Grano Salis - Univerzalní poslání Církve

Katecheze Benedikta XVI. při generální audienci 22. 3. 2006 Univerzální poslání Církve List k Efezanům nám představuje Církev jako budovu zbudovanou na základech apoštolů a proroků, v níž Ježíš Kristus je nárožním kamenem (2,20). V Apokalypse je role apoštolů a speciálně Dvanácti objasněna z eschatologické perspektivy nebeského Jeruzaléma představeného jako město, jehož hradby spočívají na dvanácti základních kamenech a na nich je dvanáct jmen Beránkových apoštolů (21,14). Evangelia se shodují v tom, že povolání apoštolů představuje první kroky v Ježíšově službě po křtu, který přijal od Jana Křtitele v Jordánu. Poslání povolaných

Podle vyprávění Markova
(1,16–20) a Matoušova (4,18–22) scénou povolání prvních apoštolů je Galilejské jezero. Ježíš krátce předtím začal hlásat Boží království, když jeho pohled spočinul na dvojicích bratrů Šimona a Ondřeje, Jakuba a Jana. Jsou to rybáři, zaměstnaní svou každodenní prací. Vrhají sítě a upravují je. Ale čeká je jiný rybolov. Ježíš je s rozhodností povolává a oni ho ochotně následují. Nyní budou rybáři lidí (srov, Mk 1,17; Mt 4,19). Lukáš, i když sleduje stejné podání, má vyprávění propracovanější (5,1–11). Ukazuje nám cestu víry prvních apoštolů a upřesňuje, že pozvání k následování přichází poté, co vyslechli Ježíšovo první kázání a zažili první zázračná znamení, která vykonal. Zvláště pak zázračný rybolov představuje bezprostřední souvislost a slouží jako symbol poslání rybářů lidí, které je jim svěřeno. Osud těchto „povolaných“ bude od nynějška i v budoucnosti spojen s osudem Ježíšovým. Apoštol je vyslanec, ale ještě předtím „expert“ Ježíšův. Předávání zážitku Právě tento aspekt staví do popředí evangelista Jan od prvního setkání Ježíše s budoucími apoštoly. Zde je scénář odlišný. Setkání se odehrává na břehu Jordánu. Přítomnost budoucích apoštolů, kteří také přišli, podobně jako Ježíš, z Galileje, aby prožili zkušenost křtu, který uděloval Jan, vrhá světlo na jejich duchovní svět. Byli to lidé, kteří očekávali Boží království, toužili poznat Mesiáše, jehož příchod byl ohlášen jako bezprostřední. Postačí jim náznak Jana Křtitele, který poznává v Ježíši Beránka Božího (srov. Jan 1,36), aby v nich probudil touhu po osobním setkání s Mistrem. Repliky dialogu Ježíše s prvními apoštoly jsou velice expresivní. Na otázku: Co byste chtěli? odpovídají jinou otázkou: Rabbi (to přeloženo znamená Mistře), kde bydlíš? Ježíšova odpověď je pozváním: Pojďte a uvidíte! (srov. Jan 1,38–39). Pojďte, abyste mohli uvidět. Příběh apoštolů tak začíná jako setkání osob, které se navzájem otevírají. Pro učedníky nastává bezprostřední poznávání Mistra. Vidí, kde bydlí, a začínají ho poznávat. Oni totiž nemají být hlasateli ideje, nýbrž svědky osoby. Dříve, než budou posláni hlásat evangelium, musí „být“ s Ježíšem (srov. Mk 3,14) a vytvořit si k němu osobní vztah. Na tomto základě nebude evangelizace další osoby nic jiného než sdílení zážitku a pozvání ke vstupu do tajemství společenství s Kristem (srov. 1 Jan 13). Postavení Izraele Ke komu budou apoštolové posláni? V evangeliu, jak se zdá, omezuje Ježíš své poslání pouze na Izrael: Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím domu izraelského (Mt 15,24). Obdobným způsobem zřejmě vymezuje poslání svěřené Dvanácti: Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte ke ztraceným ovcím domu izraelského“ (Mt 10,5n). Určitá moderní kritika inspirovaná racionalismem viděla v těchto větách nedostatek univerzalistického vědomí u Nazaretského. Ve skutečnosti je třeba tato slova chápat ve světle jeho zvláštního vztahu k Izraeli, společenství smlouvy v kontinuitě dějin spásy. Podle mesiánského očekávání božská zaslíbení adresovaná bezprostředně Izraeli měla dojít naplnění, když sám Bůh skrze svého Vyvoleného shromáždí svůj lid, jako pastýř shromažďuje stádo: Já zachráním své ovce a nikdo je už nebude loupit… Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a bude jejich pastýřem. Já Hospodin budu jejich Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem (Ez 34,22–24). Ježíš je eschatologický pastýř domu Izrael a jde, aby ho vyhledal, protože ho zná a miluje (srov. Lk 15,4–7; Mt 18,12–14; srov. taktéž postavu dobrého pastýře Jan 10,11n). Skrze toto „shromáždění“ se bude Boží království hlásat všem národům: Dám poznat svou slávu a všechny národy uvidí moji spravedlnost, kterou vykonám, a mou ruku, kterou vložím na vás (Ez 39,21). A Ježíš sleduje právě tuto prorockou nit. Prvním krokem je „shromáždění“ národa Izrael, aby tak všechny národy povolané k sjednocení ve společenství s Hospodinem mohly uvidět a uvěřit. Jděte ke všem národům A tak Dvanáct povolaných k tomu, aby se účastnili téhož Ježíšova poslání, spolupracuje s Pastýřem posledních časů, i oni jdou především za svými ztracenými ovcemi domu Izrael, to znamená, že se obracejí k národu zaslíbení, jehož sjednocení je znamením spásy pro všechny národy, počátkem zevšeobecnění Smlouvy. Počáteční omezení Nazaretského, pokud jde o jeho poslání i poslání Dvanácti, zdaleka není v rozporu s jeho všeobecným posláním a stává se tak ještě účinnějším prorockým znamením. Toto znamení bude ještě jasnější po Kristově umučení a zmrtvýchvstání: univerzální charakter poslání apoštolů se stane zcela zřejmý. Kristus pošle apoštoly do celého světa (Mk 16,15), ke všem národům (Mt 28,19); Lk 24,47) až na konec světa (Sk 1,8). Toto poslání pokračuje. Dále trvá Pánův mandát spojit všechny národy v jednotě jeho lásky. To je naše naděje a to je také naše poslání: přispět k této univerzalitě, k této pravé jednotě v bohatství kultur, ve spojení s naším pravým Pánem Ježíšem Kristem. Bollettino Vaticano 22. 3. 2006 Mezititulky redakce Světla --------------------------------------------------------------------- Zvýrazněni textu od Ferda Nemá to chybu-------------Ferda

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace