poslal protestant Dávejte a bude vám dáno…Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl: "Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království. Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka. Radujte a veselte se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká. Totéž přece dělali jejich otcové prorokům. Ale běda vám bohatým, neboť vy už máte své potěšení. Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat. Běda vám, kdyby o vás dobře mluvili všichni lidé. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům." "Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele! Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít i košili. Každému, kdo tě prosí, dávej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nevyžaduj zpět. A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim. Když totiž milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří milují je. A kdybyste se chovali dobře k těm, kteří se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci dělají totéž. A kdybyste půjčovali těm, od kterých máte naději to zase dostat, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž zase dostali. Vy však milujte své nepřátele a konejte dobro; půjčujte a neočekávejte nic nazpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým. Buďte tedy milosrdní, jako je milosrdný i váš Otec." "Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, takovou vám bude zase odměřeno." Lukáš 6:20 - Lukáš 6:38 (NBK)
Z tohoto oddílu Evangelia Lukáše je nejčastěji citován poslední verš : „Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“
Když se celý ten oddíl zobrazí bez členění na verše, vyklube se z toho zajímavá věc. Dávání nějak souvisí i s něčím dalším.
… Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno….
Jak jednoduché příkazy. A co ten konec ?
Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, takovou vám bude zase odměřeno
Že by to souviselo se vším, co bylo řečeno před tím? Ta míra dobrá, natlačená, natřesená … že by to souviselo i s odpouštěním, milostí, milosrdenstvím, konáním dobra, ale taky s odsuzováním ?
Nejčastěji se verše „Dávejte a bude vám dáno …“ používají při sbírkách a tedy v souvislosti s dáváním peněz. Podle toho, co Ježíš říká před těmito verši, však dávání souvisí s láskou jako takovou, a láska nedává jen peníze. Co to znamená, když řeknete někomu : „ Já tě miluji …“, potřesete mu rukou a hezky se na něj usmějete? Co tím chcete říct ? Co si má o tom myslet ten druhý? (Obzvlášť řekne-li to nějaký bratr některé ze sester :-) ) Situace poněkud nejasná, že?
Věřte mi, že jsem na téma láska a milování ve vztazích mezi mužem a ženou už přečetl spoustu knih. Naprostá většina z nich byly od křesťanských autorů, kteří toto téma rozebírali v kontextu s tím, co je psáno v Božím slově. Jedna věc z těch všech knih doslova září.
Milovat někoho není pocit, je to postoj a činnost.Pokud milováním myslíme pocit, jsme na omylu a zaměňujeme zamilovanost a milovat. Zamilovanost nechme stranou a zaměřme se na to, co to znamená milovat.
„Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako jsem já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“ Jan 13:34 - Jan 13:35 (NBK)
Tak do toho. Co si vy představíte pod těmito verši ? Jak naplňujete toto přikázání našeho Pána?
Je to jen o tom, že vydržíte s ostatními v neděli v jednom sále a budete se na ně hezky usmívat? Já si dovolím říct, že o tom to není. Máme k sobě navzájem mluvit jazykem lásky, ale víme jakým jazykem láska mluví? Je to česky, slovensky, německy, anglicky, čínsky ? Nebo snad mluví cestou Božího slova? Máme se navzájem bombardovat Biblickými verši a podle toho všichni poznají, že jsme jeho učedníci, a tím budeme mít lásku jedni k druhým ?
Loni o tom vyšla jedna úžasná kniha. Jmenuje se „Pět jazyků lásky“ Nikde jinde jsem nenašel tak přehledně a srozumitelně vyjádřeno to, co Ježíš myslel tím novým přikázáním.
Možná to bude pro některé překvapení, ale láska mluví k druhému tak, že dává. Co všechno můžeme dávat? Určitě by jste na něco přišli sami. Ano, třeba peníze, ale k tomu se vrátím později. Začněme od začátku.
Můžeme dávat druhým slova ujištění – například tím, že pravdivě a upřímně oceníme něco, co se druhému povedlo, co se nám na něm líbí. Zapomeňme na přetvářku a pochlebování. Pamatujme, že lež má krátké nohy!
Můžeme dávat druhým svou pozornost – tím, že pozorně, soustředěně a s porozuměním vyslechneme co vám chce říct, dáváme tomu dotyčnému darem svou soustředěnou pozornost a svůj čas. A prosím, bratři, nenazývejme soustředěnou pozorností to, když sledujeme televizi, kolem běhají děti, manželka se nám snaží něco říct a my tvrdíme, že ji posloucháme. Nebo když přemýšlíme nad tím, co budeme dnes obědvat v oblíbené restauraci a tomu bratrovi co na vás mluví tvrdíme, že ho posloucháme.
Můžeme dávat druhým skutky služby – každý občas potřebuje pomoct s něčím praktickým. A víte jak se pozná že to pro druhého děláme s láskou? Přijdeme v čas (nebo se včas omluvíme, že to nestihneme). Děláme to s chutí a nadšením? Ne nutně. Hlavní je udělat to pořádně a poctivě. A nakonec ? Nečekáme, že za to dostanete totéž, co v práci.
Můžeme druhým dát fyzický kontakt – nikdy nevíte, co pro druhého může udělat když ho přítel obejme. Ale pozor! Láska se nevnucuje. Je potřeba mít v tom moudrost. Jsme-li ve špinavých montérkách nikoho v oblečeného do obleku či šatů neobjímáme! :-) Určitě víte co se tím myslí. Jinak si fyzický kontakt dávají svobodní, jinak manželé, jinak dobří přátelé a jinak známí.
Můžeme druhým dát dar – tím se myslí něco do ruky. Ať už to bude přání k narozeninám, zarámovaná společná fotka z posledního výletu, věc, na kterou bude sedat prach či květina, která za pár dní zvadne, vždy tím dáváte dar z lásky. Jedno je však důležité. Jediné co při dávání daru můžeme očekávat, je naše vlastní radost z toho, že byl dar přijat. Pokud čekáme za svůj dar něco navíc, je to spíš úplatek, že? ;-)
A teď to nejlepší na konec.
Mluvíme těmito jazyky lásky i s Ježíšem, Duchem svatým a Bohem Otcem?
Dáváme jim svá slova ujištění pravdivě a upřímně bez přetvářky ?
Dáváme jim svou plnou a soustředěnou pozornost, když se nám snaží něco říct?
Dáváme Bohu skutky služby tak, jak se má? Tedy včas, poctivě, pořádně a bez nároku na odměnu?
Dáváme Bohu dary? Je to dar, nebo almužna? Dáváme své peníze z lásky, nebo z povinnosti?
To je téma na delší uvažování, že? Když budeme k sobě upřímní, každý z nás najde aspoň jednu oblast, kde mluví k Bohu ne jazykem lásky, ale zákona a povinnosti. A co teprve k sobě navzájem. Poznají na nás ostatní, že jsme Jeho učedníci? A co to zaslíbení, které souvisí s dáváním :
„Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“ Lukáš 6:38
Přeji nám všem, aby jsme dokázali poctivě a upřímně sami sebe zkoumat v otázce, jaké jazyky lásky používáme vůči svým sourozencům v Kristu a vůči Bohu. A nezapomeňme ! Bůh nám v tom pomůže, když ho požádáme o pomoc.
protestant
