Grano Salis - Ještě o konkordátu

Aktuálně k politickým otázkám

Dne 9. 3. 2006 vyšel v Lidových novinách článek ”Smlouva by porušila rovnoprávnost církví” podepsaný A. Navrátilem. Principielně byl psán jako stanovisko církve k některým aktuálním politickým otázkám a nesl proto původně i druhý podpis - biskupa církve, bratra Rudolfa Bubika. (Při přetištění došlo omylem k opominutí druhého autorství.) Obsahoval několik níže uvedených stěžejních informací, které vyjímám:

”...Naše církev je skutečně hluboce vděčná všem našim demokratickým vládám, že umožnily církvím v našem státě působení a rozvoj ve srovnání s ostatními vyspělými demokraciemi nevídaný. Církve v naší zemi mohou již přes patnáct let působit ve společnosti podstatně svobodněji, nežli je tomu v naprosté většině evropských zemí.

Druhým velkým pozitivem stávajícího církevního zákona je rovnoprávnost církví před státem, kterou by ratifikace smlouvy s Vatikánem v každém případě porušila. Smutné důsledky takového kroku zažívají protestantské církve řady evropských zemí, kde konkordát ve svých důsledcích výrazně privilegoval Římskokatolickou církev. Za třetí jsme vděčni za stávající způsob financování církví státem, který funguje již desetiletí hladce a průhledně při (ve srovnání s celkovou výší národního důchodu) minimálních nákladech. Na adresu pana ministra Jandáka můžeme poznamenat, že je to první ministr, který projevil velmi čitelně ochotu církevní záležitosti nejen spravovat, ale také církvím naslouchat. Děkujeme pane ministře...” Uveřejnění článku přineslo více reakcí čtenářů. Jedna z nich obsahovala námitku, že případná ratifikace konkordátu by si vynutila uzavření obdobných smluv mezi státem a ostatními církvemi, protože naše ústava obsahuje princip rovnosti před zákonem. Na tuto závažnou kritiku jsme se rozhodli odpovědět veřejně na bázi níže uvedeného právního rozboru, protože jde o relativně často diskutovanou otázku jak na mezidenominačním tak politickém poli: ”Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"), která je součástí ústavního pořádku ČR, zakotvuje práva náboženská zejména v čl. 15 a 16. Tato práva zahrnují různé aspekty svobodného výkonu náboženských práv jednotlivců a nezávislost církví a náboženských společností na státních orgánech při správě svých záležitostí. Náš ústavní pořádek vychází z principu nekonfesního státu, princip rovnosti jednotlivých církví a náboženských společností není explicitně v ústavním pořádku zakotven. Čl. 16 odst. 3 Listiny umožňuje zákonu stanovit podmínky vyučování náboženství na státních školách, čl. 16 odst. 4 Listiny pak určuje meze pro zákonné omezení náboženských práv. Žádné z těchto zmocnění není limitováno tím, že by nutně muselo dopadat stejným způsobem na všechny církve a náboženské společnosti. Takový limit nadto nevyplývá ani z ustanovení čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny, obsahující princip rovnosti (nediskriminace). Vysvětlení by zabralo mnoho prostoru, ve zkratce lze konstatovat, že zákon může stanovit určité faktické podmínky (které některé církve fakticky splňují a jiné nikoli) a princip rovnosti pak znamená, že se sleduje, zda všechny konkrétní případy, které splňují stanovené podmínky, jsou řešeny stejně. Pro ilustraci lze ukázat to, že principu rovnosti neodporuje rozdělení registrovaných církví a náboženských společností na dvě skupiny podle ustanovení § 6 a 7 zákona č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 7 uvedeného zákona jsou obsažena zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností, která nemají všechny církve a náboženské společnosti, ale jen ty, které splní zvláštní podmínky podle zákona. Princip rovnosti je v tom, že pokud kterákoli církev či náboženská společnost dané podmínky splní, musí jí být tato práva přiznána. To však neznamená, že stejná práva mají i jiné církve, které dané zákonné podmínky nesplní. Z uvedeného je zřejmé, že princip rovnosti neznamená, že pokud nějaká církev získá určitá specifická oprávnění (například na základě mezinárodní smlouvy - konkordátu), platí tato oprávnění automaticky i pro jiné církve. Není pravda, že z našeho práva plyne, že pokud bude mít ŘKC garantováno nějaké právo mezistátní smlouvou (a tudíž bude nezrušitelné pouze zákonem, úpravou vlády apod.), musí ČR stejná práva garantovat všem církvím, která zákonně stojí na stejné úrovni (podle téže registrace). Veškerá nadstandardní práva, obsažená v mezinárodní smlouvě, neopravňují automaticky jiné subjekty k výkonu stejných práv. Z uvedeného je tedy jasné, že smlouva mezi ČR a Vatikánem (konkordát) nemusí přinášet stejná práva, resp. stejné výhody i pro ostatní registr. církve. Zásadní skutečností je to, že konkordát je mezinárodní smlouva, která má přednost před zákonem. Proto v případě rozporu s vnitrostátním zákonem se bez dalšího postupuje podle mezinárodní smlouvy (konkordátu). Jinak řečeno, konkordát dává pro jeho strany (tedy pro katolickou církev) zcela jiné záruky - záruky mezinárodního práva veřejného, které jiné církve nemají a mít nemohou. Tím se automaticky vytvoří právní nerovnost mezi církvemi, neboť ty církve, které nemají právní subjektivitu podle mezinárodního práva veřejného (a to jsou všechny církve vyjma katolické), nemohou platně uzavřít žádnou mezinárodní smlouvu, která by měla přednost před zákonem a garantovala tak jejich práva. Ačkoli v některých zemích se uzavírají různé formy "kvazikonkordátů" s jinými církvemi, nijak se tím neřeší skutečnost, že tyto "kvazikonkordáty" nemohou vyvolat právní následky, jako vyvolá konkordát. Jde o čistě vnitrostátní úpravu (která navíc v našem právním řádu nemá žádný základ.)”
MUDr. Aleš Navrátil,
zástupce biskupa Apoštolské církve Zdroj: http://apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2006032301

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace