poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 26. Apostásie a Ekumenismus.
Je svatou povinností každého Křesťana, aby se postavil proti Antikristovi a žádný myslící člověk se nemusí ptát, kdo Antikrist je. Kdyby neexistovalo papežství Říma nebylo by na tomto světě nic, co bychom mohli *****m nazvat! Ubližuje Kristovi, okrádá Ho o Jeho slávu. Pokládá účinnost svátosti nad Jeho moc vykoupení, a zdvihá kus chleba na místě Spasitele! Budeme-li proti tomu stát, musíme milovat osoby - i když nenávidíme jejich chyby, budeme milovat jejich duše a hnusit se jejich dogmat..
Charles Haddon Spurgeon1
Jméno "Protestant" jsem ze svého slovníku vymazal! Neprotestuji proti ničemu! Přišel čas, aby Katolíci a ne-Katolíci se dali dohromady v jednom duchu, v jednom Pánu...
Paul Crouch on TBN2
Je na čase aby Protestanté se odebrali k pastýři (papeži) a zeptali se:"Co máme udělat, abychom se mohli vrátit domů?.
Robert Schuller3
Prohlášení, která jsme uvedli jak v minulé, tak i v této kapitole, ukazují dramatickou změnu v myšlení křesťanských vedoucích, ohledně římského Katolicismu od Spurgeona až podnes. Po 350 let se dívala většina protestantských denominací na papežství jako na systém Antikrista. Od tohoto označení se dnes odstupuje. Jeden z nejznámějších evangelistů světa nazval papeže Jana Pavla II. "největším náboženským vůdcem moderního světa!" (Billy Graham, "The Saturday Evening Post," January-February 1980)4 Jeden z amerických významných "odborníků na rodinu"považuje papeže za "nejvýznamnější náboženskou osobu, která vyslovuje jméno Ježíš." (Focus on the Family Citizen, January 1990 -James Dobson-)5 Člověk velmi často slýchá o vedoucích evangelistech, kteří navštívili papeže a odcházeli přesvědčeni, že papež je "znovu narozeným Křesťanem." Pakliže tomu tak je, jak potom může stát v čele tohoto podvodného systému, který posílá miliony lidí do pekla svým falešným evangeliem dobrých skutků a rituálů?
Stále se zvyšující počet evangelistů přijímá Katolíky jako Křesťany a nezdá se že by měli problém se s nimi spojit v evangelizaci světa. Tato skutečnost se jasně ukazuje v titulu jednoho z historických společných prohlášení katolických a evangelických vedoucích, "Evangelíci a Katolíci Společně: Křesťanská Mise v Třetím Tisíciletí." Evangelíci a Katolíci jsou prohlášeni plnými partnery v „Křesťanské Misi,“ mají vzít evangelium do nového tisíciletí a neměli by evangelizovat jeden druhého. "Není to teologicky legitimní, ani moudré, používat zdroje jedné křesťanské společnosti a snažit se "přetahovat" příslušníky druhé křesťanské společnosti." (z části již zmíněného prohlášení).6 Někteří protestantští evangelisté nyní počínají společná evangelizační shromáždění. D.Martin Lloyd-Jones vysvětluje, proč by takové "křížové výpravy" v Anglii nepovolil:
Připomínám vám, že protestantští Reformátoři nebyli náboženští bigoti či hlupáci. Jejich oči otevřel Svatý Duch .. Viděli tuto monstrózitu zobrazenou v Bibli a varovali proti ní. I za cenu rizika ztráty života, postavili se a protestovali..
Křesťanství, které prostě učí "Přijdi ke Kristu" či "Přijdi k Ježíši," neobstojí v očích Říma! Nakonec udělá pouze větší počet Katolíků. Lidé, kteří provádějí evangelizační kampaň a říkají: "Jste římský Katolík? Jděte si pro odpovědi k vaší církvi," popírají učení Nového Zákona! My je přece musíme varovat!
Ukázali jsme, že zvíře z Apokalypsy 13. a 17. reprezentuje jak oživené Římské Impérium, tak i Antikrista. Falešná církev se svým sídlem v Římě, je tou ženou jedoucí na zvířeti! Ale takový pohled, který byl zcela jednoznačný mezi Protestanty po staletí, je uznáván pouze několika evangelickými vůdci dneška. Nový duch ekumenismu se šíří křesťanským světem. Zamyslete se nad tímto úvodem z "Christianity Today":
Jak tak my (Katolíci i Protestanté) diskutujeme o významu evangelia a o tom, co pro nás znamená Kristus, stává se dostatečně jasné že sdílíme společnou víru. Tradiční římský Katolík přijme doktrínu o spáse milostí. Oni (Katolíci i Evangelíci) sdílí slib Otce, že Jím byli přijati. A tak, jako Jeho děti, by udělali lépe, kdyby akceptovali jeden druhého. ("What Separates Evangelicals and Catholics?" Christianity Today, October 1981)7
Nic není vzdálenějšího od pravdy, jak jsme podrobně ukázali. Katolický pohled na milost, víru a spásu není to co učí Bible! A přesto všechno existují a přežívají misinformace. Na příklad Tom Houston, v té době výkonný ředitele Rady pro Světovou Evangelizaci sídlem v Lausanne, prohlásil na plenární schůzi v Manile, v roce 1989:
„Je šest činů spásy, které udělal Bůh skrze Ježíše Krista. Vtělení.. Kříž. Vykoupení. Vzkříšení. Vzestup na nebe. Den Letnic. Druhý Příchod Ježíše Krista. Všechny tyto církve (Anglikáni, římští Katolíci, Luteráni, Evangelíci, Ortodoxní, Letniční) věří ve všech šest spásonosných skutečností... Stanovme si za svůj hlavní cíl zůstat v jednotě - jak se to odráží v prohlášení Lausanské Dohody.“ ("World Evangelization", November- December 1990)8
Nakonec se dozvídáme od samotného bývalého ředitele, že už od počátku byla Lausanská Smlouva zaměřena na spojení Katolíků a Ortodoxních! Toto odhalení přišlo jako šok pro delegáty kteří dobře znali hereze Říma, které Houston popřel. Delegáti z Jižní Ameriky, kteří znají Katolicismus velmi dobře, vášnivě odmítli přijmout Katolíky jako Křesťany! Jejich protest byl - prozatím - respektován, ale momentum pro přijetí Katolíků mezi Křesťanské církve se zdá být neodvratné.
JEDNOSMĚRNÁ CESTA.
Evangelíci, kteří sní o stejnoprávném spojení s Římem, se zdají být totálně slepí k něčemu, co je zcela zřejmé. Ten termín "oddělení bratří," jak jej používá Vatikán II. a od té doby každý katolický ekumenický dokument jasně naznačuje, že "jednotu" lze získat pouze tím, že ne-Katolíci se zapojí do katolické církve! Tento fakt byl prohlášen v mnoha papežských prohlášeních pro katolické věrné - dokonce již před Vatikánem II. Typický je následující projev papeže Pia XII.:
Nesmíme přejít v tichu, nebo zahalit závojem dvojsmyslnosti pravdu katolického učení - že jediná pravá jednota se stane návratem separovaných Křesťanů do jediné pravé církve Krista!" (Papež Pius XII, "De Motione ecumenica", December 1949)9
A opět zde vidíme učení Říma, že člověk nemůže prostě přijít ke Kristu a být spasený skrze víru v Jeho dokonalou oběť za hřích. Jsou další "pomoci a nebeské přízně", které jsou pro spásu nutné a ta najdete pouze v římsko katolické církvi! Na štěstí jsou již pryč dny, kdy tomu člověk musel věřit, když nechtěl skončit v plamenech! Tento den přijde znovu - a to dříve, než si myslíte! Ekumenismus není rovnoprávné partnerství ale jednosměrka do Říma! Existuje skutečně veliká snaha katolických teologů, odmítnout omyly a nedokonalosti evangelismu. Thomas Howard popisuje cestu do Říma ve své knize "Evangelical Is Not Enough" (volně: Být Evangelíkem nestačí!)11 Kazety i knihy podobného typu jsou - bez jakýchkoliv námitek prodávány v křesťanských knihkupectvích. A přesto mnoho těchto obchodů odmítá prodávat materiál, který je kritický vůči Katolicismu, i když tyto knihy uvádějí pravdu!12
NOVÁ STRATEGIE: EKUMENISMUS.
Po tom co ztratil svůj statut jako oficiální náboženství ve většině častí světa a není už schopný vykonávat trest smrti za nesouhlas, Řím adoptoval novou taktiku. Bylo to z iniciativy Vatikánu, po vydání "Dignitatis Humanae," (Deklarace náboženské svobody) při Vatikánu II. že vznikly Konkordáty v několika zbývajících zemích, kde dříve byl povolený pouze Katolicismus, a nastala svoboda náboženství. Toto se stalo v Kolumbii v roce 1973. a stejná akce se stala v roce 1974 ve švýcarském kantonu Valais následovaná zrušením článku 24. v Konkordátu s Portugalskem. Náboženská svoboda byla povolena ve Španělsku v r. 1976 a nastalo všude oddělení církve a státu. Potom přišla Peru (1980) a Itálie v roce 1984. Nakonec přišla náboženská svoboda do Mexika v roce 1992, i když tam ještě persekuce a zabíjení Křesťanů pokračovalo. Tyto tahy neodrážely nějakou velkorysost se strany Říma, ale chytrá strategie zahájit iniciativu tam, kde už změna byla nevyhnutelná, tak jako tak.
Katolicismus se tak stal ekumenickým vůdcem nejenom v tahu získat zpět "ztracené bratry" Protestanty, ALE SJEDNOTIT POD SVOU MOC I VŠECHNA OSTATNÍ NÁBOŽENSTVÍ SVĚTA! Početnému posluchačstvu v Indii v roce 1986, Jan Pavel II. prohlásil: "Poslání Indie je životně důležité Důležité pro její intuici duchovní přirozenosti člověka. Skutečně, největší příspěvek světu, který by mohla dát, je její spirituální vise člověka. A svět udělá dobře, pakliže tuto starodávnou moudrost dobrovolně akceptuje a najde v ní obohacení lidského života." ("Spiritual Vision of Man.")13 Jaké úžasné ohodnocení Hinduismu!" (Papež Jan Pavel II. "L’Osservatore Romano" February 10 1986) Jeden z nejvlivnějších vůdců Hinduismu, Sri Chimoy, známý pod přezdívkou "Guru Spojených Národů," kde má dvakrát týdně meditace pro zaměstnance, byl chválen víc než jedním papežem. Jeho více jak 80 meditačních středisek po celém světě zavádí miliony do tmy Hinduismu a přesto papež Jan Paul II. jej nazývá svým přítelem, spolupracovníkem a zdravil ho takto:"Obzvláštní požehnání vám a vaším členům. Budeme pokračovat společně." Papež Pavel IV. řekl Chimnoy-ovi: "Život Hindu a život Křesťana půjdou společně. Vaše zpráva a naše zpráva jsou stejné!" A nyní evangeličtí vůdci říkají Římu, že jeho evangelium a jejich evangelium jsou stejná!
Pochopitelně - Řím by se stal centrem pro toto náboženství nového světa a katolická hierarchie by dostala všechno pod svou kontrolu. Už nyní připravuje Vatikán cestu tolerance k téměř všemu - od voodoo až po Evangelíky, které v tom stejném čase odsuzuje. Během své 1993 návštěvy Afriky papež hledal „společnou půdu s věřícími ve voodoo“ návrhem, že by neporušili svou tradiční víru, kdyby konvertovali ke Křesťanství!" (Los Angeles Times, February 5. 1993)14 Papež vysvětloval, že katolická církev hledá cesty "k zřízení pozitivních vztahů spolupráce s různými vírami za cílem vzájemného obohacení." Jan Pavel II. prohlásil že "Druhý Vatikánský Sněm uznává, že "v každé rozdílné náboženské tradici je něco pravdivého a dobrého ...semínka Slova". To vyzývá Kristovy učedníky aby "objevili bohatství", které velkorysý Bůh mezi národy rozdělil.." (L’Osservatore Romano, February 10 1993, jak bylo otištěno v "Christian News" August 2. 1993)15
Zkuste si představit Mojžíše, jak navrhuje aby Izraelci objevovali "bohatství" modloslužebných Pohanů kolem nich, nebo Pavel navrhující Křesťanům v Efezu, aby se seznámili s "bohatstvím" pohanského uctívání bohyně Diany! Jak se mohou, evangeličtí vůdcové stát partnery Vatikánu - a co vlastně v Římě dělají?
OBEJMOUT VŠECHNA NÁBOŽENSTVÍ !
Právě tak, jako Matka Tereza, papež Jan Pavel II. chválí všechna náboženství. Příkladů je habaděj, ale máme místo jen na několik. V roce 1985, když oslovil Muslimy v Bruselu, papež řekl: "Křesťané a Muslimové, potkáváme se ve víře v jednoho Boha a snažíme se uvést do praxe učení našich příslušných svatých knih! (Abbe Daniel Le Roux, "Peter, Lovest Thou Me? Australia 1989)16 Alláh Islámu není Bohem Bible, a žádný Křesťan nemůže schválit učení Koránu! Když se setkal s vedoucími Muslimy v Africe, v roce 1993, papež "vyzval Křesťany, Muslimy a Animisty, aby respektovali náboženství těch druhých.."(National Catholic Reporter, February 19 1993).17 Jak může Křesťan respektovat náboženství, které vede lidi do pekla? Bible pohanská náboženství nerespektuje! Bible je všechna odsuzuje!
Když hovořil k Šintoistům a Buddhistům v Tokiu 1981, Jan Pavel pochválil "moudrost jejich starodávných náboženstvích, která je inspirovala aby "viděli božskou přítomnost v každé lidské bytosti." "Jako Náměstek Krista, vyjadřuji svou radost z toho, že Bůh rozdělil tato náboženství mezi vámi." (Le Roux)18 Jaké neuvěřitelné prohlášení, když si uvědomíme omyly Šintoismu a Buddhismu! V Togu, roku 1985 se papež radoval, že se "modlí poprvé s animisty." (La Croix, August 23 1985)19 Konzervativní kritik překvapujícího ekumenismu své církve píše:
"Původně byl ekumenismus zaměřený na jednotu mezi Křesťany. Ale nyní - stále více - hledá spojení všech náboženství světa, křesťanské či nekřesťanské. 19 května 1964, Pavel VI. oficiálně otevřel Sekretariát pro ne-Křesťany, který hrál důležitou roli během posledních dvou zasedáních Vatikánu II. Několik měsíců později, monsignor Wojtyla, (který se stal papežem Janem Pavlem II, prohlásil:
"Nostalgie za křesťanskou jednotu zároveň způsobuje touhu po jednotě celé lidské rasy. ..To zdvihá postoj církve k ostatním náboženstvím, který je založený na uznání jejich duchovních hodnot, humanistických a křesťanských dohromady a dotýká se takových jako jsou Islam, Buddhismus a Hinduismus." (Le Roux)20
Zatím co papežovo objímání všech, šokovalo konzervativní Katolíky, takové jednání je vlastně konsistentní s historií. Od samého počátku, od vlády Konstantina, když sochy Isis a Horus byly přejmenovány na Marii a Ježíše a papež Lev I. (440-61) se chlubil, že Sv. Petr a Sv. Pavel " nahradili Romuluse a Remuse jako ochranní patroni. (H.Chadwick, "The Early Church," 1967)21 Římský Katolicismus se vždy přizpůsobil pohanským náboženstvím lidí, které právě "pokřesťanštil!" Během návštěvy Nové Guineje v r. 1984, papež vedl "Novou Mši" pod širou oblohou pro domorodce. Mše zahrnovala "tanečníky, kteří doskákali k oltáři a vyhazovali do vzduchu oranžový a žlutý kouř" - pohanský zvyk k odhánění zlých duchů ... zatím co 18tiletá studentka četla pasáže z Bible, oděná podle domorodého zvyku - od pasu nahoru nahá. New York Times psal, že tato mše ukazovala na skutečnost, že -
snaha římsko katolické církve učinit své služby více univerzální tím, že integruje do svého rituálu a liturgie prvky kultur národů, kterým Západní misionáři přinesli své náboženství." (The Roman Catholic, June-July 1984)22
Taková integrace je stará jako Katolicismus! Na Haiti, každá ceremonie voodoo začíná katolickou modlitbou. Říká se, že Haiti je 85% Katolická a 110% „Voudun.“ Znepokojující spiritistický kult "Santeria," šířící se po Americe, je míchanicí afrického Pohanství a Katolicismu zahrnující "bohy," kteří jsou představováni jako katoličtí svatí - zatím je to maska pro démony. Když navštívíte hřbitovy v Rio de Janeiro o svátcích, uvidíte Katolíky, jak prosí duchy svých předků, spolu s katolickými svatými. V Brazílii a na Kubě, spiritismus a africká náboženství příbuzná voodoo, se míchají s Katolicismem a skrze celou Jižní Ameriku, domorodé pověry zůstávají mezi Katolíky. Používání obrazů, soch, svaté vody, dalších pomůcek a rituálů bylo adoptováno z Pohanství.
POHANSTVÍ UVNITŘ KATOLICKÉ CÍRKVE.
Člověk najde každý odstín New Age, okultu, a mystických pověr uvnitř samotné katolické církve. "Catholic World" vydal celé jedno číslo, které popisuje New Age, bez jediného slova odsouzení či opravy! (The Catholic World: "The New Age, Chalenge to Christianity.") Tisíce duchovních a jeptišek praktikují yogu a nebo nějakou jinou formu hinduistického či buddhistického mysticismu. Katolické školy, kdysi považované za baštu zdravého vzdělání, jsou prolezlé okultem a metodami New Age právě tak, jako školy veřejné. „Spirituality of the Catholic Educator" předkládá vzorek katolické výuky dnes:
Katolické školy oblasti New Jersey/New York používají program s názvem "Energetics for Living" „A Curriculum Enhancment Program for Peace Education,“ vypracovaný sestrami Vergila Jim, O.S.F. a Claire Langie, O.S.U. Jeho účelem není nic méně než "vnitřní transformace dítěte," skrze kontakt s tvořivou "energií" nacházející se v samém centru jejich bytosti. Vede to k "mezispojení" a k "vzájemné závislosti" všech živých tvorů. "Kontakt se "svatým centrem" dítěte se uskutečňuje skrze "pravidelné meditace, vizualizace, relaxace, dýchání.
Adoptovali hinduistický pozdrav:"Bůh ve mně, zdraví Boha v Tobě!" Jakmile si student uvědomí, že on sám a všechno je Bůh - "kdo by potom ubližoval Bohu či některému z jeho tvorů?" se ptá sestra Loretta Carey, R.D.C, z Fordhamské Univerzity.
Sestra Mary L. O’Hara C.S.J., profesor filosofie z koleje Saint Mary, Omaha, se specializuje v prosazování buddhistických a hinduistických metod pro zlepšení výuky v katolických školách. ("Momentum," April 1990, zvláštní příloha:"Spiritualita Katolického Vychovatele")24
Katolická centra útulků po celém světě míchají "Křesťanství" s Hinduismem, Buddhismem a se všemi směry New Age myšlení a praxe. Typický je "Ashram Ya Azim, "Středisko Františkánských Sester pro Meditaci" ve Willardu, Wisconsin. Tam se snaží najít "Kristovo vědomí" skrze různé metody New Age. Na svou obranu sestra Virginia Barta, prezident Františkánských Sester USA vysvětluje: "Můžeme být Katolíky a na druhé straně otevření rozeznat mystické pravdy každého náboženství." (Chicago Sun Times, December 24 1989)25
Na počátku své návštěvy v USA, Dalai Lama, který se prohlašuje za boha a čtrnácté vtělení původního Dalai Lamy, byl pozvaný na "speciální mezi-náboženský festival," v katedrále Sv.Patrika v New Yorku, který vedl kardinál Cooke. Dalai Lama prohlásil mimo jiné, že "všechna náboženství jsou v podstatě stejná." Nato všichni povstali a obdarovali hosta ohlušujícím potleskem. (Time, September 17. 1979)26 Kardinál Cooke nazval celou událost "dramatickým hnutím Ducha v naší době."27 Duch Boží to každopádně nebyl!
Celé číslo květen/červen 1990 "Catholic World, bylo věnováno Buddhismu. Všechny články byly sympatické, vstřícné, včetně několika poznámek od papeže. Jeden z článků dokonce měl titul: "Buddha ctěný jako křesťanský svatý." Jan Pavel II. zaujal širokomyslný pohled na Buddhismus a ostatní náboženství. Považuje Yogu "Tibetsko Buddhistického božstva," jeho přítele Dalai Lamy, včetně všech modliteb šámanů, spiritistů a každého jiného náboženství, za zdroj "hluboké spirituální energie," která vytváří "nové klima pro mír." (Our Sunday Visitor, November 13, 1988)28 Dalo by se uvést mnoho dalších příkladů. Podle zprávy Los Angeles Times:
Papež Jan Pavel II. si sundal své střevíce a seděl klidně a slavnostně se svrchovaným patriarchou Thaiských Buddhistů, v buddhistickém klášteře v Bangkoku.
Římský Pontiff později pochválil "starodávnou a úctyhodnou moudrost" asijského náboženství. (Courier Journal, May 11 1984)29
Zkuste si představit Pavla jako účastníka rituálu v buddhistickém chrámu, jak chválí buddhistickou moudrost! Nebo jak Pavel říká hinduistickému posluchačstvu, jako Jan Pavel II, když na své návštěvě v Indii prohlásil, že "je nepřišel nic učit, ale poučit se z jejich bohatého duchovního dědictví - a že svět potřebuje indickou "spirituální visi člověka." ("Spiritual Vision of Man")30 První Křesťané by nikdy v arénách neumírali, kdyby přijali podobný ekumenický přístup k římským pohanským rituálům!.
PROČ JSOU EKUMENIČTÍ PAPEŽOVÉ POPULÁRNÍ?
Zdá se, že zdraví Jana Pavla II. se zhoršuje. Ať už se jeho zdraví zlepší a on bude pokračovat, nebo přijde na scénu papež jiný, bude mít malý vliv na budoucnost. Zatím co Jan Pavel II. je nejzjevnějším a nejefektivnějším ekumenikem v historii, papež pouze jde ve šlépějích svých předchůdců a jeho následovníci půjdou stejným směrem. Papež Jan XXIII., který zahájil Vatikán II., a papež Pavel VI, který jej zakončil, se spojili s takovými osobnostmi jako je Dalai Lama, Anwar el-Sadat (Muslim), a tajemník OSN U Thant, (Buddhista) aby vytvořili "Chrám Porozumění, známý jako Náboženské Spojené Národy. Katolíci byli od té doby na prvním místě ve snaze založit světové náboženství.
Jako další důkaz ekumenismu předchůdců Jana Pavla II, papež Pavel VI. dal své požehnání Druhé Světové Konferenci o Náboženství a Míru v Louvain, Belgii v 1974. Pod katolickým vedením Louvainská Deklarace prohlašuje:
Buddhisté, Křesťané, Konfucionisté, Hinduisté, Židé, Muslimové, Šintoisté, Sikhové, Zoroastriáni a další, jsme se snažili zde naslouchat duchu v našich rozličných a ctěných náboženských tradicích.. zápasili jsme s rostoucími problémy, které naše společnosti musí vyřešit aby se dosáhlo míru.
