poslal Kateřina Amiourová Falůdža: Ve válce ztraceným zpravodajským štábům a misím
Annemarie Schimmel, která bohužel loni nebo předloni zemřela, byla orientalistkou z nejpovolanějších. Po studiích v Oxfordu se v padesátých letech sebrala, odjela do Turecka, kde i jako neprovdaná žena a křesťanka získala neobvyklou profesuru na turecké madráse. A v islámských krajích, hlavně v Pákistánu, se zahnízdila vlastně už napořád, na 50 let. Byla nesmírně aktivní a podnikavá, proto se jí podařilo být u takových událostí a rozhodování o nich, o kterých se nám asi nesnilo a celý život věnovala tomu, aby svět islámu poznala co do největší hloubky. Když přebírala mírovou cenu frankfurtského knižního veletrhu, třásl se jí hlas i ruce, když se odhodlala k zřejmě opakovanému varování, že v islámském světě se již celá desetiletí hrozivě zatemňuje a že tato kultura upadá do problémů, které nemusí být schopna sama vyřešit. Malér byl jen v tom, že z šířky jejího poznání byly pro komerční publikační činnost shledány jako vhodné jen drobnosti o lyrice, něco filigránů o myšlenkových proudech, miniatur výrazných osobností kultury a náboženského života - a onen polocestopis s vpašovanými úvahami o historickém vývoji a sociálnu doby dávné i nedávné. Do konce života pak k 70 převážně takovýmto knihám mohly přispět ještě alespoň dvě - jedna z nich byla o islámském zahradním umění. Shromážděné velectěné publikum vychovaně opětovalo proslov jiným proslovem - dokazujíce, že nic z toho, čím se zabývá nečetli a že to tak neprožívají - a odpustili jí i její skandál vyvolaný neopatrně pronesenou poznámkou o Salmanu, že jako interkulturní attaché mohl přesně vědět, co zpsůobí a rozhodně měl psát jinak - protože u niterně věřících dospělých lidí jeho kniha vyvolávala slzy, čehož ona byla bohužel svědkem..
Celkově to s publikováním zpravodajství z arabského a muslimského světa není tak hrozné a podporuje se i vydávání knih autorů z na západ připutovavších komunit. První organizace vznikly samozřejmě kvůli nutnosti informovat o dění v Palestině. Protože celá soudržnost blízkého islámského světa se točí okolo soucitu s křivdami páchanými na Palestincích. Nicméně, ani mnohaletá aktivita nepřinesla takový obrat v myšlení západních novinářů, který by poukazoval na to, že u dospělých jedinců západního světa může ještě proběhnout reflexe, že nikdo se nerozhodne obětovat svůj život kvůli něčemu nepodstatnému. Provizorní přežívání v sousedství Izraele trvá několik desítek let. Řeklo by se, že k základní znalostní výbavě jakéhokoliv dospělého patří biblická moudrost o dobrých sousedských vztazích, o tom, že je dobře, když se má soused také dobře a když se mezi sousedy nesází křivfdy takového kalibru, který stačí na vyvolání řetězců krevní msty. Kdyby si mohli alespoň spravovat svou zemi! K povolení a umožnění něčeho takového se přikročilo až loni zjara - a to už zase po Iráku a okolí pobíhaly kontingenty ozbrojených amerických vojáků!
Příznačné je, že krátce před rozhodováním o irácké válce uspořádala v USA MESA (Middle East studies Association) kongres, na který pozvala 2500 odborníků a který rozčlenila do 500 panelových diskusí. Nejenže média neprojevila o probíraná témata zájem, diskuse o elitách středního východu, resp. Iráku, se nemohla rozvinout, protože americké úřady nepustili většinu účastníků této diskuse do země - byli to asi Arabové nebo v Iráku žili. (Příští kongres byl proto svolán na Aljašku - a mnohem více než publikovaného bude asi v šuplících a hlavách těch lidí!.)
Mezitím - rok po "šetrném" po zátahu na Saddáma Husajna, kdy mezi rozhodnutím o bombardování Bagdádu a jeho uskutečněním bylo 48 hodin (takže se můžeme dohadovat, kolik a zda dostali trochu času civilisti na opuštění města). A situace je nyní horší než hrozná. Jak hledáte nové a nové zdroje a nalézáte ty, kam naskakují nová zpravodajství po jednotlivých hodinách ne-li rovnou minutách, chce se vám blít, protože vaše mysl žebroní, zda by nestravitelné sousto nemohla dostat alespoň trochu umyté, protože na takovou špínu, jakou opravdová válečná vřava je, není zvyklá. Zkrátka - protože opět došlo k zapuzení základní historické zkušenosti lidského rodu, že přijít cokoliv řešit do cizí zemi s vojáky zaseje nutně nenávist na generace, dostal řetězce konsekventních následků novou podobu, protože Američané ani jiní už nevnímají, že se v té zemi ještě střílí do živých lidí - když oni už mají prokontraktované a naplánované obchody s pomocí Iráku . ó tragiko rituální pocty, úspěšně zakrývající fakt, že placenou pracovní turistiku zde nebude možno ještě dlouho provozovat bezpečně a zneužívající entuaziasmus těch lidí pro zmrzačení jejich úkolu na roli cvičených opic společnosti. Ano - na konci března to v okolí Falúdři vypadalo i na občanskou válku (snad v souvisti s nějakým incidentem v posvátném poutním místě Kyrbale), nicméně šíité a sunnité se vcelku logicky shodli na tom, že jim více vadí američtí vojáci, než oni sami sobě navzájem. Proč američtí vojáci v takovéto situaci zůstávají v kaci a pálí do Iráčanů a nevyklidí pole do doby vhodné pro příchod inteligentnějších mírotvorců je nelogické a hrubka zrozená v zelené gumové palici. Samozřejmě, chybné rozhodování se odehrává za situace, kdy eskalují zároveň jak válečná situace, tak informace o ní - a v jednom jediném dni (31.3) proletí zpravodajství třeba trojice zpráv o neustávajícím střílení ve Falůdži, střelbě na iránsko-irácké hranici a vyjádřením am.bezpečnostního experta o iránském investování do irácké publicistiky a přechodu špióna. (Od "omylného" zastřelení reportérů Al-Džazíry jsou pociťování všichni zahraniční novináři evidentně jako hrozba, protože Iráčané hned den poté uzavřeli hotely s cizími novináři a z dalších osudů zahraničních reportérů se lze dohadovat, že Iráčané se skutečně bojí, že se nedostávají pravdivé zprávy nebo že zahraniční novináři šíří zprávy nesprávné. To vše vkusně zasazeno do článků o počtech mrtvých dětí a žen doplněných fotkami, a zpráv o vlně distribuce pronofilmů v Iráku. Takže víme, co si můžeme myslet o průvodním jevu americké kultury, totiž všech těch securities a policies - jako nástroj ochrany osobnosti ve smyslu pracovních perspektiv dost dobrý Místo ustavování společnosti nového Iráku tak lze fascinovaně sledovat jen aktivity fauny nového Iráku. Protože jsem musela tento týden číst krátký komnetář Zbyňka Petráčka, apoštola zjevení PR skautky Bílého domu Condoleezy , o mazané chytrosti Al-Kajdy, doporučuji každému dát si příště místo Respektu nějaký ten reflect či reflechir. Nebo alespoň Le Monde, případně Reuters či www.drudgereport. com nebo org ba i iraq.net.
(Těžko mlčet o tom, proč jsou Iráčané tak podráždění, když jim americká armáda přináší údajně svobodu - místní si docela určitě pamatují na dlouhé americké embargo, kdy se do země nedostaly léky nebo na ně pro embrargo nebylo. Při demonstracích se tehdy pološílené ženy válely v ulicích a režim se ani nemusel o to moc přičiňovat - i za normální situace je v arabských zemích běžnější než si myslíme, že v okamžiku úrazu nebo onemocnění člena rodiny vyráží rodinní příslušníci shánět nejen doktora či peníze na něj, ale též léky a dokonce i chirurgické nitě. Někdy se pahýl po uřízlé ruce třeba jen tak zasádruje, protože se naopak nepodařilo sehnat normální obvaz. Proto tam tak často narazíte na koloniály s lékárnou, kde se prodává vše, co se dalo bez obtíží sehnat jako univerzály "na srdce", "na žaludek", " na ledviny". Česká nemocnice tak vlastně tvořila hlavní část zlatého padáku politické hnusoty.)
Také si nelze nevšimnout, že co chvíli se v oficiální publicistice vytýká zde či onde usazeným muslimům, že scházejí, hlásí k náboženství a nedrží papuly. Samozřejmě, že se zároveň jinde vyjadřuje oficiální znepokojení nad rostoucím antisemitismem v Evropě, ale kupodivu je popisován jen antisemitismus protižidovský a nikoliv antisemitismus protimuslimský a protiarabský. Přitom důsledky obého jsou stejně hrozné. (Evidentně od doby, kdy toto píšu, bude muset uplynout ještě hodně času do Konstantinova Ediktu náboženských svobod podepsaného 313 v Miláně. - a mimochodem - tehdy, v raných dobách křesťanství, kdy náboženství vznikalo sdílením, gnozí a mystikou, měli křesťané vřelý vztah k synkretismu - filozofii považující náboženství různých skupina různých národů v projev víry v téhož boha. Než jim pak církev a stát přitáhly otěže.)
Nelze dosáhnout ústupu v řešení civilizačních a mezicivilizačních problémů, je-li lidská hloubka řešitelů anekdotická!
Evroamerická kultura 21. století vskutku velký potenciál: umí řešit kriminalitu! Miluje to. Dalo by se dokonce říci, že k extázím, hororovým až thrilerovým zkušenostem je velmi vstřícná asi je i miluje, a vůbec závratě, halucinace, iluze a mámení všeho druhu....také se umí báječně sama v sobě zrcadlit
Podle nejnovějších zpráv uveřejněných v Čechách nejenže američtí vojevůdci neorganizují mír, organizují občankou válku, povolavši na pomoc proti sunnitům a šíitům z Falúdži kurdská znepřátelená seskupení.
Hommage a Annemarie Schimmel / Ing. Kateřina Amiourová
