Kontrasty: Šifra mistra Leonarda
Vloženo Úterý, 04. duben 2006 @ 18:05:43 CEST Vložil: ferda |
K některým teologickým a historickým tvrzením v knize „Šifra
mistra Leonarda“
Na mnoho čtenářů zapůsobila kniha Dana Browna „Šifra
mistra Leonarda“ (Sacrileg) sugestivním představením dějin křesťanství.
Kniha se zásadně odchyluje od katolické víry, a přitom prý se údajně opírá
o vědecké důkazy. Překvapivě mnoho čtenářů nepřijímá tyto nároky na
pravdu jako fiktivní hru, jak to dělá u jiných románů, a recenzenti udělali
z knihy dokonce rešerši a užitečný nástroj teo-logického myšlení.
Je tedy třeba znovu připomenout
elementární skutečnost, že „Sacrileg“ je pouhý román, tedy fikce a výmysl.
Jelikož se vyprávění v knize odívají do šatu historické skutečnosti, je
tato kniha vysloveně nepřípustná. Především její výpovědi o církvi a
teologii, její dějiny institucí obsahují nesčetné omyly a groteskní
karikatury. Některé z nich stručně komentuje tento článek, zpracovaný v
Opus Dei.
O Kristově božství
Tvrzení:
Původně nepokládali křesťané Krista za Boha, nýbrž pouze za člověka.
Římský císař Konstantin (†337) měl z politických důvodů zájem na víře
v Kristovo božství. Svolal proto do Niceje sněm, kde dal Ježíše oficiálně
prohlásit za Boha. Koncil přijal jeho návrh těsnou většinou.
Ježíš vůbec nebyl vyhlášen Bohem od Konstantina. Všechna
čtyři evangelia dosvědčují výslovně, že Ježíš byl Boží Syn. Koncil
v Niceji vysvětlil otázku božské Trojice, zda Syn je jedné podstaty s
Otcem. Velká většina koncilních otců vyslovila souhlas a tím nepřímo
potvrdila božství Ježíše Krista.
Tvrzení:
Aby rozšířil víru v božství Ježíše Krista, vydal Konstantin novou
Bibli. Z 80 kolujících evangelií byla vybrána čtyři a přizpůsobena pro
tento účel, zatímco jiná mnohem starší byla zničena, protože představovala
lidské rysy Ježíše Krista. Některá však tuto čistku přežila.
Existuje několik desítek apokryfů, tj. evangelií, která
nebyla přijata do Bible. Většina z nich je však určitým druhem náboženského
románu, často pozdějšího data a nedá se použít jako historické prameny.
Nicméně i ony potvrzují božské rysy Ježíšovy, a často dokonce přehnaným
způsobem: líčí četné údajné zázraky, které Ježíš vykonal již v dětství.
Tak prý po-dle libosti zabíjel zvířata a opět je křísil k životu. Kromě
některých platných prvků obsahují tedy apokryfy výmysly a různé naivní
teorie nekřesťanského původu. Proto byly prvotní církví zavrženy jako
nebiblické.
Čtyři evangelia Bible (podle Matouše, Marka, Lukáše a
Jana) byla uznána za součást Bible již v druhém století. Nebyl to tedy císař
Konstantin, kdo je vybral, protože se narodil o sto let později. Ta patří k
nejstarším evangeliím a zachovala se v tisícerých opisech, které vznikly
na různých místech, a přesto se od sebe neliší (srov. Dei verbum, II. VK).
Tvrzení:
Na křesťanství není nic původního: Ježíšovy rysy jsou odvozeny od předkřesťanských
božstev jako Mithra, Krišna, Osiris, Adonis a Dionysios.
O originalitě křesťanství nemůže být nejmenších
pochyb. Za své rozšíření vděčí právě okolnosti, že bylo hlásáno
„s velkou mocí jako zcela nové učení“ (Mk 1,27), které radikálně překračovalo
obvyklé světonázory: jeden Bůh, který se stal skutečným člověkem;
neodstranil své nepřátele násilím, nýbrž postavil proti triumfující
moci světa bezmocnou moc lásky, dokonce za cenu potupné smrti na kříži. I
v tomto utrpení odpouští svým nepřátelům. Po třech dnech vstává z mrtvých.
S citovanými postavami má Ježíš některé vnější podobnosti (ostatně i
s jinými, např. Sokratem), ale v rozhodujících rysech nejsou vyprávění o
těchto mytických bytostech s historicky dosvědčeným životem Ježíše
Krista srovnatelná.
O údajném sňatku Ježíše s Marií Magdalénou
Tvrzení:
Ježíš a Maria Magdaléna byli spolu sezdáni. Je to prý historicky dokázáno.
V „Evan-geliu Filipově“ stojí např., že Maria Magdaléna byla „Ježíšovou
družkou“. Miloval ji údajně více než ostatní a líbal ji na ústa. Ježíš
chtěl, aby církev po jeho smrti přešla do jejích rukou. Ale – jak nás
informuje evangelium Tomášovo – když chtěl Ježíš uvést Magdalénu do
kolegia apoštolů, Petr protestoval a řekl: „Marie nás musí opustit, protože
ženy nezaslouží žít.“ A skutečně apoštolové po Ježíšově smrti
Magdalénu vyhnali a sami se zmocnili církve. A co více: Z manželství Ježíše
a Marie Magdalény vzešlo královské potomstvo. Na to se vztahuje legenda o
svatém Grálu, protože Grál, který obsahuje krev, je samotná Magdaléna, a
královská krev Ježíšova dále proudí v žilách jeho potomstva.
Proti tomuto tvrzení svědčí už to, co mají označovat
uvedené citáty: žádné evangelium ani apokryf neví nic o potomstvu Ježíše
a Magdalény.
Evangelium Filipovo je jakýsi druh katechismu gnostické
valentiniánské sekty, která se záhy oddělila od církve. Jádrem učení této
učebnice, která vznikla koncem 2. nebo ve 3. století, je pohrdání světem
jako takovým a pohrdání každým pohlavním spojením a plozením. S
naprostou jistotou nechtěl tento text ani naznačit, že byl měl Ježíš s
Marií Magdalénou intimní poměr nebo děti. Tím méně, že políbení na ústa
v oné kultuře bylo běžným pozdravem a projevem výlučně duchovního společenství.
Ve Filipově evangeliu se vyskytuje často, a to i mezi muži.
V Tomášově evangeliu je pro správné pochopení kontextu
dotyčného citátu rozhodující: Když Petr údajně Magdalénu odmítl, protože
je žena, odpověděl mu Ježíš: „Neboj se, já z ní udělám muže, aby
byla živoucím duchem jako muži. Protože každá žena, která se stane mužem,
přijde do nebe.“ Ať už tento text čteme v jakémkoliv smyslu (Braun jej chápe
doslovně), nevyplývá z něho ani hodnocení ženy, ani narážka na
potomstvo. Naproti tomu čtyři evangelia jednají se ženami velice uctivě a
jak evangelia, tak Písmo představují velice pozitivní obraz ženy. Ježíš
s nimi jedná velice uctivě. „Zbožné ženy“ (jeho matka Maria a Marie
Magdaléna a jiné) se ukázaly při ukřižování silnější než apoštolové,
protože vydržely s Ježíšem, a jsou svědky jeho zmrtvýchvstání.
Další tvrzení o katolické církvi
Tvrzení:
Katolická církev chtěla zabránit rozšíření svitků Písma, které byly
nalezeny v Kumránu u Mrtvého moře.
Toto tvrzení odmítla samotná protestantská strana (Otto
Betz a Rainer Riesner, Jesus, Qumran und der Vatikan, Herder 1993). Takový manévr
by byl nesmyslný už proto, protože v Kumránu nebyly nalezeny křesťanské
apokryfy. Navíc tam byl nalezen fragment 7Q5, který nejen že neodporuje
evangeliím, nýbrž představuje pravděpodobně nejstarší fragment Markova
evangelia napsaný před rokem 70.
Tvrzení:
katolická církev upálila ve středověku 5 milionů žen kvůli čarodějnictví.
Máme zde co do činění s fantazijním počtem. Podle nejnovějších
výzkumů bylo obětí takového upálení 30 000–50
000 a
ne všechny byly ženy. Hon na čarodějnice nebyl ostatně specificky katolický
fenomén, naopak v nekatolických zemích byl delší a násilnější.
Tvrzení: Pro
katolickou církev je manželství a sex zlem
Toto tvrzení je skrz na skrz falešné. Církev manželství
nejen akceptuje nebo trpí, ale je to pro ni svátost v jedné řadě s křtem,
biřmováním, Eucharistií, svěcením kněžstva atd. Proto také odsoudila všechna
bludná učení manželství nepřátelská, která v průběhu dějin vznikla.
(srov. Benedikt XVI. Deus Caritas est 2006; Jan Pavel II.: Mulieris dignitatem
1998).
O převorství na Siónu
Tvrzení:
V roce 1975 byly v Národní knihovně v Paříži objeveny „Dossiers
secrets“. Tyto pergameny dokazují, že legitimními dědici francouzského královského
trůnu jsou ještě dnes Merovejci, kteří byli svrženi v roce 751. Protože
se církev a karolinští vládci pokoušeli je vyhladit, vznikla na jejich
ochranu tajná společnost Převorství Siónu, která trvá dodnes. Převorství
chránilo současně tajemství manželství a potomstva Ježíše a Magdalény.
Patří mezi ně údajně Newton, Botticelli, Victor Hugo a Leo-nardo da Vinci.
Dossiers secrets nejsou pergameny, nýbrž návody, jak
interpretovat určité pergameny. Samotné pergameny se dnes nacházejí v držení
esoteriků: Tři francouzští esoterici je zfalšovali v roce 1967. Uložili je
ještě téhož roku v Národní knihovně a inscenovali jejích objevení. Později
bylo paleograficky dokázáno, že jsou to padělky. Tyto dokumenty ostatně
nikde nemluví ani o Ježíši, ani o Marii Magdaléně.
Historicky je dokázáno, že rytíř Gottfried z Biuillonu
1099 založil v Jeruzalémě opatství naší Paní Siónské (nikoliv převorství).
R. 1291 museli mnichové opatství opustit a utekli na Sicílii, kde řád ve
14. století vymřel. Opatství nemělo nic společného ani s templáři, ani s
Marií Magdalénou. To platí tím spíše pro „Siónské převorství“:
tento esoterický spolek byl založen
1956 a
odvozoval svůj název nikoliv od hory Sión v Jeruzalémě, nýbrž od pahorku
v blízkosti Annemasse u Ženevy. Nemá více než 15 členů.
Brownovo tvrzení o siónském převorství nemá nejmenší
historický podklad.
Závěr:
Román „Sacrileg“ neodhalil žádný falešný mýtus, nýbrž
sám ho vytvořil, jako mnoho jiných v minulosti. Přesněji bychom měli říct,
že ohřívá staré mýty a sešrouboval z nich fantazijní celek. Tak se mu přesto
podařilo získat aureolu vědeckosti.
Vložil s čas.Světlo……..Ferda
Překlad –lš.
Podle Kath-net
|