Životní rozhodnutí
Návrat k životu V životě jsem se dostala do těžké, neřešitelné situace, když jsem propadala zoufalství a beznaději. Ptala jsem se, zda život plný trápení má vůbec nějaký smysl. V hloubi duše jsem toužila začít nový život, ale nevěřila jsem, že mi ještě může někdo pomoci. V té době jsem dostala zvláštní nabídku - byla obsažena v jediné větě: "Pán Ježíš může změnit celý tvůj život - chceš?" Nemohla jsem tomu uvěřit, znělo to jako rajská hudba. "Jistě, chci!" - Tehdy jsem svěřila svůj život Ježíši, aby jej řídil. Bylo to mé nejdůležitější životní rozhodnutí. Pán Ježíš mě nezklamal. Dal mi to, po čem jsem tak dlouho toužila.

O Bohu jsem nikdy nepřemýšlela a ani ho nehledala. "Jestli nějaký je, tak má nahoře dost svých starostí, o mne nemá zájem," říkala jsem si. S manželem jsme si zpočátku rozuměli. Narodily se nám dvě děti. Žili jsme normálně, jako všichni ostatní. Manžel byl abstinent a nekuřák. Jednou jsem pronesla větu, které jsem později litovala: "Tak si to jedno pivo dej". Manžel je vášnivý rybář. Z ryb začal chodit do hospody. Viděla jsem ho stále méně, chodil domů opilý pozdě v noci. Vznikaly hádky, které se stále stupňovaly. Někdy jsem byla jako šílená, křičela jsem a rozbíjela, co mi přišlo pod ruce. Bylo to stále horší. Dokonce jsme stáli před soudem pro ublížení na zdraví. Manžel mě uhodil, já upadla a zranila si krční páteř. Dcera z toho všeho začala koktat a syn řekl, že se nikdy neožení. Nakonec se dcera provdala, ještě neměla 17 let a syn odešel za prací do Německa. Zůstali jsme s manželem sami. Byla jsem na pokraji svých sil. Tolik jsem toužil a po štěstí. Ale kde ho najít? Ještě k tomu jsem měla těžký úraz ruky a otravu palce. Tou dobou jsem navštívila jednu známou, která mi řekla nejradostnější zprávu, jakou jsem kdy slyšela: "Pán Ježíš může změnit celý tvůj život." Proč mi to nikdo neřekl dříve? Nemohla jsem se dočkat, až budu doma. Jen aby nebylo pozdě. Krok víry Po návratu domů, když jsem poprvé v životě poklekla a vyslala k nebi svou první modlitbu, jsem poznala první dotek Ježíšových dlaní. Pocítila jsem, že je živý Bůh a že se strachem je konec. Věděla jsem, že teď už nejsem sama. Když přišel můj manžel pozdě domů opilý, bylo mé srdce naplněno pokojem a láskou. Odešel ode mě hněv, křik i utrhání. Nabídla jsem mu kávu. Nevěděl, jestli se mu to nezdá. Druhý den přišel o půl hodiny dříve a pozoroval, co se to se mnou stalo, co na něho zase zkouším. Jako bych to ani nebyla já. Začala jsem navštěvovat křesťanské společenství, kde jsem se přihlásila ke křtu. Když jsem to řekla manželovi, podotkl: "Choď si tam, když to s tebou dělá takové divy". Začala jsem číst Bibli a vše kolem nás začalo být lepší. Měla jsem hluboký pokoj, který se přenášel i na mého manžela. Nikdy jsem ho však nepřemlouvala. Jen se občas na něco zeptal. Přestával chodit i do hospody. Jednou dokonce řekl: "Já mám doma úplně jinou ženu!" Zkouška víry Pak se se stala tragédie. Náš syn, kterému ještě nebylo 25 let, se doma oběsil. Manžel byl na rybách a já 300 km daleko u rodičů. Pochopila jsem, proč jsem tolik k  Pánu Ježíši spěchala, proč jsem všechno chtěla vědět a hltala Boží slovo. Bůh věděl, co mě čeká, připravoval mě na tuto zkoušku. Poznala jsem, jaký Bůh opravdu je: když nemáme sílu, nese nás na svých ramenou, bere nám bolest a dává balzám na rány. Konejší nás jako matka svoje dítě. Bylo mi jen jako když někdo nakrátko odejde a zase přijde. Jen mě trápilo, že syn zemřel jako nevěřící. Nechtěl o Bohu ani slyšet. Říkal: "Člověk může být dobrý a nepotřebuje věřit v Boha." Jak moc se mýlil! Pán Ježíš mě držel. Spala jsem bez jediného prášku. Manžel věděl, že nejsem něčeho takového schopna. Řekl: "Bůh asi je. kdyby nebyl, takhle bys nevypadala." Život víry Když manžel viděl, že jsem ze všeho venku, začal zase s hospodou. Jednou, když přišel opilý, chtělo se mi ho uhodit do tváře, ale místo toho jsem hlasitě řekla: "Pane Bože, děkuji ti za takového manžela, jakého jsi mi dal." To byl pro něho šok. Nemohl pochopit, jak za něco mohu děkovat, když se takhle chová. Když jsem mu na kytaru zahrála písničku, kterou jsem se naučila, tekly mu slzy. Řekl: "Chtěl bych být jako ty." Odpověděla jsem: "Můžeš. Přijď k Pánu Ježíši, on tě také změní a budeme žít krásně." Manžel poklekl a opakoval po mně modlitbu. Potom vyznával hříchy. Chtěl, abych byla u toho. Po čase se manžel přihlásil do přípravky ke křtu. Vypadalo to, že už je vše v pořádku, ale nebylo. Na jedno jsme zapomněli. Na alkohol. Ta závislost tu byla. Manžel z toho byl nešťastný, nechtěl pít, ale něco ho stále táhlo do hospody a nemohl přestat. Mockrát to zkoušel sám a vydržel jen asi týden. Znova jsem hledala pomoc u Pána: "Pojď k Ježíši, on ti určitě pomůže." Zase jsme poklekli a prosili, aby manžela zbavil této závislosti. Druhý den měl manžel k alkoholu odpor. Od té doby manžel pije jen minerálku. Je to pět let, co jsem Božím dítětem. Manžel o rok méně. Říkáme si: "Škoda těch let, které jsme žili bez Boha." Děkujeme, že nás probudil k životu. Víme, že naše životy jsou v těch nejlepších rukou. Možná, že právě dnes i ty hledáš cestu z neřešitelné životní situace. Chceš začít znovu, ale nevíš jak. Chci ti poradit: zkus se obrátit na Pána Ježíše. Neboj se udělat tento krok. Uvidíš, On tě nezklame!