poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 16. Vláda nad králi.
„Obávejte se proto naší pomsty, protože Ježíš Kristus nás (papeže) svými vlastními ústy pověřil abychom byli absolutními soudci všech lidí - i králové jsou podřízeni naší autoritě“
Papež Mikuláš I, 858-67 (Cormenin, "History of the Popes", 1876)1
"Italové byli povýšeni nad všechny národy speciální milostí Boha, který jim dává papeže, spirituální monarchy, kteří sesadili z trůnů veliké krále a ještě větší císaře a ustavili jiné na jejich místa. Papeže, kterým největší království vzdávají úctu tak jako nikomu jinému, a kteří obdarovávají své dvořany, tak jako žádný král či císař by si nemohl dovolit."
Padua Provost and Professor Carrerio 16262
Papežský úřad je zde proto, aby drtil, pod svou botou krále i císaře....
(Ignaz von Dollinger,"The Pope and the Council")3
Poslední identifikační charakteristiku, kterou nám Jan ohledně té ženy sedící na zvířeti je, "že je to "město, které vládne nad králi země." (Apok.17:18) Je možné, že je takové město, které opravdu vládne nad vládami světa? Historie nám podává svědectví, že takové město bylo a to pouze jedno. To město samozřejmě bylo Řím po tom, co se jeho biskupové počali nazývat papeži a tím že si přivlastnili následnictví Ceasarů, převzali na sebe imperiální moc celosvětové svrchovanosti.
Zamyslete se, na příklad na arogantní imperialismus papeže Alexandra III. (1159-81) Prohlásil že "moc papežská stojí nad mocí všech vládců." Alexandr exkomunikoval Frederika I, Císaře Svaté Říše Římské, krále německého a italského. V pokuse papežovi "vyčinit," jeho armáda byla poražena císařským vojskem. Poražený císař přispěchal do Benátek vyprosit si odpuštění a slíbil, "že bude do smrti podrobený církvi. Představte si církev, vládnoucí světu vojenskou silou! Fortunatus Ulmas, katolický historik popisuje nadšeně tu scénu:
"Když císař dorazil před papeže, odložil svůj císařský plášť, pokleknul na obě nohy a položil se hrudí k zemi. Papež k němu přistoupil a položil svou nohu na jeho krk, zatím co sbor kardinálů mocně zanotoval: Šlapat budeš po baziliškovi, drtit lva a draka." .....
Na druhý den Frederick Barbarossa..... políbil Alexandrovu nohu, pěšky vedl svého koně za uzdu a vrátil se po slavnostní mši, do papežského paláce....
Papežství se nyní pozdvihlo do výše grandióznosti jakou nikdy před tím nemělo. Meč Petra porazil meč Caesara!" (Citováno v R.W.Thompson, "The Papacy and the Civil Power")4
Tedy bojovat s mečem Petr toho mnoho neuměl - místo aby usekl hlavu, trefil pouze ucho. Kristus ho pokáral, ucho zahojil a potom se nechal pokorně odvést. Ranná církev dobře věděla, že se Křesťané nemají ohánět mečem na obranu Krista! Jeho království, "které není z tohoto světa," musí nejprve vzniknout v srdcích těch, kteří Mu věří jako svému Spasiteli, který zemřel za jejich hříchy. Tito praví učedníci následují Krista po Jeho cestě odmítnutí, utrpení a smrti. Jak potom tedy tito lidé, kteří se nazývají "Vikáři Krista" dosáhnout takových pozemských výšek, že mohou poroučet císařům, porážet jejich armády mečem a položit nohu na krk poraženého vládce?
CESTA K POZEMSKÉ SLÁVĚ.
Několik let potom, co Konstantin přenesl svůj císařský dvůr a trůn na Východ, Římské Impérium na Západě se rozpadlo. Prázdno, které tak vzniklo nepřítomností centrální autority v Římě bylo vyplněno církví, jedinou institucí, která toho byla schopná. Církev hrála hlavní roli ve výchově i dobročinnosti. Postupně ale papežové převzali civilní vládu v Římě a okolí; a potom podvodem (jak jsme viděli) přidali veliká teritoria Papežských Států ke svému majetku. A jak tak rostly jejich ambice, noví římští biskupové vzali na sebe tituly a většinu (pakliže ne veškerou) slávy a moci císaře.
Papežové, někteří z nich velmi schopní vojenští vůdcové měli armády a i loďstvo pod svým velením pro rozšíření a udržení svých teritorií. Ale oni měli k dispozici mnohem větší moc, než sílu zbraní! "Klíče od nebes byly jejich! Dočasní vládci byli donuceni, i když neochotně - ohnout koleno vůči papežům. Pouze "heretici", - to znamená praví Křesťané - pochybovali, že církev by měla právo rozhodování, kdo půjde a kdo nepůjde do nebe.5 Nejmocnější vládci se třásli pomyšlením na exkomunikaci, protože bylo univerzální přesvědčení, že mimo církve není spásy! Historik Walter James píše:
Papežství kontrolovalo bránu přístupu do nebe, kterou všichni věrní, a i jejich vládci doufali projít. V těch dobách pouze málo lidí pochybovalo o této pravdě a to dávalo papeži morální autoritu, kterou později už nikdy neměl.6
Padělané "Donation of Constantine," o kterém jsme se zmínili dříve, bylo následováno skutečnou kni*****u falešných dokumentů. Byly to padělané dekrety, které "stopovaly" papežskou autoritu zpět k prvním biskupům a nakonec k Petrovi. Dokonce i Tomáš Aquinský, největší teolog římského katolicismu, byl přiveden těmito falzifikáty k víře, "že není rozdílu mezi Kristem a papežem.....!" Tak zaslepený byl Tomáš veškerou tou pompou a mocí papežů, že přesvědčil Otce církve aby prohlásili, "že vládci světa mají poslouchat papeže, jako by poslouchali Krista!" 7
Naopak - Kristus nemá vůbec nic společného s vládci tohoto světa a namísto aby Ho poslouchali, "princové tohoto světa ukřižovali Pána slávy!" A přesto se katolická hereze udržela a stala se ústředním principem papežů, a tak plnila Janovu vizi o jejich vládě nad králi světa.
PAPEŽSKÁ NADVLÁDA NAD ANGLIÍ A IRSKEM.
Během Středověku, nesmírná moc, kterou papežové mávali před očima světa ještě více rostla. Řehoř VI. (1045-6) prohlásil, že papežovi příslušela slepá a bezmezná poslušnost každého jeho slova, která se týkala i monarchů. Alexandr II. (1061-73) v souhlasu s velkým Hildebrandem, (pozdější Řehoř VII) vydal dekret prohlašující Harolda, právoplatného krále Anglie, za usurpátora a exkomunikoval jeho přívržence. Papež rozhodl, že William, vévoda normanský, byl zákonným nástupcem na anglický trůn.
S papežským požehnáním William Dobyvatel zabil Harolda v bitvě, dobyl Anglii a byl korunován v Londýně na Boží Hod Vánoční roku 1066. William přijmul korunu "ve jménu Svaté stolice v Římě," Byl to další triumf papežství, který ještě víc zvýšil vliv římského Katolicismu na Anglii. Freeman v jeho "Norman Conquest", rozebírá toto uspořádání:
"William byl pověřený papežem, aby bojoval jako "mstitel nebes". Bylo mu nařízeno aby učil anglický lid "povinnou poslušnost vikáři Krista" a - na co papežové nikdy nezapomínají - "aby zajistil včasnější placení poplatků pro svého apoštola!"8
V roce 1155, papež Adrián IV. dal korunu Irska anglickému králi. Tím, autoritou "vikáře Krista," podrobil Irsko anglické nadvládě a tak „mírumilovný křesťanský lid byl odsouzen ke krutým a nemilosrdným výstřelkům Jindřicha II., na základě prohlášení, že Irsko je částí dědictví sv. Petra a Svaté Římské Stolice.“9 Následovní papežové tento dekret schválili.
Tak dlouho jak Anglie zůstala katolická, toto uspořádání se dalo snášet. Ale když se Anglie stala protestantskou zemí, její další kontrola katolického Irska a protestantské persekuce Katolíků, připravila semeno problému, který zůstal až podnes. Zatím co katolické Irsko má mnoho legitimních důvodů pro stížnosti, které jsou příliš komplexní, než abychom je mohli rozebírat, Irsko by si mělo připomenout, že to byl - konec konců - římsko katoličtí papežové, kteří dali Irsko Anglii.
Ve skutečnosti papežové mají vinu na mnoha svízelích a potížích Anglie také. Římský pontif zacházel „s králi jako s vasaly, a lid neměl vůbec žádná práva, jakmile se dostal do konfliktu s požadavky papežství.... Katolické duchovenstvo - jako papežovi emisaři - vlastně nad Anglií vládli bez ohledů na zákony a zvyky země tak, jakoby papežové byli svrchovanými vládci země a civilní soudy neměly žádnou jurisdikci nad duchovenstvem. Thompson vysvětluje:
Bylo by nemožné spočítat potupy, obludnosti i zvěrstva praktikovaná v Anglii během těchto temných dob jak králi, tak i papeži, kteří považovali přidání jakéhokoliv obecného práva či svobody jako zločin, který - jak je Bůh ustavil - oni musí potrestat! Víc než sto vražd bylo spácháno duchovenstvem během vlády Jindřicha II, kdy žádný z pachatelů nebyl ani potrestán!
Duchovenstvo mělo absolutní moc nad svými poddanými, a žádné odvolání nebylo dovoleno. Normální člověk zaplatil za vraždu životem, ale kněz nebyl nikdy potrestán. Říkalo se tomu "imunita duchovenstva!" Když se král snažil změnit zákon, aby mohl soudit i duchovenstvo, papež odmítnul jeho sankci a nazval ji "škodlivou pro církev," a "destruktivní pro její privilegia." (Thompson) 10
Když se na to díváme z dnešní perspektivy, taková otevřená nadvláda papežů nad králi se zdá být nepochopitelná - ale to byla ve skutečnosti norma doby! Papežové doslova vládli nad celým známým světem po staletí, přesně tak, jak to Jan viděl ve své vizi!
PAPEŽ ŘEHOŘ VII (1073-85).
Než se stal papežem, ještě jako slavný Hildebrand, Řehoř VII byl tím geniálním mozkem v pozadí pěti jiných papežů, včetně Alexandra II. Řehoř počal svůj pontifikát "přijmutím práv zrušit jakékoliv království, podle příkladu papeže Řehoře I. Velikého, před téměř 400 lety." Ten prohlásil, že moc "svazovat a rozvazovat" daná Petrovi Kristem, je zároveň právem ustavovat a sesazovat krále, zřizovat a rušit vlády, odebrat neposlušným veškeré jejich území a dát je poslušným římského papeže." Copak papež nečetl Apokalypsu 17:18 ?
Řehoř byl prvním papežem, který doslovně sesazoval krále. Když se rozhodnul sesadit německého císaře, Řehoř prostě řekl: "Mně je dána moc svazovat a rozvazovat na zemi i na nebi". Když se mu líbil nějaký majetek, který patřil jiným, Řehoř prostě prohlásil tak, jak prohlásil na římské Synodě v 1080: "Chceme ukázat světu, že můžeme odebrat a dávat podle naší vůle království, vévodství, hrabství, majetek každého člověka - protože my můžeme svazovat i rozvazovat!" (Von Dollinger)11
Představte si na příklad rok 1O77! Pokořený Jindřich IV., svrchovaná Hlava Svatého Římského Impéria a dědic po Charlemagne (kterého papež Lev III korunoval císaře v r.800) překročil Alpy, a byl donucen čekat, v pokání, bosý v žíněné košili ve sněhu před zámkem v Canosse, aby si usmířil Řehoře VII! Když se prohlásil za Krále Králů, Řehoř, protože měl spor s Jindřichem, prohlásil: "Za Všemohoucího Boha, zakazuji Jindřichovi aby vládnul nad královstvími Itálie a Německa. Absolvuji všechny jeho poddané od jakékoliv přísahy a slibu kterou mu dali a exkomunikuji každého, kdo by mu sloužil jako králi". Jindřich neměl žádnou obranu proti této super-zbrani papežů!
A tak se zrodila ta neuvěřitelná „děvka" zobrazená Janem v Apokalypse 17 - se sídlem ve "městě postaveném na sedmi kopcích," (verš 9) "která vládne nad králi země." (verš 18) Historik 18 století spočítal 95 papežů, kteří tvrdili že mají božskou sílu sesazovat krále. Není žádné jiné město, které by splnilo všechna ta kritéria. Janova vize byla absolutně přesná!
NEJKRVAVĚJŠÍ Z PAPEŽŮ.
