Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 225, komentářů celkem: 429541, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 471 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116462468
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6
Vloženo Pondělí, 06. únor 2006 @ 08:40:12 CET Vložil: reformovany

Ekumenismus
Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6


Ř 9,16
Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.


V minulé kapitole Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení P 5.  jsme si ukázali, že padlý člověk je v otázce své spásy zcela závislý na Boží milosti. Bible nás učí, že o lidech, kteří jsou v Ježíši Kristu nezaslouženě vyvoleni ke spáse, rozhodl Pán Bůh ve svém plánu ještě před stvořením světa.

Ef 1,3-6
Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

V této kapitole bychom si měli ukázat, že se jedná o opravdu nepodmíněné vyvolení, tedy nikoliv o "vyvolení" na základě "předzvědění" lidských reakcí na evangelium. Ač Bible učí nepodmíněné vyvolení velmi jasně, jedná se učení, které se velmi vzpírá naší lidské přirozenosti. Bible je ovšem úžasná Kniha, která předvídá i tuto reakci...



Apoštol Pavel nejprve vysvětluje princip vyvolení na Jákobovi a Ezauovi a říká, že:

1. O vyvolení je předem rozhodnuto (před stvořením světa viz Ef 1)

2. Vyvolení nezávisí na skutcích ani chtění člověka

3. Vyvolení závisí pouze na Bohu

Ř 9, 10-17
A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. Neboť je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.'Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! Mojžíšovi řekl: 'Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.' Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. Písmo přece říká faraónovi: 'Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.'

Zde jen poznámka, že ekumenický překlad zmírňuje, když překládá výraz v Ř 9,13 Ezaua jsem odmítl. V řeckém textu je použito slovo misein, což znamená - nenávidět, mít v ošklivosti. Výstižnější je tedy překlad Bible Kralické - Ezau nenáviděl jsem. Bůh se tedy rozhodl slitovat se nad Jákobem a zamiloval si ho a naopak Ezaua nenáviděl. Apoštol Pavel nám vysvětluje, že toto Boží rozhodnutí předcházelo narození zmíněných dvojčat a samozřejmě jakýmkoliv jejich skutkům. Jejich víra, skutky a tedy i celé životní směrování měly naopak kořeny v Božím rozhodnutí učiněném dávno před jejich narozením (vlastně Božím plánu před stvořením světa). Následující text pak princip demostrovaný na Jákobovi a Ezauovi zobecňuje. Zde už ovšem nejde o dávný příběh, ale o zobecnění na lidi jako jste Vy nebo já nebo naši blízcí. Proto zde Bible rovnou předpokládá vzdornou reakci naší přirozenosti.

Ř 9,18-20
Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým. Snad mi řekneš? "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli? Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"

Zde nám Bible poskytuje přesvědčivý důkaz, že se jedná o opravdu nepodmíněné vyvolení. Jaký odpor by vyvolávalo, kdyby šlo jen o "předzvědění" lidských reakcí? A aby bylo opravdu úplně jasné, že nepodmíněnost vyvolení bude správně pochopena, použije Bible ještě následující příměr.

Ř 9,21
Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

Ano, mezi padlými lidmi není rozdílu - všichni tvoří jednu padlou masu hlíny. Ten rozdíl může udělat jen Bůh, když podle svého rozhodnutí z hlíny padlého lidstva některé vybere a udělá z nich něco mnohem lepšího, než zasluhují. Možná nás teda napadne otázka, zda se Bůh rozhoduje podle nějakého klíče, koho zachrání. Následující text, ač znějící tvrdě, nám může napovědět.

Ř 9,22-24
Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil ke slávě - na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.

Zde rovněž nejsme necháni na pochybách, že duchovní vyvolení je obecný princip a děje se jak ze židů tak z pohanských národů. Pokud jste dočetli až sem, možná Vás přepadly fatalistické pocity. Ale to by neměly! Trvám stále na tom, že předurčení není fatalismus! Ač jsou naše rozhodnutí dána věčným Božím plánem, pořád to jsou rozhodnutí naše. Co tedy máme dělat? Sedět a čekat až se nakonec ukáže, zda jsme či nejsme z počtu vyvolených? Rozhodně ne! Správně položená otázka je zděšený vykřik žalářníka ze Skutků 16,30: "Co mám dělat, abych byl zachráněn?" Odpověď Pavla a Silase je obsažena hned v následujícím verši: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen." Důvěřujeme v otázce naší spásy pouze Pánu Ježíši Kristu nebo důvěřujeme něčemu jinému? To je dobré zkoumat. Někdo může věřit v otázce spásy účasti v systému "svátostí", nebo že si spásu přizaslouží svými skutky, nebo že patří do té "správné" denominace nebo se spoléhá na "přímluvy svatých". Takových falešných jistot může být celá řada, ale za spoléhání se na ně spása zaslíbená není. Mějme se napozoru, jak věříme, protože naše lidská přirozenost nás vede raději ke spoléhání se na falešné lidské věci a systémy. Odhoďme tedy nemilosrdně spoléhání se na umaštěné lidské výmysly a věřme jenom průzračnému evangeliu Bible.

Věřme v Pána Ježíše Krista. Bible nás pak nenechává v nejistotě, naopak se můžeme radovat, ze zaslíbené spásy. Vězme však, že naše spása je výsledkem Božího milostivého rozhodnutí, když nás ještě před stvořením světa vyvolil v Pánu Ježíši Kristu.

Pro přechod do následující kapitoly klikněte prosím na odkaz: Co znamená všichni? Existují snad dvě Boží vůle? Připadá Vám Bible dvojhlasná?P7




Odkazy na všechny dosavadní kapitoly o předurčení:













"Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6" | Přihlásit/Vytvořit účet | 73 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 06. únor 2006 @ 08:46:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravim wolleku,

Doufam, ze tento clanek je alespon castecnou odpovedi na Tve otazky u P 5. K odpovedim na dalsi otazky se dostanu az opet priste. Holt nestiham psat dostatecne rychle.

zdravi

reformovany



Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Úterý, 07. únor 2006 @ 06:15:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý reformovaný,

díky. Jenže, abych řekl pravdu, příliš tam řešení mých námitek nenacházím. Asi ještě budu muset počkat na další články na toto téma, a pak ty zásadnější otázky připomenout, nicméně nyní Ti nabízím k zamyšlení:

Gn 4:7  Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."

Myslím, že problematiku nelze zjednodušit na představu, že na počátku jsou všichni stejně zkažení a Bůh si pak lidi zcela náhodně rozdělí na vyvolené a nevyvolené, popř. potlačí naši schopnost rozhodovat se a jedná zcela za nás. Všechno, co cituješ z Písma je pravda, jenže z toho neplyne, že na tom, jaký člověk je, vůbec nezáleží. Naopak plyne to z jiných částí Písma.

Budu se těšit na další pokračování.

Měj se,

wollek



Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Úterý, 07. únor 2006 @ 08:22:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mily wolleku,

Diky za komentar. Verim, ze na Tvoje namitky existuji odpovedi a rad bych se tim zabyval v dalsich clancich. Snad prozatim Ti na Tvou otazku odpovi clanek od Johna Pipera. Omlouvam se, ze nemam cas ho prelozit. Nize uvadim ukazku z clanku a link na clanek cely.

zdravi reformovany

Are There Two Wills in God?
Divine Election and God's Desire for All to be Saved

By John Piper

The Aim of the Chapter
My aim in this chapter is to show from Scripture that the simultaneous existence of God's will for "all persons to be saved" (1 Tim. 2:4) and his will to elect unconditionally those who will actually be saved is not a sign of divine schizophrenia or exegetical confusion. A corresponding aim is to show that unconditional election therefore does not contradict biblical expressions of God's compassion for all people, and does not nullify sincere offers of salvation to everyone who is lost among all the peoples of the world.

1 Timothy 2:4, 2 Peter 3:9, and Ezekiel 18:23 might be called the Arminian pillar texts concerning the universal saving will of God. In 1 Timothy 2:1-4 Paul says that the reason we should pray for kings and all in high positions is that this may bring about a quiet and peaceable life which "is good, and acceptable in the sight of God our Savior, who wills (thelei) all persons to be saved and to come to the knowledge of the truth." In 2 Peter 3:8-9 the apostle says that the delay of the second coming of Christ is owing to the fact that with the Lord one day is as a thousand years and a thousand years is as a day. "The Lord is not slow about his promise as some count slowness, but is forbearing toward you, not willing (boulomenos) that any should perish, but that all should reach repentance." And in Ezekiel 18:23 and 32 the Lord speaks about his heart for the perishing: "Do I indeed delight in the death of the wicked, says the Lord GOD, and not rather in his turning from his way that he might live? . . . I do not delight ()ehephoz) in the death of the one who dies, says the Lord; so turn and live" (cf. 33:11).

It is possible that careful exegesis of 1 Timothy 2:4 would lead us to believe that "God's willing all persons to be saved" does not refer to every individual person in the world, but rather to all sorts of persons, since the "all persons" in verse 1 may well mean groups like "kings and all in high positions" (v. 2). It is also possible that the "you" in 2 Peter 3:9 ("the Lord is longsuffering toward you, not wishing any to perish") refers not to every person in the world but to "you" professing Christians among whom, as Adolf Schlatter says, "are people who only through repentance can attain to the grace of God and to the promised inheritance."

Nevertheless the case for this limitation on God's universal saving will has never been convincing to Arminians and likely will not become convincing, especially since Ezekiel 18:23, 32 and 33:11 are even less tolerant of restriction. Therefore as a hearty believer in unconditional, individual election I rejoice to affirm that God does not delight in the perishing of the impenitent, and that he has compassion on all people. My aim is to show that this is not double talk.

The assignment in this chapter is not to defend the doctrine that God chooses unconditionally whom he will save. I have tried to do that elsewhere and others do it in this book. Nevertheless I will try to make a credible case that while the Arminian pillar texts may indeed be pillars for universal love, nevertheless they are not weapons against unconditional election. If I succeed then there will be an indirect confirmation for the thesis of this book. In fact I think Arminians have erred in trying to take pillars of universal love and make them into weapons against electing grace.

Affirming the will of God to save all, while also affirming the unconditional election of some, implies that there are at least "two wills" in God, or two ways of willing. It implies that God decrees one state of affairs while also willing and teaching that a different state of affairs should come to pass. This distinction in the way God wills has been expressed in various ways throughout the centuries. It is not a new contrivance. For example, theologians have spoken of sovereign will and moral will, efficient will and permissive will, secret will and revealed will, will of decree and will of command, decretive will and preceptive will, voluntas signi (will of sign) and voluntas beneplaciti (will of good pleasure), etc.

Clark Pinnock refers disapprovingly to "the exceedingly paradoxical notion of two divine wills regarding salvation." In Pinnock's more recent volume (A Case for Arminianism) Randall Basinger argues that, "if God has decreed all events, then it must be that things cannot and should not be any different from what they are." In other words he rejects the notion that God could decree that a thing be one way and yet teach that we should act to make it another way. He says that it is too hard "to coherently conceive of a God in which this distinction really exists"

In the same volume Fritz Guy argues that the revelation of God in Christ has brought about a "paradigm shift" in the way we should think about the love of God—namely as "more fundamental than, and prior to, justice and power." This shift, he says, makes it possible to think about the "will of God" as "delighting more than deciding." God's will is not his sovereign purpose which he infallibly establishes, but rather "the desire of the lover for the beloved." The will of God is his general intention and longing, not his effective purpose. Dr. Guy goes so far as to say, "Apart from a predestinarian presupposition, it becomes apparent that God's 'will' is always (sic) to be understood in terms of intention and desire [as opposed to efficacious, sovereign purpose]."

These criticisms are not new. Jonathan Edwards wrote 250 years ago, "The Arminians ridicule the distinction between the secret and revealed will of God, or, more properly expressed, the distinction between the decree and the law of God; because we say he may decree one thing, and command another. And so, they argue, we hold a contrariety in God, as if one will of his contradicted another."

But in spite of these criticisms the distinction stands, not because of a logical or theological deduction, but because it is inescapable in the Scriptures. The most careful exegete writing in Pinnock's Case for Arminianism concedes the existence of two wills in God. I. Howard Marshall applies his exegetical gift to the Pastoral Epistles. Concerning 1 Timothy 2:4 he says,

To avoid all misconceptions it should be made clear at the outset that the fact that God wishes or wills that all people should be saved does not necessarily imply that all will respond to the gospel and be saved. We must certainly distinguish between what God would like to see happen and what he actually does will to happen, and both of these things can be spoken of as God's will. The question at issue is not whether all will be saved but whether God has made provision in Christ for the salvation of all, provided that they believe, and without limiting the potential scope of the death of Christ merely to those whom God knows will believe.

In this chapter I would now like to undergird Marshall's point that "we must certainly distinguish between what God would like to see happen and what he actually does will to happen, and [that] both of these things can be spoken of as God's will." Perhaps the most effective way to do this is to begin by drawing attention to the way Scripture portrays God willing something in one sense which he disapproves in another sense. Then, after seeing some of the biblical evidence, we can step back and ponder how to understand this in relation to God's saving purposes.

Illustrations of Two Wills in God
The Death of Christ
The most compelling example of God's willing for sin to come to pass while at the same time disapproving the sin is his willing the death of his perfect, divine Son. The betrayal of Jesus by Judas was a morally evil act inspired immediately by Satan (Luke 22:3). Yet in Acts 2:23 Luke says, "This Jesus [was] delivered up according to the definite plan (boule) and foreknowledge of God." The betrayal was sin, and it involved the instrumentality of Satan; but it was part of God's ordained plan. That is, there is a sense in which God willed the delivering up of his Son, even though the act was sin.

Moreover Herod's contempt for Jesus (Luke 23:11) and Pilate's spineless expediency (Luke 23:24) and the Jews' "Crucify! Crucify him!" (Luke 23:21) and the Gentile soldiers' mockery (Luke 23:36) were also sinful attitudes and deeds. Yet in Acts 4:27-28 Luke expresses his understanding of the sovereignty of God in these acts by recording the prayer of the Jerusalem saints:

Truly in this city there were gathered together against thy holy servant Jesus, whom thou didst anoint both Herod and Pontius Pilate, with the Gentiles and the peoples of Israel to do whatever thy hand and thy plan (boule) had predestined to take place.

Herod, Pilate, the soldiers and Jewish crowds lifted their hand to rebel against the Most High only to find that their rebellion was unwitting (sinful) service in the inscrutable designs of God.

The appalling death of Christ was the will and work of God the Father. Isaiah wrote, "We esteemed him stricken, smitten by God . . . It was the will of the LORD to bruise him; he has put him to grief" (Isaiah 53:4,10). God's will was very much engaged in the events that brought his Son to death on the cross. God considered it "fitting to perfect the author of their salvation through sufferings" (Hebrews 2:10). Yet, as Jonathan Edwards points out, Christ's suffering "could not come to pass but by sin. For contempt and disgrace was one thing he was to suffer."

It goes almost without saying that God wills obedience to his moral law, and that he wills this in a way that can be rejected by many. This is evident from numerous texts: "Not everyone who says to me Lord, Lord, will enter into the kingdom of heaven, but he who does the will (thelema) of my Father who is in heaven" (Matthew 7:21). "Whoever does the will of my Father in heaven, he is my brother and sister and mother" (Matthew 12:50). "The one who does the will of God abides forever" (1 John 2:17). The "will of God" in these texts is the revealed, moral instruction of the Old and New Testaments, which proscribes sin.

Therefore we know it was not the "will of God" that Judas and Pilate and Herod and the Gentile soldiers and the Jewish crowds disobey the moral law of God by sinning in delivering Jesus up to be crucified. But we also know that it was the will of God that this come to pass. Therefore we know that God in some sense wills what he does not will in another sense. I. Howard Marshall's statement is confirmed by the death of Jesus: "We must certainly distinguish between what God would like to see happen and what he actually does will to happen."


Zde konci ukazka z clanku. A zde je link na cely clanek:

http://www.desiringgod.org/library/topics/doctrines_grace/2wills.html

od John Pipera




Odkazy ke studiu předurčení - všechny dosavadní články série: (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Čtvrtek, 16. srpen 2007 @ 23:21:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Odkazy ke studiu předurčení - všechny dosavadní články série:












reformovaný



Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Pondělí, 10. prosinec 2007 @ 17:26:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
O vyvolení jsme už diskutovali s kristusem v  článku Dilema  prosebné modlitby. Nevím jestli jsi to sledoval. Po přečtení tvého článku bych rád znal tvé odpovědi na tyto otázky:

Jednou až bude nespasený člověk stát před Bohem pří posledním soudu bude tam stát proč? Bude tam stát proto, že to tak určil Bůh jíž před stvořením světa, anebo proto, že se člověk ze své vlastní svobodné vůle rozhodl odmítnout Bohem nabízenou spásu a přitom ji odmítnout nemusel? A pokud ze své vlastní svobodné vůle, mohl volit jinak bez toho aby mu v tom vypomohl Bůh?

Proč spasený člověk přijal Boží spásu? Bylo to proto, že to chtěl (určil) Bůh, anebo to byl člověk, který se sám pro tuto spásu rozhodl a Bůh v tom neměl žádné přičinění?

V čem je rozdíl mezi člověkem zapsaným v Knize života a tím, který zapsaný není? Co určilo jeho zapsaní, nebo nezapsaní do teto knihy, jeho svobodné rozhodnutí nezapřičiněné Boží vůli, anebo Bůh bez toho aby hleděl na vlastnosti toho kterého člověka?

Díky za odpovědi.



Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Čtvrtek, 13. prosinec 2007 @ 14:32:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tohle je diskuse o ničem. Jednou jsem se dohadoval s adventistou jak to bude s věřícím po smrti. On, že budeme spát resp. čekat na vzkříšení při vtržení Církve a já, že duše a duch jde hned přímo k Pánu, kde budeme čekat na výše uvedenou událost, kdy bude tělo Kristovo doplněno o všechny, kdo mají uvěřit. Nakonec jsem pochopil, že to je úplně jedno a je zbytečné se o tom dohadovat. Když zemřu a bude platit první tak je to stejné jako když v okamžiku smrti přecházím do Boží přítomnosti. Zrovna tak je zbytečná teologie kolem této otázky. Dokazuje to poslední odstavec textu cit.

" Trvám stále na tom, že předurčení není fatalismus! Ač jsou naše rozhodnutí dána věčným Božím plánem, pořád to jsou rozhodnutí naše. Co tedy máme dělat? .... Rozhodně ne! Sk. 16,30: "Co mám dělat, abych byl zachráněn?" Odpověď Pavla a Silase je obsažena hned v následujícím verši: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen." 

Bůh je věčný a vidí nás v celé časové ose a proto může prohlašovat uvedené verše, že se "slituje na kým se slituje" , že "nezáleží na tom kdo chce, ale na tom, kdo se smilovává" apod. Jediná cesta spasení je víra v Krista. Ježíš nám to vysvětlil sám, abychom se nemotali v kruhu a neuváděli do zmatku upřímné věřící. Jan 6: 37 -40 "  Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,........a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný;"

Člověk hledá Boha. V Písmech najde Otce, který má Syna. Tento Otec řekne : Běž za Synem, on tvou záležitost ve věci spasení vyřídí, když si podáš "správnou žádost". Člověk přijde k Synu, uvěří v Krista a je spasen, protože je to v souladu s Otcovou vůlí. Zkuste si celý text před posledním odstavcem odmyslet a začněte od Jan 6:37 - 40. Zjistíte, že všechny úvahy před setkáním s Kristem jsou zbytečné a komplikující situaci, prorotože jestli jsem vyvolen nebo nejsem vyvolen zjistím teprve tehdy až uvěřím v Krista ! Chceš vědět zda jsi předzvěděn, předzřízen atd. - tak uvěř v Krista a dozvíš se to

Bůh chce, aby uvěřil každý. Pochopitelně. Boží láska chce dobro pro každého človíčka 2 Pt 3:9 " Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání" . Proč to v praxi není pravda ? Víme, že ne všichni uvěří i když to Bůh jasně chce a ani bych jiného Boha nechtěl, který by předem určil ..... kdo jako jo a kdo teda ne ! Protože ke spasení musí být dva : Kristus a já. Naše touha, naše víra ! Nejsme loutky a máme svobodu, dokonce tak velkou, že nás může přivést do pekla. Můžeš uvěřit, ale taky nemusíš. Následky si poneseš sám

Bůh je věčný a vidí dopředu jak to bude viz. Ř 8: 28 - 30 a proto všechny ty uváděné verše v článku. Ale nepřevzal odpovědnost za naše chtění a touhu být spasen TADY A TEĎ. To znamená, že já se můžu svobodně rozhodovat pro Krista - pro víru v Něj nebo v Něj nevěřit ! 

V podstatě jde o zbytečnou polemiku jak jsem již předeslal výše. Např. Ř 8:28 - 30 je velmi podobné výkladu 1 Kor. 13 : 8 "  Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno" . Někdo z našich otců řekl, že "jazyky" utichly s koncem "Prvotní církve". Přitom v kontextu celé kapitoly jde jasně o věčnost, o nebe. Jazyky utichnou, zrovna tak jako proroctví ....,ale až v nebi ! To co je v Ř 8:28 - 30 to všechno s námi Bůh udělal jen proto, že je věčný a přesně ví jak se rozhodneme už ve chvíli, kdy začal tvořit. ON vidí celý, hotový obraz mého života ještě předtím, než jsem se narodil. Já vidím jen ten prožitý čas dozadu. Pro mě "obraz mého života"  ještě není hotový, Bůh mi neodňal vůli ani nejsem naprogramován. Ví, jak se zítra rozhodnu, ale já to ještě nevím. 

Nekomplikujme si víru zbytečným slalomem mezi verši a podívejte se na problematiku z pohledu Božích vlastností, které nám v Písmu o sobě odkryl










Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Středa, 07. květen 2008 @ 19:56:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Ahoj Reformovaný.

    Měl bych jeden dotaz. Když připustim, že Bůh je skutečně takový jak Ho popisuje Bible a ty vykladaš, tak by mne zajimál názor, jestli se ti zda, že to co učiš o Bohu je správné. Myslím to, že Bůh nalajnuje člověku cestu a pote jej podle te cesty odmění, nebo odsoudí, a člověk v tom nemá žádnou roli. Jestli se ti zda správné, že Bůh vlastně v posledku vytvoři dvě sorty lidi, kdy jednu pošle do nebeského království a druhou do věčného utrpení v Ohnivém jezeře. Chtěl bych, kdyby jsi odpověděl ne z pohledu pokory vůči tomuto Bohu, tedy ne jako "Bůh to tak chce, proto i já to považují za správné", ale ze svého pohledu, tak jak to vidíš ty, bez ohledu na to jak to chce Bůh.

Díky za odpověď.



Stránka vygenerována za: 0.60 sekundy