Tvorba: Setkání v čase
Vloženo Pondělí, 01. duben 2002 @ 09:22:08 CEST Vložil: Bolek |
z cyklu velikonočních povídek od mé maličkosti....
Setkání v čase
Roztrženým nebem prolétly krůpěje světla a skanuly na rozpraskané rty
země. Prsty horkého větru se hrubě zabořily do moře písku a kamení.
Zvedly stříbřitý závoj palčivých vpichů a zavěsily jej mezi stany feláhů.
Starý Nil se neslyšně plazil mezi rozervanými skalisky a přinášel vůni
starých časů.
---
V rákosí blízko vody lze spatřit dítě. Stojí a snivě pozoruje velkýma očima
starý Nil. Hladina odráží vybledlou košilku vykládanou bílými oblázky
dna, co chvíli ji trhá na nepatrné útržky, aby ji pak mohla opět spojit v
zrcadlivý obraz. Nad řekou se vznáší melancholická nálada věků.
Velkolepá a drtivá melancholie, těžší než hroby faraonů, které Nil na
sebe navlékl jako perly královny Kandáces. Ve vzduchu visí čas věků. Věky
obklopily zemi nekonečným prostorem; prostorem bez hranic, prostorem bezmezného
smutku a tlení...
---
Chlapcovy oči pohasly.. Před ním se pomalu začíná odvíjet mohutná věčná
liturgie..
Vidí, jak lidé odvrhli Lásku. Vidí záblesky mečů, vidí tisíce padlých
mužů v potocích krve a tisíce zmučených žen, slyší křik rdoušených dětí
a dusot kopyt velbloudů.
Vidí, jak lidé přijali princip Zla. Vidí mokvavé stopy nenávisti, slyší
hrozivý praskot pálených měst a cítí dým nespravedlnosti. Vysoko plují
oblaka zrudlá pomstou a děs, zachvacující poražené, klokotá v útrobách
měst.
Vidí omámené mákem i pijáky rakije, vidí tisíce žebráků před chrámy
v Gessen, vidí tisíce slepých se zhnisanými důlky a davy malomocných,
demonstrujících svou ohavnost.
Slyší úpění vězňů, hnijících zaživa v mokrých sklepeních a pláč
matek, nemajících datlí ani mléka pro své nejmenší. Vidí bídu bohatců
a nesnesitelnou pýchu zmrzačených. Vidí tisíce obětí bohyně Isis a démonická
břemena třikrát krutého Molocha...
Věky defilují před jeho očima a obraz tmavne hrůzou. V okamžicích největších
detonacích Zla spatří vězně.
Obklopen zuřícím davem, zbičován a vlečen k popravišti, potácí se mezi
vědomím a halucinacemi, šílený bolestí, umdlený, a přece se blíží
krok za krokem ke svému vysvobození. Čekala ho bolestná smrt. Hodiny umíral,
muka a utrpení bičovaly jeho zmučené tělo. Pak, za proklínání davu,
vydechl.
---
V tu chvíli promluvily věky. Ten člověk je nevinen! Absolutně nevinen.
NEVINEN! Na čele lidstva vypálilo slovo cejch zločinu. Zde se setkaly věky a
spojily se v mohutné vyvrcholení. Cesta je naznačena. Je čas jít...
---
Starý Nil se neslyšně plazil mezi rozervanými skalisky a přinášel stvoly
papyrusu. Po břehu kráčela malá karavana. Cesta po proudu byla obtížná.
Po chvíli se odpoutala od břehu a odbočila. Před ní se rozkládalo nekonečné
moře písku a kamení. Vítr se zvedl a prach skřípe mezi zuby. Na východ!
Starý Nil neviděl velké, hnědé oči, které naposled, hluboce a pevně,
pohladily jeho stříbřitou hladinu.
|
