Izrael, křesťanství a počátky sexuální revoluce   Všechna náboženství nemanželského sexu jsou podle učení svatých apoštolů (viz Sk 15, 20+29; Sk 21, 25) stejně prokletá jako modly.   Když počátkem 4. století uvěřil ve vzkříšeného Krista pohanský římský císař Konstantin, tak začal podporovat křesťany. On a jeho nástupci umožnili vznik křesťanské civilizace, která ze židovského Starého zákona převzala realistický postoj k sexu. Jedině sex ohraničený manželstvím měl být, jakožto Boží výtvor, oceňován. Nemanželská sexualita (smilstvo) neměla být zbožňována jako v pohanství. Tento pohled na sex byl jedním ze stavebních kamenů tradičních názorů. Další základní kámen nepocházel ze Starého, ale z Nového zákona. Byl to kladný pohled na dočasný i celoživotní celibát. Příkladem byl sám Pán Ježíš, pak Jan Křtitel a apoštol Pavel.

Ztráta svaté opatrnosti pootevřela náboženstvím nemanželského sexu (smilstva) dveře do civilizovaného křesťanského světa. Skrze neopatrnost je počátkem 21. století Česká republika podle statistik OSN druhým nejateističtějším státem světa. Dva vysoce gramotné národy - český a židovský, uvěřily v „inspirovanost“ denního tisku a následujících masmédií. Víru v Bohem inspirované pravdivé Písmo svaté vyměnili za víru v člověkem inspirovaný a často ulhaný denní tisk. Dodnes dennímu tisku a masmédiím v Česku věří ohromná masa 67 % obyvatel. Proto je v České republice ateisty 58 %, v Izraeli 85 % obyvatel.[1] Víru v Boha vyměnili za víru v člověka. Řídili se tímto Masarykovým ideálem: „Ježíš žádal po zbožném víru, my již nevěříme a věřit nemůžeme a nechceme, neboť jsme pochopili, že věřit v Boha vždy znamená věřit člověku, jinému nebo sobě.“ [2] Toto je praktický ateizmus. První československý prezident T. G. Masaryk zásadně odmítal božství Ježíše Krista a učil toto: „Jak Ježíš nerušil zákona, ale jej naplňoval, tak nemůžeme zavrhnout mravního učení Ježíšova, neboť je dobré, nýbrž musíme je naplnit, doplnit…Jak byl Starý zákon překonán Novým, tak překonáváme Zákon nový…“ [3] Do konce 19. století byla sexuální revoluce (nevázanost, smilstvo) v křesťanské civilizaci omezena na úzké elitní skupiny, obklopující panovnické dvory. První „vědecký“ podnět ke zrušení institutu manželství přinesl B. Engels a „Komunistický manifest“, ve kterém bylo požadováno budoucí zrušení manželství a rodiny. K rozšíření sexuální nevázanosti mezi širší populaci došlo ve 20. letech 20. století. Tehdy levicová avantgarda začala po vzoru V. I. Lenina cíleně propagovat volný sex a interrupci. Tito lidé chtěli sex jako zábavu bez zodpovědnosti – tedy bez dětí. Antikoncepce nebyla tak dokonalá jako dnešní hormonální tablety a umělohmotné kondomy. Myšlenkám antikoncepce tehdy sloužila přerušovaná soulož. Ta není tak spolehlivá, a děti byly občas počaty. K likvidaci dosud nenarozených nemluvňat Lenin vymyslel plán: státem zorganizovaný umělý potrat.[4] Psychiatr Sigmund Freud (1856-1939), ateista židovského původu, radil bohatým klientkám a klientům, jak se pomocí psychoanalýzy zbavit pocitu své sexuální viny. Freud a jeho početní žáci potupili tradiční informace švýcarského lékaře Augusta Andrého Davida Tissota (1728-1797) o škodlivosti masturbace v dětství a mládí. Stali se „vědeckými“ propagátory nepravdivé informace, že masturbace (onanie) je zdravá a neškodí ani psychice ani tělu člověka. To, že je vstupní branou k takové formě sexu, ve které schází cit, k promiskuitě, k chorobné sexuální závislosti, k násilnému sexu mužů vůči ženám a ke vzniku homosexuality u mužů i žen, říci zapomněli. Přesto v 1. polovině 20. století lidové masy nadále věřily tradičním názorům křesťanské kultury. Rozvod, interrupce (vražda dítěte), manželská nevěra byly mimo území bolševického Sovětského svazu věcí opovrženíhodnou. Sexuální revoluci mas připravovala levicová prokomunistická avantgarda celá desetiletí. Ideově jí napomáhal Rousseaův romantismus, feminismus Taylorové-Millové a Simone de Beauvoirové, darwinismus, komunismus, Hitlerův nacismus, Sartrův existencionalismus, hnutí hippies a jeho písně - psychedelická hudební kultura a nakonec postmodernistické esoterické hnutí New Age. Nosičem zhoubných idejí se staly tisk, rádio, hudební nosiče, televize a státní školství. Zakladatelem nekřesťanské romantické víry byl Francouz Jean Jacques Rousseau (1712-1778), který považoval nespoutanou lidskou přirozenost za dobrou a šťastnou, dokud ji nezkazila společnost. Je zarážející, že tyto mýty vydržely např. v ekologickém hnutí, tedy více než 2 století - přestože nikdy nebyl objeven žádný dobrý člověk nezkažený společností. Občas byly nalezeny „děti divočiny“, ale je těžké nazývat tyto slova neschopné, pozvířečtělé tvory dobrými. Feminismus vznikal v 19. století, souběžně s praktikováním přerušované soulože u již nekřesťanských evropských intelektuálů. Manželky těchto intelektuálů (např. Harriet Taylor Millová)[5] nenáviděly své manžely a s nimi všechny muže. Feministka Simone de Beauvoirová (1908-1985), milenka francouzského existencialistického filozofa Jean-Paul Sartra (1905-1980), napsala r. 1949 knihu „Druhé pohlaví“, která se stala manifestem boje žen proti tyranské nadvládě mužů. Tato žena mylně označila manželství a rození dětí za hlavní překážku osvobození žen. Podle ní by osvobození žen z frustrace při sexu mohlo nastat rozbitím spojení mezi sexem a mateřstvím. Následujícím generacím žen touto matoucí nepravdou znásobila jejich emocionální bolesti. Harriet Taylor Millová a Simone de Beauvoirová nevěděly, že jejich frustrace pramenila z přerušované soulože – následku antikoncepčního myšlení ateistických intelektuálů 19. století a z následku myšlení komunisty Engelse o „užitečnosti“ volných sexuálních svazků. Sartre byl Simone de Beauvoirové nestydatě nevěrný a nevděčný. Ona z bolesti nesmyslně zevšeobecňovala a tupila všechny muže. Chybná myšlenka Beauvoirové spojila na čas feministky a organizaci sexuologů IPPF (Mezinárodní federace pro plánované rodičovství). Spolu odstraňovali mateřství. Tohoto cíle bylo víceméně dosaženo, neboť v nejcivilizovanějších zemích v letech 1995-2000 porodnost nepřesahuje prakticky 1 dítě na 1 ženu za celý život.[6] Počátkem ledna r. 2000 vyšla populační zpráva, podle které je v Evropě všudypřítomný záporný populační růst (tj. vymírání) – výjimkou je snad jen Irsko. Přesto týrání žen od jistých, skutečně velmi sobeckých mužů neustalo. Ba naopak. Sobeckost mužů i žen se ztrátou křesťanských zábran rychle vzrostla. V civilizovaných zemích každoročně stoupá počet znásilněných dospělých žen i malých děvčátek. Od 70. let 20. století obchod s mladými ženami, většinou oklamanými nedobrovolnými prostitutkami, prožívá svůj rozkvět a v 90. letech je již velmi výnosným.[7] Toto sexuologům z IPPF většinou nevadí. Feministkám to však vadí. Bolest ze zotročování prostitutek a znásilňování žen roztrhla letité spojenectví mezi muži sexuology a feministkami. Feministky zaútočily na sexuology za jejich propagaci pornografie, která muže učí „konzumovat“ ženy a nerespektovat jejich svobodnou vůli. Sexuologové oplatili feministkám slovy, že ženské tomu nerozumějí a měly by se raději podřizovat mužům jako kdysi. Nejzhoubnější skupinou feministického hnutí jsou nyní lesby. Ty argumentují např. tím, že lesbické vztahy jsou nejdokonalejší antikoncepcí a tím nejdokonaleji chrání přírodu před přelidněním. S nimi sympatizují i Češky: dokumentaristka Olga Sommerová, spisovatelky Iva Pekárková i Eva Kantůrková a pravděpodobně režisérka Věra Chytilová.[8] Nejzhoubnější skupinou sexuologů jsou od dob Kinseye bisexuální pedofilové. Je jich celá řada. Jsou velmi nebezpeční našim dětem a potomkům. Tiše a nenápadně, někdy i nahlas, propagují v odborných lékařských, psychologických a sexuologických kruzích myšlenku legalizace pedofilie. To je prozrazuje. V Čechách argumentují takto: „Politické a filozofické systémy v nejobecnějším slova smyslu sankcionují konkrétní projevy sexuálního chování i sexuální morálky dané doby. Je proto pochopitelné, že obsah toho, co je v sexu považováno za "normální", je do značné míry determinováno konkrétně historicky, a není tedy neměnné. O tom, že naše pojetí sexuální morálky není univerzální, nás přesvědčují i výzkumy kulturních antropologů, kteří od počátku století přinášejí překvapující poznatky o odlišnostech sexuálního chování příslušníků relativně izolovaných společenství. U některých tichomořských kmenů se kupř. setkáváme s úplně odlišným pojetím incestu, kdy se za incest považuje pohlavní styk s bratrem matky, ne však s vlastním otcem. Podobně tabuizován jako incest je v našich podmínkách i sex s dětmi – u indického kmene Laptšů je však naprosto obvyklý sexuální styk dospělých mužů s dívkami od šesti let, a to bez jakýchkoli negativních následků pro jejich psychosexuální vývoj.“ [9] Zároveň říkají stejnými ústy i následující pravdivé informace, čímž se lstivě maskují, aby se vyhnuli podezření, že oni nabádají k trestným činům, neboť pedofilie nebyla zatím zlegalizována v žádném státě : „V posledních desetiletích se problematice sexuálního zneužití věnuje zvýšená pozornost na celém světě. Podle Feldmana a spol. se přitom běžně uvádí nárůst v dětství viktimizovaných (obětovaných) osob z 12 na 28 %…Není sporu o tom, že následkem pohlavního zneužívání může být dlouhodobá, někdy doživotní traumatizace oběti.“ [10] Vliv darwinismu na exponenciální růst sexuální revoluce byl rozhodující. Tato velká lež použitá Kinseyem velmi napomohla rozšiřovat pornografii, sexuální promiskuitu, prostituci, homosexualitu a pedofilii. S pomocí darwinismu lze totiž obhajovat každou zvrhlost. Je známo, že darwinismus použil už Hitler (1889-1945) a komunisté k obhajobě svých ideologií. Masy školní mládeže civilizovaného světa musely ve 2. polovině 20. století povinně uvěřit v darwinismus. Fanatický darwinismus Kinseye jim současně otevřel dveře k sexuální revoluci. Sexuální nevázanost se počínaje 60. léty 20. století proto vymanila z poměrně úzkého kruhu levicových intelektuálů a umělců a stala se názorem obyčejného (tehdy mladého) člověka. Tradiční názory v křesťanské kultuře tisíc let pevné se do konce 20. století téměř ve všech civilizovaných státech otřásly v základech. Asketický prvek sebezáporu odumíral. Nahradily ho světské příručky sexuálních technik, které popisovaly rozmanitost sexuálních pozic a vychvalovaly promiskuitu. Masmediální, hudební i knižní trh zaplavily informace psychologů, psychiatrů, psychoanalytiků, sexuologů, lékařů, zpěváků, spisovatelů, herců a hereček o tom, jak dosahovat co možná největší rozkoše orgasmu skrze střídání pohlavních partnerů za použití nové chemicko-technologické antikoncepce (hormonální antikoncepce se používá od r. 1961[11]). Někteří zvrácení, od Krista odpadlí teologové začali vysvětlovat, že mystické zážitky křesťanských světců jsou totožné se zážitky hinduistických a buddhistických guruů. Vymýšleli si, že sexuální orgasmus ateisty je totožný s mystickým zážitkem přítomnosti Boha u křesťanských světců.[12] Současně došlo ke zmírnění až úplnému zrušení trestů za sexuální delikty, k celoevropskému zrušení trestu smrti za skupinová znásilňování žen (např. v Bosně) a za sadisticky provedené vraždy. Vězeňské tresty se zkracují, a tak znásilněné ženy a příbuzní zavražděných se musí obávat o svůj život. Naproti tomu satanisté si mohou budovat veřejné modlitebny a stát je nepronásleduje. Někteří z nich jsou uznávanými herci, novináři, právníky, soudci, politiky a policisty. Usilují o pronikání všemi vrstvami společnosti. Tajně se dostávají i do funkcí duchovních křesťanských denominací, které později svými pedofilními kriminálními delikty diskreditují. Výjimkou z nesmyslného pravidla snižování a rušení trestů za sexuální delikty je řada států v USA.[13] Ničivý proces neodstartovaly pouze intelektuální lži a radikální změny v trestních zákonech, ale i 2 objevy v oboru medicíny: penicilin a antikoncepční pilulka. Penicilin léčil kromě řady nemocí také pacienty nakažené syfilisem. Předtím tato velmi nakažlivá pohlavní choroba končila smrtí. Také proto se lidé vyhýbali pohlavní promiskuitě. Po objevu penicilinu přestala promiskuita ohrožovat život. (Od 80. let 20. století ohrožuje život skrze AIDS.) Antikoncepční pilulka vznikla díky skupině bohatých neomalthusiánů, fascinovaných sexualitou. Zabraňovala početí mnohem účinněji než přerušovaná soulož. Pilulka a umělohmotný kondom zbavovaly ženy frustrace z neuspokojivé přerušované soulože, která se běžně používala v bolševických zemích od 20. let a v protestantských zemích od 30. let 20. století. Lživé nekřesťanské ideologie, penicilin, interrupce a chemicko-technologická antikoncepce zrušily pouto mezi sexem a manželstvím. To změnilo od 60. let 20. století chování mas Vypadalo to, že pohlavní nevázaností nelze nic ztratit. (viz kapitoly: Pohlavně přenosné nemoci, Homosexualita po r. 1989)