poslal Gojim
Projekt L.U.C.I.D. - Příloha č.2
Následující zpráva, původně nazvaná "National Surveillance", kterou napsal
Australan Peter Sawyer, byla původně publikována v Inside News (P.O. Box 311,
Maleny, Queensland 4552, Australia). Poprvé vzbudila moji pozornost, když byla v
Americe otištěna ve velmi uznávaném bulletinu podplukovníka Archibalda E.
Robertse s názvem Výbor na obnovení Ústavy
(Committee to Restore Constitution, P.O. Box 986, Fort Collins, Colorado 80522).
Tento článek vyvolal velký rozruch a spoustu energického popírání, přiznání,
zakrývání a dalšího zakrývání od australských politických lídrů. V článku se
říká, že (1) Americká Národní bezpečnostní
agentura (NSA) je světovým ústředím dozoru a (2) Austrálie má své vlastní tajné
"počítačové centrum", propojené s NSA prostřednictvím satelitu, které nezákonně
sleduje australské občany.
Onoho osudného dne v Americe, 4.listopadu 1952,
byla založena prezidentským dekretem, tiše a bez fanfár, nová vládní agentura. V
Americe si toho všimlo málo lidí; bylo to uprostřed předvolební kampaně. Není
jisté, zda o tom obyčejní Australané vůbec věděli, nebo pokud ano, tak tomu
zřejmě nevěnovali pozornost. Což je škoda;
onen den, kdy se zrodila Národní bezpečnostní agentura (NSA), ohlašoval začátek
světově nejpropracovanějšího a všezahrnujícího systému dozoru a začátek největší
hrozby osobní svobodě a volnosti nejen v Austrálii, ale na celé planetě, jakou si lze představit.
NSA vznikla z poválečné sekce "Signálového zpravodajství" amerického
ministerstva obrany. Mezi vládními agenturami v Americe je unikátem a vlastně i
ve většině ostatních zemí, protože nejsou určeny nebo definovány limity její
moci. NSA si může kdykoli a kdekoli dělat, co chce (a také to dělá). Tuto
organizaci řídí Office of Communication, která je známější jako "COMSEC". COMSEC
je rada ředitelů, která se skládá ze: státního tajemníka, tajemníka pro obchod,
tajemníka financí, nejvyššího státního
zástupce a tajemníků všech ozbrojených služeb. Předsedou je podsekretář
ministerstva obrany pro velení, kontrolu, komunikace a zpravodajství.
Ačkoli se to příliš neví ani v USA, ani jinde ve světě, NSA je doslova
nejmocnější organizací na světě. V porovnání s ní je mnohem známější CIA pouhou
pomocnou "policejní rukou" svého rodiče NSA. Jelikož není omezována žádným
zákonem (je zodpovědná pouze americké Národní bezpečnostní radě prostřednictvím
COMSEC), NSA nyní řídí informační a dozornou
síť, rozprostřenou po celé zeměkouli, že dokonce Orwell, autor románu "1984", by
si to nedokázal představit. Většina lidí věří, že dnešní "počítačový věk"
vyrostl buď z kosmického programu, nebo ze závodů v atomovém zbrojení, ale není
tomu tak. Všechny významné pokroky v
počítačové technologii, během posledních třiceti let, od samých začátků IBM po
dnešní superpočítače, byly učiněny pro NSA. Vlastně první "super počítač", úctu
vzbuzující CRAY, byl postaven pro potřeby NSA a byl nainstalován v jejím ústředí v roce 1976. Celý vývoj počítačové
technologie ve 20. století byl výsledkem neukojitelného hladu NSA po stále
větších a rychlejších strojích pro sběr, porovnávání a odkazování na údaje o
stovkách milionů čestných, zákonů dbalých a absolutně nic netušících občanů. A nejen v Americe, ale i v mnoha dalších
zemích světa. Včetně, jak uvidíme, Austrálie.
Světové ústředí dozoru Fort Meade, Washington
Ústředí NSA je ve Fort Meade, Washington. Tato budova, která byla vybudována
v roce 1954 speciálně pro NSA, je druhou největší budovou ve Washingtonu, již
zastiňuje pouze sám Pentagon. Fort Meade je hlava chobotnice, která svými
chapadly sbírá informace ze všech koutů světa. Základním prostředkem sběru
informací je satelitní komunikační systém Národního úřadu pro aeronautiku a kosmické lety (NASA), o němž si
většina lidí mylně myslí, že je tady v první řadě pro kosmický program. Není
tomu tak. Satelity, NASA a celý kosmický program existují hlavně proto, aby pro
NSA zajišťovaly telekomunikační systém. To
je důvodem pro to, aby velká část těchto operací byla označena jako "tajné".
Všechno ostatní, od astronautů na Měsíci, po teflonové pánve jsou pouze vedlejší
produkty monstrózního plánu, jehož cílem je monitorování všech aspektů osobního
života každého člověka v celém Západním světě. Toto úsilí na vybudování
konečného stroje "Velkého Bratra" pro konečný fašistický stát má dokonce svůj
oficiální název - "Project Platform". Evropská verze Fort Meade je v Bruselu a
Sověti mají podobný systém počítačového dozoru pro lidi zemí Východního
bloku. Tato centra kontroly lidí jsou navzájem propojena.
Ačkoli byla NSA oficiálně vytvořena v roce 1952, vzešla z mezinárodní dohody,
podepsané roku 1947, jejíž oficiální název zní "UKUSA PACT". Jednalo se o dohodu
mezi Británií, USA, Kanadou, Novým Zélandem, Austrálií, všemi zeměmi NATO,
Japonskem a Koreou. UKUSA PACT byl, jednoduše a otevřeně řečeno, dohodou mezi
těmito zeměmi o sbírání a porovnávání informací o svých vlastních občanech a
vzájemném sdílení těchto informací a jejich
posílání do Fort Meade. Pro usnadnění tohoto procesu dohoda formulovala sadu
společných standardů pro vybavení, terminologii, zadržovací procedury atd.
Když jsem v prosinci 1988 poprvé odhalil skutečnosti o paktu UKUSA, našli se
politici, kteří veřejně tvrdili, že podobný pakt neexistuje a nikdy neexistoval.
Mnoho z těchto "informovaných" představitelů to tvrdí dodnes, navzdory faktu, že
UKUSA PACT byl zmiňován v Parlamentu a jeho existence byla potvrzena v Hansardu.
Naposledy to bylo v roce 1977, kdy 9. března
vůdce opozice pan Bill Hayden vznesl o této záležitosti interpelaci. 19. dubna
ministerský předseda, pan Malcolm Fraser, na tuto interpelaci odmítl odpovědět
prý "z důvodu zájmů národní bezpečnosti."
První australské ústředí
Je vysoce pravděpodobné, že určitá úroveň dohledu a sledování australských
občanů byla prováděna již od začátku, není však možné zjistit jak a kde. První
stopa k australskému ústředí tohoto neznámého porušování našich základních práv
se objevila v roce 1975. Tehdy, stejně jako dnes, vládní podniky, zahrnující
výdaje přes určitou danou částku, musí být předloženy senátnímu orgánu, Joint
Parlimentary Accounts Committee (JPAC, zřejmě se jedná o jakousi obdobu našeho
rozpočtového výboru parlamentu - pozn. překl.). V roce 1975 byl JPAC požádán, aby prozkoumal a prověřil peněžní
prostředky na stavbu nové budovy v Deakinu, zeleném předměstí Canbery, která
měla být umístěna nedaleko, západně od nové budovy Parlamentu. Tato mohutná
budova měla být vybudována za existující, mnohem menší budovou, která byla dosud veřejnosti známa jako
"Deakinská telefonní ústředna".
Že se nejedná, a nikdy nejednalo, o obyčejnou telefonní ústřednu, nakonec v
roce 1975 objasnila schvalovací zpráva JPAC, kde bylo připuštěno, že existující
budova měla rozsáhlý suterén, v němž bylo umístěno mikrovlnné komunikační
ústředí NASA. Částečné ospravedlnění "potřeby" nové, mnohem větší budovy bylo
to, že - podle předpokladů - do roku 1980 nebudou NASA stávající prostory
stačit.
Mimochodem, navzdory dokumentu, který je snadno
dostupný komukoli, kdo se o to zajímá, a navzdory skutečnosti, že povolení k
zahájení stavby bylo vydáno koncem roku 1975, existují dosud politici, novináři
a "aktuální" televizní programy, které trvají na tom, že budova byla stavěna
pouze jako běžná "telefonní ústředna" a že
byla dokončena v roce 1972!
"Stará" deakinská "telefonní ústředna" byla postavena v roce 1966,
pravděpodobně se suterénem NASA, takže lze oprávněně předpokládat, že od roku
1966 do 1980, kdy byla dokončena nová, větší budova, tam bylo australské ústředí
PROJEKTU PLATFORM. Další zajímavá skutečnost je, že velikost nové deakinské
budovy byla převážně ospravedlňována (nehledě na potřeby NASA) na základě toho,
že by tam bylo umístěna telekomunikační síť nové budovy Parlamentu.
Avšak vybudování prostor pro toto zařízení
bylo schváleno plných šest měsíců předtím, než Parlament dokončil debatu o tom,
zda se nová budova Parlamentu bude vůbec stavět, což nám dává určitou představu
o jak seriózní "debatu" se jednalo.
Deakinské centrum - největší telefonní ústředna
v Austrálii
Stejně jako její předchůdce, nová budova pro NASA byla budována pod
kamufláží, že se jedná o "telefonní ústřednu". Dodnes existují politici a
"informované" osobnosti z médií, které trvají na tom, že původně byla budována
jako ústředna a když byla dokončena, zjistilo se, že je pro potřeby Telecomu
"nadbytečná". Toto je oficiální vysvětlení, proč a jak došlo k tomu že tato
ústředna je plná počítačů.
Toto "oficiální" vysvětlení má několik vad na kráse. Za prvé a nejpředněji je
to zpráva JPAC, která potvrzuje, že budova byla zamýšlena, mezi dalšími věcmi,
pro rozšiřující se zařízení NASA. Za druhé, Telecom vydal brožuru s názvem
"Service and Business Outlook", která detailně rozepisuje jeho hlavní výdaje
každý rok, včetně stavebních výdajů za více
než 250 000 dolarů. Deakinská impozantní budova za mnoho milionů byla stavěna v
letech 1977 až 1980 a Telecom na ni nedal ani cent. Nemám tušení, kdo nakonec za
deakinskou budovu zaplatil, ale Telecom to nebyl. Alespoň podle jeho vlastních finančních zpráv.
Třetím a nejvýmluvnějším faktem je, že navzdory tomu, že Deakin byl dokončen
až v únoru 1980, měla ministerstva vlády pronajmuty tyto prostory pro své
"počítačové ústředí" plných šest měsíců před dokončením této budovy. Tato
ministerstva začala odhadovat "vhodnost" budovy pro jejich účely již rok a půl
před podpisem nájemní smlouvy. To znamená, (pokud chcete věřit oficiální verzi)
že stavba Deakinu byla zahájena na přelomu let 1977-78 a dříve než byla
postavena z jedné čtvrtiny, byla pokládána
pro Telecom za "nadbytečnou". Pochybující politici a mediální typy mohou najít
plné vysvětlení tohoto odhadovacího procesu ve zprávě JPAC z roku 1979 o
"MANDATA", jiné, pravděpodobně zpackané, počítačové síti.
Bez ohledu na NASA, se dnes připouští, že v
Deakinu sídlí Národní počítačové ústředí, mimo jiné, pro australské ministerstvo
obrany, daňový úřad, ministerstvo sociálního zabezpečení, ministerstvo vzdělání
Commonwealthu a ministerstvo dopravy a komunikací. Daně a sociální zabezpečení
jsou spojeny se zdravotní péčí. Ministerstvo
zdravotnictví používalo počítačové zařízení sociálního zabezpečení, dokud nemělo
dokončeno své vlastní. Malou, ale velice významnou část budovy zabírá Telecom.
Je to část, která obsahuje síťové uzly pro optické kabely, pronajaté bankami pro jejich "přenosový systém
elektronických peněz". Všechny finanční transakce bank jsou prováděny podpůrnou
společností, "Funds Transfers Services Pty Ltd." (FTS). Počítačové ústředí FTS
je hned vedle Deakinského centra v Thesiger
Court. K této záležitosti se vrátíme příště. Deakin je rovněž ústředím
telekomunikační sítě pro novou budovu Parlamentu.
Politické zastírání
Když se tyto podrobnosti poprvé objevily v září 1987 v Inside News, byla
politická reakce okamžitá. Ozývaly se výrazy od "nemožné" po "absurdní".
Australští politici se jednomyslně shodli v tom, že budova je "pouze" telefonní
ústřednou. Ian Sinclair, vůdce národní strany, napsal svým voličům ujištění, že
to je "jenom" telefonní ústředna. Senátorka Janine Hainesová, ze strany Australských Demokratů, vystoupila v ranním
vysílání sydneyského rozhlasu společně s Johnem Tingle a řekla, že "osobně
prozkoumala to místo a zjistila, že to není nic jiného než telefonní ústředna."
Pan Tingle a paní senátorka se vzácně shodli v tom, že každý, kdo tvrdí něco jiného, je samozřejmě
"neonacista", ačkoli jsem dodnes neobjevil, jakou to má spojitost. Přesto, podle
senátorky, každý, kdo nesouhlasí s ní a s Demokraty, je nějakým druhem
"fašisty". Byla to senátorka Hainesová, kdo mluvil o určité skupině starších australských občanů jako o
"bandě geriatrických fašistů".
Garry Nehl, politik Národní strany, zaplavil Canberu pětistránkovým článkem o
tom, jak lidé ve Švédsku byli "obalamuceni", aby uvěřili, že všichni byli tajně
označeni na čele číslem, vypáleným laserovým paprskem. Toto, řekl pan Nehl
autoritativně, "je nějaký nesmysl malicherného Petera Sawyera." Malý Johnny
Howard, tehdejší vůdce opozice, který nikdy nic neudělal správně, šel ještě o
krok dál a skutečně připsal příběh o švédském číslovacím systému na můj vrub a opakoval tvrzení, že
"to je celé nesmysl." Michael Cobb, venkovský liberální politik, to označil jako
"pošetilost". Nevím, je-li na velmi nepravděpodobném "švédském" příběhu něco
pravdy, nebo ne. Zato ale vím, že Deakin a
jeho počítačové vybavení za miliardu dolarů shromažďuje data o každém
Australanovi.
Bylo to 28. října, kdy se objevila první trhlina v úsilí přejít Deakin
jednoduše jako "telefonní ústřednu." Toho dne liberální senátorka z Tasmanie,
Shirley Waltersová, udělala prohlášení pro australský tisk, že poslala jednoho
úředníka z jejího personálu do Deakinu prozkoumat toto místo, ale byl zastaven
dvěma členy ozbrojené stráže, jeden z nich chtěl vědět jméno a osobní údaje
tohoto úředníka a poznamenal si poznávací značku jeho auta. Když se to senátorka dozvěděla, snažila
se z titulu své oficiální funkce člena výboru JPAC zjistit další údaje o
Deakinu. Nakonec byla odkázána na Ministerstvo správních služeb (DAS), která
byla zodpovědná za tuto "telefonní ústřednu". Oni jí však nemohli nebo nechtěli prozradit žádné
podrobnosti po telefonu. Senátorka Waltersová potom před výborem JPAC řekla, že
jediné, co DAS prý mohl s jistotou říci, bylo to, že Telecom používal část
budovy. Později se zjistilo, že to byla lež a pohrdání Parlamentem, ale tento fakt byl - jako všechno ostatní,
co bylo nějak spojeno s Deakinem - vhodně zapomenut. (Pokud dotázaní úředníci
tím mysleli, že to je všechno, co skutečně vědí o Deakinu, potom lhali. DAS
vybírá nájemné od všech resortů, které sídlí
v budově. Pokud tím mínili, že to je vše, co o tom smějí říci, potom lhali
rovněž, protože shodně popírali, že subjekty, které v Deakinu sídlí, podléhají
nějaké "bezpečnostní" klasifikaci.)
Ačkoli prohlášení senátorky pro tisk nebylo široce publikováno, nicméně
způsobilo mezi částí australské veřejnosti určitý rozruch, protože měli pocit,
že to potvrzuje "divoké představy Petera Sawyera." Další z podivností, jež
obklopovaly Deakinskou záhadu bylo to, že za týden si senátorka Waltersová
pospíšila ujistit zainteresované osoby, že
celá ta věc byla "omyl". Žádný z jejích úředníků nešel do Deakinu, nikdo nebyl
konfrontován s ozbrojenou stráží, nikdo nebyl požádán, aby odešel poté, co byl
dotazován na osobní údaje a kolem tohoto místa nebylo vůbec nic
podezřelého.
Od té doby až dodnes senátorka vytrvale odmítá komentovat své tehdejší
prohlášení pro australský tisk. Přesto skutečnost, že úředníci DAS byli
dotazováni a lhali výboru JPAC, zůstane navždy zaznamenáno v tiskových zprávách,
což může kdokoli potvrdit. Z tvrzení, že v Deakinu nebyla přítomna ozbrojená
stráž, vyplývá zajímavá otázka. Nyní se připouští, že v Deakinu sídlí ústředí
"Obranného signálového ředitelství", komunikační "mozek" všech našich
ozbrojených sil, chcete-li. Naše ozbrojené síly mají ozbrojené stráže ve všech ostatních vojenských instalacích v
zemi. Od Australanů se však očekává, že budou věřit, že Deakin, který obsahuje
komunikační "nervové centrum" pro všechny naše vojenské operace, není střežen
ani jako vojenské garáže, plné starých nákladních aut. Buď nám lžou, nebo je bezpečnost v naší zemi ve
velmi špatných rukou.
První přiznání
Že ujišťování senátorky Waltersové nikoho nepřesvědčilo, bylo evidentní, když
se 2. listopadu 1987 poprvé objevil hlavní průlom. Tou dobou se našlo dost lidí,
kteří obtěžovali své poslance kvůli Deakinu, že pan Brian Howe, ministr
sociálního zabezpečení, tuto záležitost předložil Parlamentu, a potvrdil, že
národní počítačové ústředí jeho ministerstva má vlastně sídlo v Deakinu. Jelikož
hodnotil má tvrzení jako "bizarní nesmysly",
zplodil pan Howe první "oficiální" verzi, jak to skutečně bylo. Podle něho
Telecom zkonstruoval budovu pro potřeby "staré" technologie, ale nakonec byla
instalována "nová" technologie, která zabírala méně prostoru. Tudíž tam "zbylo
trochu místa", které - zcela náhodou - bylo
ideální pro Sociální zabezpečení, a tak tam dali své počítače.
Pan Howe se však již nezabýval takovým detailem, že téměř celá budova byla
"ušetřeným prostorem", který pro své počítače využila ostatní ministerstva. Ve
skutečnosti pan ministr dělal všechno proto, aby vzbudil dojem, že Telecom
zabíral většinu prostoru a že jediným nájemníkem byl resort sociálního
zabezpečení, který zaujímal relativně malou, "ušetřenou" plochu. Že celý tento
příběh byl od začátku až do konce výmysl, nyní ukazuje jak zpráva JPAC z roku
1975, tak i další informace, jež jsou nyní dostupné veřejnosti. To ovšem
znamená, že pan Howe ve svém projevu lhal a uváděl v omyl Parlament, ale zdá se,
že se opět nikomu nechce o tom mluvit, dokonce ani simulantům, zahřívajícím lavice "opozice".
Řeč pana Howea nikoho neuklidnila, jen lidi ještě více přesvědčila, že se
"něco" děje, a tak na svém dalším vystoupení, 17. listopadu, připustil, že
"další" ministerstva rovněž obsadila Deakin; vlastně většina prostor budovy byla
zaplněna počítači, které neměly nic společného s Telecomem. To činilo teorii o
"nové technologii a ušetřeném prostoru" značně problematickou a bylo třeba
vymyslet nové "logické vysvětlení". Tou dobou se začalo tvrdit, že Telecom své
požadavky na prostory "předimenzoval" a
tudíž postavil svoji ústřednu mnohem větší, než potřeboval. Toto vysvětlení,
opět popírající veškerou logiku, je to rovněž evidentní lež.
Vysvětlení popírá logiku dodnes i v tom, že malé předměstí Deakin je
považováno za přírodní park s řídce roztroušenými obytnými domy. Naproti tomu
deakinská ústředna je největší telefonní ústřednou v zemi. Věříte, že tato
budova byla budována jako "místní" ústředna? Ať tomu věříte, nebo ne, toto
vysvětlení je prokazatelná lež. Zpráva JPAC v roce 1975 potvrdila, že tato budova nebyla na prvním místě
míněna jako "předměstská telefonní ústředna", ale jako nové ústředí pro
mikrovlnnou komunikaci NASA a jako komunikační centrum pro novou budovu
Parlamentu. Nemluvě již o vlastních záznamech Telecomu, které potvrzují, že on ji ani nestavěl. Pan Howe byl
opět přistižen při lži a klamání Parlamentu a opět to zřejmě nevadilo nikomu z
"opozice".
Druhý pokus pana Howea vyvolal ještě větší zděšení než jeho první vystoupení.
Politikové, zvláště ti tak zvaní "konzervativní", byli doslova bombardováni
dopisy, telefonáty a osobními konfrontacemi požadujícími plné vyšetření
Deakinského centra. A tak konečně začátkem prosince, téměř čtyři měsíce po
prvních článcích, které se objevily v tomto bulletinu, aby se uklidnila veřejnost, skupina "opozičních" politiků uskutečnila
inspekci budovy.
Inspekce a zpráva opozice - cvičení v podvádění
Výsledek této inspekce je nyní znám veřejnosti. Skupina politiků, kteří
všichni ještě před měsícem ujišťovali lidi, že Deakin je "pouze telefonní
ústředna", potvrdili, že budova je vlastně Národním počítačovým ústředím pro
celou řadu vládních ministerstev, o nichž jsme se již v tomto článku zmínili.
Dále se ukázalo, že počítačové disky obsahovaly knihovny záznamů s "důvěrnými"
údaji o občanech. Dokonce jim bylo řečeno, že všechna ministerstva mají přístup
ke všem těmto knihovnám, což znamená, že úředníci z jednoho ministerstva mohli
číst data jiného ministerstva, přestože byli Australané ujišťováni o tom, že
něco takového není možné, dokonce ani podle
navrhovaného zákona o identifikačních kartách.
"Opozice" potom připravila "zprávu" o své prohlídce, která měla opět sloužit
jenom k uklidnění veřejnosti. Historie zaznamená tuto "zprávu" jako jedno z
nejhanebnějších zastírání skutečnosti, jaké bylo spácháno lidmi, kteří žijí z
peněz daňových poplatníků, a kteří by se měli starat o jejich zájmy. Zpráva
začínala tvrzením, že v době návštěvy nebyla v budově přítomna ozbrojená stráž,
a že tam ani nikdy nebyla. Toto si dovolili napsat přesto, že jedním z členů inspekce byla senátorka
Waltersová. Dále zpráva potvrzuje, že budova není telefonní ústředna, ale je z
větší části obsazena počítačovým vybavením ministerstev a rovněž potvrzuje
existenci digitálních knihoven. V závěru zprávy se ale říká, že v tom "nemusí být nic nekalého." Zpráva,
která je považována za "seriózní vyšetřovací" dokument, opakuje druhé "logické
vysvětlení", jak tato situace vznikla, což je v přímém rozporu se schvalovací
zprávou JPAC z r. 1975, a znamená to, že buď
tento dokument nebyl brán v úvahu, nebo informace, v něm uvedená, byla jednoduše
ignorována.
Tolik "vyšetřování". Podle jednoho z politiků na tom nebylo "nic nekalého"
proto, že "nemohl najít žádné dráty, vedoucí po podlaze, které by počítače
navzájem propojovaly." Tím pádem domněnka, že všechny počítače měly přístup ke
stejným diskovým polím s databázemi, byla pro něho bezpředmětná.
Zpráva pokračovala tvrzením, že "Komise zdravotního pojištění nezabírá
prostor v budově a, jak bylo zjištěno, není propojena s Deakinským počítačovým
centrem." Účelem tohoto cvičení, od začátku až do konce, včetně inspekce a
následné zprávy, bylo vzbuzovat dojem, že Deakin je pouze náhodné seskupení
nepropojených počítačů. Navzdory tomu zpráva opakovaně hovoří o Deakinském
centru počítačů, jako by se jednalo o velké
výpočetní středisko.
Zpráva potom šla do detailů o tom, že neexistují důkazy, které by podepřely
tvrzení, že Daňový úřad, Sociální zabezpečení a Zdravotnictví nebo nějaká jiná
ministerstva byla propojena. Tato prohlášení tvrdící, že poskytují Australanům
pravdivý příběh o Deakinu, byla učiněna přesto, že JPAC, jehož členkou byla
Shirley Waltersová, jen o několik týdnů dříve prokazatelně oznámil, že Komise
sociálního zabezpečení skutečně používala počítačové zařízení Ministerstva sociálního zabezpečení v Deakinu. Byla
učiněna přesto, že pan Brian Howe v dopise všem politikům, ze začátku listopadu,
potvrdil propojení mezi Sociálním zabezpečením a Zdravotnictvím. Byla učiněna
přesto, že "inspekci" vedl pan Wilson Tuckley, který vlastnil dopis od pana Howea potvrzující
propojení mezi Daňovým úřadem a záznamy sociálního zabezpečení. Byla učiněna
přesto, že prokazatelně existuje propojení mezi Daňovým úřadem a Zdravotnictvím,
které kontroluje, zda lidé, kteří pobírají nemocenské dávky, platí daně. Byla učiněna přesto, že alespoň
někteří přítomní politici si byli až příliš vědomi rozsáhlého sytému počítačů
propojujícího jednotlivá ministerstva, který byl znám jako "PASS". O systému
PASS se veřejnost dozvěděla v květnu 1988 na slyšení u soudu v Perthu,
W.A.
"Média", která vždy raději opakují to, co slyšela, než aby cokoli sama
prošetřila, byla šťastná, že mohla prezentovat prohlášení politiků jako "fakta",
místo aby si je sama ověřila. A tak, navzdory výše uvedeným informacím,
dostupným zprávám, dopisům a tak dále, ukázali Deakin, který je dodnes
zobrazován na mapách Canbery jako "telefonní ústředna", jednoduše jako velkou
budovu, která čirou náhodou nakonec poskytla přístřeší všem ministerstvům, která
mají vztah k paktu UKUSA, počítačům
Ministerstva obrany a NASA.
zdroj: http://www.volny.cz/l_kopecky/
pokračování