Grano Salis - Jan Hus

Film Jan Hus středa 5. července 2006 Prima 10:45-12:55 Kázání mistra Jana Husa obyčejní lidé milovali, ale církevním hodnostářům byla trnem v oku. Za svoji pravdu musel zaplatit nejvyšší cenu... Český historický film (1954). Hrají Z. Štěpánek, K. Höger, J. Pivec, V. Matulová, L. Pešek, E. Kohout, O. Krejča... Režie O. Vávra Rok výroby: 1954 Hodnocení návštěvníků: 6.7 z 10 bodů (hlasovalo 12). Typ filmu: historický Země: Československo Režie: Otakar Vávra Popis filmu: Kázání Mistra Jana Husa obyčejní lidé milovali, ale církevním hodnostářům byla trnem v oku. Za svoji pravdu musel zaplatit nejvyšší cenu...

Jak byl popraven Jan Hus Přímá reportáž z místa činu Petr z Mladoňovic: Pašije Mistra Jana Husi Petr z Mladoňovic (zemřel r. 1451) přišel jako písař předního Husova průvodce pana Jana z Chlumu do Kostnice a tam poznal všechny podrobnosti Husova procesu. Z jeho prvních poznámek vznikl záhy úmysl podat podrobné vylíčení pře milovaného mistra, a tak složil latinskou relaci, která se svou rozsáhlostí, úměrnou významu, řadí mezi kroniky. Spisovatel sám ji nazval "Historií". Celkem má relace pět částí. Nejdůležitější je oddíl třetí a pátý, v nichž Petrovo vypravování dosahuje značně vysoké kronikářské úrovně. Pátá část se osamostatnila a užívalo se jí při bohoslužbě na Husův svátek jako evangelia (Husovy listy z Kostnice pak nahrazovaly epištolu), nejprve latinsky, brzy však česky. Překlad této části, pořízený též Petrem (asi již v letech 1417-1420) došel proto neobyčejného rozšíření v opisech i tiscích a stal se českým utrakvistům jakýmsi protějškem k biblickému vyprávění o Kristově smrti. Ukázka líčí poslední cestu Husovu z kostnické biskupské katedrály, v níž byl odsouzen a zbaven kněžství. Uvádíme v moderním českém překladu z latinského originálu. Dříve než pak by vložili na jeho hlavu rouhavou papírovou korunu, mezi jiným mu pravili: "Svěřujeme tvoji duši ďáblu." A on, sepjav ruce a pozdvihnuv oči k nebi, řekl: "A já ji svěřuji nejlaskavějšímu Pánu Ježíši Kristu." A spatřiv onu korunu pravil: "Pán můj Ježíš Kristus ráčil pro mne bídného mnohem tvrdší a těžší trnovou korunu nevinen na nejpotupnější smrt nésti, a proto já bídný a hříšný tuto mnohem lehčí, třebas rouhavou, chci pokorně nésti pro jeho jméno a pravdu." Byla pak ta koruna papírová, okrouhlá, vysoká bezmála na loket a na ní byli namalováni tři strašní ďáblové, kterak chtějí duši drápy mezi sebou tahati a držeti. A na té koruně byl napsán nápis jeho viny: "Tento jest arcikacíř." Tehdy pravil král vévodovi Ludvíkovi, synu kdysi Klemovu z Bavorska, který tehdy stoje před ním ve své nádheře, držel v rukou zlaté jablko s křížem: "Jdi, vezmi ho!" A Klemův syn již řečený, vzav mistra, dal ho do rukou biřiců a dovedl na smrt. Když pak již takto korunován byl veden z řečeného chrámu, byly, jak se říkalo, na hřbitově toho chrámu v touž hodinu spalovány jeho knihy. Když to jda mimo viděl, usmíval se jejich skutku. Jda pak mimo ty, kteří stálo okolo a šli za ním, vyzýval je, aby nevěřili, že on zemře pro bludy sobě podvodně připisované a skrze falešné svědky, své úhlavní nepřátele, jemu přičítané. Skoro všechno obyvatelstvo onoho města bylo ozbrojeno, provázejíc ho na smrt. Přišed pak na popraviště, poklekl, a rozepjav ruce a zdvihnuv oči k nebi, velmi zbožně se modlil žalmy a zvláště: "Smiluj se nade mnou, Bože", a "V tebe, Pane, jsem doufal", "V ruce tvé, Pane", opakuje verš, takže ho okolo stojící slyšeli modliti se vesele a s tváří radostnou. Popraviště pak bylo mezi zahradami na jisté louce, když se vychází z města Kostnice k tvrzi Gottlieben, mezi branami a příkopy předměstí řečeného města. Někteří pak laikové tam stojící říkali: "My nevíme, které a jaké věci dříve činil nebo mluvil, teď však vidíme a slyšíme, že svatá slova se modlí a mluví." A jiní pravili: "Zajisté dobré by bylo, aby měl zpovědníka, aby byl slyšen." Avšak jakýsi kněz sedící na koni, v zeleném šatě, červeným hedvábím podšitém, řekl, "Nemá býti slyšen, aniž mu má býti dán zpovědník, protože jest kacíř." Mistr však Jan, ještě když byl v žaláři, vyzpovídal se nějakému doktorovi mnichovi a byl od něho laskavě slyšen a rozhřešen, jak to sám vyznává v jednom ze svých listů, které poslal svým z žaláře. Kdyžpak se tak modlil, jak jest napřed uvedeno, spadla mu s hlavy řečená rouhavá koruna, třemi Ďábly omalovaná, když se na ni podíval, pousmál se. A někteří žoldnéři okolo stojící řekli: "Vstavte mu ji opět na hlavu, aby spolu se svými pány, kterým zde sloužil, ďábly, byl upálen." Vstav pak na příkaz biřice z místa modlitby, vysokým a srozumitelným hlasem, že ho i jeho mohli dobře slyšeti, pravil: "Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evangelium a kázání tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti." Hned ho chtěli voditi vůkol k okolo stojícím; povzbuzuje pak je prosil, aby nevěřili, že on články, od falešných svědků jemu přičítané, jakýmkoli způsobem držel, kázal nebo učil. Potom ho svlekli z jeho šatu a uvázali k jakémusi sloupu provazy, s rukama nazad obrácenýma k řečenému sloupu ho přivázavše. A když byl tváří obrácen k východu, někteří z okolo stojících řekli: "Nebudiž obrácen k východu, protože jest kacíř, ale obraťte ho k západu." A tak se stalo. Když pak ho za krk přivazovali jakýmsi začazeným řetězem, pohlédnuv naň a pousmáv se, pravil biřicům: "Pán Ježíš Kristus, můj Vykupitel a Spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután a já bídný přivázán nestydím se tento pro jeho jméno nésti." Byl pak tento sloup jako nějaké tlusté prkno na míru asi půl kroku; to z jednoho konce zaostřivše, do země a řečené louky vrazili. Pod nohy pak mistra dva svazky a otýpky dříví položili. Ten ještě, přivázán ke sloupu, měl na nohou své botky a jedno pouto. Řečené pak svazky dříví promíšené slamou obložili kolem jeho těla tak stojícího až po bradu; dříví pak byly dva vozíky, jinak káry. Dříve však, než by ho podpálili, přijel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu a syn kdysi Klema, jak se mu říkalo, vybízeje ho, aby ještě zachoval život bez úrazu, a aby to, co kdysi kázal, a svoje slova odpřisáhl a odvolal: "Bůh mi jest svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, nikdy neučil, ani nekázal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi zachrániti od hříchů. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů,. dnes vesele chci umříti." A uslyševše to, ihned řečený maršálek se synem Klemovým, tlesknuvše rukama, odjeli. A jeho hned biřici zapálili a mistr hned vysokým hlasem zazpíval nejprve: "Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi"; a po druhé: "Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi"; po třetí: "Jenž jsi se narodil z Marie Panny": A když po třetí začal zpívati, hned mu vítr vehnal plamen do tváře, a tak sám v sobě se modle, pohybuje rty a hlavou, vypustil duši v Pánu. Ve chvíli pak mlčení bylo viděti, že se hýbe, dříve než vydechl, tak dlouho, zakdy bys rychle mohl odříkati dva nebo nejvíce tři otčenáše. Když pak dříví řečených svazků a provazy byly spáleny a ještě trup těla stál, vise za krk na řečeném řetězu, hned biřici řečený trup spolu se sloupem srazili na zemi a zvětšivše oheň ještě třetím vozíkem dříví, pálili je a obcházejíce kyji kosti roztloukali, aby se tím dříve obrátily v popel. A naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět shodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše kyj, je naň jako na rožeň na konec narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbíjeli a konečně celou onu masu obrátili v popel. A sukni z příkazu řečeného Klema a maršálka hodili biřici spolu s obuví do ohně se slovy: "Aby to snad Čechové neměli na relikvii, a my ti dáme tvou náhradu za to." A to i učinili. A tak spolu se všemi řečenými popely oharků na jednu káru naložili a do řeky Rýna, který tam blízko teče, do hlubiny vhodili.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace