Grano Salis - Skrytá tvář charismatismu

poslal jakobin

Skrytá tvář charismatismu Snažím se porozumět napětí, které tady na Granu občas způsobuje lehké jiskření. Mám dojem (opravte mě), že na jedné straně stojí lidé charismatickým hnutím poškozeni, kteří si myslí, že charismatická praxe je obecně nepřijatelná a překonaná- stejně jako se někteří lidé domnívají, že komunismus by měl být postaven mimo zákon. (Vymezím pojem: charismatická praxe= zneužití učení o autoritách, učednický model, a podobné vylomeniny, charismatismus vidím jako něco, co existuje napříč všemi denominacemi).

Na druhé straně stojí lidé, kteří jsou nadšeni z výkonů, které toto hnutí podává a proto jsou přesvědčeni, že charismatismus je rovnoprávná varianta křesťanství. Výše zmíněné kritiky pak napadají v duchu: „ Kdo nic nedělá, nic nezkazí.“ Nemůžu se zbavit dojmu, že oba pohledy jsou dvě strany jedné mince. Na líci je dobře fungující manažerská struktura, která vznikla ze skutečné touhy sloužit Ježíši, kde lidé vytvářejí občanská sdružení, která se zabývají např. výchovou (budování) mládeže (teď nemyslím KAM, protože o něm nic nevím), evangelizací, vytvářením programů pro děti nepřizpůsobivých občanů, či diakonií. Sbory, kde se praktikuje charismatismus jsou dynamické, vůdcové jakoby se předhánějí v pokoře, finančních a jiných obětech. Je zde vybudovaná hierarchie vedoucích (pyramida), sbor rozčleněn do skupinek. Jedním slovem úspěch. Jak je ale toto možné, když člověk je tvor od přírody líný, kritický a nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo? Co vede lidi v církvi, aby se takto překonávali? Odpovědí charismatických křesťanů je : To všechno láska k Ježíši.... Může to tak rozhodně někdy být, ale jak to bývá jindy? Rozjedete-li projekt a mnohdy je to finančně nákladný projekt, už si nemůžete dovolit nějaký větší odklon lidí od Vaší vize (při počtu křesťanů v republice), naopak musíte přesvědčit pokud možno všechny, aby vizi následovali, velké věci se totiž nedají dělat ve dvou. A vy přece chcete dělat pro Ježíše velké věci? A tak plíživě začnete prosazovat dobré věci nedobrými cestami. Účel světí prostředky? A najednou ta vize, ta práce, stojí jakoby nad lidmi. Lidé jsou jen prostředky k dosažení cíle k naplnění vize. Dáš se k dispozici? Výborně, když ne, tak si Bůh povolá jiného a když jiný nebude, tak si povolá kamení.... Uvěří další, zaplní tvé místo (některé tyto sbory jsou plné mladých (co do délky víry) křesťanů a chybí jim jakoby historie, protože čím déle věříš, tím jsi náchylnější k prohlédnutí praktik, které popisuji níže), a zapojí se do struktury, vize, skupinky (uvěřili ale v Ježíše nebo strukturu, vizi, projekt? Kdo to posoudí? Já ne, ale o některé (o mnohé?) mám obavy). Navíc i bez projektů, skupina sama o sobě vytváří na své jedince tlak, aby se chovali tak, jak je pro skupinu přijatelné (a teď myslím i v oblasti, o které bible mlčí např. v otázce koupě myčky, auta či výběru životního partnera, zaměstnání atp.) Tyto církve tedy „frčí“ a mají úspěch, ale plíživě a mnohdy nepozorovaně do nich pronikají tyto jevy: 1. Překrucování písma Obvykle zde pastor nemívá teologické vzdělání ani pojem o církevní historii. A nestydí se za to, naopak cituje Kazatele: Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. Působí pak, jako studiem nezatížené médium Ducha svatého. Biblické verše bývají vytrhávány z kontextu a nedbale aplikovány, a používány k ospravedlnění (podložení) nesprávných závěrů (nebo závěrům sloužícím vizi). Některým veršům je také přiřazován nový duchovní (zjevený) význam. Nezřídka se objeví tendenční kázání- např. kazatel má konflikt s malířem-umělcem a hřímá z kazatelny: „A jak ty prokazuješ, že Ježíš je tvůj Pán? Vydáváš mu i svůj volný čas? Nebo se na nic neptáš a jdeš si klidně malovat?“ 2. Kontrola (manipulace) vedení Ve vedení stojí někdo zvláštní. Výroky typu: „neměl jsem tu být (např. narodil jsem se ve zkažené plodové vodě, celý modrý), někdo nechtěl, abych se narodil (ďábel), ale Bůh mě tu chtěl mít a má se mnou zvláštní plán“ atd. působí k navození dojmu, že ten člověk má zvláštní význam a je zvláštním Božím služebníkem. Často je implicitně (to spíš) či explicitně vyžádáno téměř úplné podřízení se vedoucím/vedení. To proto, že oni mají tu „mysl Kristovu“, zvláštní zjevení nebo jsou Boží pomazaní.

Vedoucí/vedení má speciální napojení na Boha bez skutečné vykazatelnosti (např. vedoucí je vykazatelný nějakému zahraničnímu služebníkovi, který přijede dvakrát do roka). Toto jim dodává zvláštní autoritu a váhu jejich výrokům, i v marginálních záležitostech.
Verše jako Židům 13:17, Žalm 105:15, atd. je použit k manipulaci členů a k ospravedlnění pozice vedoucího.
Vedoucí/vedení často vytyčí oblasti tvého života, ve kterých je pro tebe důležité podřídit se. Odmítnutí jejich rady znamená vzpouru.

Problém je, že sami členové těchto sborů mají tendenci přenechat své rozhodovací pravomoci skupině či vedoucímu. (cítí se nehodni, nekompetentni, málo napojeni na Pána, hříšní)

3. Separace/Izolace členů Členové jsou odděleni od světa různými způsoby, aby byli uchráněni od škodlivých vlivů. · Toto je vysvětleno duchovním jazykem a často vedeno upřímnou vírou vedoucího ve správný a nezbytný krok, který každý musí učinit. „Chceme ti pomoci být tak dobrým křesťanem, nakolik je to v tvých možnostech. Máme vlastní zkušenosti, že by ti mohlo ublížit žít s...., zaplétat se s...., číst...., scházet se s....., atd. Tohle by vskutku Ježíše nepotěšilo, a možná bys dokonce odpadl od pravdy. Už se to v minulosti stalo, že kdo šel (např.) na ples, tak...... Někdy je oddělení od světa (na čemž třeba v případě okultních praktik, či narkomanství není nic špatného) vzato tak zevrubně, že člověk přijde o všechny koníčky a známé mimo církev (někdy i o příbuzné). · Toto oddělení se často týká jiných křesťanských skupin, jiných křesťanů a křesťanských písemností. .“ „ Nedoporučujeme navštívit „konkurenční“ bohoslužbu, či formulace „Já bych tam nešel“....(vedení vzorem) 4. Pár vyvolených Vyskytuje se zde duchovní elitářství. Křesťané mimo vlastní skupinu jsou buď vlažní nebo nejsou vůbec opravdovými věřícími.

Tímpádem spásu nelze nalézt mimo zdi této skupiny (nebo jde jen o výjimky), ostatní křesťané jsou objekty k možnému obrácení (obrácení ke skupině, tradici nebo věrouce, ne ke Kristu)
Tyto skupiny křesťanů zřídkakdy (jestli vůbec) spolupracují s jinými skupinami křesťanů, které k nim nejsou přidruženy. Vím o případu, kdy byla deklarována mezidenominační jednota- nezasvěcenému oku to lahodí, ale při bližším zkoumání se zjistí, že se jedná pouze o charismatické sbory, které se drží napříč denominacemi, spolupráce s necharismatiky neexistuje, ačkoli ve městě jsou.