Innocent III (1198-1216) - píše de Rosa - "přivedl Křesťanství do strachu a teroru ..... téměř po dvacet dlouhých let“. „Korunoval krále, sesazoval vládce, uvrhnul celý národ pod interdikt, doslova stvořil Papežské Státy přes centrální Itálii od Adriatiku po Středozemní moře. Neprohrál jednu jedinou bitvu. Při sledování svých cílů, prolil více krve, než kterýkoliv jiný papež.“13 Když chtěl posadit Otu Saxonského na německý trůn, Innocent napsal:
Skrze autoritu, kterou nám dal v osobě sv. Petra, prohlašujeme Tě za krále a přikazujeme lidu, aby Ti vzdal, v tomto úřadě úctu a poslušnost. Ovšem my, na druhé straně očekáváme, že nám budeš plnit naše přání oplátkou za císařskou korunu". (Cormenin).14
Pyšný duch Innocenta III., nesnášel pomyšlení na to, že by kterýkoliv pozemský potentát mohl být na úrovni jeho slávy a autority. Proto také požadoval, aby "všechny spory mezi princi mu byly předloženy, a kdyby jedna ze sporných stran nesouhlasila s jeho papežským rozhodnutím, měla být exkomunikována a sesazena." Stejný postih měl zasáhnout každého, kdo by se vzepřel potrestat jakéhokoliv delikventa, na kterého papež ukáže!"15 Jak Ehler a Morrall píší: Papežství se stalo nejenom nejvyšší instancí v mezinárodním soudnictví, tím že bylo "oprávněné" soudit krále a prince, ale světští vládci také vyhledávali papeže, aby jim schvalovali hlavní změny v internacionální sféře - jako zabírání území, nových teritorií nebo titulů." (Ehler & Morrall, "Church and State Through the Centuries")16
Jan Bezzemek, král Anglický, udělal tu chybu, že se pustil do ostrého sporu s papežem Innocentem III. „Po pokusu o odpor se král kompletně podrobil papeži, vzdal se své koruny papeži a dostal ji zpět jako vasal Svaté stolice.“17 „Tento dokument datovaný 15 května 1213, je známý jako „King John Lackland’s Infeodation to Pope Innocent III.“18 (viz apendix C) R.W.Thompson k tomu dodává:
Propadnutí majetků, interdikty a každá možná forma duchovní censury a trestání byly na denním pořádku. Dokonce i takoví králové, jako Filip Augustus a Jindřich IV., se před Innocentem III. třásli a Peter II Aragonský a John (Bezzemek) Anglický, potupně souhlasili s převedením jejich království do spirituálně feudálního stavu a drželi je v područí papeže pod podmínkou ročního poplatku. (Thompson)19
DALŠÍ EVIDENCE.
Řehoř IX, který založil Inkvizici a zavedl předávání odsouzených světské moci k exekucím varovně prohlásil, že papež je pánem nade všemi a nade vším. Innocent IV (1243-54) s tím souhlasil, protože jak řekl: "Papežové neobdrželi moc pouze skrze Donation of Constantine, ale vlastně už ji měli přímo od Boha! Bonifác VIII. zašel ještě dále, když si učinil nejenom nárok na moc nade všemi světskými vládami ale ve své Bule "Unam Sanctam" v r.1302 učinil absolutní poslušnost podmínkou spásy!
V čase smrti Římského císaře Frederika Barbarosy, (na jehož krk postavil papež svou nohu) už bylo každému jasné, že „nikdo nemůže obdržet císařskou korunu bez papežské korunovace."20 „Císař Karel IV. zajistil mír a konečnou harmonii tím, že se vzdal jakékoliv císařské aktivity po celé Itálii (nechal tam vládnout papeže) a toto dobrovolné omezení bylo dodrženo následujícími králi až do konce Středověku.“21
Papež Julius II., (1503-13) protože Ludvík XII. Francouzský, nebyl ochotný podporovat jeho vojenská tažení, nechal,napsat papežskou Bulu která Ludvíka měla sesadit a věnovat Francii Jindřichu VIII. Anglickému za předpokladu, že bude papeže v jeho válkách podporovat! Julius zemřel dříve, než byla Bula zveřejněna. Tato papežská vášeň po "svatých válkách" za účelem rozšíření papežského území, inspirovala Michelangela, ( kterého si papež najal, aby vymaloval Sixtýnskou kapli), tak, že napsal slavné řádky ke vzpomínce na Julia a další papeže:
Z poháru udělají meč a helmu a krev Páně prodávají po vědrech.
V nedávném článku národního katolického tisku přiznává jeden kněz: "Církev byla zkorumpovaná ambicemi mužů jakým byl Řehoř VII., Innocent III., a Bonifác VII. do politicko-duchovní instituce, která vládla totalitní mocí jak duchovní, tak i světskou." (National Catholic Reporter, July 3 1992)22 Tento kněz ale opomněl dodat, že dogmata a nároky Říma jsou tytéž, jaké byly dříve. Církev se nezměnila - pouze okolnosti ji nutí, použít jinou taktiku.
Otevřené hrozby a agrese Řehoře VII., by asi dnes mnoho strachu nenahnaly! I když ji dnes používá mnohem jemněji a nenápadněji, moc Říma není o nic méně efektivní, než byla tenkrát! Jeden autor, který strávil celý svůj život analýzou Vatikánu, to shrnul takto:
"Vatikán je .... tou nejvyšší supermocí naší doby. Jeho přívrženci.... téměř jedna miliarda lidí, mohou operovat v každé části světa.... Proto je velmi důležité pro každou vládu, aby měla papeže jako svého partnera při sledování kterékoliv světové politiky..... Vatikánská politika je řízená papežem, který nemá Parlament, Kongres, Senát, nebo jiné demokratické těleso, které by omezovalo jeho rozhodnutí, moc či politiku. Papež je absolutním autokratickým vládcem v tom nejsilnějším smyslu slova!" (Avro Manhattan, "Murder in the Vatican," 1985)23
ZLATÝ POHÁR V JEJÍ RUCE.
Králové bydlí v palácích, jsou obsluhováni dvořany, a pro jejich absolutní autoritu nad poddanými, shromažďují veliká bohatství. Potom je jen samozřejmé, že město, které vládne nad všemi králi, musí být nejbohatší ze všech. Takový je případ se ženou, která sedí na zvířeti. Tento fakt je posilněný popisem Jana, který vidí jak ta žena je ozdobená "zlatem, drahokamy, perlami," a "zlatý pohár v ruce." (Apokalypsa 17:4)
Poznámka o tom, že ten pohár je "naplněný hnusem a nečistotou" naznačuje, že její bohatství bylo získáno nečistými prostředky. Kardinál Baronius, přesto že je zastáncem papežství, přiznává, že na stolici sv. Petra seděli netvoři, "naplnění tělesnými chtíči, vychytralí a znalí veškerých forem zla," kteří prostituovali Petrův trůn pro své nohsledy a konkubíny!" Ve své "Ecclesiastical Annals" ze šestnáctého století, Baronius píše:
"Římská církev, pokrytá hedvábím a drahokamy, veřejně prostituovala za zlato Nikdy nespáchali kněží - a hlavně papežové - tolik cizoložství, znásilnění, incestů, loupeží a vražd jako ve Středověku!" 24
Petrarch, básník-laureát císařství, popsal papežský dvůr v Avignonu s pohrdáním, jako "hanba lidstva, nádoba neřesti, kanál, kde se schází špína celého světa. Tam je Bohem pohrdáno, peníze uctívány a zákony Boží pošlapány v prach. Všechno zde dýchá lží: Vzduch, země, domy a nade všechno nejvíce - postele!" Když poukazuje na Avignon jako na "Babylón Západu", Petrarch prohlašuje:
"Zde vládnou nástupci chudého rybáře z Galileje....bohatí zlatem a oblečeni v purpuru, a chlubí se kořistí odebranou králům a národům. Namísto svaté vznešenosti zde nacházíme spoustu zločinců... namísto střídmosti, prostopášné bankety... namísto bosých nohou apoštolů, koně se zlatými postroji krmení na zlatých mísách, brzy budou okováni ve zlatu, jestliže Pán nezarazí tento zaslepený luxus!" (Colman J.Barry, "Reading in Church History," 1960)25
O římském bohatství ve Středověku de Rosa píše: Kardinálové měli ohromné paláce s nesčetnými sluhy. Jeden papežský služebník oznámil, že nikdy neviděl papeže aniž by ten právě počítal své zlaťáky. Curia se skládala z lidí, kteří své úřady koupili a teď se zoufale snažili pokrýt své neuvěřitelné výdaje. Za každou výhodu, za každou faru, opatství či odpustek, byla ustavena pevná cena. Pallium, pět centimetrů široký vlněný pás s všitými kříži, který si koupil každý biskup, přinesl miliony zlatých florintů do papežské pokladnice. Sněm Basilejský to nazval "tím největším lichvářským vynálezem, který kdy byl vymyšlen." De Rosa pokračuje:
Různá povolení či vyjímání z povinností, byla dalším zdrojem papežských příjmů. Extrémně přísné - téměř nemožné - zákony byly vydány tak, aby Curia stále víc bohatla z prodávání dalších dispenzací, jako na příklad postit se v období Půstu. Manželství bylo obzvláště bohatým zdrojem příjmů. Lidé, které v životě nenapadlo, že by mohli být jakkoliv příbuzní, si museli kupovat povolení, na základě údajného pokrevního příbuzenství. Takovéto dispenzace přinesly za rok až milion florintů!26
OČITÝ SVĚDEK ZE ŠPANĚLSKA.
D. Antonio Gavin, autor knihy "Master-Key To Popery," se narodil a získal vzdělání ve Španělsku koncem 1600. Jako římsko katolický kněz se stal zcela zklamaný zlem, ve kterém se viděl sám zapletený. Unikl španělské Inkvizici tím, že se přestrojil za důstojníka armády a dostal se bezpečně do Anglie. Jeho kniha dává jasný obraz římského Katolicismu jeho dnů a mnoho říká o neuvěřitelném bohatství a roli, kterou toto hrálo v praktikování římského zpohanštělého Křesťanství:
V katedrále St. Salvátora v Zaragoze je 56ti kilový stříbrný podnos z části pozlacený aby zdobil oltář na veliké svátky a festivaly ..... množství bohatých ornamentů pro duchovenstvo nevyčíslitelné hodnoty. Osmdesát čtyři kalichů, dvacet z čistého zlata, šedesát stříbrných, zevnitř pozlacených, a veliký kalich, který používal pouze arcibiskup ve svém slavnostním hábitu.
Všechny tyto nejsou nic v porovnání s velikou "custodia," které nese velikou hostii po ulicích na festival Corpus Christi.... (Čisté zlato posázené diamanty, smaragdy a jinými drahokamy vážící dvě stě padesát kilogramů..... Několik zlatníků se pokoušelo odhadnout její cenu - nikdo toho nebyl schopen. (D.Antonio Gavin, "A Master Key To Popery," 1773)27
Slavný kostel v Zaragoze se jmenuje "Our Lady of the Pillar," proto, že se tam údajně zjevila Marie. Gavin popisuje korunu na hlavě sochy Panny: Přes dvanáct kilogramů čistého zlata posázeného diamanty tak hustě, že není žádné zlato vidět a lidé se domnívají, že je celá socha z diamantů. Kromě této nejbohatší, má socha ještě šest dalších z čistého zlata, posázeného diamanty a smaragdy. Gavin dále pokračuje:
Růže z diamantů, které okrašlují její plášť, se dají těžko spočítat. Je oblékána každý den v barvách festivalu - nikdy dvakrát ten stejný plášť v tom stejném roce. Plášť je z té nejlepší látky prošívané zlatem, socha má nové růže z diamantů pro každý den na tři roky, má tři sta šedesát pět náhrdelníků s perlami a diamanty, a šest řetězů posázených diamanty, které se zavěšují na její plášť v době velkých Kristových festivalů.28
Dnešní návštěvník Zaragozy může vidět nějaké ty poklady. Marie má pro každý den jinou sukni, vyšívanou zlatem, posázenou zlatem a diamanty. Jiná socha ze stříbra, jeden a půl metru vysoká je pokrytá diamanty, na hlavě má korunu z čistého zlata, posázenou diamanty. Na počátku osmnáctého století Lord Stanhope po tom co mu byl ukázán celý ten poklad, zvolal: "Kdyby všichni králové Evropy dali dohromady své zlaťáky, nemohli by koupit ani polovinu tohoto pokladu!" Takové bylo bohatství, jedné malé katedrály, v jednom malém španělském městě před 280 lety!
Neuvěřitelné bohatství Vatikánu bylo shromážděno na úkor lidí i v těch nejchudších zemích. V době Mexické Občanské Války, římsko katolická církev tam vlastnila "od jedné třetiny všech pozemků v národě a téměř polovinu majetku hlavního města Mexico City. Její příjem z desátek, mší a prodeje předmětů k uctívání jako sošky, medailonky, růžence a pod. dosahoval až osm milionů dolarů ročně, zatím co celkové příjmy dosahovaly astronomické částky dvacet milionů za rok!.... Takové odčerpávání bohatství z tak chudé země bylo přibližné hodnoty, jako celkové operační výdaje americké vlády ve stejných letech!“29
Přicházíme pomalu ke konci tohoto žalostného výčtu. Není pochyb, že ta pozoruhodná Janova vize se naplňuje: Město postavené na sedmi kopcích, plné neuvěřitelného bohatství, činící si nárok na speciální vztah k Bohu a Kristu, a které doslova vládne nad králi země! A s těmi identifikačními charakteristikami je pouze jedno jediné město v historii, (a jediné i dnes) které projde takovou podrobnou zkouškou. Peter de Rosa nám připomíná to, co asi tak šokovalo Jana:
Ježíš majetek odmítal a stále učil "Jdi,prodej všechno co máš, rozdej chudým a potom mně následuj." Učil o zkáze, která čeká na bohaté a mocné. Na druhé straně "Kristovi Vikáři" žijí obklopeni nesmírným bohatstvím - některé pohanského původu. Každý návrh aby papež všechno prodal a rozdal chudým, je odmítnuto s posměchem jako "nepraktické!" Ten bohatý mladík v evangeliu reagoval tím stejným způsobem.
Ježíš po celý svůj život žil prostě, zemřel nahý a nabídnul oběť svého života na kříži.
Když papež opakuje tuto oběť při pontifikální Velké mši, nelze si představit větší rozdíl! Bez jakéhokoliv uvědomění si celé té ironie, "Kristův Vikář" je oděný ve zlatě a nejdražším hedvábí.
.....papež má asi tucet slavnostních titulů, jako "Státní Monarcha". Pomocníci papeže mají tituly jako "Excelence, Eminence, Vaše Milost, můj Pane, Osvícený, Nejdůstojnější" a podobně.
Petr, který žil chudě, by byl jistě fascinovaný, kdyby věděl že podle kánonu z r. 1518 bude jeho následník jmenován "svrchovaným administrátorem veškerého církevního majetku". A jistě by se Petr také podivil kdyby zjistil, že Vatikán má také svou banku!.....30
Vatikán shromáždil své neuvěřitelné bohatství tím nejpodlejším způsobem: PRODEJEM FALEŠNÝCH VSTUPENEK DO NEBE ! Nino Lo Bello, bývalý římský korespondent pro "Business Week," nazývá Vatikán "Magnátem na Tiberu," pro jeho úžasné bohatství a podniky po celém světě. Podrobnější zkoumání odhalí skutečnost, že Vatikán vlastní plnou jednu třetinu veškerých realit Říma, a je pravděpodobně největším držitelem cenných papírů, dluhopisů a akcií na celém světě. To se ještě nezmiňujeme o vlastnictví v průmyslu, od elektroniky a plastiky k leteckým společnostem až po chemické a inženýrské odvětví! (Nino Lo Bello, "The Vatican Empire", 1968) 31
Při své návštěvě Baltických států v 1993, papež byl ve svém projevu neobyčejně kritický vůči "nevázanému kapitalismu." Ve své řeči papež prohlásil, že kapitalistická ideologie byla odpovědná za "vážné sociální nespravedlnosti," a že "zrno pravdy Marxismu" leží v "odhalení kapitalistických chyb." (National Catholic Reporter, October 22, 1993)32 Člověk prostě žasne nad pokrytectvím takových projevů, přicházejících od hlavy církve, která je tím největším kapitalistou světa! Lo Bello navrhuje, aby Vatikán konečně odložil svou masku svatosti a konečně nechal světu nahlédnout na rozsah svého finančního podílu ve světě. (E.H. Broadbent,"The Pilgrim Church", 1931)33
Ta žena která jede na zvířeti, používala a používá své bohatství k podrobení si králů a království a k pobíjení milionů těch, kteří, i když byli v jejím područí, nemohli přijmout její hereze. Do dnes její pohár přetéká krví těch, kteří byli umučení pro svou víru.
