poslal Nepřihlášený Tak posílám zas něco do Sebeobrany. BobbyHistorie svědků Jehovových u nás
Prokop Remeš
První obdivovatelé pastora Russella se objevili na území Rakouska -
Uherska již kolem roku 1907. Ale teprve po nástupu soudce Rutherforda do čela
organizace a vzniku samostatné Československé republiky došlo k výraznějšímu
nárůstu jejich aktivit. Svobodné Československo bylo badatelům Bible (jak
se tehdy svědkové nazývali) vcelku příznivě nakloněno a protože
Rutherfordovi příznivci působili zejména mezi českými Němci, mladá
republika nekladla jejich působení výraznější překážky.
Ve svých počátcích u nás svědkové neužívali nejagresivnější
metody, jakými byli známi v USA - např. návštěvy "dům od domu"
s přenosnými gramofony či přehrávání Rutherfordových kázání z obřích
amplionů umístěných na střechách aut (nejraději o nedělích na veřejných
prostranstvích). Díky tomu i díky svým antiklerikálním postojům,
kritice renomovaných církví a svému pacifismu měli po vzniku republiky
svědkové na své straně značnou část veřejného mínění.
První tiskárna na našem území byla zřízena počátkem dvacátých let
v Brně - Juliánově a od roku 1930 byly za činnost svědků v Československu
právně zodpovědny dva spolky - Mezinárodní sdružení badatelů Bible a Biblická
a traktátní společnost Strážná věž. Počet svědků pozvolna narůstal
a na konci třicátých let dosahoval asi jednoho tisíce nadšených
ctitelů Russellova a Rutherfordova díla.
Situace se však radikálně změnila po nástupu fašismu k moci. Ve všech
totalitních systémech patřili svědkové Jehovovi k nejvíce pronásledovaným
skupinám obyvatelstva. Po ustanovení protektorátu Čechy a Morava bylo
mnoho svědků Jehovových zatčeno a transportováno do koncentračních táborů.
Celá struktura organizace byla rozbita. Zároveň je pravda, že některé
represe si svědkové zavinili svou naivitou a svým fanatismem sami.
Oponenti svědků v této souvislosti často připomínají činnost Franze
Lipiňského, který působil mezi svědky na Těšínsku a v Třinci. Lipiňski
zakazoval řadovým členům vlastnit identifikační průkazy se znakem říšské
orlice a svědkyním, jejichž manželé mezi svědky Jehovovy nepatřili,
zakazoval sexuální styky s jejich muži. Je zřejmé, že to vedlo k mnohému
zbytečnému rozhořčení, udávání a následné perzekuci ze strany německých
úřadů a gestapa. Lipiňski, tak jako mnozí jiní, se ovšem již z
koncentračního tábora nevrátil.
Po osvobození Československa ohlásili v listopadu 1945 svědkové Jehovovi
ministerstvu vnitra obnovení své činnosti. Ale v této době se již na
jejich činnost pohlíželo se značnou nedůvěrou. Proti svědkům byla zaváděna
cenzurní opatření a ministerstvo vnitra vyvinulo značné úsilí, aby
byla podchycena veškerá činnost organizace a získány jmenovité
seznamy dopisovatelů Společnosti s jednoznačným cílem - zničit ji.
Odpor vůči působení svědků Jehovových vyvrcholil po nástupu komunistů
k moci. Dne 29. listopadu 1948 provedla v časných ranních hodinách StB
prohlídku kanceláří Společnosti v Praze a zabavila zde množství
literatury, psacích strojů a peněz. Následovalo rozsáhlé zatýkání
po celém území Československa. Zatčeni byli představitelé československé
odbočky J. Valenta, F. Kapinus a B. Müller. Druhá rozsáhlejší
vlna zatýkání, při které bylo provedeno na 850 domovních prohlídek a zatčeno
120 osob, proběhla počátkem února 1952. Na konci března 1953 bylo v tajném
procesu odsouzeno osm nejvyšších představitelů organizace k trestům
odnětí svobody od 5 do 18 let. Protože však československá odbočka s novým
vedením, v jehož čele stál Konstantin Paukert, nepřestala pokračovat
ve své činnosti, postihla na přelomu let 1954 - 1955 svědky Jehovovy třetí,
ještě rozsáhlejší vlna zatýkání, pronásledování a věznění.
Ani tato úsilí represivních složek komunistického státu však nevedla k definitivní
likvidaci svědků Jehovových u nás. Naopak, počty svědků stále narůstaly,a tak
počátkem šedesátých let, začala státní moc měnit pozvolna taktiku:
zastrašování a věznění bylo vystřídáno snahou proniknout do
organizace zevniř a postupně ji rozkládat. Tato strategie byla mnohem úspěšnější
než předchozí represe a postatná část nejvlivnějších svědků byla
časem získána pro spolupráci s StB - částečně na základě kompromitujících
materiálů, částečně proto, že svědkové věřili, že by spolupráce se
státní mocí mohla být organizaci ku prospěchu a mohla vést k její
legalizaci.
Výsledkem změněné taktiky státních orgánů byla nejistota, rozpory a vzájemná
nedůvěra, která vedla na našem území na konci šedesátých let až k rozštěpení
hnutí.
Na jedné straně stál tvrdý nekompromisní proud reprezentovaný Vladimírem
Matejkou, na straně druhé pragmatický proud v čele s Bohumilem Müllerem.
Ten prosazoval jistou míru spolupráce s komunistickým režimem. Když se časem
Müllerovi podařilo získat ve vedení organizace rozhodující vliv, dosáhl
vyloučení Matejky z organizace a poté, co se sám stal koordinátorem československé
odbočky, se činnost svědků Jehovových u nás začala vyvíjet jednoznačně
pod dohledem ministerstva vnitra.
Na začátku sedmdesátých let tak vznikla paradoxní situace: Svědkové
Jehovovi byli oficiálně zakázanou sektou, ale svou činnost vykonávali pod
kontrolou bezpečnostních orgánů. S vědomím ministerstva vnitra byly zřizovány
"tajné" tiskárny a konečná podoba tiskovin podléhala cenzuře
řídících pracovníků StB. V řadách svědků působili spolupracovníci,
kteří poskytovali státní bezpečnosti důležité informace, podřizovali se
jejím pokynům a současně působili na ostatní svědky, aby komunistickému
zřízení činili co nejmenší problémy. Je pravda, že množství řadových
svědků bylo i nadále pro svoji víru perzekvováno, ale často šlo jen
tahy ve vysoké mocenské hře, jejichž smyslem bylo přinutit vedení svědků
k větší povolnosti a ochotě se vypořádat vlastními silami s
radikální opozicí, která se stále vynořovala z podzemí a vyvolávala
problémy.
Ač se to protivilo všem oficiálním proklamacím, souhlasilo s tímto způsobem
soužití s komunistickou mocí i brooklynské vedení Svědků Jehovových.
To potvrdilo Müllera v čele odbočky. Zároveň se až do roku 1989
distancovalo od všech řadových svědků, kteří se u nás s touto
situací nehodlali smířit a vytvářeli disidentské proudy uvnitř
organizace. Aktivity oponentů se zaměřovaly na pouhé protestní akce petičního
charakteru a upozorňování na konkrétní případy porušování lidských
práv komunistickým režimem. Svými "otevřenými dopisy" nejméně
dvakrát obeslali nejvyšší místa státního a stranického vedení ČSSR,
ale vyšetřování a perzekuce, které následovaly, se vždy se nesly v
duchu iniciativní součinnosti vedení svědků Jehovových u nás a orgánů
státní moci.
Když se po listopadové revoluci jména vedoucích představitelů
organizace objevila na "divokých" seznamech spolupracovníků StB -
"Básník" (B. Müller), "Ideolog" (A. Murín), "Nový"
(E. Sobička), atd. - většina svědků Jehovových to považovala za spiknutí
proti jejich společnosti. K masové deziluzi řadových věřících došlo až
po roce 1993, kdy vyvstala možnost zákonné registrace svědků Jehovových
jako oficiální náboženské organizace. Ač to odporovalo věrouce i praxi
Svědků Jehovových, dva z představitelů české odbočky - dr. Ondřej
Kadlec a Eduard Sobička - po konzultaci s právníky brooklynského vedení
veřejně popřeli, že by Náboženská společnost svědkové Jehovovi vyučovala
tři základní články své víry - odmítání krevní transfúze pro děti
svých členů, odmítání vojenské služby ve zbrani a odmítání služby
civilní 1.
