Grano Salis - Povídání s Alanem

Povídání s Alanem Protože naše povídání s Alanem svým rozsahem již překračuje prostor rubriky Píšete nám, jistě si zaslouží svoji vlastní stránku. Zde si je můžete přečíst, jak se chronologicky odvíjelo: Myslím, že to co presentujete na vašich stránkách /myslím tím část SEBEOBRANA/, psychická manipulace, se docela hodí i na vaše náboženství, ikdyž nejste prezentováni jako sekta. Jsem neveřící ale to s tím nemá nic společného protože bychom se měli navzajem tolerovat a chápat, což není u některých bohoslužbách znát. Osobně se zúčastnuji některých ranních bohoslužeb a to co hlásaji církevní hodnostáři/ myslím tím kněze/ na adresu nevěřícich je velice zavádějicí. Necítím se jako PRÁZDNÝ ČLOVĚK atd. /slova sloužicího mši/. Myslíte si že vy deláte to správně, ale to samé si myslim i já a boha jsem k tomu nepotřeboval a ani nepotřebuji. Jsem myslím takový samý slušný člověk jako mnozi ostatni.Měli byste se zamyslet nad přístupem k mladým lidem / mě je 25let/.

Děkuji pokud jste si toto přečetli.Je to jen můj názor.

Mějte se pěkne a Ahoj ALAN
Odpověď: Ahoj Alane, děkuji Ti za Tvůj názor, který jsem si velmi pozorně přečetl. A neboj se, nebudu se snažit Ti ho vymluvit. Chci jen říct, že Ti rozumím a je mi líto, že jsi na bohoslužbě slyšel slova, která Tě jako člověka degradují. Já si nemyslím, že jsi bezcenný člověk a na druhou stranu máš právo se svobodně rozhodovat, jak si svůj život zařídíš. Po svých nedobrých zkušenostech budeš možná překvapen, že stejně tak hovoří Ježíš v Bibli. Pokud máš zájem, můžeš si přečíst tento obraz, kterým chtěl nastínit vztah, který má Bůh k člověku. Pokud o to nemáš zájem, tak to klidně přeskoč: "Jeden člověk měl dva syny.Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.'
I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit.
Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.'
I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.
Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.'
On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' Moje zkušenost ve vztahu k Bohu je stejná jako v tomto obraze. Jsem svobodný ve svém rozhodování a také nesu odpovědnost za to, co dělám. Bůh mě nemanipuluje do svých záměrů, ale čeká na moje vlastní rozhodnutí. On mě neponižuje, ale vrací mi čest a důstojnost i ve chvílích, kdy je svou zásluhou ztrácím. To, co jsi slyšel na bohoslužbě, mi připomíná reakci toho staršího syna. Žel, je to však lidská představa, jak se chovat k těm, kteří jsou jiní než my. Představa na hony vzdálená duchu Bible. My lidé dovedeme mnohdy krásné a dobré věci jen pokazit svou pýchou. Proto je dobré se bránit takovému znehodnocování toho, co řekl Ježíš. Proto máme na našich stránkách rubriku SEBEOBRANA a věřím, že bude k užitku mnohým křesťanům. Chci Tě ujistit, že Bůh nemá žádný zájem s Tebou manipulovat. Takový zájem mají jen lidé s nedobrými úmysly. Bůh jedná vždycky na rovinu. Přeji Ti hodně dobrých a svobodných rozhodnutí v Tvém životě. Rád o Tobě opět uslyším. Měj se pěkně. Ahoj. Štěpán

Ahoj a předem děkuji ze ses ozval.

Chci Tě ujistit, že Bůh nemá žádný zájem s Tebou manipulovat. Takový zájem mají jen lidé s nedobrými úmysly. Bůh jedná vždycky na rovinu.

Tato věta mě velice zaujala z celeho E-mailu nejvice. Nabizi se hned otázka zdali já (mluvím jen za sebe) potřebuji k životu BOHA.
Nikdy jsem BOHA neoslovil a ani to nemám zapotřebí, jelikož necítím ( ASI ) to co cítí věřící lidé. Víra jako taková - jako příklad slušného žití - opravdu podle mého názoru může sloužit k výchově a vzdělání lidí, ale nemohu souhlasit s věcma, které si v bibli odporují jak už numericky ( NOE a jeho Archa ) tak v složeni textu jak po sobě verše jdou. Nebudu to rozvádět, je toho hodně.
Když jsem na toto téma debatoval s věřícíma ( zpíval jsem v kostelním sboru, Kostel sv.Jakuba ), vždy měli jedinou odpověď, když došlo na argumenty, že si, a teď cituji jejich slova " že si nedokážu představit duc*****". Na tom vždy diskuse skončila, přitom mě bavilo mezi tyto lidi chodit a debatovat s nimi. Bohužel jsem toho zanechal po neustálých pokusech mě přivést na víru.
Mám tím na mysli opravdu ty stavy, kdy je vám už vše protivné, když vám někdo vyloženě ( i když slušně ) něco vnucuje. Panem farářem počínaje a členy sboru konče. Můj názor je, že byste ( a i jiné církve ) neměli lidem předkládat své názory tak, že jenom ONY JSOU TY PRAVÉ. Člověka to potom mrzi. Aspoň mě.

Kazdopadne dekuji ze si odepsal. Ahoj ALAN
Odpověď: Ahoj Alane, netušil jsem, že se tak brzy zase virtuálně setkáme, ale jsem rád. Na Tvou otázku, zda potřebuješ Boha, Ti neodpovím. Na ni si musí odpovědět každý sám. Tvoje otázky jsou mi velmi blízké, protože jsem si je kdysi také kladl. Připomínají mi také vztah i z úplně jiného soudku. To když jsem poprvé potkal svou manželku. A víš, že ani tehdy bych neuměl odpovědět na to, zda mám vůbec zapotřebí ji oslovit, zda souhlasím se vším, jak to vidí ona, zda si dovedu představit OPRAVDOVOU LÁSKU, zda ona je skutečně TA PRAVÁ. Nyní si po 17 letech manželství uvědomuji, že to ani nebylo důležité. Pro mě bylo důležité, že jsem jsem ji oslovil a že jsme začali spolu budovat náš vztah. My lidé máme různé povahy, temperament a mentalitu, takže věci nesnadno definovatelné vyjadřujeme značně odlišnými způsoby. Ale slova někdy nemívají takovou váhu jako samotný vztah. Ať ten můj k mé ženě, nebo ten můj k Bohu, nebo ten tvůj (zcela jiný) k Bohu. Můžeme jen kostatovat, že každý z nás jsme v této chvíli v jiném vztahu vůči Bohu, což však neznamená, že je to situace statická a věčná, a že můj nebo tvůj vztah k němu se v budoucnu tím nebo oním směrem nezmění, a což také neznamená, že nemůžeme být přesto přáteli a vzájemně se respektovat. Přeji ti všechno dobré. Štěpán Zdravím do nového týdne,

Vidím že se s tebou dá mluvit, a proto ti položím pár otázek, na které ( pokud budeš chtít ) bych byl rád, kdybys mi odpověděl.

1. Myslíš ze VÍRA a CÍRKEV musí tady být spolu?

2, Pokud odpovíš na 1. otázku ne, tak tuhle vynech:
Proč tedy církev vrhá společenství lidí zhruba vždy o 3 století zpět?.

3,Křesťané tvrdí, že PAPEŽ je neomylný člověk. Věříš tomu taky?

4, V bibli je napsáno, že Jezis kázal své slovo lidem v jejich prostředi bez nějakých kostelů atd. Nezdá se ti, že Vatikán má poněkud jiný názor co se majetku týče? Nezávidím jim peníze, mám jich pro svou potřebu dost, a církev ještě stále žádá o navrácení majetku církvi v restituci. Já nejsem sobec, sám jsem přispěl nemalou částkou na opravu Mariánského kostela ve Frýdku-Místku, ANI MI ZA TO NEPODĚKOVALI, když ptáčka lapaji, pěkně mu zpívaji.

5. Poslední otázka : Věříš, že člověka stvořil Bůh za 6 dní?

Ahoj ALAN Odpověď: Ahoj Alane, omlouvám se, že Ti odpovídám až dnes. Byl jsem tři dny služebně po naší vlasti. Děkuji Ti za Tvůj dopis i Tvoje otázky, na které Ti odpovím zcela upřímně tak, jak to vidím já: 1. Záleží na tom, co si pod pojmem CÍRKEV představujeme. Církev římsko-katolická si zvykla pod pojmem CÍRKEV vidět pouze sebe, a i když je v posledních letech v jejích prohlášeních vůči ostatním církvím vidět určitý posun, toto vnímání CÍRKVE směrem dovnitř stále přetrvává. Pokud CÍRKEV vnímáme výlučně ze zorného pole jedné církve, pak musím na Tvoji otázku odpovědět ne jenom. Já osobně si pod pojmem CÍRKEV představuji to co vyznávám v apoštolském vyznání víry (je součástí www stránek GRANO SALIS), a to neviditelnou "církev svatou obecnou". Tvoří ji lidé, kteří mohou být členy různých církví, včetně katolické a také lidé, kteří nejsou členy žádné církve. Spojuje je nejen VÍRA, ale zejména pak to, že přijali Boží ODPUŠTĚNÍ. Věřím, že EVANGELIUM je univerzální dobrá zpráva pro každého člověka a nelze jej uzavřít jen do jednoho "ovčince". Žel mnozí členové církví nemají své spasení tak jisté, jak se domnívají. Ježíš říká v jednom podobenství, že přijme jen některé. Na to být v neviditelné církvi totiž nestačí pouhé členství v kterékoli církvi. Ježíš hovoří o tom, že se takový člověk musí duchovně znovu narodit. Jednoduše řečeno je třeba pokání, totální změna životní orienatce na DOBRO a upřímnost k sobě, Bohu i bližním. Na druhou stranu je přirozené, že lidé, kteří mají takovýto osobní vztah k Bohu, mají potřebu se stýkat a sdílet s lidmi jim podobnými, a tak i tam, kde EVANGELIUM probouzí nový život v Bohu i bez přičinění jakékoliv církve, se tito lidé vzájemně hledají a scházejí, a vzniká tak zcela spontánně a bez vlivu jiné církve její další varianta. Zpočátku bývá zcela neorganizovaná a svobodná, avšak zcela zákonitě ji vnitřní i vnější prostředí nutí, aby se organizovala a budovala svoje struktury. Pak záleží na tom, jak moc se projeví naše lidská narušenost (touha po moci, sobectví a agresivita), která pak poznamená i tuhost a agresivitu "vnitřních struktur a vztahů" v nově se již prezentující CÍRKVI. A ty žel, bez zkušeností i vzdělání mnohdy upadají do větší totality, než církve tradiční. 2. Nemusel bych odpovídat, ale nedá mi to. Pokud pod pojmem CÍRKEV máš na mysli římskokatolickou církev, nebo jinou konkrétní církev, pak to bude asi tím, že si jako těžký balvan nese sebou svoji tradici, učení a náhledy na život, které za léta svého trvání postupně přidávala k EVANGELIU. 3. Ne. Papež je podle mého mínění stejný člověk, jako jsi ty i jako jsem já. Není Bůh, a proto je zcela jistě omylný jako kdokoliv jiný. 4. Myslím si, že pokud je církev nebo kterýkoli člověk chudý, je vystaven pokušení závidět tomu, kdo má víc. Pokud je bohatý, je v pokušení spotřebovat všechno bohatství pro sebe. Majetek, který církev dostala darem od svých členů by jí měl být vrácen, pokud jí byl neprávem odňat. Měl by však sloužit těm, kteří to potřebují a ne výhradně pro potřebu členů církve (nebo vyvolených). Je hezké, že jsi daroval nemalou částku na opravu kostela. Ježíš říká, že jsou důležité Tvoje motivy, když něco daruješ. Daroval-li jsi v očekávání, že budeš pochválen, pak jsi zákonitě zklamán. Daroval-li jsi v zájmu dobré věci, pak budeš jistě spokojen víc, až uvidíš kostel opravený, než kdyby Ti někdo poděkoval. Faktem asi bude, že ten kostel opravu potřebuje, jinak by se asi na něj nevybíralo. Dle Bible Bůh nepřebývá v chrámech lidskou rukou udělaných, ale v srdci člověka, které je chrám Ducha svatého. Bereme-li její slova vážně, pak nelze význam kostelů, chrámů a modliteben přeceňovat. Jsou však možná někdy vhodnější k setkávání CÍRKVE než třeba striptýzový bar. 5. Věřím tomu, že člověk a celá naše země se vším, co je na ní, nevznikl náhodou. Je to příliš chytře udělaný, než abychom byli produktem náhody. Věřím, že naším Tvůrcem je Bůh. Jak to udělal, žel nevím. Nebyl jsem u toho. Různé vědecké teorie jsou jen hypotézy, které mají tu více, tu méně indicií o tom, jak k tomu docházelo. Věřím, že nám Bůh postupně odkrývá to, co chce, abychom věděli. Zpráva o stvoření v Genesis 1,1 však není reportáží televize NOVA o stvoření. Nechce nás informovat, jak vše detailně probíhalo. Bible totiž jedním dechem také říká, že u Boha je jeden den jako tisíc let, což si dávnověký člověk nedovedl vůbec představit, pro něj to spíše byla celá věčnost. Zpráva o stvoření má jiné poslání: hovoří o Tvůrci, který je nad časem a prostorem, nad zákonitostmi a zákony hmotného světa, o Tvůrci, který to má v hlavě v pořádku, preferuje řád a má všechno pevně v rukou. Tento Tvůrce se však rozhoduje stvořit člověka ke svému obrazu: dává mu to, co chybí ostatnímu stvoření, ale s čím disponuje jen Tvůrce: svobodnou vůli = svobodu se rozhodnout nezávisle a sám a zároveň odpovědnost nést za své rozhodnutí následky. A tím, jak člověk s tímto darem naložil, začíná chaos, s kterým se potýkáme dodnes. EVANGELIUM pak přináší cestu z tohoto chaosu a zmatků i z jejich následků = ze smrti. Jsou i křesťané, kteří věří, že zpráva o stvoření je reportáží. Říká se jim fundamentalisté, neboť chápou Bibli v rámci svých možností. Já se jim nevysmívám, ačkoliv mám zcela odlišný pohled. Pokud jim toto vnímání tohoto a dalších citátů nečiní problémy, nemá smysl bourat jim jejich schémata, ke kterým se upínají. Pro jejich život to totiž není podstatné, podstatný je jejich osobní vztah k Bohu. Nesnáze však vznikají, pokud tito lidé vnucují svoje schémata lidem, kteří mají širší rozhled jak duchovní tak obecný. Bylo to všechno velmi schématicky naznačeno, ale doufám, že ne na škodu porozumnění a bez výrazného zkreslení mých názorů. Přeji Ti pěkný den. Štěpán Ahoj Štěpáne,
vybral jsem z textu pár vět, které mě zaujaly a snažím se, aby vyzněly tak, jak jsi je napsal. abych je nevytrhoval z kontextu.
Neber mě jako nějakého odpůrce víry atd, jsem prostě jenom zvědavý. A mám plno otázek.

Jednoduše řečeno je třeba pokání, totální změna
životní orienatce na DOBRO a upřímnost k sobě, Bohu i bližním.

Znamená to tedy podle tvého názoru, že já jsem orientovaný na NEDOBRO, že jsem NEUPŘÍMNÝ k sobě , k bližním?
To je právě to, co mě osobně vadi, prezentace, že jenom vira je to pravé ořechové, ale já v boha nevěřím a nezdá se mi, že bych byl zlý, neupřímný atd. To by mohl říct jakýkoliv nevěřící člověk, že právě bez boha je to nejlepší a je to DOBRÉ a UPŘÍMNÉ.

Je hezké, že jsi daroval nemalou částku na opravu kostela. Ježíš říká, že jsou důležité Tvoje motivy, když něco daruješ. Daroval-li jsi v očekávání, že budeš pochválen, pak jsi zákonitě zklamán. Daroval-li jsi v zájmu dobré věci, pak budeš jistě spokojen víc, až uvidíš kostel opravený, než kdyby Ti někdo poděkoval. Faktem asi bude, že ten kostel opravu potřebuje, jinak by se asi na něj nevybíralo.

Já jsem osobně nečekal nic a ani jsem nic nechtěl, ale zástupce fary, který mě kontaktoval při jedné recepci mi nabídnul, že bude moje jméno a fotka uložený do zapečetěné měděné schránky, která bude uložená do kopule zvonice kostela a u vstupních dveří bude cedulka sponzorů opravy. Když jsem mu dal peníze, už jsem ho nezajímal, ani mě nepozdraví, když ho potkám. Na to jak vystupoval, se nedá zapomenout. Ale já jsem to hodil za hlavu, a když jedu okolo a vidím ten kostel, aspoň mám ten dobrý pocit.

Tvůrce se však rozhoduje stvořit člověka ke svému obrazu: dává mu to, co chybí ostatnímu stvoření, ale s čím disponuje jen Tvůrce: svobodnou vůli = svobodu se rozhodnout nezávisle a sám a zároveň odpovědnost nést za své rozhodnutí následky.

Tady bych se zastavil na trochu delši dobu.
1. Pokud bůh (jak pišeš) stvořil člověka k obrazu svému, znamená to potom, že bůh (nebo je) byl i zlý, nepoctivý, zákeřný, atd., no prostě vše, co se lidem nelíbí (ba že dokáže i zabít , což je vlastně napsáno i v bibli). Protože když ho stvořil k obrazu svému, MUSEL mu dát i všechny tyto neřesti.
A pokud s tím nesouhlasíš, tak mi napiš, KDE SE TADY TO ZLO tedy vzalo. Když vše stvořil bůh.

Dále uvádím TUČNĚ ukázky z bible, nechtěl jsem je psát celé, tak vždy jen tolik, ať pochopíš, na co se ptám.

2.. A proč tedy to zlo stvořil--- aby lidi trápil?

3. 1 MO 9:6 Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita
-Znamená to tedy, že Bůh ustanovil trest smrti za vraždu?

4. 1 MO 12:2 Učinim tě velkým národem, požehnám tě ......atd
--proč upřednostňoval Bůh ŽIDY před ostatními národy?

5.1 MO 22:1-19 Bůh žádá od Abrahama jeho syna Izáka jako oběť zápalnou.
--Lidská oběť? Myslím, že to není moc dobry příklad DOBRA.
zvlášť když Abrahám to chtěl splnit

A takových příkladů je v bibli hodně, nebudu ti je tady vypisovat všechny. Jen ty, na které bych chtěl, abys mi odpověděl.

Všichni prohlašují, že božská podstata je pro clověka nepochopitelná, ale zároveň se tomuto nepochopitelnému bohu připisují různé vlastnosti a neustále se tvrdí, že člověk se nemůže obejít bez boha, jehož nelze pochopit. Jestliže se bůh vymyká chápání člověka, zdálo by se nejrozumnějším vůbec o něm nepřemýšlet. Avšak náboženství hlásá, že člověk se dopousti hříchu, přestane-li třebas jen na okamžik na neho myslit.
Všechny děti (přece) když se narodí jsou ateisté, nemají žádnou představu o bohu. Dopouštějí se hříchu hned po narození až do doby kdy jim někdo o bohu řekne?

Na závěr taková jednoduchá otázka (vžádném případě to neber jako nějakou provokaci) jestli jsi četl středověký traktát "O třech podvodnících"

Těším se až zase od tebe dostanu E-mail.

Ahoj ALAN Odpověď: Ahoj Alane, děkuji za Tvůj dopis i za další otázky. Rozumím Ti, že je spousta věcí, kterým bys rád přišel na kloub. Hned na začátku tě však zklamu, když řeknu, že člověk ani před rokem 2000 není vševědoucí a mnoho otázek našeho života zůstává i v dnešní době otevřených a marně na ně hledáme odpověď. Můžeme o nich vést velmi dlouhé avšak nikam nevedoucí a neplodné filosofické spekulace. Je to tím, že reálné odpovědi nám nejsou odkryty, což dává za pravdu Bibli, že "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne". Nestydím se za to, že neznám odpovědi na všechny otázky po běhu věcí tohoto světa, po Božích záměrech či po zkoumání hlubin jeho BYTÍ. V tomto kontextu se Ti pokusím odpovědět. Moje poznámka o pokání a o totální orientaci na DOBRO byla v kontextu směřována na členství v církvi, které samo o sobě není "vstupenkou do ráje". V žádném případě jsem neměl na mysli Tebe, ani bych se neodvážil Tebe soudit. Nemám na to právo, stejně tak jako žádný jiný člověk. Jen ty sám můžeš posoudit, zda se orientuješ na dobro a zda jsi upřímný. Soudit Tě pak může jen Bůh, který Tě dokonale zná. Je zajímavé, že tuto poznámku, týkající se členů církve, jsi vztáhnul na sebe. Očekával bych spíše větší odstup z Tvé strany na křesťanské principy spasení. Čekal bych, že spíše řekneš: "Ti křesťani považujou víru za to pravé, ořechové, no a já zas to, že boha nepotřebuju." Tvé zkušenosti s vybíráním na opravu kostela mohu komentovat opět již uvedenou stejnou poznámkou na adresu nás křesťanů. 1) Musím znovu opakovat, že ve stvoření člověka k obrazu Tvůrce spatřuji vidím v tom, že člověk dostal možnost svobodného rozhodování. Svobodnou volbu mezi dobrem a zlem. Pokud až poté člověk dobrovolně volí zlo místo dobra, neznamená to, že Tvůrce jej stvořil již s vlastnostmi, které se získávájí, pokud se orientujeme na ZLO. Kdyby Bůh svořil člověka bez svobodné vůle, byl by člověk jen jakýmsi automatem poslušným svých instinktů. Boží obraz, který nosíme v srdci, spočívá v tom, že jsme osobnost stejně jako ON a můžeme sami ovlivňovat svoje okolí v dobrém či v zlém. Následky pak jsou již naším tvůrčím dílem. 2) Ačkoliv si sám na své otázky hned odpovídáš, nemohou s Tvou odpovědí souhlasit. Zlo je přirozeným protipólem dobra, jinak bychom nevěděli, že zde DOBRO vůbec je. Trápení člověka jsou pak následky jeho vlastní volby. 3) Tvůj citát je z Gn 9,1 a násl., který v kontextu zní takto: Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou.
Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.
Jen maso oživené krví nesmíte jíst.
A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.
Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.
Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní."

Uvážíme-li jak to v této době dávnověku mezi lidmi chodilo, pak byl tento zákon vpravdě revolucí dosud nevídanou. Ochrana lidského života ve společnosti, kde silnější neomezeně vládl nad životem slabších. Od té doby se však mnohé odehrálo, Bůh začal připravovat svou cestu vysvobození, vyvolil si svůj lid, který učil a vychovával, aby se nakonec mohl narodit Ježíš a naplnit ZÁKON. Od té doby již neplatí starověké "oko za oko a zub za zub", ale "miluj bližního jako sebe samého" a vůbec celé Kázání na hoře. Budeme-li vytrhovat jednotlivé citáty z dynamiky dějin a cesty Božího lidu a jimi pak argumentovat, může to být vnímáno jako dost unfair. 4) Proč upřednostňoval Bůh ŽIDY? Nevím a nepátrám po tom. Spíše stojím v údivu, jak dokázal být věrný svému slibu a kolikrát znovu obnovoval smlouvu, kterou jeho lid porušil. Stejný je i ke mně i k nám lidem dnes, když se zachováme podobně. 5) Moje vlastní spekulace (pro dějiny naprosto nevýznamná): Lidské oběti pohanským bohům (MOLOCH) byly v té době silným a nebezpečným pohanským kultem. I Židé byli v pokušení věřit tomu, že MOLOCH je silnější než neviditelný Adonai, protože žádá větší oběti. Zkouška měla Abrahamovi ukázat jak a v čem BŮH převyšuje MOLOCHA. Je věrný až do krajnosti a žádá též věrnost až do krajnosti. Avšak na rozdíl od Molocha v kritickém okamžiku dává milost, čehož moloch není schopen. Moloch tak zůstává jen symbolem krutosti Zla, zatímco BŮH nemůže žádat nevinou oběť, aby si ověřil věrnost svého lidského partnera. Navíc je příběh skvělou ilustrací našeho každodenního života s Bohem, kdy si uvědomujeme, že náš vztah s Bohem, jako konec konců jakýkoliv vztah, něco stojí, že si žádá svoje oběti. 6) Boha poznáváme jen nástroji, které máme k dispozici: interpersonální vztahy jsou založeny na "lidských" vlastnostech, jako je láska, dobrota, hněv, lhostejnost, atp. Těmto vlatnostem rozumíme a dovedeme je svým citem poměřovat. To však zdaleka neznamená, že Bůh je omezen jen na tyto námi vnímané vlastnosti. Z naší perspektivy nám může připadat, že MU tyto vlastnosti připisujeme my. On je však ve všech směrech přesahuje do nezměrných hlubin, stejně tak, jak přesahuje náš hmotný svět. Vymyká-li se mému myšlení třeba takový cit, jako je milostná láska tak, že jej nemohu uspokojivě definovat, mohu k takovému vztahu zaujmout postoj, který navrhuješ a raději se tím vůbec nezabývat. Mohu se však s vědomím, že nerozumím její podstatě, rohodnout vstoupit do takového vztahu a učit se jí rozumět vlastními zkušenostmi celý život. A vědět, že mi na to celý život nestačí, aby o ní věděl všechno. V Mk 10,14 se říká: Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde." Jak by se tedy děti dopouštěly hříchu svou nevědomostí? Středověký traktát "O třech podvodnících" jsem nečetl. Měj se hezky. Štěpán

Ahoj ahoj ahoj,

Jsem docela rád, že si dopisujeme. Jinak jsi mne moc nepotěšil, tvé odpovědi mě moc neuspokojily.

Z čeho mě po smrti bude soudit bůh, který mě (podle tebe) dokonale zná?
A proč si myslíš, že chci aby mě někdo soudil.

Neodpověděl jsi mi KDE se tady vzalo ZLO.

Napsal jsi mi, že bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí ALE:

1 MO 2:17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdybys z něho pojedl, propadneš smrti.
--poznání dobrého a zlého? co bylo zlé? vše, co bůh stvořil bylo přece dobré. Stvořil tedy BŮH zlo nebo ne. Pokud ne, nabízí se otazka (znovu), kde se vzalo.
--propadneš smrti-- znamená to, že čclověk byl stvořen nesmrtelným ( k obrazu Božímu, na rozdil od zvířat, odtud tedy "dech života"?
--zákaz poznání dobrého a zlého---Bůh nechtě,l aby člověk dovedl rozlišovat dobré a zlé , dokud nepojedl ovoce ze zakázaného stromu, a ani to neuměl,nevěděl tedy, že se dopouští zla.
To věděl jenom bůh. Nastražil na člověka vědomě past a pak ho ztrestal, a to dokonce i dědičně. Bůh nechtěl, aby měl člověk rozum. Toť můj názor, jak to vidím já LAIK, pouhý čtenář bible.

Já vím, že se pořád vracím ke stvoření, ale o tom to dál celé je a v tom taky vidím spoustu rozporů.

Dneska to trochu zkrátím, protože mám spoustu práce, ale velice se těším na tvou odpověď.

Co si myslíš o této větě ( níže uvedená tučně) je od Paula H.D.Holbacha. Z knihy: Zdravý rozum , neboli přirozené představy v protikladu k představám nadpřirozeným. překlad z anglického originálu
Lidé věří v boha, opírající se pouze o výroky těch, kteří toho nevědí o bohu více než oni sami.

Ahoj ALAN
Odpověď: Ahoj Alane, nedivím se příliš, že Tě moje odpovědi neuspokojily, protože se každý z nás pohybujeme v odlišné "duchovní dimenzi". Ty se pohybuješ velmi zdatně na poli filosofických spekulací, probíráš myšlenkové systémy vzešlé z katolického prostředí a zejména hledáš systematické odpovědi na základní filosofické otázky bytí v naději, že by je nábožnenství mohlo s konečnou platností odpovědět. Já se naopak pohybuji na poli víry, kde se víra spoléhá na to co není vidět, co není zjevné, co není definováno v jednoznačných odpovědích. Víra je především zkušenost důvěry, je to osobní vztah, který je pro filosofii zcela cizí, neboť ona je exaktní, zcela nad věcí (nebo mimo věci) a která musí nalézt jednoznačnou klasifikaci všech elementů. Pokud je nemůže jednoznačně definovat, pak je ten který systém pro ni nefunkční a nepoužitelný. Dokonalý systém, který se tváří, že zná odpovědi na všechny otázky, ji velmi uspokojuje. Tam však, kde je mnohé nezodpovězeno, ztrácí svůj význam. Myslím si, že filozofování není plodným způsobem života, neboť se posléze a ve své konečnosti vždy projeví jako marnost nad marnost. Život, to je riziko vztahu, to je odvaha důvěry, to jsou osobní vítězství i selhání, to je sdílení ve vztahu, to je vydat se druhému i za cenu oběti a mnohá další rizika vlastních rozhodnutí a kroků. Vedle tohoto dobrodružství se filosofování jeví jako "plané žvanění bez konce" neboť za ním zůstává prázdno. Analyzuji-li Tvůj postoj, smím-li si to dovolit, pak navenek vyznáváš, že v Boha nevěříš, že Ho nepotřebuješ a že bez něho je Ti dobře. Tento stav však jakoby Tě plně neuspokojoval, neboť si neustále kladeš otázky po Bohu, které by Ti mohly být zcela volné. Biblické příběhy Tě viditelně iritují, ačkoliv s nimi nemáš nic společného. V Boha nevěříš a přece se Ho snažíš analyzovat a považuješ ho apriori (tedy bez vlastní zkušenosti) spíše za zlomyslného pantátu, který si s lidmi hraje, když nemá co dělat. První kapitoly Bible hodnotíš z pozice fundamentalistických výkladů, neboť je lze racionálně vemi snadno zpochybnit. Zřejmě si tím chceš potvrdit a rozumově zdůvodnit svůj postoj. Mohu-li si dovolit prognózu, tak si myslím, že máš v podstatě tři možnosti, jak svoji situaci řešit. První možnost je velmi pravděpodobná a to je setrvalý stav. Můžeš dále tento postoj prodlužovat po celý svůj život, neustále si budeš klást další a další otázky o víře, v kterou nevěříš, o Bohu, který podle Tvého není. Den, kdy na všechny otázky dostaneš odpověď však bude stále v nedohlednu. Může se také stát, že narazíš na některou sektu křesťanského ražení, která bude mít velmi dobře zpracované učení a zdánlivě na každou otázku odpověď. To může být pro Tebe velké lákadlo, protože by Ti nabídli to, co stále hledáš. Druhá možnost je méně pravděpodobná. Podle mých zkušeností vím, že ten, kdo opravdu nevěří v Boha, vlastně negativně věří že Bůh není a spoléhá se na to. To však vyžaduje velkou odvahu víry, podobnou jakou má křesťan, jen negativně pólovanou. Znamenalo by to odložit svoje pochybnosti a plně se upnout svou vírou na to, že Bůh není. Pokud to dokážeš, pak Tě nebudou trápit pochybnosti a otázky, které si kladeš. Konečné řešení Tvého života by pak bylo po Tvé smrti, kdy se ukáže, zda tato víra byla pravá. Stejné riziko víry podstupuje i křesťan, který až "potom" se převědčí, dostane důkaz, zda nevěřil marně. Třetí možnost je spíše teoretická. Předpokládá, že zkusíš jít do rizika a začneš Bohu důvěřovat, že se na Něj budeš spoléhat, i když nebudeš mít hmatatelné důkazy o jeho existenci, že půjdeš do vztahu, ačkoliv nebudeš mít přesně definované všechny elementy. To však podle Tvého vyjádření nehrozí. Další možnosti mě nenapadají. To, co jsem nyní napsal, Ti nechci vnucovat, je to pouze můj pohled, jak se mi jevíš. Doufám, že si to nebudeš vykládat ve zlém. Takhle Tě prostě vnímám. Věřím, že mi nyní již budeš rozumnět, proč Ti neodpovím, kde se tady vzalo ZLO. Mě především zajímá fakt, že ZLO zde reálně je, že jeho volba mi nesmírně komplikuje život a reálně mě odděluje od Boha, narušuje můj vztah k němu. Proto na ně musím vždy reagovat, chci-li, abychom byli spolu. Obrazy kolem stvoření a pádu člověka osobně vnímám jako podobenství mého života, mé vlastní reakce na volbu mezi dobrem a zlem i následky, které mi to přináší. Nevnímám to rozhodně jako reportáž televize NOVA o pádu prvního člověka. A myslím, že právě proto, že vidím, jak se tyto události neustále denně opakují v mém životě a kolem mě, tak jsou pro mě stáne nově inspirativní. Té tučné větě příliš nerozumím, podle mě by měla smysl, kdyby zněla : Lidé věřící v Boha se opírají pouze o výroky těch, kteří toho nevědí o Bohu více než oni. Pak bych s touto větou souhlasil, kdyby místo slova pouze bylo "kromě vlastních zkušeností i". Pro filosofa je to hotová katastrofa. Pro důvěrný vztah jen pouhý začátek velkého dobrodružství na celý život a pak i na celou věčnost. Toto platí obecně i pro ostatní vztahy, např. partnerku pro celý život se nám nikdy nepodaří důkladně poznat, definovat a prověřit v krátkém období před svadbou, je to práce na celý život. Proto by to vypadalo velmi zvláštně, kdybychom s ní odmítali žít (třeba i na hromádce) dokud ji důkladně nepoznáme a nepochopíme její reakce. Všechno dobré. Štěpán Ahoj Štěpáne, Konečně jsem si početl, i když se to nakonec dostalo tam kde jsem si myslel že se to dostane. Máš pravdu že já hodnotím bibli z pozice fundamentalistických výkladů. Protože mi tedy připadáš jako modernista nebudu ti už klást otázky které jsem ti kladl dosud. Jako reakci na tvůj dopis jsem napsal pár řádků, o tom jak vidím víru a církev já. Nemám samozřejmě nic proti tomu když naše povídáni zveřejníš na Internetu, abych se přiznal myslel jsem na to taky. Měj taky na paměti , že proti věřícím nic nemám a ani jsem nikdy neměl. Jen stojím na opačné straně, než na které stojí věřící. Kdo je věřící? Je třeba rozlišovat mezi věřící v boha a příslušníky církve. Skutečně věřící je člověk, který vlastním rozumem, ať z nějakého vnějšího popudu /tzv. náboženská zkušenost/ nebo vlastním uvažováním /studiem/ dospěl k přesvědčení, že Bůh existuje. Člověk „věřící“ v Boha mohl však k této víře dospět různými cestami. Nejběžněji mu byla vštěpena už od dětství věřícími rodiči nebo okolím v němž vyrůstal.. To mu vštípilo víru v Boha v jakého samo věřilo, a tím také i příslušnost k určité církvi a způsob jeho uctívání. Vlastně ještě jinak, už jako nemluvně je chtě-nechtě pokřtěno a zapsáno do matriky jako příslušník nějaké církve /tj. organizace věřících/, ačkoliv vzhledem ke svému dosud nerozvinutému rozumu žádným věřícím není a nemůže být /církev chytře zajišťuje svou ovečku kmotrem/. Dítě, které by bylo ponecháno samo sobě po stránce duševního vývoje a bylo pouze živeno /viz ojedinělé případy výchovy dětí zvířaty/ nikdy by se věřícím nestalo. Stejně tak u nevěřících rodičů v osamocení od lidské společnosti. Teprve později, až dítě začíná vnímat je většině z nás rodiči a okolím vštěpována víra v Boha a vědomí příslušnosti k některé církvi. A zpravidla okolí, svět ve kterém žijeme, určuje příslušnost k náboženskému směru a církvi.Narodí-li se dítě židovským rodičům, je zpravidla žid, jsou-li rodiče křesťany, stane se také křesťanem, muslimům muslimem, nevěřícím nevěrec. A to často také dle kraje, ve kterém určité náboženství převládá, nebo zejména v minulosti bylo náboženství státním, nebo světskou i církevní moci určeno pro obyvatelstvo povinným, často pod hrozbou smrti nebo jiného pronásledování a šikany. Takže vlastně člověk se nejdříve stává příslušníkem některé církve či náboženského směru a teprve potom více či méně „věřícím“. I když se stane „věřícím“ a pod pohrůžkou hříchu dodržuje příkazy a zákazy církve, v naprosté většině případů je pouze neuvědomělým věřícím, který církevní myšlenky vyjádřené v různých kodexech a kánonech /Bible, Korán aj./ nikdy podrobně neprostudoval a svůj vlastní názor si nevytvořil. „Věří“ pouze to, co je mu předkládáno. Pochybovat o tom a řídit se vlastním rozumem je rouhání a hřích a tudíž zavrženíhodné. Opravdových věřících, kteří dospěli k víře v Boha a víře ve správnost určité cesty k němu ve formě náboženské nauky, té které církve, je opravdu málo. Ti ke své víře dospěli přemýšlením o hodnotách „víry v Boha“ a přimkli se k nějaké církvi na základě vlastního rozhodnutí. Někdy i přestoupili na základě svého uvažování o církevních zásadách a chování církve z jednoho náboženství na druhé, z jedné církevní organizace do jiné. Někdy z církve vystoupili a ponechali si jen svou víru v Boha a v některé morální zásady hlásané náboženstvím. Takoví jsou ale i mnozí „věřící“, hlásící se k některé církvi. Věří sice v Boha, alespoň to tvrdí, ale církevní nařízení nedodržují. Věří neuvědoměle, z obav, které jim byly vštěpovány v dětství, z obav „co kdyby“, z obav posmrtného života. Věří z nevědomosti a strachu. Chybou společnosti je, že tuto nevědomost toleruje, že dovoluje rozšiřování náboženských myšlenek a působení církvi na nevědomé občany, jejich vliv na výchovu dětí a tím jejich pozdější smyšlení. V mnoha zemích a státech je ve školách dokonce náboženská výchova často povinná, ale cílevědomá, koncipovaná protináboženská /ateistická/ výchova, která by vědecky a rozumově rozebírala základy náboženství a poskytovala člověku přehled o různých myšlenkových a náboženských směrech, naprosto schází. Často proto dochází ke střetu „rozumu“ a „víry“ při výuce přírodních věd a náboženské výchově /stvoření světa Bohem - vznik vesmíru a evoluce života na Zemi/. Svou tolerancí k náboženství a církvím dává lidská společnost možnost škodlivému působení náboženství nejen na poli duchovním /pěstování nevědomosti člověka, podporováním víry v „neomylnost Boha a církve, zdráháním příjmu vědeckých poznatků v důsledku rozporů s učením a náboženských dogmat/, ale i k vytvoření dalších, pro lidskou společnost přímo nebezpečné kasty věřících - náboženských fanatiků. Tito „věřící“ ve svém fanatismu a zvrácenou víru v „pravou víru“ jsou naprosto nepřístupní dialogu, rozumovým argumentům, ba mnohdy ani zákonům a společenským normám, a ve své slepé víře jsou ochotni „nevěřící“ vraždit - ve jménu svého Boha, Jehovy, Alláha či jinak pojmenovaného. V evropských zemích převládá náboženský směr křesťanství, byť doznal v průběhu času mnoha změn a podob. Základem všech však je Bible - starý zákon vytvořený Židy a Nový zákon / Evangelium a jiné knihy/ vytvořeny křesťany. Ačkoli autory těchto základních kodexů víry jsou nepochybně lidé, připisuje se jim „boží vnuknutí“ a tím správnost a neomylnost textů. Mimochodem, i tyto texty vybrali a uspořádali kněží z mnoha jiných, často protichůdných textů. Doba a vědecké poznatky však mnohé zpochybnila, proto i církve chytře přistupují k různým „výkladům“. V zásadě se dělí věřící na fundamentalisty - věřící v doslovný text Bible a nepřipouštějí jiné výklady, a na modernisty, kteří připouštějí, že text Bible nutno chápat alegoricky, připodobňující a zpřístupňující slovo boží lidem. A to je asi tvůj případ, samozřejmě tě nechci zaškatulkovat. To je můj názor, samozřejmě sním nebudeš souhlasit. A to je právě to co nás rozděluje. Ty se na svět díváš z duchovního hlediska a já duc***** nepřipouštím. Což si samozřejmě oba dva vysvětlujeme po svém. Přeji ti krásný den a ahoj Alan Odpověď: Ahoj Alane, děkuji Ti za Tvůj dopis i za upřímné vyznání svého pohledu na mne a křesťanství vůbec. Velmi pozorně jsem si ho přečetl a musím říci, že Tvoje otevřenost mě potěšila. Souhlasím s Tebou, že si rozumíme v tom, že si nerozumíme. Není to ani možné, neboť každý z nás pracuje v jiném "operačním systému" , které nejsou vzájemně kompatibilní. Tvoje přesvědčení a světonázor Ti nebudu v žádném případě vyvracet. Mohu-li jen vyjádřit svůj názor, pak mi paradoxně Tvoje prezentace nahrává dokonce i na smeče logickými argumenty, neboť v ní nalézám dost věcných nepřesností. Chápu však, že se velmi těžko definují duchovní záležitosti jazykem z druhého břehu a racionálními nástroji. Nejsem však sektář ani fanatik, abych usiloval přesvědčit ty, kteří mají jiný názor a životní postoj než já. Chci být pouze k dispozici, když někoho zajímá můj pohled, způsob mé víry i zkušenosti, které jsem prožil. Každý můžeme jít svou cestou, a přesto si můžeme být nablízku. Můžeme mít jiné zkušenosti s vírou, můžeme vidět EVANGELIUM jinou optikou, a přece zůstáváme lidmi, kteří si mohou jeden druhého vážit a respektovat. To je pro mě radostná a povzbuzující perspektiva. Věřím, že ani pro Tebe nebylo naše dopisování ztraceným časem. Přeji Ti všechno dobré Štěpán Ahoj Štěpáne,

Taky jsem rád za tvé upřímná slova. Jsem rád, že repektuješ můj názor. A to mě těší nejvíc, že si nakonec dokážeme přes rozdílné názory porozumět v základních věcech.

Měj se pěkně Ahoj Alan

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace