poslal Krestan Co je vlastně komunismus?
Každý si musel povšimnout, že zatímco se dnes a denně opakuje slovo "komunismus" v pozitivním i negativním smyslu, používá se vlastně termínu, jehož význam byl naprosto jiný. Marxismus, i marxismus - leninismus, i maoismus, i další marxistické směry, kolik jich je, slibovaly kdysi, že jednoho dne přestaneme užívat peněz, že dostaneme vše zadarmo, že se o vše budeme všichni mezi sebou dělit, ale že každý bude mít všeho dostatek a proto bude šťasten a svoboden. To měl být komunismus.
Mnozí tomu i věřili. Budovatelé komunismu však postupně odsouvali vznik tohoto komunistického ráje dál a dál do budoucna. Nikita Sergejevič Chruščev byl snad poslední, kdo na tohle věřil, a ti ostatní z Politbyra Komunistické strany Sovětského svazu mu nakonec museli vysvětlit, aby přestal trojčit a nechal toho. Pak už další vůdcové světového systému socialismu, Brežněv, Andropov, Černěnko i Gorbačev na nic podobného ani moc nevěřili. Ani nynější komunisté na takový komunismus nevěří. Zní to však hezky, nazývat se komunistou. Má to určitý propagační význam, činí to člověka jedinečným a netuctovým, slibuje to jakési neznámé a netušené rozkoše.
Rozhlédněme se po světě. Komunismus skutečně na této planetě existuje, i když se soudruzi ze strany komunistické o něm nikdy nezmiňují, asi o něm neví, a ti praví komunisté o soudruzích také neradi slyší. Ti jedni o komunismu tlachají, ti druzí jej praktikují, a proto stojí za to se o nich zmínit.
V kanadských provinciích Saskatchewan, Manitoba a Alberta žije náboženská sekta Hutteritů. Mají podobný původ jako kanadští Mennonité a Amish a pocházejí ze švýcarska. Tyto sekty patří mezi novokřtěnce, přistupují ke křtu až v dospělosti, kdy mají dost rozumu, aby se rozhodli, zda chtějí být křesťany. Od ostatních sekt se Hutterité oddělili již v roce 1528. V šestnáctém století se usadili na Moravě a byli tam známí pod jménem Habáni. Habánská keramika se dodnes ukazuje v moravských a slovenských muzeích. Hutterité hledali náboženskou svobodu a proto se později z protireformačních Čech vystěhovali a usídlili se tam, kde náboženskou svobodu našli - na Slovensku, v Maďarsku, v Rumunsku.
V katolických zemích byli pro svou víru pronásledováni tvrději než ostatní náboženské skupiny. Když si katoličtí misionáři s nimi nevěděli rady, věznili je a posílali na ně mučitele a katy. Brali jim jejich náboženské knihy, děti dávali do sirotčinců a jejich nejschopnější muže zavírali do klášterů, kde měli být převráceni na katolickou víru. V roce 1756 jich zbylo v Rakousku pouhých devatenáct. Přesídlili do Ruska, kde se jim dostalo náboženské svobody a ekonomické pomoci. Po roce 1874 se přestěhovali do Ameriky, hlavně do Jižní Dakoty, a tam vytvářeli kolonie, žijící svým svérázným životem. Kolonie nazývají Bruderhof.
Mnozí se v průběhu let rozhodli žít na individuálních farmách a hutteritský komunismus pověsili na hřebíček. Jen menší část se rozhodla žít společně v Bruderhofech. Během více než sta let se k nim přidalo jen velmi málo nových členů, a i ti většinou brzy odešli. Dnes mají takových kolonií asi tři sta.
Vždycky, když kolonie vyroste na sto dvacet až sto třicet lidí, začne hledat pozemky pro další kolonii. Některé kolonie vlastní až dva tisíce hektarů půdy. Mají zemědělské stroje nejmodernějšího typu, dílny, kde je opravují nebo vyrábějí vše, co potřebují k hospodaření a k životu. Stále mezi sebou hovoří německy, i když se děti ve škole učí německy i anglicky.
Jejich majetek je společný a jejich způsob života připomíná utopii. Soukromé vlastnictví je podle nich proti přírodě a boží vůli. Přitom tvrdí, že nechtějí praktikovat komunismus ani nechtějí být nazýváni komunisty, protože v leninsko - stalinském typu komunismu existují velmi bohatí vůdcové a chudý lid. Bohatí se za vlády marxismu - leninismu s chudými o nic nedělí. Hutterité naopak říkají, že žijí jako prvotní křesťané, podle Kristova příkladu.
"Kdo se nechce vzdát svého soukromého vlastnictví a své vlastní vůle, nemůže se učit a následovat Krista."*)
Jedinec podle Hutteritů najde mír jedině tím, že svěří celý svůj život boží vůli. Kázání při jejich bohoslužbách se nezměnila od dob jejich začátků a kazatelé si je pro sebe opisují ze starších kopií. Obsahují věty jako:
"Majetek nepatří křesťanům, ale pohanům."
"Bezbožníci se starají o své egoistické zisky a lakomství."
"Mít všechny věci společné znamená milovat svého bratra, sdílet s ním všechna jeho přání, trpět s ním a snášet s ním dobré i zlé."
Nebe je pro ně dalším místem společného života:
"V nebi není žádné vlastnictví, je tam opravdový mír a požehnání. Jestliže si v nebi někdo bude chtít něco přivlastnit, bude z nebe vyhnán."
Nemusejí se starat o jídlo, oblékání, bydlení ani o péči o staré lidi. To vše dostávají. žijí ve společných domech, kde každá rodina má svůj byt. V dalších domech jsou společné jídelny, dětské jesle, škola, prádelna a dílny. Muži nosí tmavé oděvy a kabáty, ženy mají dlouhé sukně, zpravidla barevné, ušité z látek, které se nakupují levně ve velkém. Oděvy se šijí v kolonii. ženy si češou vlasy stejným předepsaným způsobem. Všechny funkce, kazatel, hospodář, vedoucí polních prací, vedoucí dobytkářské farmy, drůbeží farmy, kovář a truhlář se volí doživotně. Volí pouze muži. Nikdo si nemůže vybrat práci, kterou by chtěl dělat. Úkolem jednotlivců je poslouchat. Poslušnost se děti učí už od dětství, ještě dříve než se začnou učit náboženství. Hlavním účelem jejich výchovy je podřízení zájmům kolektivu. Rozvoj intelektu naopak v zájmu kolektivu není. říkají:
"Člověk nemusí být vzdělaný, aby byl dobrý. Kdybychom věděli příliš mnoho o světě, mohli bychom se do něj zamilovat."
Osobní auta, rozhlas, televize, noviny a časopisy jsou tabu, protože slouží osobnímu uspokojení a jsou proto podvratné. Pro osobní dopravu používají koňské povozy, bryčky. Kazatelé říkají:
"Jestliže povolíme rozhlas, naši lidé budou naslouchat světu a brzy budou jako ti ostatní."
V minulosti byly i jiné pokusy o komunismus. Komuny zakládali hippies, děti květin, a existovaly i různé další náboženské skupiny. Některé skončily hromadnou sebevraždou, jiné se rozešly. Všechny, kolik jich po světě bylo, selhaly.
Hutteritský komunismus je jediný existující a fungující reálný komunismus. Ani ten však nezískal mnoho nadšených zastánců. Málokdo se chce vzdát své vlastní individuality a stát se poslušnou bezejmennou včeličkou. Nikdo se k nim moc nehrne. I jejich mladí lidé z Bruderhofů odcházejí.
Snad ti, kdo chtějí opět u nás hlasovat pro komunismus, mohli by mít zájem. Hutterité by jim rádi pomohli, a pak by se po nich slehla zem. Kdo chce žít v komunismu, jestli to někdo s komunismem myslí vážně, ať žije v komuně. Jinak se vystavuje podezření, že s komunismem jen flirtuje.
Ti v naší zemi, kteří se nazývají komunisty, však po takovémto systému netouží. Schovávají se za "komunismus", ale pochybuji, že mají v úmyslu jej uskutečnit. Jinak by přece i oni chtěli žít v podobných komunách. To není žádné převratné tvrzení, vždyť už Bedřich Engels v dopise Augustu Bebelovi v březnu 1875 napsal:
"Chceme proto navrhnout, aby stát byl nahrazen tím, čemu se v Německu říká ‘Gemeinwesen‘, což je staré dobré německé slovo, které velmi dobře znamená to, čemu se francouzsky říká ‚commune‘, tedy komuna."
Podobně konec konců hovoří nejednou i Karel Marx a Vladimír Iljič Lenin. Otázkou však je, zda si klasikové marxismu - leninismu představovali komuny hutteritského typu, nebo obrovité komuny velikosti celých států. Takovou komunu je opravdu těžké si představit.
Stanislav Reiniš: Největší omyl dějin
zdroj: Notabene
--------------------------------------------------
*) Všechny citáty v této kapitole jsou z knihy J. A. Hofstetlera Hutterite Life.
---------------------------------------------