Radujeme se z toho, že pyšná éra a dokonce předpojatá izolace náboženství lidstva, jak doufáme, je na věky pryč. (Alan Geyer, "Religious Isolationism - Gone Forever?" 1974)31
Je zajímavé, že veliká většina Katolíků, zatím co odmítají uposlechnout papežská dogmata v mnohých směrech, jsou velmi nadšení ideou ekumenismu. A proč ne? Vysoké procento Katolíků, kteří odmítají základní učení církve, směřují k rozšíření "Křesťanství." Výzkum v r.1989 ukázal, že 25% Katolíků nevěří v posmrtný život, dalších 46% tvrdilo že "to nikdo neví", a 55% věřilo, že je možné nesouhlasit s učením církve a přitom zůstat Katolíkem. V průzkumu r.1992, 67% Katolíků bylo pro ženské kněze, 52% akceptovalo aborci, 75% bylo pro zrušení celibátu. 87% řeklo, že manželé se musí sami rozhodnout ohledně plánovaného rodičovství. (The Oregonian, June 20 1992).32 Průzkum v 1994 ukázal, že méně než 29% Katolíků mladší 45 let souhlasilo s tím, že "chléb a víno jsou změněné na tělo a krev Krista." ("Our Sunday Visitor," June 19 1994)33
Ve Francii a Itálii je tato situace ještě více překvapující: 49% francouzských Katolíků nevěří, že Ježíš vstal z mrtvých, 60 % nevěří v nebe, 77% nevěří v peklo a 76% nevěří ani v očistec, ani v ďábla. (Le Roux).34 Ve skutečnosti dvě třetiny francouzských teologů vyjádřili "nedůvěru v existenci Satana." ("The Catholic World Report," July 1992).35 Zatím co 90% Italů se nazývají Katolíky, pouze 30% navštěvuje nedělní mši. Volby v Itálii - během poslední dekády - legalizovaly jak rozvody, tak i potraty, navzdory silnému odporu církve. ("New York Times"June 4. 1985)36
Katolíci nejsou sami v této apostásii. Výzkum mínění v r. 1994 ukázal, že čtyři z deseti Američanů, kteří se hlásí k Evangelíkům, nevěří, že existuje něco, jako absolutní pravda. Počínají termíny jako "Evangelík," nebo "znovu-narozený" ztrácet svůj obsah? Ze všech dospělých Američanů 71% nevěří. že existuje absolutní pravda. (National and International Religion Report, February 21. 1994).37 Relativismus a ekumenismus kráčejí spolu ruku v ruce. Lidé, kteří zastávají takové názory, mohou být snadno přemluveni spojit se s kýmkoliv, pod podmínkou že půjde o přesvědčivou věc. John W. Robbins dělal recenzi knihy "Rome Sweet Home," která pojednává o konverzi Scotta a Kimberley Hahn k římskému Katolicismu. Robbins píše:
Hahnova dezerce je jedna z několika podobných dezercí. Stávají se - ne proto že Řím by byl tou pravou církví, ale z důvodu apostasie "Protestantismu" Právě teď, kdy je tak životně důležité kázat skutečné evangelium, toto je málokdy slyšet z protestantských kazatelen. Pouze Boží milost nás může zachránit od nové Doby Temna a od církve, kterou Luter považoval za "jatka duší." (John W. Robbins, "The Lost Soul of Scott Hahn", 1994)38
JEDNOTA V "MODLITBĚ."
Od roku 1978 kdy převzal úřad, papež Jan Pavel II. způsobil v ekumenickém směru ohromný skok vpřed, směrem k přicházejícímu světovému náboženství. Jedna z jeho hlavních taktik je pozvat náboženské vůdce ke společné modlitbě. Papež plánuje na uvedení třetího tisíciletí den modlitby, který nemá obdoby: modlitební schůzka Židů a Muslimů na hoře Sinai, jak uvedl Vatikánský dopis. ("Orange County Register"April 16, 1994)39
Jedním z jeho největších úspěchů bylo shromáždění 130 vůdců z 12 hlavních náboženských systémů světa v Assisi v roce 1986, ke společné modlitbě za mír. Modlili se tam uctívači hadů, uctívači ohně, spiritisté, animisté, Severo-američtí kouzelničtí doktoři, Buddhisté, Muslimové a Hinduisté právě tak, jako "Křesťané" a Katolíci. Papež prohlásil, že se všichni modlí "ke stejnému Bohu." Při této příležitosti dovolil papež svému dobrému příteli Dalai Lámovi, aby vyměnil kříž na oltáři kostela sv. Petra v Assisi za sochu Buddhy a aby Dalai Lama a jeho mniši tam vykonali obřad uctívání Buddhy.
Dvě nejdůležitější roviny, které budou hrát roli v sjednocení světa budou ekologie a mír. Stále víc a více se věří, že mír bude dosažený modlitbou k nějaké vyšší moci a jak Zednáři říkají: "každý bůh je vhodný!" ("Little Masonic Library," 1977)40 Inspirováni příkladem papeže v Assisi, "Interfaith Councils" ("Mezi denominační Rady) rostou po USA,¨ jako houby po dešti. Tam se Křesťané scházejí s věřícími jiných náboženských směrů, pro společnou modlitbu a sociální akce. Program takového shromáždění popisuje jeden z účastníků:
"Swami Bhaskarananda, Hinduista, zpíval Bohu modlitbu... Ismail Ahmed, Muslim recitoval krátkou modlitbu Bohu ... jak tak tam stáli před oltářem, který byl ozdobený obrazy Sri Ramakrišna, Ježíše Krista a Buddhy."41
Modlitba spojovala všechna náboženství ve světovém měřítku, dokonce i pod evangelickým vedením. V roce 1993, při "Snídani Národní Modlitby" ve Washingtonu D.C., senátor Kerry četl Jana 3:1-21 (vynechal klíčový verš 16), tvrdil že Kristus hovoří o "spirituálním oživení," a tak "v duchu Krista, Hinduisté, Buddhisté, Muslimové, Židé a "Křesťané," se k tomuto účelu sešli. Vice president Al Gore prohlásil:"Víra v Boha, spolehnutí na Vyšší Moc - ať už pod jakýmkoliv jménem - je, podle mého názoru, podstatné!"
Bůh řekl:"Pakliže můj lid, který se nazývá mým jménem, obrátí v modlitbě ke mně, uslyším z nebes.." (2 Paralipomenon 7:14) To není pozvání uctívačů Baala a Ashoreth a jiných "bohů," aby se spojili s Izraelem v modlitbě! To by byla ohavnost! A přesto se dnešní Evangelíci spojují se "smíšenou společností" v modlitbě a spolupráci pro sociální spravedlnost a mír.
CELOSVĚTOVÝ RŮST.
Je zcela ohromující, jak daleko půjdou ti, kteří se nazývají Křesťany, aby ospravedlnili pro věc míru a ekologie - vlastní účast na náboženských praktikách každého jiného náboženství! Existuje velké hnutí v Jižní Americe nazvané "První Sdružení Lidí Boha z Latinské Ameriky a Karibské Oblasti,“ (APD) které přitahuje skutečně ekumenické podhoubí Katolíků, Protestantů i Pohanů s požehnáním katolické církve. Ta fráze "Boží Lid" pochází z Vatikánu II, a celé hnutí si přiřklo zásluhu o "oživení modelu pluralistické a na službu zaměřené církvi naznačené v učení Vatikánu II. "Nacionální Katolický Reportér" se pochvalně zmínil o nedávné konferenci v Brazílii:
"Jeden z vedoucích konference držel stříbrné žezlo Candomble, pomůcka k uctívání afrických bohů, baptistický pastor ukázal nákres světa s nakresleným křížem, Vedle něho kněz voodoo z Haiti zdvihl nádobu s kouřící směsí a tím rozestřel „energii“ nad celým shromážděním. O kousek dále pastor z "United Presbyterian Church" četl z Pavlova dopisu Galatským.
Všichni obklopili brazilského katolického bratra, který pozdvihl kněžskou štolu, kterou každý políbil.."42
Podobné ale mnohem větší shromáždění, "Parlament Světového Náboženství" se uskutečnilo v Chicagu, v září 1993 a bylo navštíveno asi 6000 zástupci hlavních náboženských směrů světa. Jeden z hlavních mluvčích, Dalai Láma volal po celosvětovém "spirituálním probuzení," které by bylo přijatelné každému náboženství. ("Washington Post," September 4, 1993)43 Jednou z hlavních událostí "Parlamentu" bylo udělení "Templeton Prize" za "Pokrok v náboženství," (1993 Parliament of the World Religions)44 jedné z nejprestižnějších a nejbohatších (kolem 1.2 miliony dolarů) ekumenických cen. Je udělována hlavně za "povzbuzování nebo porozumění hodnot každého náboženství." Dovede si někdo představit, jak Eliáš přijímá "cenu za porozumění hodnot Baalova náboženství"- nebo Pavel na Martově vrchu, jak "vyzývá k "pochopení hodnot Pohanství?"
Jako vždy na takovýchto ekumenických "milnících," katolické vedení bylo velmi jasně vidět, včetně chicagského kardinála Josefa Bernardýna a Fr. Tomáše A. Baima, ředitele arcidiocézního Úřadu pro "Ekumenické a Internáboženské Záležitosti" v Chicagu. Římsko katolický teolog Hans Kung byl "hlavním verbířem" pro "Globální Etiku," propagující "inter-náboženskou spolupráci," která byla vypracovaná "Parlamentem," a podepsaná většinou přítomných vedoucích, včetně Reverenda Wesley Ariarajah, zástupce generálního tajemníka "Světové Rady Církví." (The Orange County Register, September 4, 1993)45 Bylo to poprvé v historii lidstva, že se zástupci všech světových náboženství - Buddhismu, Křesťanství, Hinduismu, Islámu, Judaismu a 120 dalších náboženských skupin shodli na společném základě etického chování. Zástupci z Vatikánu a "Národní Konference katolických Biskupů," byli přítomní a reagovali souhlasně. "The Los Angeles Times" oznámil:
Duchovní s kolárky hovořili s buddhistickými mnichy v šafránově zbarvených róbách, Sikhové v turbanech živě diskutovali se Zoroastriánci. Jednu noc, příslušníci neo-pohanské Wicca (čarodějnictví) provedli rituál za úplňku měsíce." (Los Angeles Times 5/9 1993).46
Římský Katolicismus se zdá být tím mostem, který přivede všechna náboženství dohromady! Ten samotný fakt není překvapující, ale je neuvěřitelné vidět evangelické Křesťany vstupovat na jednu stranu mostu, zatímco na druhé nastupují Hinduisté, Buddhisté a Pohané všech druhů a barev. Musíme být v těch posledních dnech - jak se zdá, nebude trvat dlouho než se všichni na tom mostě spojí!
KAMPAŇ SE ZRYCHLUJE.
V září 1980, papež Jan Pavel II. řekl Katolíkům v Osnabrücku, Německu: "Povzbuzujte s láskou vaše evangelické bratry, (Luterány) podejte svědectví k jejich víře, aby se v Kristu prohloubila!"(Le Roux)47 Snaží se papež Protestanty nalákat, nebo opravdu snižuje katolický standard, jak se mnozí Katolíci obávají? V únoru 1983 mluvil o tom, že je třeba "zajít až za jakékoliv neporozumění," a "opět nalézt to, co je všem Křesťanům společné...." (Le Roux)48 Takovéto projevy ekumenismu jsou běžné a vyvolávají odpor v řadách konzervativních Katolíků.
Není pochyb o tom, že papež Jan Pavel II. se dostává na zcela novou půdu ve své snaze o dosažení "jednoty!" Klečel vedle arcibiskupa z Canterbury, Roberta Runcie v canterburské anglikánské katedrále a oba vůdcové se objali. V 1981 „pozval papež Metropolitu Damaskinose, aby promluvil na jeho místě. Poprvé od vzniku schizmatu v 1054, Ortodoxní prelát usedl na křeslo Baziliky.“49 Vzájemně vyřknuté klatby mezi Římem a Konstantinopolem byly zrušeny v r. 1965. V srpnu 1982 papež obnovil diplomatické styky se třemi skandinávskými zeměmi, které byly přerušeny Reformací. V prosinci 1983 se Jan Pavel II, stal prvním papežem, který navštívil Luteránský kostel. Učinil tak v Římě, kde se účastnil části bohoslužeb a kde prohlásil:
"Jsem zde, protože Boží Duch nás vede směrem k ekumenickému dialogu, abychom nalezli jednotu mezi Křesťany!"
V r. 1987, Patriarcha Dimitrios I. byl přivítán v Bazilice Janem Pavlem II, který Patriarchu představil jako "Jeho Svatost, Dimitrios I., náš velmi milovaný bratr v Kristu," a vyzval shromáždění, aby "vyslechli slova hlavního Patriarchy." Na konci mše se Dimitrios vrátil k oltáři, aby "požehnal věrným."50 Papež na to reagoval slovy:"Katolická církev a Ortodoxní církev dostaly Boží dar, aby rozpoznaly jeden druhého jako sesterskou církev, a aby kráčely společně k plnému společenství."51 Sedmého prosince 1987, Patriarch Dimitrios I. a Jan Pavel II., podepsali společné prohlášení podobné tomu, které bylo podepsané na katolicko evangelickém shromáždění v USA: Každá z církví obdržela a podílí se na stejných svátostech. Odmítáme všechny formy proselytismu! (přetahování věřících)52
PRAPODIVNÍ SPOLEČNÍCI.
31 ledna 1994, čínský předseda Li Peng podepsal jako zákon dokument 144 ("Regulace řízení náboženských činností v Číně") a 145. ("Řízení míst náboženských činností") Jak "Wen Wei Po," hlavní pro-čínský tisk v Hong Kongu připustil, že tyto regulace jsou hlavně proti proselyzaci od cizinců. Čínská vláda si dobře uvědomuje nebezpečí, které by hrozilo komunismu, kdyby Evangelíci měli svobodu v uposlechnutí Kristova příkazu "prohlásit evangelium každému člověku na zemi." ("The Voice of the Martyrs," June 1994)53
Podobný ale v tomto případě dobrovolný zákaz "proselytování" je hlavním prvkem v rostoucím ekumenickém hnutí. "World Mission ‘95" Billy Grahama, zahrnuje v sobě takový závazek na straně podílejících se církví. Instrukce pro Francii na příklad, jelikož účast na této "křížové výpravě" bude vysílána celosvětově satelitem jsou:"Všechny denominace budou informovány a spolupráce bude vzájemná - bez ohledu na teologické rozdíly - a nebude žádná snaha o proselytování. (Bulletin de Information #1, Novembre-Decembre 93)54 Ironií je skutečnost, že hlavní centrum Mise ve Francii je ve městě Beziers, jehož obyvatelstvo - jak se jistě čtenář pamatuje bylo totálně vyvražděno (60 tisíc lidí) papežem Innocentem III. jako "korunní úspěch" jeho papežství.
Jednou z nejúžasnějších ukázek kompromisu Kristova příkazu se stal v Coloradu. V posledních letech město Colorado Springs zažilo příliv početných evangelických denominací, které se tam usídlily. Mladí evangelisté počali získávat katolickou a židovskou mládež pro Krista a tím zapříčinili stížnosti ze stran katolických a židovských vedoucích. Aby zajistili mír a klid, evangeličtí vedoucí, včetně Jamese Dobsona, ředitele "Navigátorů" Terry Taylora, ředitele "Young Life" Terry P. McGonigala a místních evangelických pastorů podepsali "Covenant of Mutual Respect" ("Smlouva vzájemného ohledu") s místním katolickým biskupem, židovským rabínem a dalšími. Smlouva byla vytištěná 22 dubna 1993, v "Colorado Springs Gazette Telegraph," pod titulem "Zpráva lidem Colorado Springs." Smlouva uznala Judeo-křesťanské dědictví připadající všem církvím které smlouvu podepsaly, a v zásadě se zavázaly "učit se jedna od druhé v duchu dobré vůle a ohledu" spíše než evangelizovat. Katolické noviny trumfálně oznámily:
"Snaha evangelizovat, vytvářela atmosféru nepřátelství," řekl biskup Richard Hanifen z diecéze Colorado Springs. Rabín Howard Hirsch z Temple Shalom a biskup Hanifen zjistili, že židovská a katolická mládež byla ve školách evangelizovaná studenty jiných denominací. Terry McGonigal, doktor "Institute of Youth Ministries for Young Life" uvedl, že i další křesťanská mládež byla na školách evangelizována také....
Aby se omezilo neporozumění a usnadnilo porozumění, vedoucí z církví a organizací se počali pravidelně scházet, aby neformálně diskutovali o situaci. Mladí vedoucí se účastnili první schůzky 26. června 1992, aby se přesvědčili, zda evangelizace je tím problémem - a došli k závěru, že tomu tak je....
Biskup Hanifen projevil naději, že v budoucnosti se bude tato skupina zkoumat všechny cesty k urovnání problému a k poučení o pohledu těch druhých na Písmo. "Namísto snahy přesvědčit jeden druhého," říká Hanifen, "snažme se najít proces, kterým tyto spory vyřešíme." "Doufám že s pomocí Boží postavíme základ pohledu jak rozličné naše tradice jsou - a to samo o sobě je dobré pro Colorado Springs." ("The Catholic Herald," June 2, 1993)55
CHARISMATICKÝ MOST DO ŘÍMA.
Je podivné, že v tom stejném čase, kdy si Řím stěžuje na evangelizaci Katolíků, on sám je plně zaměstnaný největším evangelizačním programem v historii. "Evangelization 2000" je řízená z Vatikánu páterem Tom Forrestem, o kterém jsme se již zmínili. On organizoval "Worldwide Priests’ Retreat." Začalo to sjezdem v září 1990 ve Vatikánu, aby dali počáteční impuls dekádě evangelizace. Je zajímavé, že "duchovenstvo bylo evangelizováno jako první." Asi tisíc z celkového počtu šesti tisíc kněží reagovalo positivně na pozvání "přijmout Krista jako Spasitele a obdržet naplnění Svatým Duchem." ("Calvary Contender" January 1st, 1990)56 K čemu takové pozvání bylo - obzvláště pro kněze - jestliže jsou Katolíci spasení? A jak mohlo těch tisíc "přijmout Krista jako Spasitele" v biblickém smyslu, aniž by popřeli většinu svého "Katolicismu," který byl do nich imputovaný? Že Tom Forrest zůstává římsko katolickým knězem, který slouží mši, věří v Očistec a odpustky, neodváží se prohlásit že je spasený - jasně ukazuje, že nikdy biblické evangelium nepřijmul. A přesto jej Evangelisté přijímají jako partnera v evangeliu.
Forrest je totiž charismatik. Největší odpovědnost za růst partnerství s Katolicismem mají někteří vedoucí v charismatickém hnutí. Charismatici byli první kteří měli katolicko protestantské konference, kde přijali jeden druhého jako Křesťany. Kolem deseti milionů Katolíků v Americe a sedmdesát dva milionů ve 163 zemích celosvětově mluví v „jazycích." ("New Covenant," January 1993)57 Tato údajná schopnost byla vzata jinými charismatiky jako "důkaz," že Katolíci musí být "znovu-zrození!" Důležitost, kterou tato "schopnost" dostala, zapříčinila že všechny drastické rozdíly v doktrínách byly přehlédnuty. Charismatické hnutí se stalo hlavním mostem do Říma.
Že existuje falešný "Svatý Duch" je jasné z toho, že první proslov v "jazycích" charismatického Katolicismu, který se odehrál v šedesátých letech na universitách Duquesne a Notre Damme, začal "prohlášením Panny Marie, že to, co slíbila ve Fatimě, skutečně splní." Edward O’Connor:"The Pentecostal Movement in the Catholic Church," 1971)58 Ale "zjevení Marie" ve Fatimě bylo démonické, jak budeme dokumentovat v příštích dvou kapitolách. "Dar jazyků" byl nadšeně přijat Katolíky, kteří se tak modlili k Marii: "Tom N., jak končil svůj růženec, u sestry M. přišel "dar," jak klečela a modlila se k "Požehnané Panně." (O’Connor)59 Všeobecný účinek "křtu v Duchu" na Katolíky byl takový, že se zvýšila jejich oddanost k Marii a větší zápal pro heretická dogmata Romanismu.60 Duch, který stojí za takovou herezí, bude stát i za *****m!
V březnu 1990, Robert Schuller hostil ve své "Krystalové Katedrále, charismaticko-Katolicky snzorovnou "6th West Coast Conference on The Holy Spirit." Drtivá většina posluchačstva byli Katolíci, právě tak, jako téměř polovina přednášejících. Tato převážně katolická audience byla okouzlená, když Schuller promluvil:
"Když jsem dostal sen o vybudování této katedrály, nechtěl jsem ji postavit bez požehnání od Svatého Otce. A tak jsem se vydal do Říma a setkal se s papežem. Vzal jsem s sebou plán katedrály a řekl jsem mu, že ji chci postavit, a že bych chtěl jeho požehnání. Jistě že jsme spolu vyfotografovaní - obraz visí na 12 poschodí. Potom, při třicátém výročí naší organizace jsem dostal ten nejkrásnější, barevný snímek Svatého Otce, jak nám dává své požehnání, s nádherným vlastnoručně napsaným věnováním." (Z audio kazety "Praise the Lord" březen 7, 1990)61
Proroctví Bible se vyplňuje před naším zrakem. Kristus varoval, že blízkost Jeho příchodu pro svou Nevěstu, bude uvedena náboženskými klamy a podvody - jaké nemají v historii obdoby. (Matouš 24:4,5, 11, 24) Tak veliký a silný bude tento podvod, že i vyvolení jsou v nebezpečí. Budou přijati jako křesťanští vůdci lidé, kteří dělají zázraky a různá znamení, kteří ani Křesťany nejsou! (Matouš 7:22-23) Pavel varoval před tím stejným podvodem a říká, že je to základní příprava pro Antikrista. (2Tesalonským 2:3-4) Příprava, která dostává na rychlosti a síle v dnešních dnech!
Na obranu svého podpisu na historickém dokumentu "Evangelíci a Katolíci Společně," jeden baptistický vůdce zaplesal, "že už konečně dal evangelickým denominacím uznání od Katolíků, jako legitimních náboženských skupin. Něco takového by se Reformátorům sotva zalichotilo! Kromě toho, ten stejný statut už dávno byl Římem přiznán všem náboženstvím! O téměř jak 30 let dříve papež Pavel VI. řekl:
Církev má tuto výzvu pro své syny a dcery: rozšafně s láskou a spoluprácí s členy ostatních náboženství a ve svědectví o křesťanské víře a životě - uznávejte, zachovávejte a propagujte spirituální a morální dobro, nalezené mezi těmito lidmi!" (Papež Pavel VI. "Nostra Aetate.")62
Toto je římský Katolicismus - "Křesťanství," které je schopné se přizpůsobit a spojit se s každou náboženskou vírou a praxí! Pomalu se staví základy pro světové náboženství, které bude mít své hlavní sídlo v Římě.
