poslal Nepřihlášený Připadalo mi to jako věčnost...
Bylo horko až k zalknutí, slunce pálilo na chodník,
po kterém jsem se bezcílně trmácel. Jazyk se mi lepil na patro a mé myšlenky
se jen ubíraly k jednomu cíli, sehnat kdekoliv a cokoliv, chladného
a osvěžujícího k pití. Už jsem ani nevnímal okolí a těšil se na
to, až se dostanu do chládku blízké putyky. Ulice byly vylidněné a můj
zrak se upíral na horkem skoro rozteklý asfalt chodníku. Jen nějaký podvědomý
impuls mě donutil vzhlédnout.
Přímo přede mnou stála dívka. Klidně bych zas sklonil
hlavu a šel dál, kdyby mě na ní nezaujalo něco zvláštního. Něco, co z ní
vyzařovalo do okolí a donutilo mě zpomalit a zpozornit. Stála ve stínu u
vchodu do domu. Přiléhavé letní oblečení zdůrazňovalo krásy a přednosti
drobné postavy. Ani by mě nepřekvapilo, kdybych jí někdy viděl na titulní
straně nějakých časopisů. Její sametová světlá pleť byla pokryta krůpějemi
potu, které se leskly a třpytili jako milióny diamantů v nekonečně širém
moři. Stála tam a upřeně se dívala do dáli. Náhle se ulicí prohnal slabý
vánek a zvedl sebou oblaka prachu. Nebyl osvěžující, ale připomínal ohnivý
dech jakési nestvůry. Rozcuchal jí vlnité vlasy a začal si s nimi pohrávat.
Havranově černé pramínky vlasů se jako by zmítali v neznámém rytmu
hudby.
Celý ochromen tímto podivuhodně krásným divadlem, jsem
šel jen setrvačností dál. Náhle se otočila mým směrem a já spatřil
snad ten nejkrásnější obličej. Malý nosík mírně směřující směrem
vzhůru, ale ne moc pyšně, tenké rudé rty a malá, trošku špičatá brada,
tvořili dohromady to nejúžasnější umělecké dílo. „Bože“, říkal
jsem si „ta nepotřebuje ani make-up“. Ale to co mě uchvátilo nejvíce,
byly oči. Chladně šedomodré jak ledovce, nebo horské jezero a přitom v nich
byla vidět jiskra a žár temperamentu. Když se naše pohledy setkaly, přejel
mi mráz po zádech.
Neschopen od ní odtrhnout oči, jsem kolem ní pomalu prošel.
Připadalo mi to jako věčnost, jako kdybychom tam stáli hodiny a přitom se
na sebe pořád dívali. Všechno to proběhlo v pár se*****ách. Ale
nakonec, když jsem přece jen na chvíli odvrátil zrak, tak pak tam už
nebyla. Nevím jestli to byla skutečnost a nebo jen přelud z horka, ale vím
jedno a to, že na tenhle zážitek nikdy nezapomenu.
mesr
