poslal Olda Otevřený dopis ČEA senátorům k návrhu zákona o registrovaném partnerství
Vážený pane senátore, vážená paní senátorko,
dovolte prosím, abychom Vás krátce oslovili před hlasováním o zákonu o registrovaném partnerství.
Jako Česká evangelikální aliance vycházíme v otázce registrovaného partnerství z následujících
hodnot:
1. stavíme se proti všem formám nenávisti vůči homosexuálům (tzv. homofobie) a litujeme pokud církev i přes svůj jasný a dle ČEA legitimní nesouhlas s homosexuálním jednáním nedávala a nedává plně najevo svůj pozitivní vztah k lidem s homosexuálními sklony.
2. nepovažujeme homosexuálně orientované za jakkoli horší či podřadné a ani my jako křesťané se nepovažujeme za lidi lepší. Pokud je podle našeho názoru homosexualita problémem lidské identity, vyznáváme jako křesťané, že identita nás všech je porušena hříchem.
3. hlásíme se k rozšiřujícímu se spektru odborné psychiatrické i laické veřejnosti, která je přesvědčena o možnosti reparativní terapie homosexuálů, změny sexuální orientace (která je prokázána již na velkém množství případů); stejně tak jsme přesvědčeni o škodlivosti gay kultury a gay životního stylu pro ty homosexuálně orientované, kteří se s gay kulturou a jejími aktivisty neidentifikují a chtějí svou homosexualitu opustit.
4. jasně se stavíme proti veřejné politice, která jakýmkoliv způsobem porušuje Boží dar celoživotního heterosexuálního manželství.
5. uznáváme skutečnost, že každý člověk nese zodpovědnost za svůj vlastní život a má svobodu žít způsobem života, který si pro sebe zvolí, pokud tím nijak nepoškozuje či nediskriminuje druhé. V souvislosti s projednávaným návrhem zákona o registrovaném partnerství žádáme o zvážení následujících argumentů pro jeho odmítnutí:
Hlavní body:
1. neudržitelnost oddělení zákona o registrovaném partnerství od rodinného práva s logickým vyústěním v poškození třetích stran, zvláště v otázce adopce a náhradní rodinné péče u homosexuálních párů.
2. logické důkazy prolomení principu preference manželství jako sociálně žádoucí formy rodinného soužití vyplývající z podstaty a motivace návrhu zákona.
3. přiznání veřejného statusu homosexuálnímu partnerství povede k nárůstu četnosti homosexuálního chování, sexuálního experimentování, uvolnění mechanismů omezujících destruktivní směry lidské sexuality a ke společenské normalizaci dalších forem sexuality.
4. řešení reálných obtíží homosexuálních párů považujeme za řešitelné v rámci občanského práva a jeho úprav a žádáme, aby zákonodárci předložili možná alternativní řešení, která by nevyžadovala formu institucionalizovaného registrovaného partnerství jako instituce paralelní k manželskému soužití.
5. v souvislosti s projednáváním návrhu zákona o registrovaném partnerství homosexuálů a s novelou trestního zákoníku důrazně doporučujeme, aby byla zvýšena hranice věku pro legální homosexuální pohlavní styk z navrhovaných 14 na 18 let tak, aby byli ochráněni mladí lidé a děti, které svou sexuální identitu teprve objevují nebo u nichž hrozí zneužívání jako mladistvých prostitutů.
6. stavíme se proti jednotné normě, která by stavěla na roveň kohabitující (nesezdané) páry a jejich práva či povinnosti a partnerství homosexuálů, která jsou svou samotnou povahou naprosto odlišná.
7. sexuální výchovu na školách, která by jakkoli naznačovala, že homosexuální partnerství je normální alternativou heterosexuálního manželství, považujeme za nepřijatelnou.
Podrobné zdůvodnění:
1. Oddělení zákona o registrovaném partnerství od rodinného práva deklarovaného vyjádřením vlády k návrhu zákona považujeme v případě přijetí zákona ve stávající podobě nejen za nepravdivé, ale v dlouhodobé perspektivě (a podle zkušeností z jiných zemí, kde postupně došlo k akceptaci adopce homosexuálními páry a dalšímu rozšíření práv homosexuálních partnerů na úkor rodinných příslušníků a dětí homosexuálů) také za neudržitelné – pokud zákon bude přijat, povede na základě logiky individuálních práv a nediskriminace k nevratným změnám v rodinném právu a k poškození třetích stran (zvláště dětí adoptovaných či osvojených homosexuálními páry). Za závažné považujeme především případy emocionálního i právního poškození dětí v případě rozpadu manželství a odchodu jednoho z manželů do registrovaného partnerství homosexuálů.
2. Hlavním cílem návrhu zákona o registrovaném partnerství je podle nás redefinice instituce manželství a rodiny a to z tohoto logického důvodu: Právě to, že se homosexuální lobby a navrhovatelé zákona snaží o prosazení instituce registrovaného partnerství jako formalizovaného, legalizovaného a institucionalizovaného svazku (jako alternativy k heterosexuálnímu manželství a konkubinátu - viz důvodová zpráva k návrhu zákona), je jasným důkazem, jak i pro ně samotné je instituce manželství normou, která jediná jim pomůže k větší sociální přijatelnosti jejich homosexuálního životního stylu, jehož propagaci považujeme za silně sociálně nebezpečnou. Stát je odpovědný za ochranu nejen individuálních práv, ale také institucí, které jsou nezbytné k přežití a zdravému fungování společnosti. Prosazení institucionalizovaného svazku homosexuálních partnerů je prolomením principu preference manželství jako sociálně žádoucí formy rodinného soužití. Zatímco v případě kohabitace (konkubinátu) jde o prolomení principu ekonomického zvýhodnění manželství oproti nesezdaným párům, instituce registrovaného partnerství je jasným legitimizováním alternativního „plnohodnotného svazku“ (viz termín v důvodové zprávě k návrhu zákona) jako státem uznané instituce. Současná navrhovaná právní úprava je jen jedním z postupných kroků, jejichž cílem je podle nás prosazení homosexuálního partnerství v naší společnosti jako normálního chování. (Jedna věc je tolerovat privátní životní styl skupiny lidí s jistými abnormálními sexuálními sklony a nekriminalizovat jejich chování a druhá učinit tento životní styl jednou z preferovaných alternativ a norem.)
3. Každý zákon je normativně-morálním komunikačním aktem dané společnosti a z dějinné zkušenosti je zcela zřejmé, že tam, kde byl homosexualitě přiznán veřejně určitý sociální status (což navrhovaný zákon bezesporu činí), vedlo to k nárůstu četnosti homosexuálního chování, sexuálního experimentování a uvolnění mechanismů omezujících destruktivní směry lidské sexuality.
Podle vědeckých výzkumů je zřejmé, že se lidé nerodí se zcela jasnou sexuální orientací jako ostatní savci, kteří mají zcela jasně nastavené neurohormonální mechanismy sexuálního chování, ale že je výběr jejich sexuálního objektu ovlivněn kombinací faktorů, kde motivace hraje ústřední roli při klíčových fázích utváření standardního sexuálního chování. Jak ukazují nejrůznější studie a zkušenosti např. z fenoménu homosexuality ve věznicích, ale i zneužívání chlapců jako homosexuálních prostitutů, u člověka není volba heterosexuálního či homosexuálního partnera nebo i jiné sexuálně úchylné jednání dáno vrozenými instinkty, chromozomálním nastavením (geneticky či dědičně) ani funkcí hypotalamu, ale ve velké míře učením a vlivem prostředí. Heterosexuální chování a fungování je z největší části od narození dáno samotnou anatomií, přičemž je dále posilováno nesmírně silnou kulturní indoktrinací a vlivem nejbližšího (zvl. rodinného) okolí a až dosud také silně omezujícím vlivem sociálních norem a společenského systému trestů a odměn. Neplatí tedy, že zákon o registrovaném partnerství nebude mít vliv na kulturní formování sexuální orientace. Zvláště u adolescentů, kteří v jisté fázi všichni procházejí nejistotou ohledně své orientace a experimentováním s homosexuálními a lesbickými představami a chováním, je legitimizace sexuálně patologického homosexuálního chování jako normality v kombinaci s postupným oslabováním mužských a ženských rolí silně sociálně nežádoucí. Legitimizace homosexuality jako normy a její vynětí ze seznamu psychických nemocí, které bylo v USA podmíněno spíše kulturní atmosférou 60. let a nikoli vědeckým pochopením příčin homosexuality a její terapie, vede zákonitě k oslabení společenských tabu v oblasti lidské sexuality, které byly součástí univerzálních instinktů společností po tisíce let.
Abnormalita homosexuality se v zásadě nijak neliší od jiných forem deviantního sexuálního chování jako je transvestitismus či pedofilie a jak ukázaly samotné diskuse v PSP ČR, kromě lobbystického tlaku gay aktivistů neexistuje žádný logický důvod, proč takovýmto způsobem nelegitimizovat i ostatní formy deviantních sexuálních vztahů. Vzhledem k tomu, že je gay kultura ve svých projevech prokazatelně spíše pansexuální (prosazující nejrůznější formy promiskuitní, násilné a destruktivní sexuality, včetně silného zastoupení pedofilní homosexuální promiskuity a úsilí o postupné zrušení norem regulujících a omezujících lidskou sexualitu) než čistě homosexuální, je třeba brát v úvahu, že odstranění společenských bariér sexuálnímu experimentování povede k ještě většímu šíření destruktivních forem sexuality a nevyhnutelně i ke společenské normalizaci dalších forem sexuality.
4. Uznáváme hodnotu snahy homosexuálních párů o zákonnou úpravu některých aspektů svých vztahů. Na základě principů sociální konsistence se nutně nestavíme proti právům týkajícím se podpory, daní a dalším právům v rámci dlouhodobých homosexuálních vztahů. V případě návrhu zákona o registrovaném partnerství ovšem nejde, jak jsme naznačili výše, o úpravu motivovanou pouze praktickými obtížemi v soužití partnerů stejného pohlaví a snahou o získání ekonomických výhod a privilegií tradičně udělovaných manželství. Řešení těchto reálných obtíží považujeme za řešitelné v rámci občanského práva a jeho úprav a žádáme, aby zákonodárci předložili možná alternativní řešení, která by nevyžadovala formu institucionalizovaného registrovaného partnerství jako instituce paralelní k manželskému soužití. Přijetí zákona o RP homosexuálů a s ním spojené nevratné sociálně-právní změny by znamenaly zásah do společenských norem manželského a rodinného soužití, jejichž tradice je mnohem starší a univerzálnější než náš právní řád a zaslouží si adekvátní úctu, ochranu a opatrnost.
5. ČEA vážně doporučuje, aby minimální věk souhlasu s pohlavním stykem byl v případě homosexuálního styku zvýšen. V souvislosti s novelou trestního zákoníku žádáme, aby byla z důvodu ochrany mladistvých (zvláště pak dětských prostitutů) zvýšena hranice pro legální homosexuální styk na 18 let a nikoli snížena na 14 let, jak předpokládá novela. Tam, kde se zvažuje zavedení registrovaného partnerství homosexuálů, důrazně doporučujeme, aby byla obnovena vyšší věková hranice pro legální homosexuální pohlavní styk tak, aby byli ochráněni mladí lidé a děti, které svou sexuální identitu teprve objevují (podle výzkumů si 26% dětí ve 12 letech není jisto, zda si mají zvolit heterosexuální či homosexuální chování)
6. Stavíme se také proti jednotné normě, která by stavěla na roveň kohabitující (nesezdané) páry a jejich práva či povinnosti a partnerství homosexuálů, která jsou svou samotnou povahou naprosto odlišná. Zvláštní rizika spatřujeme především v otázce rodičovské péče, ale i v dalších oblastech.
7. ČEA se důrazně staví proti sexuální výchově na školách, která by jakkoli naznačovala, že homosexuální partnerství je normální alternativou heterosexuálního manželství, jak to naznačují někteří liberální sexuologové a bude se i v budoucnu stavět proti jednostrannému pohledu na problém homosexuality. Věříme, že zvážíte tyto argumenty a že vám pomohou při nelehkém rozhodování. V případě zájmu jsme ochotni zodpovědět vaše dotazy, upřesnit či rozvinout výše uvedené informace nebo poskytnout další relevantní materiály a vědecké studie a to jak písemnou cestou, telefonicky či formou osobní konzultace.
S úctou a modlitbami za vaši práci
jménem Rady České evangelikální aliance v Praze dne 17. ledna 2006
Mgr. Tomáš Chvojka - předseda ČEA
Mgr. Jiří Unger - tajemník ČEA
ČESKÁ EVANGELIKÁLNÍ ALIANCE
byla založena v roce 1991 a sdružuje 6 protestantských církví (přibližně 55 000 lidí), 30 křesťanských neziskových a charitativních organizací, velký počet místních sborů a jednotlivců z dalších denominací v ČR. ČEA je členem Světové evangelikální aliance, které v současnosti celosvětově zahrnuje více než 200 milionů lidí ve 120 národních aliancích.
ČEA je přesvědčena, že žádná náboženská komunita nesmí být nikdy nucena k tomu, aby uznala homosexuální manželství nebo aby v něm byla zaangažována. Představovalo by to jasné porušení základních lidských práv jak právnických osob, např. církví, tak lidí náboženského přesvědčení v těchto subjektech. Lidé všech vyznání, stejně jako lidé bez vyznání mají právo vyjadřovat svoje přesvědčení v rámci svých komunit a to i pokud tyto komunity mohou vykonávat některé občanské úkony, jako například uzavírání manželství. Zákony, týkající se základních lidských práv zabezpečují svobodu myšlení, svědomí a vyznání (čl.9 Evropské konvence lidských práv) a také svobodu přesvědčení a jeho projevu (čl.10 EKLP). To znamená, že máme právo věřit a vyjadřovat svoje názory týkající se oblasti sexuální etiky. Je to otázka svědomí a mravního přesvědčení.
LITERATURA:
Pro hlubší seznámení se s tématem homosexuality nabízíme několik odborných textů dostupných na internetu (www.homosexualita.cz), které vysvětlují řadu aspektů týkajících se homosexuality.
Homosexualita: normální varianta lidského chování?
Shrnutí dostupných informací o homosexuálním životním stylu, jeho následcích a dále kritické zhodnocení některých studií, které údajně dokazují dědičnou, resp. biologickou podmíněnost homosexuality.
Homosexuální "manželství" a adopce homosexuály
1. ledna 1998 vstoupil v Holandsku v platnost zákon, který předložila lesbická státní sekretářka, podle nějž obdrží na městském úřadě registrovaná nemanželská partnerství stejná právnická a sociální práva jako normálně sezdaní. O měsíc později, 6. února 1998, se ministerská rada rozhodla umožnit i homosexuálním párům adopci.
Další zdroje vědeckých informací je možné nalézt např. na stránkách Fakulty sociální práce University of Calgary
Zdroj: www.cea.cz
