poslal Nepřihlášený Svědectví: Jací jsou protestanté a jací katolíci
Nechtěl jsem se o tom vůbec zmiňovat, ale po tom, co tady „převádí“ moji spolubratři protestanté, musím.
Pro zachování inkognita jsem to poslal jako anonym, neboť nevím zde to někdo nebude v budoucnu chtít zneužít proti mé osobě. Také neuvedu žádná jména zainteresovaných, neboť by to znamenalo velikou ostudu pro ně osobně.
Ještě k mé osobě, jsem dlouhodobým členem Apoštolské církve, tedy protestant. Na počátku 90. let už minulého století jsme se jako rodina přestěhovali do bytu, který byl zatížen dluhem. Což jsme ovšem nevěděli. Nebyl tam v roce 1989 placen nájem. Dluh tedy byl za jeden celý rok. Navíc dekret na byt byl díky tomu odebrán předešlému majiteli, a tak jsme neměli ani tento.
Když jsme zjistili situaci, snažili jsme se samozřejmě podnikat patřičné kroky. Jenomže dluh postupně narůstal a při naší finanční nedostatečnosti jsme jej nemohli zaplatit. Bylo to 30 000, potom 70 000. V 90. letech to s půjčkami nebylo vůbec jednoduché. Ne jako v současnosti. Na vypůjčení i těch „blbých“ 30 000 jste potřebovali plno ručitelů. Nikdo nám nechtěl ručit. Samozřejmě jsme se soudili, protože jsme ten byt obývali už dlouhou dobu a podle zákona nám měl propadnout. Byli jsme ochotni mít byt zatížený i takovýmto dluhem, který jsme však byli ochotni splatit.
Na Bytovém družstvě příslušného města, nám lhali, že ztratili složenky o platbě z počátku 90. let, a tak jsme tam bydleli údajně až od roku 1996. Tím pádem jakákoliv snaha o přidělení bytu byla zbytečná. Soudy, kde jsme se odvolávali až k Vrchnímu soudu jsme prohráli i přes ujištění našeho právníka. Ten nám slíbil, že to nebude problém. A my ten by vyhrajeme. Spoléhali jsme se na něj. Ale po prohraném soudu, náš dluh už s promilemi činil 800 000!
Hrozilo nám soudní vystěhování. To bylo nutné, k vysvětlení stávající situace. Když jsem přišel za vedením naší církve, konkrétně za bratrem A., tak tento mě ujistil, že se budeme modlit. A že se Pán Bůh postará. Ale to je jako, když máte hlad a jdete za bratrem a ten má chleba, ale vám řekne, „budeme se modlit, Pán Bůh ti bratře chléb opatří.“ I kdyby tento bratr nemohl konkrétně pomoci, tak mě mohl alespoň nasměrovat k někomu kdo tento „chléb“ má! Jiný bratr ve sboru mluvil podobně, ale aspoň mně osobně nabídl podnájem. Ale co má rodina?
Hrozilo nám soudní vystěhování a to do prostor na hospodou, kde bylo jedno sociální zařízení pro všechny ubytovací jednotky. Obrátil jsme se na bratra J. ze Slova života v tom městě. Znal jsem jej už dlouho, on mi byl dost blízkým bratrem. Bratr J. je takový podnikavý. Hned zezačátku mi téměř vynadal, že jsme se měli snažit víc. I přesto, že jsme v té věci podnikali kroky hned zpočátku. Byl mi ochoten pomoci tak, že budeme objíždět všechny realitní kanceláře. S tím, aby náš byt odkoupili i s dluhem a my se s tou realitkou nějak dohodneme.
Zpočátku chtěl objíždět ty realitky zdarma, ale po nějakém týdnu už chtěl za jeden den jeho „pomoci“ několik set korun (!!!). Pěkná pomoc. I když jsem tohoto bratra znal ze společného působení z jiného sboru, tak jsem to odmítl. Bratr J. mě odkázal na svého kamaráda, kterého jsem také dobře znal z dřívějška. Je to brat P., který je také členem Slova života v onom městě. Ten začal počítat, kdyby si půjčil a dluh uhradil on. A my ten byt prodali, kolik z toho bude mít on a kolik my. (!) Protože mu to nějak nevycházelo, zainteresoval by v této transakci ještě někoho třetího. A protože má ekonomické vzdělání, tak začal rozpočítávat procenta pro každého z nás. (!) Pro sebe, pro nás a pro tu třetí stranu.
Poněvadž jsme nevěděli kudy kam, obrátili jsme se na pátera V. z onoho města. On je součástí katolické církve. Znali jsme se s ním a má velice dobrou pověst v onom městě. Přemýšlel jak nám pomoci. Potom řekl, že tolik peněz nemá, ale má známého. Známý, také katolík nás zase odkázal na svého známého, který je majitelem realitní kanceláře. Tento posledně jmenovaný člověk, za nás uhradil dluh a pomohl nám přestěhovat se do jiného bytu. Tento byt není tak velký, jako ten, ve kterém jsme bydleli. Ale máme bydlení jisté.
Tak co bratři? Obzvláště ty pastýři, ty reformovaný. Kdo se zachoval křesťansky? Moji spolubratři a přátelé z protestantských církví, nebo katolíci? Přestaňte už se svýma kecama. Urážejte si vlastní lidi ve vlastních církvích. I přes tzv. svou dokonalou teologií mi nebyli schopni pomoct ti, kteří mi mají být v mé víře blízko. Pomohli mi neznámí lidé, kteří podle vás mají bludnou teologii.
Ale přesto se zachovali jako křesťané, na rozdíl od vás protestantů, chytráci s dokonalou teologií, blbouni nejapní!