5. Uniformita životního stylu Uniformita životního stylu může být vyjádřena ve věrouce, oblečení, volbě výrazů a životních podmínkách. · Existuje zde touha vytvořit skutečného učedníka Ježíše Krista. Avšak otázkou je, co činí učedníka učeníkem a jak je identifikován. · Tato uniformita může proniknout i do všech soukromých oblastí jednotlivců, dokonce tam, kde Písmo mlčí. (např. zda je pro křesťana možné dávat či nedávat děti do školky- standard je nedat) 6. Žádný nesouhlas Protože vedení je autoritativní, je zřejmé, že není možné zpochybňovat Božího pomazaného či proroka.

V jednom takovém sboru, byl-li vyjádřen nesouhlas s vedoucím sboru v marginální teologické otázce, následovala korekce- rozhovor s dotyčným a formulace typu: je třeba, abychom působili jednotně, máš se raději přijít zeptat, příště se zdrž nesouhlasných formulací, je třeba se názorově sjednotit, atd.
Mluvit proti či zpochybňovat znamená mít ducha vzdoru a upadnutí pod Boží hněv.

7. Traumatický odchod Jestliže má člen v plánu odejít, zjistí, že zřejmě bude muset projít bolestivou konfrontací s vedením, které vždy hledá možnost, jak to členovi rozmluvit.

Často může být řečeno dané osobě: „Jestli odejdeš, stanou se ti zlé věci. Můžeš dostat rakovinu, být sražen autem, vše ztratit, zbláznit se či dokonce zemřít.“ Nebo je přijato proroctví typu: „Viděl jsem tě, jak skáčeš do oprátky“.
Odchod je také velmi traumatický protože ačkoli členové v tomto bodě již nevěří ve skupinu, byli indoktrinováni a věří, že mimo zdi společenství není spasení nebo minimálně požehnání. Kam tedy může odcházející člen jít? I po odchodu mají někteří bývalí členové strach mluvit o svých zážitcích, aby nemuseli čelit Božímu hněvu.

8. Mystika Praktiky a rituály v těchto sborech mají tendenci přebírat na sebe božskou autoritu- mystické prožitky při chvalách, na základě intenzity zážitku se pak posuzuje, zda byl či nebyl přítomen ve chvalách Bůh, „Dnes jsem Boha necítil“, „Neprožívám Boží přítomnost“, nebo naopak „Dnes tu byl Bůh“ (ve smyslu zapařili jsme) (....prožitek se staví tedy nad biblickou pravdu). Praktiky, které byly dobrovolné na začátku se časem stávají absolutním standardem, kterým se měří vydanost a duc*****st . Bude ale toto výkonné a úspěšné charismatické hnutí fungovat i bez těchto zmíněných praktik? Nebo bez nich ztratí svou progresívnost? Jednou mi řekl jeden Angličan...toto hnutí je velmi výkonné a dynamické, má i velké výsledky, zároveň má i velký odpad. (myslel tím lidi, kteří to neunesou, prohlédnou, vizi nepřijmou, a tak musí z kola ven). Co je řešením hádat se, že tomu tak, jak píšu není? Nebo vytvoření nemocnic pro odpad? Charismatické hnutí se ke své druhé straně mince nějak nechce hlásit a je to pochopitelné, ale ona existuje. Budeme ji popírat nebo to připustíme a zkusíme to jinak? Zvolníme a holt nepodáme takové výkony, ale budeme si navzájem bratry a ne jen vedoucími a podřízenými....? Možná, že to, co popisuji se děje i v jiných a ne charismatických sborech. Já jsem se s tím však jinde zatím nesetkala. jakobin P.S. Tento text jsem napsala jako svou zkušenost a pod vlivem četby článku Eight Distinctives Of An Aberrational Christian Group - http://home.comcast.net/~neirr/s7-aber2.html

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace