poslal Serafim Hříchy tvé tě jednou doženou
Na pozvání Občanského institutu přednesl 27. dubna 2005 Allan C. Carlson, Ph.D., prezident Howardova centra pro rodinu, náboženství a společnost se sídlem v Rockfordu v americkém státě Illinois (v USA) přednášku na téma "Neúspěch evropské rodinné politiky". Přednášku uspořádal Občanský institut ve spolupráci se senátorem Martinem Mejstříkem a Klubem otevřené demokracie ve Valdštejnském paláci. Ve svém příspěvku přednášející pohovořil o důvodech krize evropské rodiny, která se projevuje v demografických ukazatelích.
Zatímco donedávna přetrvával v Evropě klasický model rodiny s přirozeným rozdělením rolí mezi mužem a ženou, v současnosti se vlivem agendy tzv. rovných rodinných rolí žen a mužů rozšiřuje model rodiny, která neplní své přirozené funkce. Ve snaze o plnou zaměstnanost jsou matky nuceny přijmout výdělečné zaměstnání a své děti svěřit státním pečovatelským institucím. Příkladem tohoto systému je Švédsko, ale i některé další evropské země. Řešením kritické situace je návrat k tradičnímu modelu rodiny, která plní své přirozené pečovatelské funkce a je živena z jediného platu - z platu muže. Díky jeho uplatnění jsou dnes Spojené státy jednou z mála vyspělých zemí, které vykazují trvalý (mírný) populační růst.
Vybírám zde, co mne nejvíce inspirovalo:
(Kdo má zájem o celou přednášku, ať čte http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=808 )
V roce 2000 měla Evropa (od Islandu po evropské Rusko) úhrnnou plodnost pouze 1.37, což znamená, že průměrná Evropanka přivedla na svět 1.37 dětí; je to pouhých 65 % prosté reprodukce. V témž roce 2000 zaznamenalo 17 evropských národů absolutní populační pokles, tj. počet úmrtí převýšil počet porodů. Během dvou desetiletí budou všechny evropské národy v téže situaci. Některé oblasti Španělska (Katalánsko a Baskicko), Itálie (Řím, Benátky, Toskánsko) a Německa (Sasko) už mají úhrnnou porodnost pod úrovní 1.0. V České republice to v roce 2003 bylo 1.18. Pod touto úrovní už je - celosvětově - jen Bulharsko - 1.13. V severní Evropě je manželství stále vzácnějším jevem, nahrazováno je kohabitací (tzv. životem na hromádce); v jižní Evropě se mladí dospělí vyhýbají jak manželství, tak kohabitaci a odmítají jakékoli svazky spojené s péčí o děti (tzn. neodmítají sterilní či potratový sex kdykoli, kdekoli a s kýmkoli). Tak v souhrnu vypadá evropská rodinná a populační krize 21. století. Viz: Paul Demeny, “Population Policy Dilemmas in Europe at the Dawn of the Twenty-first Century,” Population and Development Review 29 (March 2003): 1-3.
V roce 2000, jak uvádí démografická zpráva časopisu Science, nastal rozhodující obrat v evropské populační situaci. Až do té doby, i když byla plodnost nenormálně nízká, měla celková věková situace kontinentu ještě svůj "pozitivní moment"; to znamená, že dlouhodobé stability mohlo ještě být dosaženo, kdyby v průměrné rodině stoupl počet dětí lehce nad dvě. V roce 2000 ale vyvolala desetiletí nízké plodnosti nový efekt. Evropská populace vstoupila do "negativního momentu", což znamená, že průměrná porodnost 2.1 už nestačí, aby dosáhla i jen pouhé stability. Dnes by k tomu byla zapotřebí průměrná porodnost 4.0. Viz: Wolfang Lutz, Brian C. O’Neill, Sergei Sherbov, “Europe’s Population at a Turning Point,” Science 299 (28 March 2003): 1991-92.
Belgický démograf Ron Lesthaeghe chápe klesající plodnost Evropy na konci 20. století prostě jako následek "dlouhodobého posunu západního systému idejí" od hodnot utvrzovaných křesťanským učením ("odpovědnost, oběť, altuismus, posvátnost dlouhodobých závazků") k militantnímu "sekulárnímu individualismu" zaměřenému na přání vlastního Já. Viz: Ron J. Lesthaeghe, “A Century of Demographic and Cultural Change in Western Europe,” Population and Development Review 9 (1983): 429.
Evropský (původem švédský) model, založený na dětských přídavcích, víceméně povinné zaměstnanosti matek, rodičovském pojištění, kolektivních zařízeních a rodové rovnosti ve všech aspektech lidského života, nefunguje. Současná fixace evropských akademiků a politiků na tuto švédskou odpověď na odlidnění je dílem podvod, dílem přání. Chtějí-li evropští političtí vůdci skutečně obnovit své národy, musejí hledat jinde: možná že podle "amerického modelu", který posiluje rodiny domácím vzděláváním, daňovými úlevami pro manželství a rodinu, náboženskou vírou a respektem k přirozené komplementaritě muže a ženy, manželky a manžela. Je to otázka života a smrti národů.
Názorně ozřejmuje tuto krizi a její geopolitické dopady srovnání populací - minulých, současných, i budoucích - dvou národů: Ruska a chudého, středovýchodního muslimského národa - Jemenu. V roce 1950 mělo území dnešního Ruska populaci 103 milionů. Po 1. i 2. světové válce nastal velký přebytek žen: přesto populace odpovídala "pyramidě" rostoucího národa. Naproti tomu v Jemenu žil malý (islámský) národ (4.3 milionu), což představovalo 4 % ruské populace.
Do roku 2000 byl v Rusku zjevný populační pokles a počet dětí klesal. Přesto ještě jeho celková populace - díky podnětům z minulosti - vyšplhala na 146 milionů. Mezitím Jemen, se svou porodností 7.6, narostl za tato léta na 18 milionů, což je čtyřnásobek proti roku 1950.
Chceme-li si promítnout tento vývoj do roku 2050, můžeme použít střední variantu démografické statistiky OSN. OSN předpovídá (přehnaně, po mém soudu) do roku 2050 nárůst populace v Rusku o 50 %. I tak by činil jen 104 milionů a populace by zestárla. Démografové OSN také předvídají (přehnaně, po mém soudu) pokles jemenské porodnosti o 50 % na 3.35. I tak by však jemenská populace narostla na 102 milionů, tj. vyrovnala by se Rusku.
Doplňuji:
Protože Evropané ve své slepotě či pohodlnosti (křesťany nevyjímaje) odmítají rodit a vychovávat děti, Bůh dovoluje, aby se zde rozšiřoval jeden z nejohavnějších hříchů – hřích sodomský a gomorský – homosexualita, bisexualita apod.
Obávám se, že dokud křesťané a skrze jejich příklad (tzn. být jako sůl) i další Evropané nezačnou plodit a vychovávat minimálně 4 děti, tak bude Evropa homosexuálně hnít a Bůh modlitby křesťanů za morální obnovu a křesťanské probuzení nevyslyší. Přílišnou homosexuální hnilobu nakonec Bůh buď vypálí ohněm jako před 3900 lety v Sodomě a Gomoře, nebo ji Bůh odstaraní nepřímo skrze zavedení islámského práva šarijá na území Evropy kolem r.2030 (nebo dříve?).
Např. podle nejnovější vládní analýzy je „nebílých“ 50% loňských britských novorozeňat (tj. novorozeňat z r.2005). Z těch je 80% muslimů. Tímto tempem by v Británii mělo být většinovým hlasováním schváleno právo šarijá okolo roku 2030. Viz: http://www.euportal.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=709
Demografická studie Rakouské akademie věd říká, že v roce 2051 bude každý třetí žák v Rakousku muslim. Viz:
http://www.eurabia.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=353
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
