poslal jh Skončí vleklá diskriminace ateistické většiny?
Kořenem českého ateizmu a agnosticismu totiž není aktivita komunistické strany, ale katolické církve.
Moc katolické církve se zde začala hroutit už ve 14. a 15. století, kdy zde husitství znamenalo podle historičky Markéty Machovcové první středověké heretické hnutí, které nebylo sektou, ale celospolečenským fenoménem a slovy filosofa Roberta Kalivody reformaci sto let před reformací. Toto hnutí katolictví dílem potlačilo, dílem pohltilo, že se později velmi intolerantně snažilo potlačovat reformaci a České bratry, což se mu po roce 1620 také podařilo. Poté aliance „trůnu a oltáře“ jinými slovy spolupráce katolické církve s rakousko-uherským mocnářstvím. Národní obrození bylo z velké části neseno silným antiklerikálním étosem.
Vzhledem k tomu není divu, že za první republiky došlo pod heslem „Pryč od Říma“ k takřka raketovému růstu počtu osob bez vyznání. V dvaapadesátimilionovém Rakousku-Uhersku jich bylo 34 000 (dlužno dodat, že i kvůli úřední šikaně ze strany aparátu katolického státu), ve čtrnáctimilionovém Československu v roce 1931 už jeden milion.
Pak přišla druhá světové válka. Bojovná česká katolická inteligence už před jejím vypuknutím stranila spojenci nacistického Německa a fašistické Itálie, španělskému klerofašistickému diktátoru Francovi, nehledě na to, že se velmi nepěkně smočila v (mimo jiné antisemitském) bahnu druhé republiky. Na Slovensku se ustavil svébytný klerofašistický režim. Tehdejší papež podle svého slovníkového hesla, „za 2. světové války udržoval jako papež přísnou neutralitu, i když se válce pokusil zabránit zprostředkováním jednání 1939 – 40 a organizováním kontaktů Velké Británie a Německa 1943. V komunismu viděl větší nebezpečí než v nacismu.“ (Encyklopedie Diderot). Přečtěme si to ještě jednou: V době, kdy bylo prováděno „konečné řešení“ (je pravda, že tajně – ale kupříkladu vyvražděním Lidic a jinými svými válečnými zločiny se nacisté chlubili) nejvyšší představitel katolické církve organizoval kontakty Velké Británie a Německa.
Dodejme, že jeho blízcí spolupracovníci pomáhali utéct nacistickým válečným zločinům. To nebyla zrovna situace, která by podporovala příchylnost lidu k církvi.
Nehledě na to, že tragický prožitek druhé světové války musel být otřesem pro každého věřícího člověka.
Jak si vysvětlit mlčení Boha vůči takovým krutostem, k jakým docházelo, jak si vysvětlit, že jeho „neomylný“ pozemský náměstek pokládal za větší hrozbu komunismus než nacismus?
Že po válce došlo k režimním represím proti církvi je pravda, stejně jako to, že byly namnoze velmi tvrdé a kruté. Že nebyly ani zdaleka tak tvrdé a kruté, jako represe proti nevěřícím v tehdejších režimech, které katolická církev podporovala (jako ve Francově Španělsku) je ovšem pravda rovněž. Pokud jde o pozici církve v české společnosti, znamenaly represe padesátých let uříznutí uhnívající větve. Kdyby se v české společnosti nedržela katolická církev převážně svou zděděnou mocí, ale vírou a přesvědčením svých oveček, nikdy by o svůj vliv nepřišla, dosti pravděpodobně by si KSČ ani nedovolila sáhnout k tak tvrdým represím.
Dnes je v ČR katolická církev lukrativním podnikem, který neprůhledně hospodaří s miliardami a tahá ze státu další. Krom toho je vlivnou politickou lobby, která mimo jiné ztrpčuje život homosexuálům a dalším menšinám. A do třetice je rovněž silnou kulturně-propagandistickou institucí, která ovlivňuje veřejnou diskusi i povědomí o našich dějinách. A tak i odpůrci církve přijímají absurdní demagogii, že nás jejího vlivu zbavily až represe KSČ.
Jsem svobodomyslný a proto je mi proti mysli pronásledování křesťanů. Jen si myslím, že by v žádném případě neměli být státem zvýhodňováni. „Proč by měl stát platit duchovenstvo? Platí snad funkcionáře v zájmových spolcích ateistů?“ ptal jsem se ve svém otevřeném dopise KDU-ČSL "Nebe a peklo se potřebují – stejně jako křesťanská demokracie a mafie". Je příznačné, že mi na něj nikdo neodepsal. A dodejme – proč by měli mít věřící své zvláštní televizní a rozhlasové pořady ve veřejnoprávních médiích? Běží snad v TV rovněž „Paprsky ateizmu“? A ještě něco – sleduje-li stát extremisty a vytváří-li jejich seznamy, mělo by se to týkat právě i křesťanských organizací. Jejich dějiny, věrouka i politické postoje mnohých jejich členů jsou oproti pluralistickému a demokratickému pohledu na svět zcela jistě extrémem.
Aby bylo jasno – žádný z těchto návrhů neznamená nějaké potlačování křesťanství. Jedná se pouze o jeho zrovnoprávnění – a o ukončení vleklé diskriminace ateistické většiny.
Ondřej Slačálek
