poslal Olda Problematika homosexuálních vztahů V.
Příloha: Stanovisko Americké lékařské asociace
Stanovisko Americké psychiatrické společnosti
k tzv. léčení homosexuality
Dozorčí rada Americké psychiatrické asociace (APA) schválila v tomto roce následující stanovisko své komise pro psychoterapii prováděnou psychiatry (COPP):
Stanovisko COPP k terapii usilující o změnu sexuální orientace (reparativní či konverzní léčba)
Preambule:
V prosinci 1998 vydala Dozorčí rada stanovisko, že Americká psychiatrická asociace odmítá psychiatrické léčení, směřující k nápravě či změně sexuální orientace:
Americká psychiatrická asociace odstranila homosexualitu ze seznamu duševních chorob DSM již v roce 1973. V roce 1987 byla při další revizi DSM-III-R vyřazena také egodystonní homosexualita.
Dosud však APA neměla formální stanovisko k léčbě usilující o změnu sexuální orientace pacienta, tzv. reparativní či konverzní terapii. V roce 1997 vydala APA oficiální stránku k homosexuálnímu a bisexuálnímu tématu. Zde uvedla, že chybí jasný průkaz efektu reparativních terapií směřujících ke změně sexuální orientace.
Možná rizika reparativních terapií jsou velká a zahrnují depresi, úzkost a sebedestruktivní chování. Terapeutův souhlas se společenskými předsudky vůči homosexualitě totiž může posílit sebeodmítavé až nenávistné cítění pacienta. Mnoho pacientů, kteří podstoupili reparativní terapii, uvedlo, že byli nesprávně informováni, že homosexuálové jsou osamocení a nešťastní jedinci, kteří nemohou dosáhnout přijetí nebo spokojenosti. Byla opomenuta možnost, že i gay či lesbička může žít ve šťastném a uspokojivém partnerském vztahu a nebyly zmíněny jiné léčebné přístupy, jak se vyrovnat se společenskou stigmatizací. APA uznává, že během psychiatrické léčby mohou být přítomny klinické příznaky vedoucí lékaře k pokusům o změnu sexuálního chování.
Několik velkých odborných organizací, jako Americká asociace psychologů, Národní asociace sociálních pracovníků a Americká akademie pediatrů vydaly stanoviska proti reparativním terapiím, protože se obávají poškození pacienta. Také APA již v minulosti vyjádřila jasný postoj proti diskriminaci, předsudkům a neetickému léčení v mnoha případech včetně diskriminace na bázi sexuální orientace.
Proto APA odmítá jakékoli psychiatrické léčení, jako reparativní nebo konverzní terapii, které je založeno na předpokladu, že homosexualita je duševní poruchou sama o sobě a předpokladu, že pacient by měl(a) změnit svou homosexuální orientaci.
Proto se APA připojila k výše jmenovaným profesionálním organizacím, které oponují či jsou kritické k reparativnímu léčení.
Následující stanovisko COPP rozšiřuje a rozpracovává výše zmíněné stanovisko, aby dále oslovilo laickou a profesionální veřejnost v postojích k léčbě, která usiluje o změnu pacientovy sexuální orientace či pohlavní identity. Spíše rozšiřuje než nahrazuje stanovisko APA z roku 1998.
V minulosti byla homosexualita považována za nemoc. To podporovalo společenské morální odsuzování stejnopohlavních vztahů. V současnosti je považování homosexuality za duševní poruchu známkou snahy diskreditovat vzrůstající sociální přijímání homosexuality jako normální varianty lidské sexuality. Případná možnost změny sexuální orientace byla výrazně politizována. Plnoprávná integrace gayů a lesbiček do americké společnosti je bržděna těmi, kdo se jí obávají jako morálního zla a škodlivosti pro společnost. Politická a etická debata kolem tohoto problému opomíjí vědecké názory a upřednostňuje prosazování motivů a dokonce osobnostních zvláštností na obou stranách spektra. Tento dokument se pokouší vnést částečně světlo do tohoto ožehavého tématu.
Byla vyhodnocena validita, efektivita a etika klinických pokusů o změnu sexuální orientace jednotlivce. Dosud neexistují vědecky potvrzené studie, které by zřetelně potvrzovaly úspěšnost nebo naopak škodlivost reparativního léčení. Vědecké poznatky o výběrových kritériích, rizicích a výhodách léčby a její dlouhodobé výsledky jsou nedostatečné. Odborné písemnictví se skládá spíše z kasuistik jednotlivců, kterým se změna sexuální orientace podařila, dále těch, kteří ji hodnotili jako škodlivou a dalších, kteří se o léčbu nejprve pokusili a později své rozhodnutí změnili.
Při nedostatku klinických dat o pacientech je možné hodnotit teorie, které ospravedlňují provádění tzv. reparativních či konverzních terapií. Především nejsou v souladu s odborným postojem Americké psychiatrické asociace z roku 1973, který odmítl považovat homosexualitu jako takovou za duševní chorobu. Teorie reparativních terapeutů však definují homosexualitu jako narušení vývoje nebo jako závažný psychopatologický symptom, případně kombinaci obojího. V posledních letech někteří ze zastánců těchto teorií otevřeně integrovali starší psychoanalytické teorie, patologizující homosexualitu, s tradičními náboženskými odmítavými postoji.
První odborné kritické postoje k těmto názorům pocházely od sexuologů. Později se k těmto kritikům připojili i ostatní psychoanalytici. Vzrůstá rovněž počet teologů, kteří argumentují proti tradiční, biblické interpretaci odmítající homosexualitu, a jež je zdrojem religiózních typů reparativní léčby.
Doporučení Americké psychiatrické asociace:
1. Americká psychiatrická asociace potvrzuje své stanovisko z roku 1973, že homosexualita jako taková není diagnostikovatelná duševní porucha. Současné snahy o obnovení patologického pohledu na homosexualitu a zároveň o její léčení často nejsou vedeny vědeckými nebo psychiatrickými poznatky, ale spíše náboženskými a politickými silami, které odmítají přiznat gayům a lesbičkám plná občanská práva.
APA dává včasné, jasné a odborné stanovisko, že prohlašování homosexuality za léčitelnou chorobu je výsledkem akcí politických a náboženských skupin.
2. Z hlediska odborných principů by terapeuti neměli hodnotit výsledek své léčby pod tlakem či výrazným vnějším vlivem. Psychoterapeutické způsoby vedoucí k vyléčení homosexuality jsou založeny na vývojových teoriích, jejichž odborná hodnota je pochybná. Individuální případy vyléčení jsou vyvažovány kasuistikami psychologického poškození pacienta. V posledních čtyřiceti letech reparativní terapeuti neprovedli odborný výzkum, který by potvrdil jejich teorie o vyléčení. Pokud nebude takový výzkum předložen, pak APA doporučuje z etických důvodů odstoupit od pokusů změnit sexuální orientaci pacienta, protože je třeba mít na mysli základní etické medicínské pravidlo: Především nepoškodit.
3. Literatura o reparativních terapiích užívá teorie, které jen obtížně umožňují přijmout vědecká výběrová kritéria pro způsoby léčení. Tato literatura nejenže ignoruje vliv sociální stigmatizace gayů a lesbiček na vytváření motivace k léčení homosexuality, ale sama literatura k této stigmatizaci dále přispívá. Tyto zdroje rovněž zdůrazňují přednosti léčení a zároveň opomíjejí možná rizika pro pacienta. APA doporučuje provedení seriózního výzkumu Národním institutem pro duševní zdraví a akademickými výzkumníky, který by upřesnil rizika a výhody reparativních terapií.
Přeložili: MUDr. Ivo Procházka a PhDr. Petr Weiss
Obsah:Problematika homosexuálních vztahů I.
Problematika homosexuálních vztahů II.
Problematika homosexuálních vztahů III.Problematika homosexuálních vztahů IV.
Problematika homosexuálních vztahů V.
zdroj: http://www.srcce.cz