Mnozí svědkové, kteří prošli komunistickou perzekucí a byli
vychováváni v tradici zásadovosti a nekompromisnosti vůči
politické moci, propadli trpkému zklamání. Marně vedoucí vysvětlovali, že
prohlášení bylo pravdivé, neboť základní věroučné články nevyučují
svědkové Jehovovi, ale vyučuje je sama Bible. Marně dokazovali, že nešlo o
žádnou lež, ale o právnickou záležitost, kterou jen tak někdo nemůže
pochopit. Mnozí svědkové propadli skepsi, rozčarování rostlo, narůstal počet
odchodů a objevila se schizmata (posílila Společnost pravověrných svědků
Jehovových v Havířově) a první skupiny konvertitů k renomovanému
křesťanství (Getsemany v Praze, Milost v Plzni aj). Nejsmutnější na této
historii odpovědí na otázky registrujícího orgánu je to, že podle předběžných
analýz Generální prokuratury by registraci nestály v cestě ani pravdivé
odpovědi.
Časem (1996) Vedoucí sbor odvolal zákaz vykonávání civilní služby. Ti
ze svědků, kteří dříve tento zákaz porušili a byli za to vyloučeni,
byli však i nadále považováni za odpadlíky a bylo zakázáno se jim
jakkoliv omlouvat. To působilo na mnohé řadové členy jako studená
sprcha. Další ranou pro alespoň trochu informované svědky bylo to, že
jejich vedení u nás přistoupilo na sponzorování své činnosti napojením
na podezřelé finanční zdroje.
i když svědkové investovali do rozvoje aktivit nemalé peníze, všeobecné
rozčarování způsobilo, že těch, kteří opustili řady Společnosti v České
republice dosáhl za rok 1996 téměř jednoho tisíce členů.
Z celosvětové statistiky svědků Jehovových
Na světě je celkem 104 odboček (národních ústředí) svědků Jehovových
Bible svědků Jehovových, tzv. Překlad nového světa Svatých Písem, je
přeložena do 27 jazyků, z toho ve 14 jazycích kompletně, ve 13 jazycích
jen Nový zákon.
Dvakrát měsíčně vychází časopis svědků Jehovových "Strážná
věž hlásající Jehovovo království" v nákladu 22 103 000 výtisků.
Svědkové dále vydávají dvakrát měsíčně časopis "Probuďte
se!" v nákladu 19 617 000 výtisků. Roční výroba časopisu Strážná
věž a Probuďte se! činila v roce 1996: 943 892 500 výtisků, z čehož zvěstovatelé
rozdali dle statistik organizace 543 667 923 výtisků. Ze 232 zemí, ve kterých
působí, zaznamenali svědkové Jehovovi V roce 1997 pokles členské základny
ve 30 zemích a v dalších 20 zemích neměli žádný vzrůst. Vrchol počtu
zvěstovatelů ve služebním roce 1997 činil 5 599 931. Průměr zvěstovatelů
přitom činil 5 353 078. Celkový vzrůst svědků Jehovových oproti roku 1996
byl 3,6%. za období 1992 -1997 svědkové Jehovovi pokřtili 1 992 817 nových
členů, za stejné období organizaci opustilo 671 806 členů (úmrtí dle
statistik organizace činila 1,5%, zbytek tvoří odchody a vyloučení).
Připravil Petr Velechovský
Citáty z publikací Svědků Jehovových o vztahu ke státu
"Bůh tedy dovolil Satanovi i lidem, aby vyzkoušeli každou formu vlády,
kterou si sami vytvoří. Žádná nepřinesla trvalé štěstí. Bůh nechal
lidi jít až do krajnosti v jejich způsobu života, který přehlíží Boží
spravedlivé normy. Výsledky mluví samy za sebe."
Rozmluvy z Písem, str. 288
"Zkoumání historických skutečností ukazuje, že svědkové Jehovovi
nejen odpírali oblékat si vojenské uniformy a chopit se zbraní, ale během
posledního více než půlstoletí odmítali také konat nebojovou službu nebo
přijímat jiné pracovní přidělení, které by bylo náhradou za vojenskou
službu."
Sjednoceni v uctívání jediného pravého Boha, str. 167
"Od přátel nebo příbuzných jste možná slyšeli, že se svědkové
Jehovovi dostávají do konfliktu se zákonem, že je vlády zakazují, nebo že
to vůbec jsou špatní lidé. Proč se o nich mluví tak nepříznivě?... Dochází
k tomu proto, že Bohem tohoto světa je Boží hlavní odpůrce, Satan, a ten
by chtěl lidi odvrátit od služby k Bohu
Svědkové Jehovovi sjednoceně činí Boží vůli na celém světě,
str. 29
"Děti svědků Jehovových jsou vedeny k tomu, aby jiným lidem nebránily
zdravit vlajku, každý se musí rozhodnout sám. Svědkové sami jsou ovšem
pevně rozhodnuti nezdravit vlajku žádného státu.
Svědkové Jehovovi a vzdělání, str. 20
Připravil Petr Velechovský
Náboženská společnost Svědkové Jehovovi v České republice
Sídlo odbočky: Bryksova 939/37, Praha 9 - Černý Most 2, tel.: 81 91 15
33, fax: 81 91 01 38, internet: http//www.watchtower.org
Společnost řídí tzv. výbor, v ČR jsou to v současné době MUDr. Ondřej
Kadlec, CSc., Eduard Sobička, Jan Glückselig. Jsou jmenováni desetičlenným
tzv. vedoucím sborem Svědků Jehovových v Brooklynu v USA. Jeden člen výboru
je zároveň koordinátorem odbočky, v této funkci se střídají. Výbor má
i svého právníka, jímž je JUDr. Lubomír Müller, a svého mluvčího ing.
Vítězslava Kohúta (pozn red.:v současné době - rok 2000 - je tiskovým
mluvčím ing. Petr Žitník). Výbor řídí tzv. rodinu Bethel, kterou tvoří
dnes asi 52 pracovníků, kteří působí ve čtyřech odděleních: nemocniční
informační služby, překladatelské a kompoziční oddělení, služební oddělení
a stavební oddělení.
Oblastním dozorcem (pro ČR) je v současnosti Pavel Somr - dohlíží na práci
12 krajských dozorců, kteří se starají o 246 sborů svědků Jehovových v
ČR. dále je v ČR 68 tzv. zvláštních průkopníků (slouží pro organizaci
více než 140 hodin měsíčně), 418 tzv. pravidelných průkopníků (slouží
organizaci více než 90 hodin v měsíci) a 311 tzv. pomocných průkopníků
(slouží více než 60 hodin v měsíci) 1) V České republice dále
káže 15 374 tzv. zvěstovatelů Království (v průměru odslouží 8,5
hodiny měsíčně). Celkový počet Svědků Jehovových v ČR byl v lednu 1998
16 171. Zájemců (lidí, kteří se svědky jehovovými studují jejich
publikace) bylo v roce 1994 v ČR 13 741. Tento počet se rapidně snižuje a v
listopadu 1997 uvádí statistika již jen 5 908 biblických studií v ČR.
Zvláštní průkopníci a členové rodiny Bethel jsou za svou plnočasovou
práci placeni prostřednictvím několika nadací (např. Nadace Badatelů
Bible. Nadace slouží též výstavbě budov, tzv. Sálů Království). Hrubý
příjem jednoho člena je 1 550,- Kč měsíčně, zdravotní a sociální pojištění
není placeno 2), ubytování a stravu mívají zdarma v prostorách
organizace.
poznámky:
1) údaje z interního bulletinu "Naše služba království",
leden 1998
2) uvedl MUDr. Ondřej Kadlec, CSc. na semináři Společnosti pro studium sekt
a nových náboženských směrů 6. února 1998
Připravil Petr Velechovský
