nezdravé sebedůvěře považují za elitu národů, pak budou muset čelit skutečné elitě, která je pro nás křesťany, spolu s v důvěrou v Nejsvětější Pannu Marii, nadějí do budoucna. Mám namysli všechny rodiče, kteří i přes pohoršené pohledy a pomluvy okolí křesťansky vychovávají své děti, kterých vzhledem ke společenskému průměru nebývá málo (a dá Bůh, bude jich ještě více). Nezapomínejme také na pravověrné kněze, jež mnohdy čelí urážkám dokonce od svých bratří a nadřízených. Obdiv by měl patřit všem, kdo navzdory liberální společnosti bojují za práva nenarozených, či starých lidí. Křesťané odmítající klanět se Baalovi a všem moderním modlám jsou pravou elitou národů !
Autor: Martin R. Čejka
Zdroj: Katolík Revue
[1] Lev XIII. Humanum Genus
[2] D C č. 1874, str. 509 in: Abbé Daniel Le Roux, Peter, Lovest Thou Me?, Instauratio Press 1989
[3] Viz vikomt Léon de Poncins, The Secret Powers Behind Revolution, The Christian Book Club of America
