poslal Aleš Franc Dovolil bych si krátce zareagovat na článek, který na Grano Salis zveřejnil Jiří Krupa. V úvodu bych chtěl Jiřímu Krupovi poděkovat, že si moji práci přečetl, i za to, že se mým pracem zde na Grano Salis tak systematicky věnuje. To u mých kritiků nebývá obvyklé. Jiřímu Krupovi patří dík i za to, že v mé práci našel faktickou chybu, a to nepřesnost ve výkladu citace Ricka Joynera. Joyner ve své knize napsal:
“Jedním z důvodů, proč se přikláním k názoru, že toto byly prorocké zážitky a že jsem nemluvil se skutečnými lidmi, byla doba jejich trvání. Tak např. většina lidí už měla sny, které byly tak reálné, že si chvíli po probuzení mysleli, že to byla skutečnost. Nicméně i nejrealistyčtější sny obyčejně začínají blednout a po několika hodinách mohou být zapomenuty.”
Ve své studii jsem neúmyslně pominul předcházející Joynerův výrok a vyvodil jsem z něho tento nesprávný závěr:
“Joynerovi je potvrzením pravosti zážitků i to, že po procitnutí nemizí: “…i nejrealističtější sny obyčejně začínají blednout a po několika hodinách bývají zapomenuty. Se skutečnými zážitky to tak není.”
Ačkoliv Joyner píše, že se příklání k názoru, že se se skutečnými lidmi nesetkal, zůstává této možnosti otevřen a snaží se ji obhajovat na základě výkladu Písma. Dále uvádí, že se jedná o proroctví - neboli o druh prorockého zážitku na úrovni 5, který je přesnější než zážitek na úrovni 3, kam řadí například inspiraci Písma. Tím implicitně uvádí, že jeho zážitky jsou na mnohem vyšší úrovni, než byla inspirace Písma, ačkoliv to jinde popírá.
Jedná se o klasický trik, se kterým se lze setkat v mnohé literatuře. Spisovatel se slovně vymezí proti nějakému učení a pak učí přesně to, co vlastně kritizuje. Joyner se vymezí proti vytváření učení z proroctví a stavění proroctví nad Písmo, ale svojí klasifikací zjevení přesně toto sám činí. Tak Joyner vlastně tvrdí, že jeho zážitky jsou získány na přesnější úrovni (tj. na úrovni 5), než je přesnost inspirace Písma (kterému přiřazuje úroveň 3) a elegantně se tím vyhýbá – aniž by to explicitně tvrdil – možnosti rozsuzovat jeho přesná vidění Písmem, i když tvrdí pravý opak. Jak by totiž bylo možné zážitek na vyšší úrovni rozsuzovat podle úrovně nižší?
Nicméně, ve výše uvedeném citátu jsem se zmýlil a učinil jsem závěr z něčeho, co jsem pochopil zcela odlišně. Přiznávám a omlouvám se!
Dlouho jsem nad celou věcí přemýšlel. Mění to však něco podstatného na faktech, která jsem předložil pro své hodnocení Joynera? Jedná se o Božího služebníka, proroka, člověka, kterému Bůh dává zjevení? Naprosto ne! Nevěřím, že je vůbec možné se s mrtvými, a to jakýmkoliv způsobem, setkat. Ani Saul se podle mne nesetkal se Samuelem. Písmo říká, že se doptával ducha věštího. Žádný spiritista ve skutečnosti nekomunikuje s duchy zemřelých, ani Rick Joyner. Ačkoliv on sám tuto možnost nezamítá a nechává si vrátka otevřená, v Bibli nic podobného nenacházím.
Od doby, kdy Joyner vydal svoji knihu, vedu vleklé polemiky s jeho stoupenci, kteří se krkolomně snaží dokázat, že komunikovat s duchy zemřelých – jedná-li se o jimi neiniciované zjevení - možné je. Domnívají se, že učedníci komunikovali s duchy zemřelých na hoře proměnění, že oblak svědků je ve skutečnosti přítomnost duchů zemřelých v našem okolí nebo že Kristova slova o Bohu živých lze vyložit tím, že se kolem nás vyskytují duchové zemřelých, ačkoliv Ježíš tento verš použil k důkazu vzkříšení. Stejnou argumentaci použil i Joyner, když se snažil ospravedlnit možnost své komunikace s duchy zemřelých na základě komunikace Ježíše s Mojžíšem.
Jiří Krupa se domnívá, že pokud Joyner prohlásí, že se v jeho případě jednalo o zjevení, je tím Joyner z obliga. Avšak i Písmo mluví o setkáních s duchovními bytostmi (v tomto případě šlo o anděly) jako o zjeveních. Lidské oči prostě duchy nevidí, pokud je Bůh člověku skrze zjevení neotevře. Jestliže tedy Joyner se ve svých zjeveních setkává s duchy zemřelých, je to tragédie. Přitom fakt, že ve skutečnosti se o duchy zemřelých nemůže jednat, je více než zřejmý.
V současné době jsem dokončil o daném fenoménu knihu, která vznikla podstatným rozšířením inkriminované studie, kterou nabídnu ke zveřejnění Granu Salis, v níž se věnuji i Ricku Joynerovi a kde jeho učení zasazuji do širšího, eschatologického kontextu. Pevně věřím, že tato kniha přispěje k objasnění problematiky z širšího a systematičtějšího úhlu pohledu.
S pozdravem všem čtenářům Grano Salis a Jiřímu Krupovi zvlášť,
Aleš Franc
